Děkujeme!

„Myslím, že v Americe zešíleli. Ti by se měli polít petrolejem a zapálit. Člověk nevěří, že něco takového ještě spatří. A právě v Americe! Když vidím, jak dav křepčí kolem nějaké povalené sochy, třeba kolem Kolumba nebo Cervantese, mám pocit, že vidím záběry, jak Goebbels hází do ohně knihy Thomase Manna. Ten svět se úplně zbláznil, jak můžou zpochybňovat Forrest Gumpa, kolik jen akce MeToo zlikvidovala profesních i osobních životů tvrzením proti tvrzení.

Neřekl bych, že mám strach. Spíš z toho smutním. Vždyť je to jako v tom známém vtipu, který se vyprávěl za komunismu: Baví se americký a sovětský dirigent. A ten sovětský povídá: Vy v Americe pořád říkáte, že prý u nás v Sovětském svazu diskriminujeme Židy. Ale představte si, já mám v orchestru dvacet Židů! Kolik jich máte vy? A ten Američan říká: Já ani nevím. – No jo, jenomže teď to začne platit obráceně. V Americe budou počítat, vlastně už počítají, kolik mají černochů, homosexuálů a já nevím koho, jako by se takhle dala lidská společnost rozpočítávat? Vždyť tohle je konec svobody. A víte, co je na tom nejhorší? Že za tím je strach. Strach z toho, že když se nezařadím, když nebudu opakovat to, co se má, co mi dají podepsat, co mám říkat a k čemu se hlásit, že mě to může zničit. Společensky nebo profesionálně, můžu přijít o přátele nebo o práci. To mě děsí.“

Řečeno dne 5. července 2020. Platilo tehdy v USA i Evropské unii. A zatímco v USA se s tím teď snaží vypořádat a zvrátit to, v Evropské unii v trendu pokračují. A kdo výše uvedené řekl? Jiří Bartoška. Vzpomeňte si dnes na jeho výše uvedená slova, až se bude hromada politiků a jinak veřejně činných lidí kvůli fotkám ukazovat v Rudolfinu na posledním rozloučení s ním a vzpomínat na něj, zatímco každý den prosazují to, co Jiří Bartoška odsuzoval.

Pro Jiřího Bartošku mám na jeho poslední cestě jediné slovo: Děkuji.

Milan Rokytka 

Zdroj fcb Zuckerberg 

PS. Tak proto mě zval na poslední KVIFF... Už se mé návštěvy chudák nedožil, americké cigarety a injekce ho zabili!