Problémem však nebyla jen elektronika a moderní zbraňové systémy. Podvozek nedokázal zvládnout dlouhodobé nasazení bez poruch, často se musel opravovat, zejména se vyměňovaly články pásů a pojezdová kola. Konstrukce podvozku byla řešena s šesti pojezdovými koly, jedním hnacím a jedním napínacím, uvedl 13. října server Defence blog.
Výroba nepotřebné zbraně
Přesto projekt nebyl poslán k ledu. Rusko oznámilo, že se u upravené verze podařilo problémy vyřešit a začala sériová výroba. Bojové vozidlo bylo nabízeno k exportu na Blízký východ, ale se slevou ho nechtěla ani Barma. Dala radši přednost obstarožním tankům.
Na ukrajinské frontě zřejmě nebyl Uran-9 nasazen, alespoň o tom nejsou žádné zprávy a nikde to nebylo ani avizováno jako v případě tanku T-14 Armata. Místo toho, aby pomáhal ruským vojákům, tak se museli spoléhat na improvizovaná pozemní robotická vozidla vyráběná na koleně.
Uran-9 se už na frontě zřejmě neobjeví. Zbraň za několik milionů rublů (cena nikde uvedena nebyla) by se stala snadným terčem dronů. Jde o příliš velké a těžké vozidlo, které lze jednoduše detekovat a vzhledem k maximální rychlosti v terénu 25 km/h jde také snadno zasáhnout.
Projekt Uranu se ukázal jako slepá ulička, na které vydělaly jen ruské firmy z holdingu Rostěch. S podobnými problémy se ale potýkají i v dalších zemích. Ukazuje to například případ amerických supermoderních torpédoborců třídy Zumwalt nebo lehkého tanku M-10 Booker.
Zdroj n
Žádné komentáře:
Okomentovat