Včera jsem slíbil, že se dnes podívám, co všechno dalšího se zmenšuje, snižuje, zhoršuje, ale hlavně zdražuje. Nejde totiž jen o potraviny, ale téměř o všechno kolem nás. Akorát, že jde o velmi nenápadnný a pozvolný proces. A proto si jej neuvědomujeme (nový normál). Bravurně zmáknutý psychologický proces. Musíme proto vnímat celou komplexitu v celé své šíři.
4. "Malá porce = vyšší společenská třída" - aneb jak z hladu udělat ctnost
Tohle je vrchol elitářského cynismu. Najednou je mít hlad známkou dobrého vkusu. "Gurmánské menu" v drahých (snobáckých) restauracích? To je 5 miniaturních chodů, z nichž každý bychom snědli za 3 kousnutí, ale protože je to "naaranžované jako moderní umění", máme si myslet, že jsme zažili něco výjimečného.
"Gurmánské" podvody na talíři: Jak z mála udělat luxus
- "Farmářský talíř" - tři listy salátku, půlka rajčátka a kousek sýra velikosti zápalkové krabičky. Cena? Jako bychom koupili celou farmu.
- "Deconstructed burger" - rozebraný na části, aby vypadal "sofistikovaně", ale ve skutečnosti je to jen snaha zakrýt, že je prostě menší než dřív.
- "Vegan bowl" - mistička s 5 kousky zeleninky a hromadou vzduchu, která nás po 2 hodinách donutí zdrhat ke stánku pro langoše.
- "Artisanská bageta" - 2 kousky opečeného chleba s 5 milimetry šunky a kapkou hořčice. Cena? Jako bychom si koupili celou pekárnu. Bonusové body, když je podávaná na dřevěném prkénku, aby vypadala "rustikálně".
- "Minimalistická pizza" - Tenoučká placička s 3 kousky mozzarelly a 1 lístkem bazalky. "Italská autenticita" zaručená - vždyť v Neapoli také jedí vzduch a naději!
- "Grilovaný losos s quinoou" - Kousíček rybky velikosti poštovní známky na hromádce převařených zrníček. "Zdravé a výživné!" - tedy pokud nás po 20 minutách nehoní mlsna do bufáče pro párek v rohlíku.
- "Avokádový toast" - Plátek starého chleba s rozetřeným kouskem přezrálého avokáda. Cena? Stejná jako celý týden nákupů v Lidlu. Ale co, vždyť je to "instagram-friendly"!
- "Domácí dezert" - Kostička brownie o velikosti kostky cukru s lžičičkou šlehačky. "Pro opravdové gurmány!" - tedy pro ty, kdo si po něm stejně objednají koblihu v bistru.
- "Slow coffee experience" - Šálek kávy, který nám přinesou za 20 minut, protože prý "musí správně vychladnout" (ve skutečnosti čekají, až zapomeneme, že jsme za něj zaplatili 120 Kč). (záminka pro líný personál, ale za více peněz.)
- "Tradiční český trdelník" - Sladká hmota, která s naší tradicí nemá nic společného, ale stojí víc než poctivý věneček z cukrošky. "Turisté to přece koupí a zblajznou!"
- "Raw vegan cheesecake" - Kousek rozemletých ořechů a datlí, který se tváří jako dort. Cena? Jako bychom koupili celou ořechovou plantáž. A chuť? "To je přece o gurmánské zkušenosti, ne o kaloriích, hňupe!"
A nejhorší na tom je, že lidé to kupují. Protože když si dají mikroporci, mohou si připadat jako členové vyšší společenské třídy, která "nejí, ale degustuje". Ve skutečnosti jsou to jen užiteční idioti, kteří dobrovolně přispívají k tomu, aby se málo stalo normou a hlad ctností.
Polévková aristokracie: Jak se z hladovění stalo společenské vyvyšování
Víme, co je dnes vrcholem gastronomické sofistikovanosti? Objednat si v drahé restauraci polévku za 180 Kč, pomalu ji převalovat v ústech celých 30 minut, a pak s povzdechem položit lžíci se slovy: "Uf, to jsem se zase přejedl…" Je to dokonalá iluze - předstírat, že miska vývaru s pár kousky mrkve je vrcholem kulinářského zážitku, zatímco náš žaludek tiše kvílí po pořádném jídle.
Proč je polévka novým symbolem vyšší třídy?
- "My nepotřebujeme moc jíst, my jsme duchaplní" - Zatímco dělňasové si v jídelně berou poctivý guláš se šesti, vyvolení si vychutnají "dekonstruovaný vývar s bylinkovým foamem" a tváří se, jako by je to zasytilo na celý den.
- "Velké porce jsou pro socky" - Kdo si ještě dává hlavní chod, ten je prostě out. Pravý gurmán přece jí jen předkrmy a polévky, protože kdyby snědl víc, přišel by o svou křehkou, intelektuálskou image.
- "Já nehladovím, já detoxikuji" - Když nás po polévce začne bolet žaludek z hladu, není to proto, že jsme snědli málo. Je to proto, že naše tělo je tak čisté a ušlechtilé, že už nepotřebuje ty hrubé kalorie.
Jak poznáme pravého polévkového elitáře?
- Používá slova jako "textura" a "umami", i když jde o hovězí vývar z kostky.
- Před každou degustační lžící udělá pauzu, jako by právě objevil nový druh chuti - ve skutečnosti jen oddaluje nevyhnutelné zklamání, že už za chvíli bude polévka fuč.
- Kritizuje "přeplácanost" české kuchyně, protože čím míň jídla na talíři, tím víc se může tvářit, že je to high-end gastronomie.
Co se stane, když polévkový gurmán omylem sní normální porci?
- Dostane existenční krizi - "Proboha, snědl jsem víc než 300 gramů jídla… Co si o mně pomyslí moji followers na Instagramu?"
- Okamžitě začne mluvit o "balancu" a "lehkosti", aby zakryl fakt, že se konečně po měsíci pořádně nadlábnul.
- Následující týden si dá jen zelený čaj a vzduch, aby odčinil svůj hřích - protože jíst do sytosti je dnes společenské tabu.
Hlad je nová známka dobrého vkusu
Takže až příště uvidíme někoho, jak si objedná "krém z jedné jediné houby s květinovým prachem" a pak se tváří, jako by ho to zasytilo na týden, vězme - nejí, jen předstírá. Protože v dnešní době je mít hlad známkou vytříbenosti, zatímco pořádný oběd je jen pro burany, kdo se ještě nestihli povznést nad své základní biologické potřeby. A je to další sociální konstrukt vštěpovaný systémem - spokojit se s málem.
A zítra se v další části dozvíme, čeho všeho se tento zmenšovací, zhoršovací a zdražovací trend vlastně ještě týká. A určitě se nám to líbit nebude.
Zdroj fcb Zuckerberg
Žádné komentáře:
Okomentovat