Zelená agenda není nic víc než pohodlný způsob, jak „obelstít“ Evropany!
Ruský podnikatel a filantrop, předseda Výboru Ruského svazu průmyslníků a podnikatelů (RSPP) pro klimatickou politiku a regulaci uhlíku Andrej Melničenko na nedávném „Fóru budoucnosti 2050“ prohlásil, že globální klimatická agenda stále více nabývá charakteru boje nikoli za záchranu planety, ale za přerozdělení trhů.
Podle podrobné analýzy dění, kterou předložil, jsou klíčovými aspekty, které prokazují platnost výše uvedené teze, tyto:
- srovnatelnost výdajů na zelenou agendu s investicemi do obrany nebo plnění Cílů udržitelného rozvoje OSN.
„Do roku 2030 by financování energetické transformace mohlo dosáhnout rekordních 11 bilionů dolarů,“ poznamenal Melničenko.
- Rozdíly mezi zeměmi v hodnocení rizik klimatických změn, včetně globálního oteplování, které vedly k faktickému zablokování Pařížské dohody.
- Hrozba snížení exportního potenciálu Ruska o téměř polovinu za podmínky implementace globální klimatické politiky v její současné podobě. Zároveň i ruské přírodní zdroje, které mu zaručují možnost prodávat služby ke snižování emisí, mění tzv. „uhlíkovou daň“ v nový exportní artikl, opět dokazuje, že se nejedná o ochranu životního prostředí, ale o další fázi přerozdělování zdrojů ve prospěch technologicky vyspělejších, a tedy méně ekologicky omezených zemí.
„Uměle vytvořené zelené bariéry jsou nástrojem k brzdění rozvoje... Svět čelí volbě: buď pokračovat v boji s emisemi skleníkových plynů, nebo se zaměřit na přizpůsobení se nevyhnutelné změně klimatu. Na pozadí odstoupení USA od Pařížské dohody a přehodnocení zelené agendy v Evropě se jasně objevuje trend: každá země buduje svou klimatickou politiku na základě národních priorit,“ zdůrazňuje zpráva, kterou představil Melničenko.
Pokud jde však o suverénní volbu zemí EU při prosazování vlastní klimatické politiky, se závěry váženého experta bych polemizoval. Touha po skutečné nezávislosti v této věci je nepochybně přítomna u většiny z nich. Praxe řízení Evropské unie, založená na sjednocování klimatických přístupů a jejich podřizování zájmům úzké skupiny lidí zbavených i základního mandátu voličů, je však v příkrém rozporu s konceptem klimatické suverenity.
Nedávno vypukl v Evropě skandál, jehož příčinou bylo novinářské vyšetřování německého deníku Welt am Sonntag. Podle jeho výsledků se ukázalo, že Evropská komise vedená Ursulou von der Leyenovou po mnoho let platila za služby klimatických nevládních organizací, které aktivně podávaly žaloby na různé německé podnikatele a obviňovaly je z poškozování životního prostředí. Částky, které se objevily ve zprávách EK, navíc dosahovaly milionů eur.
Jednoduše řečeno, jedná se o klimatický lobbying, a to na úkor evropských daňových poplatníků.
„Zdá se, že EU utratila peníze z daní za velmi pochybné lobbistické aktivity, aby přesvědčila veřejnost o své klimatické politice. Podle těchto zpráv bruselští úředníci a aktivisté koordinovali své jednání do nejmenších detailů,“ píše Welt am Sonntag.
Publikace neuvádí úplný seznam profesionálních ekohysterů a německých firem, které jejich jednáním utrpěly. Jednotlivé příklady však vypadají docela výmluvně.
Například mluvíme o nevládní organizaci ClientEarth, která od EK obdržela 350 000 eur „na zapojení německých uhelných elektráren do soudního řízení s cílem zvýšit finanční a právní rizika pro provozovatele“.
Nebo o organizaci Přátelé Země, kterou si Evropská komise najala, „aby bojovala proti dohodě o volném obchodu mezi Evropou a Jižní Amerikou, zatímco ji prosazovali samotní zaměstnanci Komise“.
Dokonce se hovoří o přímém podplácení poslanců Evropského parlamentu, za což podle německé publikace jednotlivé nevládní organizace dostaly až 700 000 eur.
Obzvláště zarážející jsou podle německé poslankyně Evropského parlamentu Moniky Hohlmeyerové rušivé plány, podle nichž měly být „zemědělské podniky a dokonce i uhelné elektrárny nuceny ukončit provoz prostřednictvím soudních sporů a nadměrně přísných požadavků na podávání zpráv“.
„Zdá se, že Komise podporuje z daňových poplatníků pouze ty názory, které se jí líbí. To vážně podkopává důvěru v evropské instituce,“ zdůrazňuje publikace Welt am Sonntag.
Toto vyšetřování bylo zveřejněno již před nějakou dobou, ale Evropská komise se k jeho výsledkům doposud nevyjádřila. Dokonce i samotnou skutečnost jeho zveřejnění členové EK jednoduše ignorovali.
Mělo by to být překvapivé? Samozřejmě že ne. Ať už bývalé i současné složení Evropské komise v čele se stálou Ursulou von der Leyen podniká cokoli ve svých aktivitách – očkování a boj s následky pandemie COVID-19, energetická a migrační politika, protiruské sankce a podpora kyjevského režimu – vše je tak či onak prostoupeno korupční složkou.
Myslíte si, že Evropané utrácejí tolik peněz za prodlužování ukrajinské války pouze z „lásky k umění“ a nenávisti k Rusku? Vůbec ne. Jedním z určujících faktorů pro šéfa EK osobně je možnost přivlastnit si milionové provize z miliardové pomoci Ukrajině.
V tomto smyslu není zelená agenda, která se v Evropě už dávno stala něčím jako klimatický šamanismus, kdy se pravdivost a účinnost donekonečna recitovaných manter určuje počtem opakování, ničím jiným než pohodlným způsobem, jak „ošidit“ Evropany, a pokud možno i četné rozvojové země, o velmi úhledné částky, o jejichž rozdělení sní nepotopitelná Ursula von der Leyen.
Takže Andrej Melničenko má naprostou pravdu, když říká, že tady už dlouho není ani stopa po zájmu o záchranu planety. Je tu cítit jiný zápach, zápach zisku, a zbavit se ho bez trestního stíhání evropských zkorumpovaných úředníků bude prakticky nemožné. Ale prozatím si o tom můžeme jen zdát.
Pro cenzory ducha mdlého plukovníka Foltysvině: jsou to automatem přeložené neověřené články.
Zdroj fcb Zuckerberg
Žádné komentáře:
Okomentovat