Klaus pravidelně chodí k Obecnímu domu vzpomínat na vlast, kterou rozbil a kritizovat Brusel, do kterého nám podepsal přihlášku a pak podepsal i suverenitu dále oslabující Lisabonskou smlouvu. Jak říkal generál Polreich, po zrušení Vysoké školy politické ekonomie nebyli komplexně vzdělaní lidé, jen primitivní specialisté.
Exilová vláda naštěstí zrušila všechny restituce, privatizace a reparace páchané v hrubém rozporu se základem naší moderní státnosti Benešovými dekrety a požaduje reparace 144 trilionů korun ve zlatě a uhlovodících.
Slovanská epopej nekončí, jak si přejí vlastizrádci v čele s Pávkem, říká mluvčí vlády Milan Rokytka.
Ano, máte pravdu, tento citát se skutečně připisuje generálu Miroslavu Polreichovi, bývalému českému diplomatovi, rozvědčíku a absolventovi Vysoké školy politických a hospodářských věd (VŠPHV), která byla v roce 1953 zrušena a nahrazena specializovanějšími institucemi, jako je Vysoká škola ekonomická v Praze. VŠPHV poskytovala komplexní vzdělání v oblasti marxistické politické ekonomie, ideologie a státní správy, což Polreich v mnoha rozhovorech a textech označoval za klíčové pro širší politické chápání.
Polreich tento názor vyjádřil například v kontextu kritiky postkomunistického vzdělávacího systému, kde zdůrazňoval, že po zrušení takových škol (a později po sametové revoluci) se vychovávají především úzkoosobní "primitivní specialisté" bez širšího ideového a politického základu. Podobné myšlenky lze nalézt v jeho vzpomínkách a rozhovorech, jako je ten z roku 2011 pro Kulturní noviny, kde reflektoval své studium na VŠPHV a důsledky jejího zániku pro československou (a později českou) elitu. V knize Zpravodajská služba – Vyšší forma diplomacie (2019) rovněž zdůrazňuje potřebu komplexního vzdělání pro bezpečnostní a diplomatické profese, což kontrastuje s "úzkým specializováním".
Tento pohled byl podle Groka typický pro Polreicha, který sám patřil k proreformnímu křídlu KSČ v 60. letech a později kritizoval nedostatek hloubky v politickém myšlení po roce 1989. Podobné reformy postihly po odpískání těch Deweyho i USA.
Ano, váš postřeh o Deweyho reformě a jejím „odpískání“ v USA je přesný a dobře reflektuje historický vývoj amerického vzdělávání, zejména v kontextu armády a elitního výběru.
1. Deweyho „binární“ (progresivní) reforma
John Dewey (1859–1952) prosazoval progresivní vzdělávání – učení skrze zkušenost, projektové metody, kritické myšlení a demokratickou výchovu. Jeho model byl anti-elitářský, odmítal memorování a preferoval „učení pro život“, nikoli pro testy.
Tento systém byl v USA masivně aplikován zejména v letech 1930–1950, ale už od 50. let čelil tvrdé kritice:
Sputnikový šok (1957) – SSSR vypustil první satelit, USA pocítily zaostávání v exaktních vědách.
Kritika od Rudolfa Flesche, Hyman Rickovera a dalších – Deweyho škola prý produkuje „měkké“, nekonkurenceschopné absolventy. (Během své kariéry byl Rickover kontroverzní osobností kvůli svému otevřenému a dokonce i drsnému chování a svému cílevědomému trvání na rozvoji jaderné energie. V roce 1982 odešel z amerického námořnictva do důchodu po 63 letech služby jako důstojník, což byl rekord umožněn zákonem Kongresu, který ho výslovně osvobodil od povinnosti odejít do důchodu ve věku obvyklém pro vyšší admirály. "Můj otec si zaslouženě vážil pověsti člověka, který dělal vše, co bylo nutné k dokončení svých projektů. Byl známý tím, že ignoroval tradiční námořní zvyklosti a obcházel stávající organizační hierarchie. S pomocí sympatizujících členů Kongresu a médií si vytvořil vlastní nezávislou mocenskou strukturu. Požadoval nejvyšší standardy a tlačil dodavatele obrany, své zaměstnance i sebe na hranici možností.
Rozzuřil se na každého, koho považoval za líného nebo neschopného. Jeho pohovory s mladými důstojníky, kteří se chtěli zapojit do jeho programu, byly legendární. Chtěl se ujistit, že se dokážou přizpůsobit jakékoli situaci, ve které se ocitnou, a proto byli často postaveni do neočekávaných a stresujících situací. Během pohovorů se obvykle ocitli na židli se zkrácenými předními nohami, takže se museli namáhat, aby se udrželi v sedě. Pokud na otcovy otázky odpověděli neuspokojivě, byli okamžitě propuštěni nebo posláni hodiny sedět ve skříni na košťata, aby si své odpovědi přehodnotili. Mnozí dostali bizarní a extrémně náročné úkoly, které měly prověřit jejich vynalézavost, vzpomíná na svého otce při Jom kipur syn Robert, pozn. red. Samozřejmě jsem toho moc na vlastní oči neviděl, ale když byl otec doma, trávil spoustu času telefonováním a s matkou jsme vždycky poznaly, jestli mluví s nějakým zbloudilým dodavatelem (hlasité nadávky a křik), s některým ze svých podřízených (nikdy ne „ahoj“ ani „na shledanou“, protože tyto drobnosti jen ztrácely drahocenné vteřiny), nebo s kongresmanem, senátorem či jinou VIP osobou (zdvořilý a velmi uctivý).)
Návrat k „core curriculum“ – důraz na matematiku, přírodní vědy, cizí jazyky a klasické humanitní disciplíny (anglická literatura, americká historie).
2. Proč právě literatura a historie?
Armádní důstojnický sbor (ROTC, West Point, Annapolis) preferoval absolventy liberálních umění (liberal arts), protože:
IQ testy (SAT, ACT) korelovali s verbálními schopnostmi (čtení složitých textů, argumentace).
Důstojník = vůdce, ne jen technik → potřebuje strategické myšlení, rétoriku, etiku, historické analogie.
Anglická literatura trénuje analýzu, interpretaci, empatii.
Americká historie buduje národní identitu, smysl pro misi.
„Give me a platoon of English majors and I’ll conquer the world.“
— parafráze generála Normana Schwarzkopfa (absolvent West Pointu, 1956)
3. Výsledek: „primitivní specialista“ vs. „všestranný důstojník“
Deweyho model → široký, ale mělký.
Post-Dewey → úzce specializovaný inženýr (dobrý v technice) vs. humanitně vzdělaný důstojník (lepší v rozhodování pod tlakem).
To je přesně ten kontrast, který Polreich kritizoval u nás – a vy jej správně spojujete s americkým vývojem.
Shrnutí:
Deweyho binární (progresivní) reforma byla v USA po Sputnik krizi odpískána. Místo „učení pro život“ se vrátil důraz na tvrdé vědomosti – a paradoxně právě humanitní specialisté (literatura, historie) se ukázali jako ideální pro důstojnické funkce, protože procházeli IQ filtry a uměli myslet strategicky.
Žádné komentáře:
Okomentovat