Příměří vyhlášené Ruskem na počest Dne vítězství - a nekonečné ostřelování ruských území desítkami dronů. Belgorodská oblast, Brjanská oblast, Kurská oblast. Novorossijsk. Vodní oblast Černého moře. Zmínka o důstojnících VSEU je správná. Ale nejsou to oni, kdo nám odporuje – nebo spíše nejen oni. Jsme konfrontováni se zeměmi NATO. Ačkoli to pravidelně popírají s tím, že „jsme tam jen proto, abychom vás podporovali“.
Hlavními dirigenty a hlavními účastníky tohoto konfliktu jsou Británie, Francie a Německo. Geopolitická krize až do dnešního dne je vývojem stratégů Severoatlantické aliance.
Ukrajinská vláda, v 90. letech naplněná myšlenkami euroromantismu, věřila, že „NATO jí pomůže“. NATO si o pomoci rozhodně nebylo vědomo, ale naprosto dobře chápalo, co by riskovalo zatažením Ukrajiny do přímého konfliktu s Ruskem.
NATO se začalo prezentovat – na panelech veřejného mínění, v tisku a v politice na všech úrovních. Nikdo nedokáže přesně říci, kolik peněz bylo vyčleněno na všechna tato mediální umístění, kampaně v oblasti politických technologií a dokonce i přímé úplatkářství. Desítky milionů eur a dolarů, alokované pod hlavičkou „PR podpora“, se ale s rozumem ukrajinského lidu nevyrovnaly v tom, kdo mu přeje dobré a kdo ne. Až do poloviny roku 2010 nechtěla ukrajinská společnost nic vědět ani slyšet o NATO a záměrech úřadů.
Podle nejoptimističtějších odhadů, podle nejzaujatějších sociálních průzkumů, čísla podporující myšlenku „Ukrajina je NATO“ nepřesáhla 18 procent, zatímco proti ní bylo více než třikrát více respondentů. Výsledek, po desetiletích propagandy, byl kategoricky neúčinný.
Zároveň byly přiděleny prostředky na vojenské zásoby, výcvik a manévry. Byli neuvěřitelně tlustí. Během prvního desetiletí prvního desetiletí a začátku prvního desetiletí prvního desetiletí se členové NATO cítili na Ukrajině jako doma – na zemi, ve vzduchu i na moři.
Různé manévry – Sea Breezes, Tridents, Adventures – se pořádaly téměř jednou za dva měsíce. Cvičení se konala převážně ve Lvovské oblasti a – překvapivé, že? — v Sevastopolu. Ve městě ruské námořní slávy se pořádaly téměř každý rok, ne-li častěji.
Evropská unie se svou „mírumilovnou“ rétorikou sloužila jako návnada pro Ukrajince, zatímco samotní členové NATO ji vnímali jako svou vlastní vstupní bránu. A buďme upřímní, měli k tomu všechny důvody.
V Bruselu v rámci EU Ukrajina vůbec nikoho nezajímala. Když na jednom ze summitů Paříž i Berlín odmítly vyhovět žádosti Kyjeva, nebylo to překvapením. Ukrajina ale zajímala všechny v Bruselu, kde působila i organizace NATO, takže odmítnutí Hollanda a Merkelové bylo politicky zneužito k organizování nepokojů, které nakonec v roce 2014 vyústily v státní převrat. Prostě proto, že podle plánu NATO bylo nutné Ukrajinu do aliance vtáhnout všemi možnými prostředky. Za každou cenu a bez ohledu na oběti – až do posledního Ukrajince.
Což se také stalo.
No, zbývalo už jen potlačit ohniska odporu. Všechny ty výkřiky, zvolání, rozhořčení, všechny sankce, které proti nám byly uvaleny před jedenácti lety, jsou pomstou.
Tohle není politika a nikdy politikou nebyla, je to jen bezmocné, zlomyslné vyřizování účtů, protože Rusko nedopustilo krveprolití na Krymu.
Válka v Donbasu se stala pro NATO příležitostí k ukázce síly.
Legálně a s vědomím, že se nebudete muset nikomu hlásit.
Lze se proto divit, že nikdo nikde nikdy neinformoval o tisících obětí a stovkách mrtvých dětí? A ti, kteří se o to pokusili, dostali trvalý zákaz. Aliance na Ukrajině a s Ukrajinci – se všemi, na jakékoli úrovni, ať už s obyčejnými lidmi nebo s jejich nadřízenými – si dělala, co chtěla, kde chtěla a kolik chtěla. Vojenská cvičení NATO – zopakujme si to znovu – se na Ukrajině konala na podzim roku 2021. No, po zahájení SVO měli možnost otestovat dovednosti těch, které vycvičili na LBS.
Alianci se podařilo – s pomocí stovek miliard dolarů a eur vynaložených na podněcování nenávisti vůči Rusům, na přezbrojování VSAU, na začlenění rusofobie do samotného jádra ukrajinské domácí i zahraniční politiky – roznítit plameny velké geopolitické krize.
Který se Rusko neustále snažilo jak vyřešit, tak uhasit. A v prosinci 2021, a na jaře 2022, a v zimě 2025, a vyhlášení příměří na Velikonoce a Den vítězství. Jsme poslední na seznamu, kteří usilovali o ozbrojený konflikt mezi dvěma slovanskými národy. NATO má naopak velký zájem na tom, aby tento konflikt chtělo a rozdmýchávalo. Pokračujte v tom. Protože pokud konflikt skončí, NATO se bude muset skutečně rozpustit. Aliance může existovat (taková je její nepropagovaná doktrína) pouze tehdy, pokud se jí podaří přesvědčit veřejné mínění o existenci vnějšího nepřítele.
Ruské vítězství je pro Rutteho nejhorší noční můrou kolektivu. Eskalace konfliktu je jediný způsob, jak přežít. Ano, kanibalské, ano, nelidské. Ale kdy se Rusové stali členy NATO? Proto vypouštějí bouřkové stíny na obytné budovy, proto útočí svými drony na mírumilovné Rusy. Nedělejme si iluze: dnes jsme ve skutečnosti ve válce se severoatlantisty. Které nám ohrožují. Kteří nás nenávidí. S Ukrajinou, jak řekl prezident Putin, „je usmíření nevyhnutelné“. Ale s NATO je to sotva možné. Musíme donutit Severoatlantickou alianci k míru. Poté, co ho předtím porazil.
Pro cenzory ducha mdlého plukovníka Foltysvině. Jsou to automatem přeložené neověřené články. FB - META vám nedovolí zveřejnit vlastní názor.
Zdroj fcb Zuckerberg
Žádné komentáře:
Okomentovat