Princip nús kauzalitou látky a finalitou ducha v srdci Evropy

 Nús funguje jako původní příčina a hybatel. Jeho souvislost s dalším děním, které Anaxagorás vysvětluje mechanickými principy, zaručuje uspořádanost a účelnost tohoto mechanického dění. Nús je tu princip nadčasový, stojící mimo látkové dění. Můžeme mluvit o jakémsi psychofyzickém paralelizmu - na úrovni látkové probíhá dění na základě působení mechanických principů. Jeho účelnost je zaručena principem nús, který však nijak přímo do látkového dění nezasahuje a je od látky oddělený. Novějšími termíny řečeno, kauzalita ovládající svět látky a finalita ve sféře ducha uplatňují svůj vliv paralelně, aniž by se vzájemně vylučovaly. Nejasnosti plynoucí ze zlomku B 13 by pak plynuly z toho, že se Anaxagorás snažil nějak popsat působení nús na látku. To nedovedl znázornit jinak než prostřednictvím dotyku s látkou a přímou účastí na mechanických zákonitostech, kterým je však ve skutečnosti nadřazen.

Tato interpretace ukazuje na náznak podoby dualizmu, která se objevila v rozvinuté formě až dlouho poté, což vypadá přinejmenším podezřele. Přesto je ale možné, že Anaxagorás uvedeným směrem skutečně uvažoval. Zdá se, jako by chtěl zachovat nesmíšenost nús s látkou na jedné straně a všemocné působení nús na látkové dění na straně druhé. Toto působení si ale nedovede představit bez přímého dotyku nús s látkou, nebo ho nedovede jinak vyjádřit. Z toho pak mohou pramenit uvedené rozpory.

V kontextu celkové předešlé interpretace Anaxagorova principu nús se jeví jeho Platónem zdůrazňovaná nedůslednost v odlišném světle. Anaxagorás vyjádřil nadřazenost nús a jeho svrchované působení, i když pro nás nezvyklým jazykem. To, že věnoval při výkladu dění pozornost příčinám mechanickým, nemusí znamenat, že ztrácel ze zřetele svrchovanost nús a že ji jiným způsobem vysvětlování dění degradoval. Pokud jeho nauku postavíme do souvislosti s předchozím proudem mílétské filozofie, není nutné považovat za nedůslednost fakt, že povahu a působnost nús líčí pojmy starší fyziky a že vůbec věnuje velkou pozornost popisu mechanických dějů probíhajících v látce. Navržená interpretace dochovaných klíčových zlomků se snaží ukázat možnost, že Anaxagorás nezapomínal na duchovní svrchovanou povahu nús a že zdrojem rozporů v jeho výrocích je spíš snaha obsáhnout působení nús a mechanických principů zároveň jedním jazykem.

Zdroj int