Modrý ovál to může zabalit, Henry Ford rotuje v hrobě!

 Jim Farley stojí v čele Fordu už pět let. Loni pak spolu s finančním ředitelem modrého oválu Johnem Lawlerem vyrazil do Číny, aby otestoval automobily místních značek. A právě Lawlerovi nezbylo než svému nadřízenému říci: „Jime, jsou daleko před námi.“ Šlo tehdy o hořkou pilulku na spolknutí, ze které se Farley mohl poučit. Pokud sám shledal, že značky, které ještě před pár lety ani neexistovaly, jsou aktuálně na takové úrovni, pak měl ze své pozice přijít u Fordu se zlepšeními.

K čemu ovšem v mezičase došlo? Zmínit můžeme letní prezentaci chystané rodiny dostupných elektrických modelů, které Farley přirovnává k legendárnímu Modelu T. Ten přitom ve světě aut představoval skutečný mezník, neboť díky zavedení pásové výroby došlo na výrazné zlevnění. Zcela nový vůz si díky tomu mohl v Americe koupit v podstatě kdokoli, kdo si po pár měsíců udržel práci. Inspirací pro výrobní procesy přitom Henrymu Fordovi byla hlavně návštěva Japonska.

Kdyby bylo možné zmíněné elektromobily koupit a jejich cena by skutečně byla nízká, nejspíš bychom neřekli ani popel. Jenže ona rodina má dorazit až za dva roky. A to ještě bude na trh přicházet postupně. Z toho mála, co o nich víme, se navíc zdá, že soupeřit nezvládá ani se stávající čínskou produkcí. Pokud ovšem Farley již loni uznal, že Říše středu je daleko před modrým oválem, co bude říkat ve chvílích, kdy zmíněné novinky budou debutovat?

Odpověď se nám začíná rýsovat již nyní, šéf Fordu totiž nedávno navštívil Čínu znovu. A znovu se vrátil zděšený, jak informuje The Telegraph. Tentokráte se vrátil s poznáním, že „kvalita jejich vozů je vysoce nadřazena tomu, co vidím na západě. S Čínou nyní soupeříme na globální úrovni, a to nikoli pouze v segmentu elektrických aut,“ uvedl šéf modrého oválu a významně řekl: „Pokud tuto bitvu prohrajeme, Ford nemá budoucnost.”

Být dozorčí radou automobilky, rovnou mu oznámíme, že budoucnost u Fordu nemá právě Farley. Modrý ovál totiž měl náskok v mnoha ohledech, třeba řízení, řazení a podvozky jeho aut byly na úrovni, které se většina konkurence ani nepřibližovala. Jak jsme pak zmínili, s inovativními výrobními postupy začal dřív než kdo jiný. Jenže poslední dekády je tato značka definována hlavně manažerskými selháními. Jedněmi z posledních je pak „násilné” přesměrování investic od spalovací techniky k té elektrické, kterou chtěl Ford prodávat plošně a to co nejrychleji.

Farley tento orchestr řídí už pět let a moc dobře ví, že elektrická auta jsou jen zdroje obrovských ztrát. A jakkoli hlavně v posledním roce a kousek mnohokrát uznal, že elektromobilita byla sázkou na mrtvého koně, zkouší ho sedlat znovu a znovu. Vlastně tak není překvapivé, že o budoucnosti Fordu mluví tak, že možná neexistuje - s jeho přístupem tato značka opravdu žádnou mít nebude. Tady je zapotřebí si vykasat rukávy, začít znovu efektivně vyrábět to, co lidé chtějí a co si mohou dovolit. Elektromobily, které mají dorazit za dva roky, to vážně nejsou.

Zdroj a