„Setkali se s nepřáteli pod polednem, ale Čechové se nechtěli bít v nedělní svátek. Němci se domnívali, že Čechové se jich polekali a chtějí prchnout, a tak se na ně vyřítili, přestože byla neděle; dorazili až k vozům a už jich jednu sešikovanou řadu převrátili. Teprve tehdy Čechové spustili pokřik a stříleli na ně z vozů z houfnic a z tarasnic, až v jejich šicích nadělali široké cesty a průchody. Když viděli, že Němci běží, tehdy vyskočili z vozů a bili je hlava nehlava a hnali je od toho bojiště u Ústí až k míšeňským horám, že mrtví leželi hustě jako o žních snopy na poli. A voda, která protéká Ústím, byla od toho pobíjení lidí i koní celá krvavá,“ popisují Staré letopisy české.
Dne 16. června roku 1426 rozdrtila vojska husitských svazů včetně pražského spolu se šlechtickými spojenci vedená Zikmundem Korybutovičem, Prokopem Holým, Jakoubkem z Vřesovic, Janem Roháčem z Dubé, Kunešem z Bělovic a Janem Blehem z Těšnice poblíž Ústí nad Labem (mírné návrší s planinou zvanou „Běhání“ nad vesnicemi Hrbovice a Předlice) intervenční armádu, jejíž jádro tvořili bojovníci ze Saska, z Míšeňska, Durynska, z Horní Lužice a chebské oddíly, v čele s míšeňským zemským fojtem Bosem z Vitzthumu. Naposledy na českém území napadla těžká jízda i pěchota vozovou hradbu čelním útokem. Husité obležené Ústí nad Labem ovládli a otevřela se jim i cesta k výpadům do Saska, Durynska a Horní Lužice.
Žádné komentáře:
Okomentovat