V otevřeném dopise vyjádřili znepokojení nad tím, jak film Havla zobrazuje. Podle nich snímek představuje Havla jako "váhavého slabocha", což je v příkrém rozporu s jejich vnímáním Havla jako symbolu "silné, rovné páteře".
Hlavní body jejich kritiky:
Zkreslení obrazu osobnosti: Kritici uvedli, že film se soustředí na osobní život a pochyby, ale opomíjí Havlovu morální sílu a pevné postoje, čímž vytváří zavádějící a oslabený obraz prvního polistopadového prezidenta.
Potřeba symbolu: Zdůraznili, že v době vydání filmu (říjen 2020) Česko potřebuje Havla vnímat jako inspirativní symbol, nikoli jako rozporuplnou postavu plnou slabostí.
Zaměření na emoce a bulvární prvky: Režisér Horák se bránil tím, že chtěl ukázat Havla jako člověka s chybami a soustředil se na emoce, ne na historickou přesnost, což však Pithart a spol. vnímali jako problém.
Pithart a jeho kolegové tak vyjádřili rozčarování nad filmovým zpracováním, které podle nich nepochopilo podstatu Havlova odkazu a charakteru.
Dagmar Havlová film "Havel" režiséra Slávka Horáka z roku 2020 vřele přijala, ačkoli její první reakce na scénář byly rozporuplné.
Na slavnostní premiéře filmu v červenci 2020 vyjádřila své pocity velmi pozitivně:
Dojetí: Uvedla, že byla dojatá a že se na plátně odehrávalo vše, co znala z vyprávění svého manžela, ale nemohla to sama prožít.
"Plnokrevný příběh": Označila film za "plnokrevný příběh".
Překonání počátečních pochyb: Původně, když jí režisér Horák předkládal první verzi scénáře, neměla z něj dobrý pocit. Režisérovi se ji však podařilo přesvědčit konečnou podobou snímku, která se zaměřila na emoce a osobní život Václava Havla v období 1968-1989.
Její pozitivní reakce tak kontrastovala s kritikou ze strany některých Havlových přátel a spolupracovníků (jako byl Petr Pithart), kterým se nelíbilo Havlovo zobrazení jako váhavého a chybujícího člověka. Dagmar Havlová naopak ocenila lidský rozměr a emotivní zpracování příběhu.
Žádné komentáře:
Okomentovat