Pařížský summit evropských velmocí a dalších vybraných států skončil podle očekávání bezvýsledně. Macron neprosadil návrh na vyslání evropských vojáků na Ukrajinu. Poláci, kteří jsou ukrajinskému bojišti nejblíže, se s nástupem Trumpa vracejí do reality a jakékoliv zapojení bez USA vylučují. Nevidí jediný důvod, proč by se měli nechat od Rusů masakrovat. Namísto toho se zasazují o poválečnou obnovu země. Z Varšavy po letech zní k Ukrajině opět něco, co se blíží zdravému rozumu. Kam se ale poděl zdravý rozum Francie?
... k zakladatelským centrům Západu dnes zachváceným nihilismem se samozřejmě řadí i Francie. Téměř každý den se v ní setkáváme s normativní dezorientací, popíráním reality, zvůlí mocných a dalšími znepokojivými projevy nihilismu...
A pak je tu druhá část opozice, ta levicová vedená Jean-Lucem Mélenchonem. Ferranda sice odmítla, ale její problém je jinde: v podpoře migraci, odkopnutí tradičních levicových voličů a podbízení se migrantům. Mélenchonova radikalita se v tomto ohledu stupňuje. Otevřeně označuje tradiční bílé obyvatelstvo za jeden z hlavních problémů země a s nadějí vyhlíží, že Francie se obnoví kreolizací tedy přílivem africké a arabské krve.
Dokonce se přihlásil k pojmu "velká výměna", kterým radikální konzervativci označují proces nahrazování bílého obyvatelstva lidmi z Blízkého východu a Afriky. Levice dlouhá léta velkou výměnu popírá a jakoukoliv zmínku o ní odsuzuje jako výraz konspirací a rasismu. Mélenchon nedávno velkou výměnu ocenil jako naději pro budoucnost země, která bude čím dál tím méně bílá. Zatímco rasismus bílých je trestně stíhán, protibílý rasismus se těší veřejnému respektu.
O nastavení kulturních elit země svědčí intenzivně propagovaný film veřejnoprávní televize Bénie soit Sixtine (Sixtina budiž požehnána), který má pojednávat o aktuálním společenském tématu. Nezabývá se úpadkem střední třídy, nezvladatelnou situací na předměstích, radikálním islámem, vylidňováním venkova či hroucením veřejných škol. Film vypráví o mladé vdově, která se vysvobozuje z osidel katolické sekty. Katolický fundamentalismus dnes skutečně otřásá Francií!
Progresivisté takto reagují na islámský fundamentalismus. Nemohou ho neodmítnout, ale neumí to udělat přímo, aby se podle svých vlastních kritérií nestali islamofoby či rasisty. Odsoudí proto náboženský fundamentalismus jako takový. Pokud mají uvést příklad, vystřelí na ideologicky bezpečný terč – vlastní katolickou tradici...
Nihilismus, do něhož se Francie a celý Západ propadají, se projevuje narušením vztahu k realitě. Euroatlantické elity vytrvale lžou; o přínosech migrace a covidového očkování, o možnostech řídit globální klima, o válce na Ukrajině, o obranně demokracie před populisty. Své lži chrání stíháním stoupenců alternativy; obránců reality i beznadějných konspirátorů. Dostáváme se tím do situace, kdy vše může být dovoleno ale i zakázáno, kdy lze věřit všemu i ničemu. Ferrand, Mélenchon, Macronová jsou tragickými figurkami období konce jedné epochy, na lidech jako Macron pak závisí, jak moc násilný tento konec bude, píše Drulák.
K tomu:
Chce to přečíst celé, ale je těžké se přitom nepozvracet. (Vybral jsem necelou třetinu.) Ideový rozpad. A to ideový rozpad vedený bezduchou levicí. Ten otevírá prostor pro nástup reakce. U nás je přece jen situace o něco lepší. Ale je to varování. Potřebujeme se opřít o rozum (vyzbrojený teorií), abychom věděli:
- Odkud kam jdeme.
- Kdo je subjektem změny (kdo jsou spojenci a kdo brání přirozeným tendencím vývoje).
- Čím je dána polarizace společnosti.
A odpověď na tyto otázky neustále konkretizovali, a to nejen v hlavách jednotlivců, ale formou vzájemného sdílení.
Ještě štěstí, že je u nás dost lidí, kteří se na vytváření ideového zázemí podílejí. Jedním z nich je I. Budil, jehož příspěvku se budu věnovat v příštím pokračování.
(Pokračování)
Žádné komentáře:
Okomentovat