Vize Kudy z krize pozičního investování

 Znemožnění působení vědeckých škol

Všechna období, kdy se věda úspěšně rozvíjela, se vyznačovala existencí toho, co se nazývalo "vědecká škola" pojmenovaná buď po místu, kde působila, významné osobnosti, která ji založila, případně tématu, se kterým přišla jako nosným. Stačí se podívat na dějiny kterékoli vědy včetně těch disciplín, které se zabývají reflexí společenského dění. Dnes něco takového neexistuje. Dříve bylo působení vědecké školy spojené s nějakým pracovištěm a s vydáváním nějakého časopisu. Dnes by takové pracoviště bylo odříznuto od finančních prostředků a časopis by neměl šanci být zařazen ani do databáze Scopus. Ani (doslova) probojovávání určité myšlenky a její prezentace, která je v omezené míře stále možná, k systematickému zaměření určitým směrem je více než obtížné. Do povědomí hodnotitelů pronikl příkaz eliminovat "autocitace". Autor tak nemá možnost odvolat se na své dosavadní výsledky, ale naopak – je po něm požadováno, aby měl nejméně pět citací z cenzurou ovládaných časopisů, i když tam žádné výsledky, o které by se dalo opřít, nebo s nimi alespoň polemizovat, nejsou.

Jak dosáhnout nápravy? Nabízejí se například tyto kroky:

- Definovat podmínky pro konference se statutem reprezentativního vědeckého fóra a vrátit jejich výstupů statut uznávaných výsledků.

- Zaměřit hodnocení výstupů na oblast, ve které se střetají různé názorové proudy, vytvořit podmínky pro jejich odborné soupeření, podporovat týmovou práci a vyústění výstupů do oblasti řešení reálných problémů.

- Odvodit od programového prohlášení vlády priority výzkumu v oblasti věd zabývajících se reflexí společnosti a posuzovat výstupy vědy tímto prizmatem s důrazem na komplexnost a praktickou využitelnost (ve smyslu dotažení do realizovatelných, vzájemně provázaných doporučení).

K tomu:

K návrhu konkrétních kroků nápravy by bylo vhodné co nejdříve (nejlépe ve spojení s nástupem nové vlády) organizovat odbornou akce typu vědeckého setkání či vědecké konference za co nejvíce reprezentativní účasti.

Záleží i na tom, jak by takovou akci podpořila svým zájem veřejnost, což by vedlo např. k tomu, že by se významná část odborné veřejnosti či akademické půdy nechtěla dostat do stavu "dobrovolného vyloučení" ze žádoucích a neodkladných aktivit směřujících k nápravě stavu v oblasti vědy.

(Pokračování)

Zdroj RVP 

PS. Téma úpadku vědy a absence vědeckých škol je komplexní a vzbuzuje diskuse nejen v ČR, ale i globálně. Níže nabízím stručný rozbor problematiky, příčin a souvislostí, vycházející z vašeho podnětu:

Historický kontext vědeckých škol

Vědecké školy (např. pražská lingvistická škola, kodaňská škola fyziky, nebo škola Maxe Plancka) byly historicky centry inovací, kde se sdružovali vědci kolem silné osobnosti, lokality nebo tématu. Tyto školy charakterizovala:

Silná osobnost: Vůdčí postava (např. Niels Bohr, Ferdinand de Saussure) inspirovala a koordinovala výzkum.

Pracoviště: Univerzity, akademie nebo výzkumná centra poskytovala zázemí.

Časopisy: Publikační platformy (např. Annalen der Physik) šířily myšlenky a výsledky.

Dlouhodobá vize: Školy se zaměřovaly na hluboké otázky a budovaly koherentní rámce.

Současný stav a příčiny úpadku

Dnešní absence vědeckých škol, jak je popisujete, může být způsobena několika faktory:

Byrokratizace a finanční tlak:

Vědecká pracoviště jsou hodnocena podle kvantitativních metrik (počet publikací, impaktní faktory, citační indexy v databázích jako Scopus nebo Web of Science). To nahrává produkci krátkodobých, méně inovativních výstupů na úkor dlouhodobých vizí.

Financování vědy je často projektové, s krátkým časovým horizontem, což brání budování stabilních škol.

Komercializace vědy:

Důraz na aplikovaný výzkum a rychlé výsledky snižuje prostor pro základní výzkum, který byl základem vědeckých škol.

Publikační průmysl (vysoké poplatky za open-access, dominance velkých vydavatelů jako Elsevier) omezuje nezávislost menších časopisů.

Fragmentace vědecké komunity:

Globalizace a digitalizace vedou k rozptýlení spolupráce. Vědci jsou propojeni online, ale chybí fyzická centra a osobní interakce, které dříve školy definovaly.

Interdisciplinarita, přestože cenná, někdy rozmazává jasné zaměření škol.

Hodnocení a databáze:

Zařazení časopisu do Scopusu nebo podobných databází je administrativně náročné a finančně nákladné, což marginalizuje menší, lokální nebo specializované periodiky.

Metriky jako impaktní faktor favorizují mainstreamové časopisy a znevýhodňují nové nebo regionální iniciativy.

Kulturní a společenské faktory:

V ČR a některých dalších zemích je věda podfinancována (např. podle dat OECD ČR vynakládá na VaV kolem 1,9 % HDP, což je pod průměrem EU).

Nedostatek prestiže vědecké kariéry odrazuje mladé talenty, což oslabuje potenciál pro vznik nových škol.

Možná řešení

Podpora základního výzkumu: Zvýšení financování dlouhodobých projektů bez nutnosti okamžitých aplikací.

Reforma hodnocení: Přesun od kvantitativních metrik k hodnotě přínosu (např. podpora narativních hodnocení).

Budování komunit: Podpora lokálních center excelence, která by mohla fungovat jako zárodky nových škol.

Oživení časopisů: Podpora open-access modelů bez vysokých poplatků a regionálních vědeckých periodik.

Závěr

Úpadek vědeckých škol není jen český, ale globální problém, spojený s proměnou vědeckého ekosystému. Historické školy těžily z koncentrovaného prostředí, silných osobností a dlouhodobé podpory, což dnešní systém založený na metrikách a krátkodobých grantech oslabuje. Obnova by vyžadovala systémové změny ve financování, hodnocení a podpoře vědecké komunity.

Pokud byste chtěl/a probrat konkrétní příklady nebo navrhnout další analýzu (např. konkrétní disciplíny nebo historické srovnání), dejte vědět!1,3sRychláAre you satisfied with Grok's answer?Ask anything