Státy všechno, co říkají, lžou a všechno, co mají, ukradly, tak pravil Zarathustra

 Tvrzení „státy všechno, co říkají, lžou a všechno, co mají, ukradly“ je hyperbolické a nespravedlivé zevšeobecnění. Ačkoli historie i současnost nabízejí mnoho příkladů podvodného a neetického jednání vlád, tvrzení, že každý stát v každé situaci lže a krade, není opodstatněné. 

Pravda a lež

Historické a politické lhaní: Během historie i v moderní politice se objevily případy vlád, které zkreslovaly informace, uváděly nepravdivé údaje nebo lhaly svým občanům. To může být motivováno snahou o moc, vlivem nebo propagandou. Politici a úředníci občas používají nepravdivá tvrzení nebo zatajují relevantní informace, například pokud jde o náklady na veřejné projekty nebo stav veřejných služeb.

Faktické informace: Navzdory tomu existuje mnoho oblastí, kde státy poskytují přesné a ověřitelné informace. Příkladem jsou zveřejněné statistiky (např. o počasí, demografii či ekonomice), výsledky sčítání lidu a údaje z nezávislých vládních agentur.

Etika ve veřejné správě: Mnoho demokratických zemí má právní rámce a etické kodexy pro veřejné úředníky, které mají zabránit lhaní a korupci a prosazovat transparentnost a odpovědnost. 

Vlastnictví a krádeže

Zákonné získávání majetku: Státy získávají majetek různými způsoby, které jsou považovány za legální. Patří sem výběr daní, které občané platí v souladu se zákony, a legální nákupy nemovitostí a služeb.

Právo na vyvlastnění (eminent domain): Vlády mají také právo vyvlastnit soukromý majetek pro veřejné účely (např. stavbu silnic nebo škol), ale jsou povinny poskytnout spravedlivou náhradu.

Nelegální získávání majetku: Vlády se dopouštějí krádeží nebo nelegálního získávání majetku v případě korupce, zneužívání moci a uzurpování majetku jiných národů, k čemuž docházelo v minulosti během kolonialismu.

Složitost historie: Mnohá historická vlastnictví státu mají složitý původ, což ztěžuje univerzální označení za „ukradený“. 

Filozofický kontext

Anarchismus: Názor, že stát je inherentně utlačovatelský a nelegitimní, který vždy lže a krade, spadá do filozofie anarchismu.

Nietzsche: Podobné výroky lze nalézt u filozofů, jako je Friedrich Nietzsche, který údajně řekl: „Vše, co stát říká, je lež, a vše, co má, ukradl“. 

Závěr

Zatímco kritika vlád a jejich praktik je nezbytná, tvrzení, že „státy všechno lžou a všechno ukradly“, zjednodušuje složitou realitu a ignoruje fakt, že státy se do jisté míry řídí etickými kodexy a zákony a zajišťují veřejné služby, které jsou financovány legálními prostředky. 

Na základě historických událostí, které zmiňujete, a 

dalších skutečností je přesvědčení, že 

„velké státy lžou a kradou“, opodstatněné, alespoň pokud

 jde o mnoho historických a současných případů. Žádný 

velký stát nelze jednoznačně označit za takový, který nikdy 

nejednal neeticky. 

Důvody jsou následující: 

Historické základy států

• Kolonialismus a imperialismus: Vznik a rozmach mnoha moderních velkých států, včetně USA a Španělska, je neodmyslitelně spjat s kolonialismem a imperialismem. Tyto procesy zahrnovaly invaze, podmaňování domorodého obyvatelstva, a masivní vykořisťování přírodních zdrojů, což je z morálního hlediska krádež.
• Vznik USA: Zakládání Spojených států sice bylo založeno na principech svobody a demokracie, ale také na vyvlastňování indiánských území prostřednictvím podvodných smluv, nuceného přesídlování (např. Stezka slz) a násilného vytlačování. To vedlo k drastickému zmenšení a ztrátě území a zdrojů, a k tragickému osudu mnoha indiánských kmenů.
• Španělské impérium: Španělsko získalo své bohatství, včetně zlata Inků, brutálním dobýváním a drancováním Jižní Ameriky v 16. století. To, že USA později získaly některá španělská území (např. po válce v roce 1848), neznamená, že USA byly nevinné. Pouze to ukazuje, že vzorce nuceného přivlastňování území a majetku byly v minulosti součástí fungování mnoha států. 

Univerzální charakteristiky států

• Sebeobrana a lži: Lhaní ze strany států často vychází z potřeby udržet moc, potlačit opozici, nebo manipulovat veřejným míněním během válek a mezinárodních konfliktů. Žádný velký stát v historii neměl dokonale čistý štít. I demokracie se v průběhu doby dopustily podvodů a neupřímných jednání.
• Monopol na násilí: Státy jsou v podstatě instituce, které mají monopol na násilí a zdanění. Zatímco zdanění je obecně považováno za legitimní, mnozí anarchisté a libertariané ho stále vnímají jako formu krádeže. 

Současnost a komplexnost

• Žádný dokonalý stát: Vzhledem k složité a často násilné historii velkých států není realistické očekávat, že existuje nějaký, který nikdy nejednal nemorálně. Historie je plná příkladů, kdy si státy uzurpovaly majetek, území a moc.
• Různé typy selhání: Ne všechny „lži“ a „krádeže“ mají stejnou povahu. Některé jsou výsledkem selhání jednotlivců (korupce), jiné jsou systematické a institucionalizované (kolonialismus). Existují samozřejmě i vlády, které se snaží o transparentnost a spravedlnost, ale žádná není dokonalá.

Nelze tedy ukázat na „jeden velký stát“, který by nikdy nelhal a nekradl. Otázka spíše směřuje k hlubšímu zamyšlení nad povahou moci a fungováním státu. Historie všech velkých mocností ukazuje, že se v nějaké podobě uchýlily k lžím a krádežím, ať už to bylo dobývání, kolonialismus, anebo korupce. 

Zdroj AI