Co se to vlastně ve světě děje? Zcela evidentně dochází ke změně světového ekonomického řádu. Je to změna postupná, nespadla z nebe Trumpovým opětovným nástupem do úřadu amerického prezidenta. To se jen někteří poklidně dřímající politici, ekonomičtí „experti“, a hlavně novináři píšící každý den o něčem jiném probudili ze své dlouholeté hibernace. Dnes už skoro legendární Trumpova tabulka recipročních cel znamená jen jistou akceleraci této změny nebo jinými slovy přechod od slov k činům.
Nicméně byl to právě Donald Trump, který už ve svém prvním období změnu globálního systému nastartoval, ovšem objektivní okolnosti mu nedovolily ji dotáhnout dál. Jeho podivně zvolený nástupce v ní sice částečně pokračoval, nicméně věren svému liberálně demokratickému přesvědčení se soustředil na veřejné výdaje a na nám tak neblaze známou dotační ekonomiku na dluh. Tím se dostáváme k meritu věci, tedy ke střetu liberálně demokratického přístupu k ekonomice v konfrontaci s národně konzervativním.
MAGA jako konzervativní ekonomická revoluce
Jeho světovým protagonistou je nepochybně právě Donald Trump hlavně prostřednictvím jeho hnutí MAGA (Make America Gret Again). Na rozdíl od svých předchůdců jak z republikánského, tak zejména z demokratického tábora se neopírá o finanční polosvět a globalizaci světového obchodu, ale míří zcela opačným směrem. Svou ekonomickou politiku zaměřuje jednoznačně na soukromý sektor, kterému chce pomoci levnými energiemi, nastavením příznivého investičního prostředí pro domácí průmyslovou výrobu, nízkými daněmi a odbouráváním celé škály regulatorních opatření.
Je si však vědom skutečnosti, že pouze domácí reformy za současného stavu světové ekonomiky nestačí. Deindustrializace Spojených států dosáhla kritických rozměrů a jejich postavení nesmírně utrpělo. Po druhé světové válce produkovala Amerika 50 procent světového HDP, dnes sotva 25. Země každým dnem ztrácí pozice, její schodek obchodní bilance i celkový rozpočtový deficit nabývá obludných rozměrů. Odklon od domácí průmyslové výroby a její přemístění do zemí s nižšími náklady zejména na pracovní sílu způsobil vylidňovaní velkých území, kde bují sociální patologie včetně rozpadu rodin, pád střední třídy do neřešitelných dluhů, nárůst počtu drogově závislých a s ním ruku v ruce kriminality.
Průmysl dává zemi sílu
Amerika potřebuje vrátit do země výrobní kapacity a zajistit jim schopnost uplatnit zejména průmyslovou produkci na velkém domácím trhu a mít reálnou šanci exportovat. V současnosti se průmysl podílí na americkém HDP pouhými 10 procenty. Proto Trump vyzývá velké firmy, aby stavěly své nové továrny v Americe. A to je nabídka lákavá především kvůli cenám energií, které jsou v Americe oproti Evropě až pětkrát nižší. S nižším zdaněním, se stále ještě kvalitní pracovní sílou a pokračující deregulací je zřejmé, že má co nabídnout. A samozřejmě také s možností vyhnout se tarifům, tedy clům, protože současná celní válka k jejich snížení nejspíš nepovede. A začíná se to dařit. Generální ředitel farmaceutického kolosu Amgel Robert Bradway oznamuje investici miliardy dolarů v Columbusu v Ohiu díky „politice Trumpovy administrativy“. A řada dalších.
Pro Spojené státy krajně nepříznivou ekonomickou situaci nelze změnit kosmetickými změnami v mezinárodním obchodě, ale jeho zásadní transformací postavenou na jasně definovaných národních zájmech, tedy něčem, co je k zásadním protikladu ke globalizaci. A co je také charakteristickým znakem národně konzervativního přístupu. Trump si je dobře vědom rizik, která pokračující prohlubování ekonomických problémů Ameriky nutně přináší. Oprávněně z nich viní současný model světové ekonomiky, založený na globalizaci, která nebere ohled na národní zájmy a která je ochotna je v souladu s liberálně demokratickým přístupem obětovat. To je pro národní konzervatismus nepřijatelná tendence, proti níž je třeba se razantně postavit.
Přepálený dolar
Amerika je, pokud jde o ekonomický růst a ekonomickou bezpečnost, v posledních třech dekádách tím poraženým. Ztratila postavení dominantní světové velmoci. Je stále bohatá, ale je už jen jedním z velkých hráčů ve světové ekonomice. Zemí, která nejvíce profituje ze současného uspořádání světového obchodu, je nepochybně Čína, jejíž export, především právě do Spojených států, se zvyšuje ročně až trojnásobně. Státy EU orientované na vývoz, jako je hlavně Německo, si také ukousnou slušný krajíc benefitů. Export do Ameriky jim přináší dolary, které většina států hromadí jako svou rezervní měnu, čímž jej stále posilují. V současnosti je přibližně 60 procent měnových rezerv ve světě právě v dolarech. Dolar proto ve zmiňovaném období posílil o více než 30 procent, což je pro americký export smrtící.
Standardním krokem by se jevilo oslabení amerického dolaru na úroveň, která by odpovídala síle tamní ekonomiky, tedy objemem amerického zboží, který prochází ostatními zeměmi a jeho kvalitou ve srovnání se zbožím z jiných zemí. V současnosti je dolar mimořádně nadhodnocen právě poptávkou po něm jako po rezervní měně. Chtějí jej centrální banky, státní pokladny, investiční fondy a další velcí, střední a konec konců i menší investoři. Vzhledem k silnému a na Trumpově administrativě nezávislému postaveni americké centrální banky FED se možnost měnové manipulace s dolarem jeví jako nepravděpodobná. Dolar tedy zůstává nadhodnocen a konkurenční měny, jako čínský juan nebo evropské euro, jsou naopak podhodnoceny.
Překážková dráha
Tím se obloukem vracíme ke clům jako k jedinému nástroji, s nímž může Trumpova administrativa pracovat. Jejich důsledné uplatnění povede ve střednědobějším horizontu i k pro ni tolik potřebnému poklesu kurzu dolaru. Pokud se pozorně podíváme na slavnou Trumpovu tabulku recipročních cel, ve sloupci protiamerických opatření kromě tarifů vidíme právě měnové manipulace, tedy umělé oslabování měny, a také obchodní bariéry. O co jde? No přece o mantru liberálně demokratického ekonomického systému, tedy o tisíce státních a v případě Evropy unijních zásahů. O všechny ty regulace, Green Dealy, různé další podoby protekcionismu, vývozní subvence atd.
Tyto tzv. netarifní způsoby blokace zahraničního obchodu jsou mnohonásobně zásadnější než samotná cla. Proto Trump naléhá na odstranění většiny obchodních bariér a v případě, že se tak nestane, signalizuje zavedení vysokých cel. Tím opět pokládá na lopatky současný na liberálně demokratických idejích postavený řád, který – jak známý bonmot říká – není ani liberální, ani demokratický. V duchu konzervatismu jej nahrazuje národním zájmem na takovém ekonomickém, obchodním, měnovém a finančním systému, který bude přinášet benefity dlouhodobě zanedbávané americké working class. A je v zájmu dalších zemí, aby příkladu Ameriky následovaly. V tomto duchu se vyjádřil i prezident Světové banky Ajay Banga, když vyzval rozvojové země, aby uzavřely rychle obchodní dohody se Spojenými státy při nejbližší možné příležitosti. „Pokud je odložíte, ublíží to všem,“ tvrdí respektovaný šéf této významné instituce, která rovněž vidí významně větší problém v netarifních překážkách než v samotných clech.
Důsledky budou dramatické
Je jistě mimořádně zajímavé, jak na Trumpovu iniciativu zareaguje Čína. Pro nás je však mnohem podstatnější, jak bude reagovat Evropská unie, v níž i přes jisté povolební posuny mají stále rozhodující vliv liberálové a socialisté. Už proto, že na celní politiku jako Česká republika nemáme žádný vliv, ta je ve výlučné kompetenci unijních orgánů. Logickým krokem by bylo, aby EU hledala v novém ekonomickém systému co nejvýhodnější pozici po boku Spojených států, o které se vždy opírala v minulosti. Otázkou je, zda jsou toho současné evropské elity, jak řečeno, většinou liberální nebo socialistické, vůbec schopné. V Trumpovi vidí asi správně ideového nepřítele, s nímž jen těžko nacházejí společnou řeč.
Výsledkem jejich neochoty a ideové zaslepenosti může být zcela iracionální reakce, kdy místo přizpůsobení se Amerikou nově definovaným základům změněného ekonomického řádu se pustí do celní a obchodní války, která nemůže pro Evropu a její podniky a obyvatele přinést nic pozitivního. Vlastně ano, může urychlit politický rozklad unie, kdy národně konzervativně ladění politici jako Meloniová nebo Orbán si dokáží vyjednat úplně jiné podmínky obchodní výměny se Spojenými státy a inspirují tak další k podobným krokům bez velkých ohledů na Brusel.
Zdroj fcb Zuckerberg
Žádné komentáře:
Okomentovat