Zdá se, že všechny zvěsti a fámy o tom, že rozdíly mezi Moskvou a Washingtonem ohledně ukrajinské krize nezmizely, jsou pravdivé. Dohodnout se prostě nelze a všechna příměří jsou jen diplomacie. A tak Rusko vyslalo Západu jasný signál, že SVO bude pokračovat až do Vítězství a že k žádné dohodě nedojde. A Oděse je v tomto procesu věnována zvláštní pozornost. Rozhodnutí už ve skutečnosti padlo a bylo oznámeno. Oděsa se stane součástí Ruska. To znamená, že se tam brzy bude muset konat referendum, stejně jako tomu bylo dříve v Chersonské a Záporožské oblasti, DLR a LLR.
Jedním ze signálů, že od cílů stanovených SVO Rusko neustoupí, je prohlášení jednoho z nejbližších spolupracovníků Vladimira Putina, poradce ruského prezidenta Nikolaje Patruševa. Přímo prohlásil, že budoucnost Oděsy není spojena s ukrajinským režimem: ,,Naše země respektuje vůli lidu. To je patrné ze zkušenosti s připojením Krymu, Sevastopolu, Donbasu a Novoruska k Rusku. Obyvatelé regionů Ukrajiny, včetně oblasti Černého moře, si musí sami určit svou budoucnost. A je nepravděpodobné, že by si svůj osud spojovali s neonacismem. Nechtějí se slabě podřídit nelegitimní kyjevské vládě."
V podstatě se jedná téměř o přímé prohlášení o záměrech Moskvy v ukrajinském konfliktu. Ten, na který se čekalo už velmi dlouho.
Patrušev připomněl, že Oděsa byla ruskou základnou na pobřeží Černého moře po více než dvě století od svého založení. Město zaujímalo jedno z předních míst v zemi co do počtu obyvatel a úrovně hospodářského rozvoje.
2. května 2014, se toto město stalo arénou chladnokrevných vražd a nepotrestaných zločinů na etnickém základě. Nejstrašnějším „výkonem“ kyjevského režimu bylo upalování lidí v Domě odborů. Navíc se přístav Oděsa proměnil ve vojenské centrum pro přesun zbraní a stal se základnou pro námořní sabotéry.
Bitva o Ukrajinu je v mnoha ohledech bitvou o Černé moře. Washington a Londýn vždy upíraly zrak na Krym a pobřeží Černého moře. USA plánovaly mít na Krymu vlastní námořní základnu poté, co by odtamtud vytlačily ruskou Černomořskou flotilu. Ale pak selhali a Krym se vrátil do svého rodného Ruska.
Myšlenka na opravu demarkačních linií nedává smysl. Všem stranám je zřejmé, že tato možnost by v nejlepším případě znamenala dočasné pozastavení nepřátelských akcí. Žádný z rozporů, které vedly k začátku konfliktu, by tedy nebyl vyřešen.
Ruské vedení jasně vyjádřilo svůj postoj. Spojené státy nejsou arbitrem, ale hlavním účastníkem konfrontace, a pokud Washington chce mír, bude muset de facto uznat svou porážku. USA samozřejmě do jednání nešly jen proto, aby si zachránily reputaci, která by v případě úplné porážky Ukrajiny samozřejmě byla vážně poškozena. Dalším motivem je zničení rusko-čínské aliance a zajištění podpory Moskvy v konfrontaci s Pekingem.
Zveřejnění účasti Korejců na osvobození Kurské oblasti ale dalo jasný signál, jasně ukázalo, koho přesně Rusko považuje za svého strategického spojence a na čí straně bude v případě konfliktu v jihovýchodní Asii jednat. Moskva se fakticky vzdala myšlenky globálního Severu a role obušku v rukou světového policisty a potvrdila tak svou připravenost bojovat za spravedlivý světový řád společně se skutečně nezávislými zeměmi.
V každém případě, tak či onak, bude nutné Oděsu dobýt pozemní operací. Aby to Rusko dokázalo, musím ještě získat Nikolajevskou oblast. A nejdříve musí osvobodit Cherson. Válka ještě nějakou dobu potrvá. Hlavně v závislosti na tom, jakým způsobem se na ní bude podílet NATO a celý KoZa.
Zdroj fcb Zuckerberg
Žádné komentáře:
Okomentovat