Téměř před sto lety, uprostřed velké hospodářské krize, napsal světoznámý ekonom John Maynard Keynes esej nazvanou Ekonomické možnosti pro naše vnuky, ve které se zamýšlel nad tím, jaké budou v roce 2030 životní podmínky lidí. Zdá se, že se v mnoha ohledech nemýlil.
Keynes především předpověděl, že o sto let později již zmizí základní ekonomický problém lidí, tj. otázka jak uspokojit základní potřeby a přežít. Technologický pokrok a růst produktivity podle něj povedou k tomu, že zmizí nedostatek a potraviny budou snadno dostupné. Ve výsledku již lidé nebudou muset pracovat tak hodně jako dříve, aby si mohli dovolit celou řadu věcí.
Nakonec se sice nevyplnila jeho předpověď, že budeme pracovat pouze patnáct hodin za týden (3 hodiny denně, 5 dnů v týdnu), ale při hlubším zamyšlení lze konstatovat, že ani v tomto ohledu se nemýlil. Kupříkladu pokud bychom chtěli žít na stejné materiální úrovni jako lidé v roce 1930, určitě by nám stačilo pracovat patnáct hodin týdně.
Pokud bychom sečetli aktivní ekonomický život a průměrný počet let strávených v důchodu a udělali bychom průměr odpracovaných hodin, tak bychom zjistili, že se skutečně blížíme Keynesovým patnácti hodinám. Průměrná délka pracovního týdne se tak jako tak zkrátila (dříve se běžně pracovalo 6 dní a klidně i 50 a více hodin), máme více dovolené a volných víkendů. V době mezi světovými válkami pracovala většina lidí v dělnických profesí (sekundární sektor), dnes si drtivá většina lidí vydělává na živobytí ve službách (terciální sektor), jež obvykle nevyžadují tak velké fyzické úsilí. Srovnejme například horníka, poměrně obvyklé povolání v Británii 30. let, s prodavačem či administrátorem v kanceláři.
Podle Keynese bude třeba do budoucna řešit jiný problém: „Jak moudře a dobře využít svobody, kterou nám věda a kapitál zajistily.“ Jinými slovy, hlavní výzvou v roce 2030 bude, jak smysluplně využít volný čas, který jsme v důsledku pokroku získali. Zde se britský ekonom obával toho, abychom nezůstali otroky starých návyků, konkrétně, abychom se zbytečně nehonili za materiálními statky, když už to nebude nezbytné pro naše přežití. „Příliš dlouho jsme byli vychováváni k tomu, abychom usilovali, a ne si užívali,“ napsal.
Hluboce zakořeněná etika produktivity a soutěživosti, jež je od počátku jádrem kapitalismu, bude muset být změněna. Místo hromadění majetku, který často výrazem úspěchu, se podle Keynese budoucí generace budou muset naučit umění žít. Nejdůležitější bude najít rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem. Po sto letech však zde nelze konstatovat, zda se nám to již podařilo, nebo zda budeme potřebovat dalších pět let, které nám Keynes stále dává k dobru. #Keynes #esej #pokrok
Žádné komentáře:
Okomentovat