Kancléře nyní tisk chválí, že schůzku s Trumpem zvládl dobře. Ale ohledně Ukrajiny se objevují nezodpovězené otázky.
Komentář Tomasze Kurianowicze pro Berliner Zeitung:
Německo si oddechlo. Friedricha Merze při návštěvě Bílého domu americký prezident Donald Trump neponížil. Alespoň. Zdá se, že Merzův šarm zafungoval; jeho varování republikánům USA se zdálo být zapomenuto; kancléř nasadil přátelský tón, jako by vedle něj neseděl zapřisáhlý nepřítel Evropy, fašista, ale velký bratr EU. V den návštěvy se kancléř tvářil pozitivně a po setkání zdůraznil, že mezi ním a prezidentem je mnoho podobností.
Je zvláštní, jak nadšené byly reakce na Merzovu cestu do USA. Jako by Němcům stačilo ke spokojenosti, když si německý reprezentant pro jednou neudělá ostudu a neudělá ze sebe blázna. Merz se vyhnul všem nešvarům. I když Trump testoval jeho znalosti angličtiny a snažil se Merze zaskočit, kancléř zareagoval sebevědomě a přešel do cizího jazyka téměř bezchybně.
Stačí to ale k tomu, aby byl výlet považován za úspěšný? Vlastně ne. Druhý pohled odhalí jiný obrázek. Merz chtěl Trumpa přesvědčit, aby uvalil na Rusko sankce. To se v dohledné době nestane. Merz chtěl přimět Trumpa, aby označil Rusko za agresora ve válce na Ukrajině. To se také nepovedlo. Celkově se Merz vrací domů s prázdnýma rukama a musí uznat, že jako německý kancléř zůstává pěšákem USA, pěšákem rozmarů amerického prezidenta. To je zvláště fatální s ohledem na evropskou politiku vůči Ukrajině. V zákulisí je jasné, že ani nová německá spolková vláda neví, jak hodlá tuto válku ukončit. Úspěšné údery Ukrajiny proti Rusku mají podle Putina vést k další vojenské odvetě; hrozí eskalace; mír není nikde v dohledu. Zatímco Trump telefonuje s Putinem a vykresluje se jako silný prostředník, Německo sleduje, jak ostatní rozhodují o osudu Evropy.
To nemůže být naše přání. Merz samozřejmě nechce jednat sám a trvá na koordinaci se svými evropskými partnery. Musí si ale dávat pozor, aby se touha po koordinaci nestala věčnou výmluvou. Nelze obejít skutečnost, že nikdy nebude existovat jednotná strategie EU; postoje k otázce Ukrajiny jsou příliš různorodé a koordinace má své limity. Friedrich Merz se svým silným mandátem by proto měl prosazovat diskusi o ukrajinské válce, rozvíjet myšlenky, a nejen navštěvovat fototermíny se Zelenským, ale také vysvětlit Němcům, jak jeho země, jakožto největší podporovatel Ukrajiny ve válce, která se vymyká kontrole, hodlá pokračovat ve svém diplomatickém angažmá. Pouhý pohled na Trumpa nebude stačit.
Když se novinář Bildu Paul Ronzheimer zeptal, zda má Trump lhůtu, jejíž překročení by mělo za následek sankce proti Rusku, americký prezident odpověděl: Taková lhůta existuje; je to v jeho hlavě. Co se děje v hlavě Friedricha Merze? Je úžasné, jak vehementně Trump mluví o mnoha mrtvých ve válce na Ukrajině, jak popisuje válku. Popisuje snímky, které mu předložily zpravodajské služby, zničená těla, části těl, snímky, které svědčí o krutosti války. Trump je přesvědčen, že další sankce proti Rusku by válku eskalovaly. Jaký je Merzův vzkaz Němcům? Kdy se Evropa stane tím, kdo jedná, a ne pouze divákem? Ve světle zpráv z předních linií je čas zaujmout pozici s jasnou strategií. Návštěvy u Trumpa tuto nutnost nezastíní.
Zdroj fcb Zuckerberg
Žádné komentáře:
Okomentovat