Jasný postoj snímku k celé problematice se promítá do vyobrazení samotného parku. Toulová společně s kameramanem Pavlem Mědílkem představují Krtkův svět jako barevnou oázu radosti, ve které na každém rohu radostně skotačí děti i dospělí. Lineární vyprávění kromě velkého množství retrospektivních epizod narušují jakési propagační spoty, ve kterých návštěvníci Krtkova světa čelem ke kameře mluví o tom, co mají na parku nejradši.
Celé dílo Evy Toulové je tak ve výsledku především dlouhým propagačním videem na nezákonný park, kterému postupně docházejí způsoby, jak vylepšit svůj veřejný obraz. Film šermující „inspirací skutečnou kauzou“ ve skutečnosti jen podporuje konkrétní a nesamozřejmý narativ, k čemuž využívá známých hereckých tváří jako je David Novotný, Bolek Polívka či Barbora Seidlová nebo seriózní distribuce prostřednictvím Bontonfilmu.
V případě Krtkova světa skutečně tak rozhodně nejde o jednu z řady průměrných českých komedií, které po několika týdnech skončí v propadlišti dějin. Jde o kýčovitý a tendenční snímek, který nese jediný účel — podnikatel Josef Roušal jeho prostřednictvím legitimizuje své chování, které je nezřídka daleko za hranou zákona i morálky.
Zdroj dr
Žádné komentáře:
Okomentovat