Já osobně nemám rád některé novodobé turecké manýry jako například obviňování Izraele z genocidy potom, co Turecko způsobilo a dopustilo v Sýrii. Na druhé straně považuji ten rozhovor za výbornou sondu do současného tureckého velmocenského myšlení (i vzhledem k událostem v Sýrii) a proto ho překládám beze změn. Byl zveřejněn na serveru The Cradle.
----
Informace před předčtením - Admirál Cem Gürdeniz je klíčovou postavou turecké námořní strategie a geopolitického myšlení. Jeho doktrína "Modré vlasti" i přes jeho neshody s Erdoganem formuje současnou tureckou zahraniční politiku v oblasti námořních práv a posílila národní povědomí o významu moří pro Turecko. "Modrá vlast“ je turecká námořní strategie zaměřená na prosazování suverénních práv Turecka v okolních mořích. Podle něj není revizionistická ani neoosmanská, ale je zaměřena na ochranu tureckých zájmů a posílení námořní přítomnosti v globálním měřítku, včetně Rudého moře, Arabského moře a Atlantiku. Jeho kritický postoj k Západu a obhajoba nezávislé turecké politiky ho činí vlivnou, ale polarizující osobností.
Absolvoval Tureckou námořní akademii v roce 1979. Získal magisterský titul v oboru personální management na Naval Postgraduate School v USA (1983–1985) a v mezinárodní politice na Université Libre de Bruxelles. Absolvoval také Tureckou námořní válečnou školu a Vysokou školu ozbrojených sil.
V roce 2011 byl zatčen v rámci kontroverzního případu „Sledgehammer“, obviněn z plánování převratu na základě údajně zfalšovaných důkazů. Byl odsouzen k 18 letům vězení, ale v roce 2014 byl propuštěn na základě rozhodnutí Ústavního soudu a v roce 2015 zproštěn obvinění. Tato zkušenost posílila jeho kritický postoj k západním vlivům a vnitřním politickým strukturám.
V roce 2021 byl jedním ze 104 penzionovaných admirálů, kteří podepsali dopis kritizující možné změny Montreuxské úmluvy (regulující průjezd Bosporem a Dardanelami) a islamizaci tureckých ozbrojených sil. Tento dopis byl vládou prezidenta Erdogana označen za pokus o puč, což vedlo k Gürdenizově zatčení a krátkodobému umístění pod elektronický dozor. Obvinění však odmítl jako porušení svobody projevu.
V roce 2023 vyzval Turecko, aby opustilo NATO, protože podle něj Západ ohrožuje turecké zájmy, například podporou kurdského separatismu. Cem Gürdeniz je v Turecku vlivnou a veřejnou postavou, která formuje námořní politiku a nacionalistický diskurz. Jeho myšlenky mají silný dopad na vládní strategii, veřejné mínění a odbornou komunitu. Je respektovanou, ale polarizující osobností, jehož názory jsou klíčové pro pochopení turecké geopolitické orientace v roce 2025.
----
Otázka: Jak bychom měli chápat rozkol ve světovém řádu vedeném Západem, když se americký prezident Donald Trump vrátil do úřadu a válka na Ukrajině odhalila slabiny NATO?
Gurdeniz: Jsme svědky druhého velkého rozpadu globálního bezpečnostního řádu od druhé světové války. K prvnímu došlo po roce 1990, kdy se dobrovolně rozpadl Sovětský svaz a Washington rychle rozšířil svůj vliv ve východní Evropě. Dnes, 80 let po skončení této války, však USA začínají svůj vlastní ústup - přesouvají své strategické těžiště z Evropy do Asie a Tichomoří.Trumpova administrativa si to uvědomuje. Její strategie již není o globální kontrole, ale o omezení a přípravě na velmocenské soupeření v Tichomoří, zejména s Čínou. Nejedná se o taktickou úpravu - jde o systémový kolaps. Porážka NATO na Ukrajině nebyla jen prohrou na bojišti - byl to konec iluze.
Otázka: Co rozbilo neocony vedený konsensus po skončení studené války?
Gurdeniz: Řád po roce 1990 byl postaven na iluzi unipolarity. USA vyhlásily liberální kapitalistickou demokracii za univerzální model. V tomto systému Západ kontroloval finance, Čína měla za úkol vyrábět a státy bohaté na zdroje měly dodávat energii a suroviny. Tento model však narazil na fatální rozpory. Vojenská síla USA selhala v Iráku, Libyi a Afghánistánu. Místo stability přinesla destrukci. Rusko se po roce 2008 znovu vojensky prosadilo. Čína se hospodářsky a technologicky zvedla a zpochybnila hegemonii Západu.A společně vytvořily euroasijskou protiváhu. Nejdůležitější je, že země globálního Jihu prohlédly fasádu. Izraelská genocida v Gaze, otevřeně podporovaná Washingtonem, zničila veškerou zbývající legitimitu. Západní systém je nyní odhalen - ekonomicky předlužený, diplomaticky izolovaný a vojensky zranitelný.
Otázka: Jak si vykládáte postoj Trumpovy administrativy k tomuto kolapsu?
Gurdeniz: Trump není architektem tohoto kolapsu - je jeho produktem. On a jeho tým chápou, že model po roce 1945 již USA neslouží. Výrobní základna je vyčerpaná. Dluh dosáhl 34 bilionů dolarů (pozn. je to skoro 37 biliónů, ale není ekonom:)). Dolar je v celosvětovém obchodě obcházen. Americká moc se zmenšuje. Trump nabízí ústup maskovaný jako síla. Chce ukončit zapletení Ameriky a zaměřit se na obnovu domácího průmyslu. Ví, že NATO je přítěží, nikoli přínosem. Jeho výzva není ideologická - je existenční. Chce udržet americké impérium při životě tím, že ho zmenší na udržitelnou velikost.
Otázka: Jaký je osud NATO v této rovnici?
Gurdeniz: NATO je nyní zombie aliancí. Existuje spíše jako mýtus než jako funkční vojenský blok. Jeho expanze byla bezohledná. Její operace - od Balkánu přes Libyi až po Ukrajinu - destabilizovaly celé regiony a jeho důvěryhodnost se hroutí. EU mezitím prosazuje obnovu armády v hodnotě 800 miliard eur pod názvem "ReArm Europe". To však vyžaduje masivní úspory doma. Evropské vlády připravují své obyvatele na válku, nikoli na mír. Potřebují nepřátele, aby ospravedlnili výdaje. Bez vedení USA však NATO nemůže přežít jako soudržná struktura. Trumpova Amerika nebude bojovat za Estonsko ani posílat vojáky do Moldavska. Evropa se bude muset bránit sama - a na to není připravena.
Otázka: Skutečně se svět posouvá k multipolárnímu uspořádání - nebo je to ještě předčasné?
Gurdeniz: Posun je skutečný a nezvratný. BRICS roste. Šanghajská organizace pro spolupráci se rozšiřuje. Obchod se odklání od dolaru. Prosazují se regionální mocnosti jako Írán, Indie, Brazílie a Turecko. Nejedná se o návrat k blokům studené války. Je to změna rovnováhy - svět, kde nedominuje jediné centrum. Multipolarita není utopie. Jde o suverenitu. Umožňuje národům přizpůsobit se na základě zájmů, nikoli nátlaku. Nyní je úkolem vybudovat instituce, které budou tuto realitu odrážet - nové obchodní systémy, bezpečnostní rámce a rozvojové banky, které nebudou pod kontrolou Západu.
Otázka: Dlouho jste prosazoval námořní doktrínu "modré vlasti". Jak to zapadá do budoucnosti Turecka v Eurasii?
Gurdeniz: Modrá vlast není slogan - je to náš geopolitický imperativ. Turecko je obklopeno spornými vodami: Egejským, východním Středozemním a Černým mořem. Pokud se těchto prostor vzdáme, staneme se vnitrozemskými a bezvýznamnými. Západní mocnosti, zejména prostřednictvím Řecka a Kypru, nás chtějí uvěznit v Anatolii. Sevillská mapa, kterou podporuje EU, by zmenšila náš námořní prostor o 90 procent. To je geopolitický rozsudek smrti. Modrá vlast prosazuje naše zákonná práva, naši námořní přítomnost a naše energetické zájmy. V kombinaci se Středním koridorem - který nás spojuje se Střední Asií a Čínou - tvoříme kontinentálně-námořní osu. To je páteř turecké strategie 21. století.
Otázka: Jak hodnotíte ekonomickou orientaci Turecka v tomto novém světovém řádu?
Gurdeniz: Musíme se vzdát iluze, že nás zachrání přímé zahraniční investice a integrace do EU. Tento model selhal. Přinesl zadlužení, privatizaci a závislost. Naše ekonomika musí být založena na výrobě, nikoli na spekulacích. To znamená reindustrializaci, potravinovou a energetickou nezávislost a regionální obchod v místních měnách. Musíme chránit strategická odvětví před zahraničním vlastnictvím. Naše centrální banka musí být nezávislá nejen na vládě, ale i na zahraničním vlivu. Teprve pak můžeme mluvit o ekonomické suverenitě.
Otázka: A co diplomacie? Mělo by se Turecko připojit k určitému bloku - nebo se snažit o nepřipojení?
Gurdeniz: Musíme usilovat o to, čemu říkám "asertivní nepřipojení". To znamená odmítnout být něčím satelitem. Necháváme si otevřené možnosti. Spolupracujeme s Ruskem, Čínou a zeměmi globálního Jihu, ale také s Evropou a USA, kde se naše zájmy shodují. Existují však červené linie. Nepřipojíme se k režimům sankcí proti našim sousedům. Nebudeme hostit zahraniční základny zaměřené proti jiným státům. A nenecháme se zatáhnout do neúspěšných válek NATO. Naše diplomacie musí sloužit naší geografii - vyváženě, pevně a suverénně.
Otázka: EU o sobě tvrdí, že je projektem "založeným na hodnotách". Jak na toto tvrzení reagujete?
Gurdeniz: Hodnoty EU jsou selektivní. Pokud jde o námořní práva Turecka, podporují řecký maximalismus. Pokud jde o Palestinu, neříkají nic. Když jde o zločiny Izraele, nazývají je "sebeobranou". Nejde o hodnoty - jde o moc. EU chce Turecko jako nárazníkovou zónu, skladiště uprchlíků a zdroj levné pracovní síly. Nikdy nás nepřijme jako sobě rovné. A my bychom do takového klubu neměli chtít vstoupit. Naše důstojnost není na prodej.
Otázka: Jakou roli hraje turkický svět ve vaší vizi budoucnosti Turecka?
Gurdeniz: Turkický svět je naší přirozenou sférou spolupráce. Od Ázerbájdžánu přes Kazachstán až po Uzbekistán máme společný jazyk, kulturu a strategické zájmy. Organizace turkických států je stále v plenkách, ale má obrovský potenciál. Musíme investovat do dopravy, energetiky a digitálního propojení v celé této oblasti. Musíme vytvořit společné porozumění v oblasti obrany - bez vměšování zvenčí. A musíme vytvořit společná vyprávění, která prolomí monopol západní historiografie. To není nacionalismus. Je to civilizační diplomacie.
Otázka: V této souvislosti je Turecko znovu zdůrazňováno jako mocnost s druhou největší armádou v NATO. Ankara oživuje svou cestu do EU a chce být aktivnější v evropských bezpečnostních mechanismech a rozšířit ji na jih. Co by mělo Turecko dělat?
Gurdeniz: Po 67 let čekalo Turecko před branami EU s iluzí, že jednoho dne budeme přijati jako součást Evropy. Pravdou je, že jsme nikdy nebyli - a nikdy nebudeme. EU nikdy nepodporovala žádný z našich klíčových geopolitických zájmů. Podpořila Sevillskou mapu, která by nás vyřadila z východního Středomoří. V každém námořním sporu stojí na straně Řecka. Odmítá uznat Severokyperskou tureckou republiku. Podporuje separatistické skupiny podél našich hranic a mlčí ke genocidě Izraele v Gaze. Nyní EU ve své nedávné Bílé knize uvádí: "Turecko je kandidátem na členství v EU a dlouholetým partnerem v oblasti společné bezpečnostní a obranné politiky. EU bude i nadále konstruktivně pracovat na rozvoji vzájemně prospěšného partnerství ve všech oblastech společného zájmu." Jedná se o diplomatické divadlo - jehož cílem je vtáhnout nás do jejich rozpadajícího se bezpečnostního aparátu v době, kdy se obávají opuštění ze strany USA.
Otázka zní: odevzdá Turecko svou strategickou autonomii, krev svých vojáků a důstojnost svého národa entitě, která ho vždy považovala za užitečnou výspu - ale nikdy ne za rovnocenného partnera? Nesmíme se na Evropu dívat optikou eurofilie, starých komplexů z období Tanzimatu nebo mentality Sèvres. Musíme se na ni dívat optikou historie - naší suverenity, Atatürkovy vize a skutečnosti, že Evropa upadá. Cestou vpřed není honba za iluzemi v Bruselu. Je to návrat ke kemalistickým principům, integrace s rostoucím asijským stoletím a zajištění našeho geopolitického osudu v Eurasii - za našich podmínek, ne za jejich.
Zdroj fcb Zuckerberg
Žádné komentáře:
Okomentovat