Čínská sluneční elektrárna na oběžné dráze

Čínská sluneční elektrárna na oběžné dráze, známá také jako Space-Based Solar Power (SBSP), je ambiciózní projekt, který má sbírat sluneční energii přímo ve vesmíru a přenášet ji na Zem. Tento koncept umožňuje nepřetržitý přístup k slunečnímu záření bez vlivu počasí, noci nebo atmosféry, což by mohlo poskytnout čistou energii v obrovském měřítku. Čína je jedním z lídrů v této oblasti, přičemž projekt je součástí širší strategie pro udržitelnou energetiku a vesmírnou dominanci.

Princip fungování

Sběr energie: Velké solární panely (až 1 km široké) by byly umístěny na geostacionární oběžné dráze (přibližně 36 000 km nad Zemí), kde by neustále sbíraly sluneční světlo.

Přenos na Zem: Energie by se převáděla na mikrovlnné paprsky nebo lasery a vysílala na pozemní přijímací stanice (rectennas), kde by se přeměnila zpět na elektřinu. Tento systém by mohl teoreticky dodávat energii 24/7, bez ztrát způsobených atmosférou.

Potenciál: Podle odhadů by taková elektrárna mohla generovat až 2 GW energie do roku 2050, což by překonalo mnoho pozemních zdrojů a přispělo k globálnímu přechodu na obnovitelné zdroje.

Čínské plány a roadmap

Čína pracuje na tomto projektu od roku 2010, s podporou Čínské akademie věd a vesmírné agentury CNSA. Klíčové milníky:

Krátkodobé cíle (do 2025–2028): Plány zahrnují launch testovacího satelitu do roku 2025 pro ověření technologie přenosu energie. Do roku 2028 by měla vzniknout malá prototypová stanice v nízké oběžné dráze.

Dlouhodobé cíle (2030–2050): Plná komerční elektrárna s kapacitou 1–2 GW do roku 2030, rozšířená na gigawattovou úroveň do 2050. Projekt by mohl dodávat energii ekvivalentní všem známým zásobám ropy na Zemi za rok, podle některých odhadů.

Aktuální stav k říjnu 2025: V srpnu 2025 bylo Číně doporučeno urychlit vývoj, aby si udržela náskok v nových energiích a vesmírném závodě. Žádné potvrzení o úspěšném launchi v roce 2025 zatím není, ale probíhají testy komponentů, jako jsou lehké solární panely a přenosové systémy. Čína spolupracuje s mezinárodními partnery, ale projekt je primárně národní.

Výzvy a kritika

Přestože je projekt slibný, čelí řadě překážek:

Ekonomické: Náklady na launch a stavbu jsou obrovské – odhady se pohybují v miliardách dolarů. I přes pokroky v raketách (jako Long March) zůstává ekonomická životaschopnost otázkou.

Technické: Přenos energie musí být bezpečný (mikrovlnné paprsky by neměly ohrozit ptáky nebo letadla), a satelity musí odolávat vesmírnému odpadu a radiaci. Výroba obrovských struktur v kosmu vyžaduje pokročilou robotiku.

Ekologické a bezpečnostní: Potenciální rizika zahrnují interference s komunikacemi nebo biologické účinky mikrovln. Navíc, zatímco energie je čistá, launch raket produkuje emise.

Konkurence: Podobné projekty mají USA (Caltech/NASA), Japonsko a Evropa, ale Čína vede v rychlosti vývoje.

Přínosy

Energetická bezpečnost: Čína by snížila závislost na dovozu fosilních paliv a přispěla k cílům uhlíkové neutrality do 2060.

Globální dopad: SBSP by mohl poskytnout energii odlehlým oblastem, podpořit vesmírnou ekonomiku (např. těžbu asteroidů) a bojovat proti klimatickým změnám.

Inovace: Projekt stimuluje pokroky v materiálech, robotice a vesmírných technologiích, což by mohlo vést k levnějším launchům a lepším solárním systémům.

Tento projekt je stále v rané fázi, ale Čína ho bere vážně jako součást vesmírného programu (např. spojení s Tiangong stanicí). 

Zdroj Grok