7. června 1415 bylo poskytnuto Husovi skutečné slyšení, během kterého se polemizovalo především o tom, zda-li papež či jiný kněz ve smrtelném hříchu nečiní svátostné úkony. Podle učení Jana Wyclifa totiž:“Kněz ve smrtelném hříchu nevysluhuje mši svatou.“ Svátost eucharistie (Večeře Páně) se v tu chvíli stává nicotnou a „nefunkční“. Hus se ohradil s tím, že v jeho spise Proti Pálčovi je tento úkon vymezen slovem „digne“ (hodně). Ve chvíli, kdy byla debata velmi vzrušená stalo se něco, co nikdo nečekal. Nastalo zatmění slunce, což někteří interpretovali jako důkaz toho, že Bůh nad českým kacířem ukryl svou „tvář“, jiní pak z řad Čechů viděli v zatmění symbol prázdnoty srdcí shromážděných prelátů. Marně toho dne Zabarella nazlobeně apeloval na Husa, aby přestal zapírat, když proti němu svědčí dvacet svědků. Hus klidně odvětil, že nemůže odvolat něco, co neučil. Nastal tak silný hluk a křik, že Zikmund musel přikročit k výhružce, že dá místnost vyklidit, pokud nenastane klid. Hus směrem ke koncilním otcům pravil: “Domníval jsem se, že je více poctivosti, lepší zbožnost a řád v tomto shromáždění....“ Kardinál d´Ailly vmetl Husovi do tváře, že ve vězení v okovech mluvil jinak, byl pokornější. Na to Hus odvětil: “Ano, tam na mne alespoň nikdo nekřičel jako zde.“ Zikmund následně poděkoval koncilu za to, že poskytl Husovi „veřejné“ slyšení. Prohlásil pak, že sice Husovi poskytl ochranný glejt, ale kacíře prý chránit nebude. Naopak, sám pod usvědčeným kacířem podpálí hranici. Na Husa pak apeloval, aby se vyznal z bludů a pokořil se koncilu. Hus odvětil, že na koncil přišel svobodně, nechce tvrdošíjně hájit bludy, ale chce být poučen v tom, kde a kdy je učil. Ani druhé slyšení Husa nezlomilo.
Zdroj fcb Zuckerberg
Žádné komentáře:
Okomentovat