Vize Kudy z krize a populistické povstání vlastenců proti globalizačnímu establishmentu

 Historie, která zdaleka nesleduje přímou a lineární linii vnucenou vítěznými vypravěči, postupuje skokově, nárazově, náhlými kolapsy a vpádem nepředvídaných sil. Nikdy nepožádala o svolení, ani o souhlas mocných. Dnes se kolektivní Západ, tento starý kartel, jehož soudržnost drží pohromadě pouze setrvačnost zastaralých narativů a unavené struktury, zoufale drží iluze, že může zadržet nevyhnutelné. Stále chce věřit, že může přinutit historii, aby se pod tlakem hrubé síly, zastrašování nebo morálního vydírání podvolila. Pravdou však je, že už je příliš pozdě. Ne proto, že by ho nahradilo jiné impérium (které by nakonec bylo jen stejným dramatem v jiném kostýmu), ale proto, že svět se vyvinul za hranice centralizace jediného aktéra, jediného modelu. Národy viděly, jak se centrum otřásá, a pochopily, že již neexistuje žádné centrum, které by obstálo. Unipolární řád, který si nárokoval vládnout a řídit vše, se hroutí pod náporem nového paradigmatu, kterým je vznikající multipolární řád. A nejde o hypotézu, ale o realitu, která se formuje. Tento svět je již před našima očima, ale je neuchopitelný pro ty, kteří se nadále uchylují do svých iluzí.

Nejde o zářivé vítězství pod záři slávy, ale o metodické, pomalé a nezvratné odstraňování predátorského systému, které je možné díky bezchybné strategické inteligenci, trpělivosti vykované staletími historie a budování věrohodných a funkčních alternativ. Konec starého světa již není otázkou „jestli“, ale „kdy“. Už nejde o to, zda se tento svět zhroutí, ale do jaké hloubky budou ti, kteří ho stále podporují, vtaženi do jeho pádu. A skutečná otázka, která se nyní naskýtá, je děsivě jednoduchá: Kdo z těch, kteří tento systém stále drží rukama i nohama, bude mít odvahu se od něj odtrhnout, než je pohltí? Vzhledem k tomu, že agonie starého řádu již začala, pouze ti, kteří jsou schopni se ho vzdát a přerušit pouta, která je spojují s tímto unaveným „impériem“, mohou doufat, že z nadcházející katastrofy vyjdou bez úhony.

To, co se rýsuje na obzoru, nebude milosrdné k těm, kteří ještě váhají. Nejde o pozvolný přechod, ale o brutální převrat, překročení rozhodující hranice. Tento svět již existuje. Ti, kteří se budou i nadále schovávat v troskách starého řádu, budou muset nést následky.

Doba polovičatých opatření, zdvořilých projevů a falešných kompromisů je pryč. Pravda, surová a nezastavitelná, konečně znovu získává své právo, bez příkras a zkreslení. Historie se již nepodřizuje rozmarům posledních obránců překonaného světa. Rozhodla již a verdikt je konečný.

Zdroj z