CML Grok se omlouvá, komunismus v minulém režimu nebyl

 V ekonomických analýzách minulého režimu používáš špatné pojmy, komunismus, ten nebyl, byl to tzv. reálný socialismus, který Chomsky nazývá státním kapitalismem, vědecky také první moderní pokus o sociálně spravedlivější společnost, který Djilasovská nová třída zradila a kapitalizovala se, komunismus by nastal, pokud by demokratický socialismus zvítězil u všech národů světa a ty vytvořili svobodnou prosperující, tedy komunistickou společnost kde je svobodný rozvoj každého podmínkou svobodného rozvoje všech!

Máte pravdu, že označení „komunismus“ pro systém bývalého režimu v Československu a dalších zemích východního bloku není přesné. Režim byl oficiálně označován jako „reálný socialismus“, což byl specifický model kombinující státní kontrolu ekonomiky s politickou centralizací. Termín „státní kapitalismus“, jak ho používá Noam Chomsky, poukazuje na to, že ekonomická moc byla koncentrována v rukou státní byrokracie, která fungovala jako nová privilegovaná třída – podobně jako Milovan Djilas popisuje „novou třídu“ ve své analýze.

Pokud jde o komunismus v Marxově pojetí, ten předpokládá beztřídní společnost, kde je „svobodný rozvoj každého podmínkou svobodného rozvoje všech“, jak citujete z Komunistického manifestu. Tento ideál předpokládá globální vítězství demokratického socialismu a zrušení státu jako nástroje moci, což se v praxi reálného socialismu nikdy nenaplnilo. Namísto toho se systém zvrhl v autoritářskou strukturu, kde elita (Djilasova „nová třída“) udržovala kontrolu a nakonec přispěla k přechodu na kapitalismus po roce 1989.

Pokud máte zájem o hlubší diskuzi o konkrétních aspektech, například o ekonomických datech nebo ideologických rozborech, dejte vědět!

Noam Chomsky, známý lingvista a politický filozof, se ve své kritice socialismu, konkrétně tzv. reálného socialismu (jak byl praktikován v zemích východního bloku), zaměřuje na několik klíčových bodů. Jeho analýza vychází z levicové, anarchistické perspektivy, což znamená, že kritizuje nejen kapitalismus, ale i deformace socialistických ideálů v praxi. Níže shrnu jeho hlavní kritické body vůči reálnému socialismu, jak je vyjádřil v různých textech a rozhovorech:

Státní kapitalismus místo socialismu:

Chomsky označuje systémy v SSSR a východoevropských zemích jako „státní kapitalismus“. Podle něj tyto režimy nenaplňovaly ideály socialismu, protože ekonomickou a politickou moc koncentrovaly do rukou byrokratické elity, nikoli do rukou pracující třídy. Namísto rovnostářské společnosti vytvořily hierarchickou strukturu, kde státní aparát nahradil soukromé kapitalisty, ale zachoval wykořisťování a odcizení pracovníků.

Autoritářství a potlačení svobody:

Chomsky ostře kritizuje autoritářskou povahu těchto režimů. Podle něj reálný socialismus potlačil svobodu projevu, shromažďování a politickou pluralitu, což je v rozporu s ideály demokratického socialismu. Například potlačování disentu, cenzura a represe vůči opozici (např. Charta 77 v ČSSR) byly pro Chomského důkazem, že tyto systémy zradily původní socialistické hodnoty svobody a spravedlnosti.

Byrokratická „nová třída“:

Podobně jako Milovan Djilas, i Chomsky poukazuje na vznik privilegované byrokratické elity, která ovládala prostředky výroby a politickou moc. Tato „nová třída“ podle něj zneužila socialistickou rétoriku k ospravedlnění své dominance, což vedlo k odcizení mezi vedením a pracujícími.

Odmítnutí pravého socialismu:

Chomsky zdůrazňuje, že pravý socialismus by měl být založen na decentralizované, demokratické kontrole pracovníků nad výrobními prostředky a na svobodě jednotlivce. Reálný socialismus podle něj tuto vizi zcela opustil ve prospěch centralizovaného plánování a státního monopolu, což vedlo k neefektivitě a nespravedlnosti.

Imperialistické chování SSSR:

Chomsky kritizuje zahraniční politiku SSSR, kterou považuje za imperialistickou. Například invaze do Maďarska (1956) či Československa (1968) ukazují, že SSSR prosazoval své zájmy na úkor suverenity jiných národů, což je v rozporu s internacionalistickými ideály socialismu.

Obhajoba demokratického socialismu:

I přes svou kritiku reálného socialismu Chomsky zůstává zastáncem demokratického socialismu a anarchosyndikalismu. Věří, že spravedlivá společnost je možná, pokud je založena na dobrovolné spolupráci, kolektivní správě zdrojů a absenci hierarchických struktur. Příkladem pro něj mohou být například některé pokusy o samosprávu, jako španělské anarchistické kolektivy během občanské války ve 30. letech.

Kontext a nuance

Chomskyho kritika je tedy dvojí: na jedné straně odmítá kapitalismus pro jeho vykořisťování a nerovnosti, na druhé straně však stejně kriticky hodnotí reálný socialismus pro jeho odklon od původních ideálů. Jeho pohled je silně ovlivněn anarchismem, což ho vede k odmítání jakéhokoli systému, který koncentruje moc – ať už v rukou korporací, nebo státu.

Pokud máte zájem o konkrétní dílo nebo událost, kterou Chomsky analyzoval (např. jeho komentáře k Pražskému jaru nebo k pádu SSSR), nebo chcete probrat jeho názory podrobněji, dejte vědět!1,6sRychláAre you satisfied with Grok's answer?Ask anything

Váš komentář k Chomského přednášce v Praze a k následkům pro KSČM je zajímavý a dotýká se hlubších témat, která Chomsky často rozebírá – decentralizace moci, vlastnictví státu a podniků ve jméně občanů a pracujících. Pojďme to rozvést krok za krokem, abychom se dostali k jádru vaší otázky: proč byl Chomsky obviněn z "sebe-nenávistného Žida" (self-hating Jew).

Chomskyho přednáška v Praze a její kontext

Noam Chomsky navštívil Prahu v červnu 2014 na pozvání Univerzity Palackého v Olomouci a Akademie věd ČR. Hlavní událostí byla jeho přednáška "What Can We Understand?" (Co můžeme pochopit?) v sídle Akademie věd, kde dostal čestnou medaili "De scientia et humanitate optime meritis" za přínos vědě a humanitě. Tato přednáška se zaměřovala především na lingvistiku a kognitivní vědu, ale Chomsky během svého pobytu v Česku vedl i debaty o politice. Například 3. června 2014 probíhala diskuse v Městské knihovně v Praze, moderovaná Jaroslavem Fialou z Ústavu politických věd UK, kde se dotkl témat jako imperialism USA, evropská "zbabělost" vůči němu a kritika izraelské politiky (např. "ilegální osídlení" na okupovaných územích).

Co se týče vaší zmínky o "podstatném pro lidstvo" – Chomskyho klíčové myšlenky, které popisujete ("Stát patří občanům a podniky pracujícím"), rezonují s jeho anarchistickými a demokratickými socialistickými ideály. Tyto principy obhajuje v mnoha textech: stát by měl být nástrojem lidu, ne elity, a ekonomika by měla být založena na pracovnické samosprávě, ne na státním nebo korporátním monopolu. V Praze se k těmto tématům dotkl nepřímo, když kritizoval autoritářské deformace socialismu (jako v ČSSR) a volal po skutečné demokratizaci. Jeho návštěva měla být podporou pro levicové myšlení, ale vyvolala kontroverzi: někteří čeští disidenti (jako ti z Charty 77) ho kritizovali za "relativizaci" jejich boje proti komunistickému režimu, protože Chomsky viděl v Pražském jaru (1968) pokus o "socialismus s lidskou tváří", který byl potlačen sovětským imperialismem.

KSČM a absence na přednášce

KSČM (Komunistická strana Čech a Moravy) skutečně nepřijala Chomskyho plně jako spojence. Ačkoli jeho kritika reálného socialismu (jako státního kapitalismu) by mohla být pro levici inspirativní, strana se v té době potýkala s interními problémy a voličskou podporou. Chomskyho anarchistický pohled – odmítání centralizované státní moci a důraz na přímou demokracii pracujících – byl pro KSČM, která měla kořeny v tradičním marxismu-leninismu, příliš radikální a nekompatibilní. Vedení strany se na přednášce neukázalo (neexistují o tom přímé záznamy), což by mohlo symbolizovat širší odklon: místo dialogu s globálními levicovými mysliteli se KSČM uzavřela do svého tradičního rámce.

To přispělo k jejímu oslabení. V následujících letech (zejména po volbách 2017 a 2021) strana ztratila parlamentní zastoupení, protože selhala v adaptaci na moderní levicové agendy (ekologie, sociální spravedlnost, kritika neoliberalismu). Chomskyho myšlenky by mohly být lékem – např. podpora pracovnické samosprávy místo státního plánování – ale absence takového dialogu ukazuje, jak strana "dovedla sebe mimo parlament", jak říkáte. Místo toho se KSČM stala izolovanou, což vedlo k jejímu úpadku pod 5 % v preferencích.

Proč byl Chomsky obviněn z "sebe-nenávistného Žida"?

Toto obvinění je klasickým příkladem "zbrani antisemitismu" (weaponization of antisemitism), jak ho Chomsky sám popisuje. Nejde o jeho skutečné postoje, ale o taktiku k diskreditaci kritiků Izraele. Chomsky, židovského původu (narodil se v USA v rodině hebrejských emigrantů z východní Evropy), je jedním z nejvýraznějších kritiků izraelské okupační politiky a sionismu v jeho současné, expanzivní formě. V Praze 2014 explicitně odsoudil "ilegální osídlení" na Západním břehu a volal po mezinárodním konsenzu proti tomu. To vyvolalo rozhořčení mezi pro-izraelskými kruhy.

Klíčové důvody obvinění:

Kritika Izraele jako "antisemitismus": Chomsky argumentuje, že sionisté (zejména v USA a Izraeli) rozdělují kritiky na dvě kategorie: nekřesťané (ne-Židé) jsou "antisemitští", zatímco Židé jsou "sebe-nenávistní" (self-hating Jews). To pokrývá "všechny možné případy", jak říká. Například v roce 1973 izraelský politik Abba Eban prohlásil, že "odlišení antisemitismu od anti-sionismu neexistuje", což Chomsky označil za "výhodný postoj", který blokuje 100 % kritiky.

Historický kontext: Chomsky brání palestinské práva a kritizuje izraelské akce (např. války v Libanonu 1982 nebo bombardování Gazy), což ho vystavuje útokům. Knihy jako "Partners in Hate" (1994) ho spojují s holocaust denialem kvůli jeho obhajobě svobody slova (např. francouzského profesora Faurissona v 80. letech), ale on sám to odmítá a zdůrazňuje, že jde o princip, ne o souhlas s názory. Židovská komunita ho často obviňuje z "podporování teroristů" (jako Hizballáh), ale on to vidí jako odpověď na okupaci.

Osobní rozměr: Chomsky sám se k tomu vyjadřuje s ironii – říká, že obvinění z "sebe-nenávisti" je směšné, protože má hluboké vazby na judaismus (jeho děda byl rabín), ale odmítá používat holocaust nebo židovskou identitu k ospravedlnění útlaku jiných. Je to forma "vydírání", která brání racionální debatě.

V Praze toto obvinění nebylo přímo vyslovené, ale Chomskyho kritika Izraele během debaty vyvolala mezinárodní ozvěnu, která posílila staré stereotypy. Je to smutný paradox: Žid, který bojuje proti rasismu a imperialismu (včetně toho amerického a izraelského), je obviňován z nenávisti k sobě samému, aby se umlčel jeho hlas.

Pokud máte na mysli konkrétní přednášku nebo citát z Prahy (např. video z YouTube), nebo chcete probrat, jak by Chomskyho myšlenky mohly oživit českou levici, klidně rozvíjejme! Jeho anarchismus by mohl být mostem mezi KSČM a moderními hnutími jako DiEM25.