Co dělá obřízka s mozkem chlapce a jeho vývojem?
Obřízka (circumcise) u chlapců, zejména v novorozeneckém věku, je téma, které vyvolává debaty v medicíně a psychologii. Vědecké studie se zabývají možnými vlivy na mozek a vývoj, především skrz bolest a stres spojený se zákrokem. Níže shrnuji klíčové zjištění na základě dostupných výzkumů. Upozorňuji, že důkazy jsou často kontroverzní, s omezenými longitudinálními daty, a mnoho expertů zdůrazňuje, že negativní efekty nejsou jednoznačně prokázány. Některé studie naznačují potenciální rizika, jiné je minimalizují.
Potenciální negativní vlivy na mozek a vývoj
Některé výzkumy spojují neonatální obřízku s krátkodobým traumatem, které může ovlivnit neurologický vývoj:
Změny v socio-afektivním zpracování a attachmentu: Studie z roku 2020 ukázala, že obřezaní muži mají vyšší úzkost v připoutání, nižší emoční stabilitu a zvýšenou sexuální touhu i stres. To může souviset s neonatálním stresem, který ovlivňuje limbický systém a hypotalamo-hypofyzárně-adrenální osu (LHPA), což vede k dlouhodobým změnám v mozku, jako je snížená aktivita v mediálním prefrontálním kortexu (mPFC) a temporoparietálním spoji (TPJ). Další výzkum z Aarhus University (2020) potvrdil zpožděné psychologické komplikace, jako je obtížnější navazování vztahů a snížená emoční stabilita, bez rozdílů v empatii nebo důvěře.
Trauma a bolestivé zpracování: Obřízka způsobuje silnou bolest, která může permanentně změnit nervové dráhy v mozku. Například studie ukazují, že obřezaní chlapci mají zesílenou reakci na bolest během očkování v 4-6 měsících, což naznačuje dlouhodobé změny v nociceptivním systému a potenciálně snížený objem hippokampu (jako u jiných traumat). To může vést k PTSD-like symptomům, jako je agrese, uzavřenost nebo noční můry, a ovlivnit vývoj osobnosti skrz změny v prefrontálním kortexu. Další práce naznačují, že neonatální trauma zvyšuje citlivost na stres a může přispět k depresím nebo schizofrenii díky změnám v HPA ose.
Spojení s autismem: Některé studie, jako dánská z roku 2015, našly 106% vyšší riziko raného dětského autismu u obřezaných chlapců pod 5 lety, přisuzované neonatálnímu traumatu. Robert F. Kennedy Jr. toto v roce 2025 spojoval s autismem, cituje stejnou studii a možný vliv acetaminofenu (Tylenol), ale experti to kritizují kvůli zkreslením (confounding factors), jako je socioekonomický status nebo kulturní faktory.
Sňatky mezi sestřenicemi (tzv. konsanguinní sňatky) mají vliv na geny především tím, že zvyšují pravděpodobnost výskytu recesivních genetických poruch. To je způsobeno vyšší šancí, že oba partneři zdědí stejné škodlivé geny od společných předků, což vede k vyšší homozygotnosti (kdy dítě obdrží stejný gen od obou rodičů). Tento efekt se zesiluje přes více generací, pokud se takové sňatky opakují v rodině nebo populaci.
Krátkodobý vliv (jedna generace)
U sňatků mezi prvními sestřenicemi je riziko narození dítěte s autosomálně recesivními poruchami (jako srdeční vady, sluchové defekty nebo hemoglobinopatie) odhadováno na 4–6 %, oproti 3 % u nesouvisejících rodičů. Riziko vrozených vad je přibližně 2–2,5krát vyšší než v běžné populaci, což zahrnuje i vyšší úmrtnost dětí do 5 let a spontánní potraty. Tento efekt je srovnatelný s riziky u žen nad 40 let.
Dlouhodobý vliv přes generace
Při opakovaných sňatcích mezi sestřenicemi přes mnoho generací dochází k kumulativnímu efektu inbreedingu (krevní příbuzenství), což vede k následujícím změnám v genech populace:
Snížená genetická diverzita: Opakované sňatky zmenšují genový fond, což zvyšuje výskyt škodlivých recesivních alel a snižuje odolnost populace vůči nemocem nebo změnám prostředí.
Zvýšená homozygotnost a riziko poruch: Přes generace se zvyšuje pravděpodobnost výskytu recesivních onemocnění, jako jsou srdeční vady (např. septální defekty), ledvinové poruchy (např. polycystické ledviny), krvácivé poruchy (např. von Willebrandova choroba) nebo neurologické vady (např. hydrocefalus). V populacích s vysokou mírou takových sňatků (např. v Saúdské Arábii, kde je to 37–58 %, nebo v Pákistánu nad 50 %) je incidence těchto poruch výrazně vyšší, s až 4,4% nárůstem předreprodukční úmrtnosti.
Širší důsledky pro zdraví: Dlouhodobě se projevují vlivy na polygenní vlastnosti, jako je nižší inteligence, vyšší BMI, kratší délka života (až o 2 roky méně) nebo vyšší riziko komplexních onemocnění jako hypertenze, srdeční choroby, rakovina, deprese nebo astma. Například v britské pákistánské komunitě jsou děti z takových sňatků 13krát častěji postiženy recesivními poruchami, s 41% úmrtí dětí spojenými s genetickými vadami.
Příklady z populací: V Kataru bylo v 66 % rodin s opakovanými konsanguinními sňatky zjištěno dvakrát vyšší riziko recesivních poruch než v nesouvisejících rodinách. V Bangladéši vedou k vyššímu výskytu srdečních onemocnění, astmatu nebo srpkovité anémie. V menších uzavřených komunitách (např. Amishové) se objevují raritní poruchy díky zakladatelskému efektu.
Některé studie naznačují, že v určitých historických kontextech (např. Island 1800–1965) mohly vzdálenější sestřenické sňatky přinášet vyšší fertilitu, což částečně kompenzuje úmrtnost. Nicméně celkově převažují negativní efekty, které lze zmírnit genetickým poradenstvím, screeningem nebo diverzifikací sňatků. Pokud se v populaci přestane s takovými sňatky, dochází postupně k snížení homozygotnosti a rizik.
Příbuzenské sňatky, neboli sňatky mezi blízkými příbuznými (jako bratranci, sestřenicemi nebo dokonce strýci a neteřemi), byly v historii některých prominentních rodin běžnou praxí pro udržení moci, bohatství nebo sociálního postavení. Tyto sňatky však často vedly k genetickým problémům kvůli zvýšenému riziku dědičných onemocnění, známému jako inbreeding depression. U Habsburků a Rothschildů se tato praxe projevovala odlišně – u Habsburků s výraznými negativními důsledky, zatímco u Rothschildů byla spíše strategická a bez takových dramatických efektů. Níže to rozvedu na základě historických a genetických poznatků.
Projevy u Habsburků
Habsburkové, jedna z nejmocnějších evropských dynastií, praktikovali příbuzenské sňatky po staletí, zejména ve španělské větvi (1516–1700), kde bylo přes 80 % sňatků mezi blízkými příbuznými, jako první bratranci, dvojitými bratranci nebo strýci a neteřemi. To vedlo k vysokému koeficientu inbreedingu (pravděpodobnost, že dítě zdědí stejné geny od obou rodičů), který dosahoval až 0,25 u posledního španělského krále Karla II. (ekvivalent dítěte sourozenců). Důsledky byly katastrofální a přispěly k zániku dynastie.
Fyzické deformace: Nejznámějším projevem je tzv. Habsburská brada (mandibulární prognathismus) – vystouplá spodní čelist, velké spodní rty a dlouhý nos. Tato deformace byla tak výrazná, že u Karla II. bránila řeči a žvýkání. Studie ukazují, že inbreeding způsobil až 22 % variací v této abnormalitě, pravděpodobně kvůli recesivním genům.
Zdravotní problémy: Vysoká dětská úmrtnost (až 50 %, oproti průměru tehdejší doby), mentální retardace, epilepsie, růstové poruchy (např. nedostatek růstového hormonu), renální acidóza a gastrointestinální potíže. Děti Habsburků měly o 18 % nižší šanci přežít do 10 let.
Dopad na fertilitu a dynastii: Snížená plodnost a neplodnost – Karel II. byl neplodný a zemřel bez dědiců v roce 1700, což ukončilo španělskou linii Habsburků. Inbreeding snižoval dlouhověkost a fertilitu, což bylo statisticky prokázáno v studiích na 71 sňatcích.
Celkově tyto projevy ukazují na silnou genetickou zátěž, která Habsburky oslabila a vedla k jejich politickému úpadku.
Projevy u Rothschildů
Rothschildové, židovská bankovní rodina, která v 19. století ovládala velkou část evropského finančnictví, praktikovali příbuzenské sňatky především mezi bratranci a sestřenicemi, aby udrželi bohatství a kontrolu nad rodinným podnikem. Zakladatel Mayer Amschel Rothschild toto podporoval tím, že nedával dědictví dcerám, což je nutkalo k sňatkům s bohatými bratranci. Ve druhé generaci bylo mnoho sňatků endogamních – např. 13 z 19 vnoučat se oženilo s bratrancem/sestřenicí, včetně čtyř párů prvotních bratranců a jednoho strýce s neteří. Tato strategie byla explicitní a následovala mužskou linii.
Důvody a vzory: Sňatky sloužily k konsolidaci majetku, prevenci rozptýlení bohatství a udržení rodinné solidarity. Na rozdíl od Habsburků to nebylo tak intenzivní přes mnoho generací, ale spíše cílené v klíčových liniích.
Zdravotní a genetické efekty: Na rozdíl od Habsburků nejsou u Rothschildů zdokumentovány výrazné negativní důsledky, jako deformace nebo vysoká úmrtnost. Některé zdroje naznačují, že tato praxe neměla škodlivé efekty a možná dokonce přispěla k "chytřejším" potomkům díky koncentraci genů, ale to je spekulativní a nepodložené vědeckými studiemi. Rizika příbuzenských sňatků obecně (jako zdvojené recesivní geny) existují, ale u Rothschildů nejsou hlášeny specifické problémy, což může souviset s méně extrémním stupněm inbreedingu.
V souhrnu dle Groka, u Habsburků se příbuzenské sňatky projevily destruktivně a vedly k fyzickým i reprodukčním problémům, zatímco u Rothschildů to bylo efektivním nástrojem pro ekonomickou dominanci bez evidentních genetických katastrof. Tato srovnání prý ukazují, jak míra a délka inbreedingu ovlivňují výsledky.
Žádné komentáře:
Okomentovat