(...) O postkapitalismu se obšírněji rozepsali Nick Srnicek a Alex Williams v pojednání Vynalézání budoucnosti: Postkapitalismus a svět bez práce (2020). Oba myslitelé se odvolávají na výrok známého spisovatele science-fiction Arthura C. Clarka, že "cílem budoucnosti je plná nezaměstnanost".(3) To není dystopie, ale naopak žádoucí cíl, který Nick Srnicek a Alex Williams spojují s plně automatizovanou ekonomikou, jež osvobodí lidstvo od úmorné práce a současně bude produkovat rostoucí množství bohatství. Levice by měla entuziasticky zaštítit zmíněný projekt, "který si osvojuje stávající kapitalistickou tendenci a snaží se ji posunout za přijatelné parametry kapitalistických společenských vztahů". (4) Autoři připomínají, že již Karel Marx označil zkrácení pracovního týdne za základní předpoklad dosažení "říše svobody". (5) Nick Srnicek a Alex Williams oprávněně pokládají neoliberalismus za příčinu znepokojivého úpadku současné západní společnosti. Neproblematizují však jeho negativní průvodní jevy zahrnující například skutečnost, že "po celé Severní Americe a západní Evropě je nyní trh práce charakteristický převahou pracovníků v manuálních zaměstnáních ve službách s nízkou kvalifikací a nízkou mzdou ..., jež doprovází menší počet pracovníků ve vysoce kvalifikovaných, dobře placených a nerutinních kognitivních zaměstnáních ... produktivita se nezvýšila na takovou úroveň, jak by se při revoluci v automatizaci očekávalo ... Ve skutečnosti však došlo v posledních deseti letech ke značnému globálnímu zpomalení růstu produktivity, zejména v období po krizi". (6)
Výše uvedené trendy mají konkrétní ekonomické důvody spočívající v historické převaze finančního a spekulativního kapitálu nad kapitálem produktivním. Těmito zákonitostmi se však Nick Srnicek a Alex Williams nezabývají, protože pro ně naopak zmíněný neoliberální vývoj otevírá cestu k "právu na lenošení" a nepodmíněnému základnímu příjmu. Těchto "vymožeností" lze dosáhnout pouze tehdy, jestliže levice ustane s oslavou práce a dělnické třídy a bude bojovat proti ústřední roli práce v současných životech a za potlačení etiky práce. (7) Autoři dodávají, že hegemonie post-práce by vytvořila masovou volební sílu, která by měla užitek z jejího pokračování. (8) Člověku se mimoděk vybaví masy bezprizorného římského lidu, jenž patriciové udržovali prostřednictvím chleba a her v pasivní poslušnosti a podřízenosti.
Jedním z nejdůležitějších étosů moderní levice bylo vědomí, že produktivní práce spjatá s osvobozením a povznesením člověka nemusí být motivována výlučně soukromým ziskem, jak tvrdila liberální pravice, ale altruismem a odpovědností vůči místnímu společenství a lidstvu. Levice, která toto krédo opustí, již není levicí, ale stává se ideologickým derivátem neoliberalismu. Jak prohlásil v jedné Chestertonově povídce detektiv-amatér Otec Brown, "kdyby se Bůh choval takto, nazýval bych ho jinak". Není proto divu, že finanční oligarchové a kapitáni kapitalismu mohou (zatím) v klidu spát.
Poznámky:
[1] Sartre 1966, 10.
[2] Hardt a Negri 2000, 215–218.
[3] Srnicek a Williams 2020, 115.
[4] Srnicek a Williams 2020, 117.
[5] Srnicek a Williams 2020, 123.
[6] Srnicek a Williams 2020, 118-119.
[7] Srnicek a Williams 2020, 126-135.
[8] Srnicek a Williams 2020, 136.
Literatura:
Hardt, Michael a Antonio Negri (2000): Empire. Cambridge: Harvard University Press.
Sartre, Jean-Paul (1966): Marxismus a existencialismus. Praha: Nakladatelství Svoboda.
Srnicek, Nick a Alex Williams (2020): Vynalézání budoucnosti: Postkapitalismus a svět bez práce. Praha: Masarykova demokratická akademie.
K tomu:
Tentokrát nic nekrátím. Svou hlavní výhradu k jinak nesmírně přínosnému pojetí současného dění vyjádřím velmi stručně: I. Budil mám pravdu, že ekonomickou základnu kapitalismu nelze tak snadno nahradit něčím, co je méně produktivním, a že problém současné fáze vývoje kapitalismu je převaha finančního a spekulativního kapitálu nad kapitálem produktivním. Nutno však doplnit dvojím:
1. Tato převaha je dána fenoménem, který nazývám pozičním investováním, který je nutno analyzovat a zviditelnit jako hlavní bariéru přirozeného směřování společnosti.
2. Přirozeným směřování společnosti je přechod k ekonomice založené na produktivních službách zaměřených na rozvoj, uchování a uplatnění schopností lidí; tím se mění charakter ekonomického růstu, ekonomika se vrací k člověku a člověk jakožto člověk (nikoli apendix nějaké technologie, ale nositel všeobecné práce) se vrací do ekonomiky.
(Pokračování)
Žádné komentáře:
Okomentovat