Změny probíhají i v akademické obci a u akademiků. To, co se v poslední době v akademické obci odehrává, je posun od vzdělávání a poznávání k obživě. Pokud někdo o tom pochybuje, ať si spočítá, kolik akademiků se postavilo covidové propagandě a kolik jich čelí green dealovým mýtům. Z akademiků se stávají grantožrouti a kdo dává granty, ten určuje, co je pravda. I tento posun se promítá do propadu české vzdělanosti.
Protože jsem přednášel na šesti vysokých školách a dva roky jsem byl ředitelem Ústavu pro informace ve vzdělávání a členem porady vedení MŠMT ČR, lidé si mne spojují se školstvím a kladou mi související otázky. V poslední době to jsou dotazy především ne již na to, jak se mohla Danuše Nerudová stát profesorkou a rektorkou, ale jak mohla vystudovat vysokou školu.
V tak zkorumpované společnosti, jako je ta česká, je možné všechno, přičemž se nekorumpuje pouze penězi, ale i službami. Všichni známe řadu kauz s podvodně získanými diplomy a jejich aktéři mohli být ministry či poslanci. Na Slovensku premiér Igor Matovič při obvinění z plagiátorství diplomové práce se přímo v parlamentu obhajoval tvrzením, že nemůže být plagiátor, protože tu práci nepsal on, ale jeho kamarádka.
Danuše Nerudová ve svých vystoupeních prokazuje naprostou neznalost akademického prostředí. Při obhajování z podvodně udělovaných doktorských hodností tvrdila, že jako vedoucí či oponent disertace nepsala posudek. Ve vztahu k postojům Václava Klause prohlásila, že by mu nedala zkoušku. Neví tedy, že na vysoké škole se nezkouší z postojů, ale ze znalostí a kognitivních dovedností. Rektorka vysoké školy neví jak a z čeho probíhá zkouška na vysoké škole.
Psychologie tvrdí, že každý má tři "já". Jak se vidí sám, jak ho vidí druzí a jaký skutečně je. U málokoho existuje takový rozdíl mezi viděním sebe sama a viděním druhými jako u Danuše Nerudové. Zatímco ona se vidí jako mladá a pohledná, druzí ji vidí jako hloupou, agresivní a "splachovací". Osobnost Danuše Nerudové výstižně analyzoval Ivo Budil, zde
V poslední době bouři na internetu a v médiích vyvolal výrok Danuše Nerudové, že Československo osvobodili Američané. Většina komentářů se zabývá nevzdělaností Danuše Nerudové. Já se však domnívám, že tento její výrok není projevem neznalosti. Vylučuji, aby člověk jejího věku, který prošel tolika školami, toto nevěděl. Ač jsem již o Danuši Nerudové publikoval článek "Pár poznámek k vystoupení mladé a krásné Danuše Nerudové v Otázkách Václava Moravce ČT", v němž jsem ji charakterizoval jako hloupou a nevzdělanou, za tímto jejím výrokem vidím jiný fenomén než nevzdělanost.
Slyšíme –li vládní politiky, jejich projev charakterizují dva znaky. Jejich vystoupení nemají osobitou odlišnost, víceméně opakují to samé a jejich projevy se míjejí s realitou. Jejich verbální projevy nejsou výrazem živého myšlení, které charakterizuje permanentní reagování na měnící se realitu, včetně reality vyjádřené partnery v diskusi. Absence živého myšlení je příčinou, proč je tak nepříjemné vládní politiky poslouchat.
Vládní politici chtějí skutečnost znásilnit, přetlačit a vnutit do mysli lidí umělý konstrukt reality, a to včetně historie. Od úrovně Evropské unie po českou společnost je snaha změnit historii druhé světové války. A u mladé generace a hloupých nevzdělaných příslušníků starších generací se to již i daří. Výrok Danuše Nerudové proto nebyl projevem neznalosti, ale bylo to plnění úkolu přetvářet historii. Potom, co se úkol nezdařil a došlo k všeobecnému odmítnutí, Danuše Nerudová se od výroku distancovala.
Danuše Nerudová se zapíše do historie jako vysokoškolská profesorka a rektorka, která má největší podíl na zničení prestiže akademiků, akademických funkcionářů a vysokoškolských profesorů v české společnosti. Zapojila se do party lidí, která usiluje o destrukci české identity, kultury a státnosti za jidášské stříbrné či Zlaté tele.
K tomu:
To nejdůležitější, to, co mně vedlo k napsání této série, teprve přijde. Je to o jedné z největších ztrát, které utrpěla akademická obec.
Radim Valenčík,
TOP komentátor
Žádné komentáře:
Okomentovat