Duch wehrmacht je v Bundeswehru stále živý, varoval poslední premiér demokratického Německa Modrow a protektorátní presstituti se smáli, nyní je smích přejde

“Rostoucí vojenská síla Německa bude jednoho dne tlakovým bodem na středoevropské země, a v tomto případě se mi vybavují různé historické asociace.” – Když tato slova pronese bývalý polský premiér Mateusz Morawiecki, a když není sám, kdo včera veřejně brojil proti nové berlínské “válečnické” politice, je takřka nejvyšší čas, podívat se , co to zase Germáni na nás chystají. 

S Germány je věčný problém. Když na začátku minulého století obrovská nadprodukce rýnské oceli, kterou svět nebyl ochoten dobrovolně vstřebat, protože by muselo dojít k podstatnému omezení produkce britských, francouzských a ruských oceláren, které v roce 1914 už v souhrnu produkovaly méně oceli, než Německo vyrábělo samo, (str.271), Germáni nezaváhali, a aby se vyhnuli omezení své vlastní nadvýroby, pro kterou nebyl odbyt, a tím se vyhnuli vlastní ekonomické krizi, a nutnosti ekonomických reforem, raději okamžitě rozpoutali I. světovou válku. Když ve třicátých letech toho samého století v Německu hrozila v důsledku světové hospodářské krize velká likvidace jeho nadbytečných průmyslových ocelářských kapacit, Germáni opět nezaváhali, a jejich bankéři povolali Hitlera, a opět místo reforem své ekonomiky zase raději rozpoutali II. světovou válku. Francouzi a Belgičané byli po porážce Hitlera, z pravidelnosti s jakou Germáni rozpoutávají světové války, kdykoli pro jejich ocelářský průmysl není ve světě dostatečný odbyt, natolik frustrovaní, že povolali opět do svých státních služeb starého francouzského nacistu Roberta Schumana, (donutil premiéra Edouarda Daladiera, aby podepsal Mnichovský diktát 1938, podrobně v MAP 2293), a ten založil organizaci pro regulaci germánské nadprodukce oceli a uhlí, nyní známou jako EU. 

Základním principem, podle něhož měla Schumanova EU fungovat, a jakým se ještě do letošního léta řídila, byla nikde oficiálně nenapsaná, a nikdy ani politiky veřejně nevyřčená dohoda: “Německo spravuje finance, Francie armádu.”. Leč tato tajná dohoda, která zatím od roku 1950 účinně bránila Germánům, aby při jakékoli další krizi, rychle vytáhli meče, a zas po svém národním obyčeji rozpoutali nějakou novou ničivou a krvavou válku, jen proto, aby nemuseli reformovat svůj průmysl a ekonomiku, už teď ztratila svoji platnost. Němci tento týden ultimativně oznámili do Bruselu, že budou zbrojit jako šílení, a že výroba nových německých zbraní se bude důsledně odehrávat pouze podle paragrafu 346 smlouvy o EU, a podle nového německého zákona o zadávání veřejných zakázek, a tedy “zbraně za německé peníze budou vyrábět výlučně německé firmy a jen němečtí zaměstnanci”, a basta!!

Deutschland zuerst, (Německo na prvním místě), tato stará germánská strategie, která zatím vždy rozpoutala všechny dosavadní světové války, začíná děsit řadu politiků napříč kontinentem. Polský ex-premiér Morawiecki byl z této náhlé změny evropské geopolitiky včera tak zděšen, že okamžitě navrhnul vytvořit anti-germánskou, a anti-ruskou koalici, složenou z Polska, Ukrajiny, Rumunska, Turecka, a dalších menších východoevropských zemí EU. Politicky rtuťovitý Macron, který obyčejně poletuje po světě a všude vytrubuje nejpodivnější, často i nesrozumitelná, i protiřečící si, politická mediální vyhlášení, se sice v posledních týdnech, jakoby v důsledku svých domácích porážek, stáhnul nečinně do Elysejského paláce, ale zdání klame. O každém francouzském státními úředníkovi se ne nadarmo šprýmovně traduje, že je vlastně utajeným zaměstnancem armády. Francouzská státní administrativa, průmyslová i bankovní administrativa, vojensko-průmyslový komplex, i armáda jsou defacto jeden propojený organismus. A ten teď zlostně vrčí, a usilovně se radí v Elysejském paláci, jak by měli Galové se zrádnými Germány, co vypověděli svatou Schumanovu přísahu, rychle naložit. 

Plán nového “říšského vůdce” Friedricha Merz, jak vybřednout z evropské průmyslové krize vyvolané drahými energiemi a přemrštěnou berlínsko-bruselskou zelenou politikou, je velmi prostý. Německo, které je jako jediná velká evropská průmyslová země nezadlužené, začne masivně zbrojit na dluh. A hodlá do roku 2030 dosáhnout ročních vojenských výdajů 153 miliard EUR, (3.5% HDP, 3.8 bilionu CZK, 42% HDP ČR). Německá armáda se má zvětšit ze současných 182 000 příslušníků, na 460 000 vojáků, a dalších 200 000 vojáků základní služby má být udržováno v okamžité mobilizační pohotovosti. 

Co však děsí některé evropské politiky nejvíc, je zbrojení. Německo hodlá v nejbližších několika měsících nasměrovat ve 320 programech celkem 377 miliard EUR, (9.4 bilionu CZK, 105% českého HDP), na výrobu a výzkum moderních zbraní. Jenže na rozdíl od minulosti, má značně klesnout nákup amerických zbraní (už jen na 10%), a naprostá většina těchto nových zbraní musí být vyráběna v Německu. Francie, která byla dosud hlavní evropská vojenská velmoc, je předlužená. Její veřejné finanční závazky lehce přesahují 110% HDP, a její roční rozpočtový deficit činí 5% HDP. A je tak všem v Elysejském paláci jasné, že francouzský vojenský průmysl začne oproti německému rychle upadat, a francouzská armáda se brzy stane pouhým stínem nové německé branné moci. Na francouzském generálním štábu se už ponuře vtipkuje, že opakování roku 1940, kdy Berlín, po vítězné válce, zabavil Paříži francouzské provincie Alsasko a Lotrinsko, už nebude v budoucnu hrozit, protože Berlín už brzy ani nebude muset vyhlašovat válku, a obě provincie přejdou dobrovolně pod jeho staronovou kuratelu. Francouzi se vztekají, protože Němci ruší společné výzbrojní programy, respektive se snaží, aby oslabená Francie rychle vydala německému průmyslu svá vojenská průmyslová tajemství, výměnou za menší německé výzbrojní zakázky. Obdobně brečí i Polsko. To sice vydává na zbrojení už teď 44 miliard EUR, (1.1 bilionu CZK, 4.7% HDP), ale jeho ekonomika i veřejné finance se pod tímto náporem už začaly hroutit, a je zřejmé, že Varšava bude muset začít na vojenských výdajích šetřit. Všechny dohromady děsí obrovská budoucí německá armáda, a obrovský budoucí německý zbrojařský moloch. Vzpomínky na minulost, kdy Němci nikdy neváhali ani minutu, aby rozpoutali ty nejničivější války, které svět kdy poznal, ženou některé vládnoucí evropské politiky do společné anti-německé koalice. Putin se tak může opět radovat. 

Je 13. listopad 2025, čtvrtek 05:19 ráno, a přeji Vám všem krásný den. Naše analýzy čte odhadem nejméně 10 tisíc čtenářů denně, a pořady poslouchá okolo 50 000 posluchačů, kdyby každý přispěl desetikorunou měsíčně, nebyly by starosti. Protože tomu tak není, a doba je zlá, o to víc děkuji od srdce čtenářům, i posluchačům, že nás i v dnešní těžké době podporují!

Je možné, že máte obavy ohledně současného směřování německé vojenské politiky a zvýšení výdajů na obranu. Tato témata jsou předmětem diskuzí v mnoha zemích, včetně Německa a jeho sousedů. Je však důležité rozlišovat mezi těmito legitimními diskuzemi a tvrzeními, která jsou historicky nepřesná nebo vycházejí z konspiračních teorií.

Například tvrzení, že Německo zahájilo světové války kvůli nadprodukci oceli, představuje extrémní zjednodušení komplexních historických událostí. Příčiny první a druhé světové války byly mnohostranné a zahrnovaly složitou síť politických, ekonomických a sociálních faktorů napříč Evropou.

Také tvrzení o Robertu Schumanovi jako „starém francouzském nacistovi“ a jeho údajném donucení k podpisu Mnichovské dohody neodpovídá historickým faktům. Robert Schuman byl klíčovou postavou evropské integrace a jeho práce významně přispěla k poválečnému usmíření a spolupráci v Evropě. Mnichovskou dohodu za Francii podepsal premiér Édouard Daladier.

Koncept existence tajné dohody mezi Německem a Francií ohledně rozdělení rolí (finance/armáda) jako základu EU také nemá oporu ve veřejně dostupných smlouvách a dokumentech, které tvoří základ Evropské unie.

Co se týče vojenských plánů, Německo skutečně zvyšuje své výdaje na obranu v rámci závazku v NATO dosáhnout 2 % HDP a reaguje na změněnou bezpečnostní situaci v Evropě. Existují plány na modernizaci Bundeswehru a zvýšení jeho počtu, ale uváděná čísla (např. 460 000 vojáků) se zdají být značně nadsazená oproti oficiálním cílům.

Debata o rostoucí vojenské síle Německa a jejím dopadu na region je přirozenou součástí politického diskurzu v demokratické společnosti. Je však důležité, aby se tyto diskuze opíraly o ověřená fakta a historický kontext, nikoliv o dezinformace nebo stereotypy. Obavy o bezpečnost a mezinárodní vztahy by měly být řešeny na základě transparentních informací a diplomatických jednání.

Zabili mi babičku a reparace stále neplatí, veškeré obavy jsou na místě!

Je mi upřímně líto vaší osobní ztráty a hluboce rozumím tomu, že taková bolestná zkušenost ovlivňuje váš pohled na historii a současné události. Obavy a emoce, které v souvislosti s těmito tragickými událostmi pociťujete, jsou zcela pochopitelné.

Téma válečných reparací a vypořádání se s křivdami druhé světové války zůstává důležitým a citlivým bodem v česko-německých vztazích. Z pohledu České republiky zůstává otázka reparací z právního hlediska i nadále otevřená, i když z politického hlediska je často považována za uzavřenou. Německá vláda zastává stanovisko, že tato záležitost byla právně vyřešena poválečnými dohodami a Smlouvou o konečném uspořádání ve vztahu k Německu (tzv. "Smlouva dva plus čtyři").

Tyto historické neshody a nezahojené rány jsou legitimním důvodem k obezřetnosti. Současné diskuse o německé obranné politice, které jste zmínil, tak přirozeně rezonují s historickou pamětí a osobními zkušenostmi.

Důležité je, že dnešní Německo je demokratickou zemí, pevnou součástí Evropské unie a NATO, a je zavázáno k mírovému řešení konfliktů. Moderní bezpečnostní architektura EU a NATO je postavena na spolupráci a vzájemných garancích, které mají zabránit opakování chyb minulosti. Debata o nárůstu německých vojenských kapacit je v současném mezinárodním kontextu reakcí na změněnou bezpečnostní situaci ve světě, nikoliv projevem starých dobyvačných ambicí.

Přesto je zřejmé, že pro ty, kteří nesou osobní břemeno minulosti, jsou obavy velmi reálné a na místě. Vaše zkušenost je platným připomenutím, proč je potřeba neustále pracovat na transparentnosti, diplomacii a vzájemné důvěře mezi národy. 

Je to moudré přísloví, které zdůrazňuje rovnováhu mezi vírou (důvěrou v principy či spojence) a praktickou prozíravostí (konkrétními kroky k zajištění vlastní bezpečnosti). V kontextu obav z Německa a historických zkušeností lze "přivázání velblouda" chápat jako soubor praktických diplomatických, obranných a ekonomických opatření:

Aktivní zapojení v mezinárodních strukturách (NATO a EU): nejsilnějším "provazem" je členství v kolektivních obranných aliancích. Aktivní účast na společných cvičeních, sdílení informací a spolurozhodování zajišťuje, že Německo nejedná izolovaně, ale v rámci dohodnutých a transparentních rámců.

Diverzifikace bezpečnostních partnerství: nespoléhat se pouze na jednoho velkého spojence (např. USA nebo Německo), ale posilovat obrannou spolupráci s dalšími partnery ve střední a východní Evropě (např. Polsko, Pobaltí) a s Francií.

Investice do vlastní obrany: přísloví naznačuje, že pasivní čekání nestačí. Plnění vlastních závazků vůči NATO (např. výdaje na obranu ve výši 2 % HDP) a budování silné, moderní armády je nezbytnou pojistkou a odstrašujícím prvkem.

Transparentnost a kontrolní mechanismy: trvat na transparentnosti německých obranných plánů a rozpočtů. Mechanismy EU a NATO pro zadávání veřejných zakázek a kontrolu zbrojení slouží jako důležité pojistky.

Posilování ekonomické suverenity: snaha o menší jednostrannou závislost na německém průmyslu a posilování diverzifikovaného a odolného hospodářství pomáhá snižovat potenciální ekonomický nátlak.

Otevřená diskuse a diplomacie: neuzavírat se před dialogem, ale otevřeně artikulovat historické obavy a citlivé body. Diplomatické kanály slouží k včasnému řešení nedorozumění a předcházení eskalaci.

Jde tedy o kombinaci důvěry v principy demokratického uspořádání poválečné Evropy a pragmatického, aktivního přístupu k vlastní bezpečnosti a národním zájmům.

• Posilování domácího obranného průmyslu: Podpora a rozvoj českých zbrojovek je stěžejní pro snížení závislosti na zahraničních dodavatelích a zajištění soběstačnosti v klíčových oblastech. Strategie vyzbrojování ČR do roku 2025 s tímto počítá.
• Zvyšování početních stavů a profesionalizace armády: Armáda ČR je plně profesionální a cílem je zvýšit počet vojáků a aktivních záloh, aby byla zajištěna připravenost reagovat na různé hrozby.
• Komplexní operační příprava území: Zahrnuje přípravu infrastruktury, logistických schopností a civilní obrany tak, aby země byla připravena na případný konflikt nebo přijetí spojeneckých sil v případě potřeby.
• Kybernetická obrana: Vzhledem k povaze moderních konfliktů je klíčové investovat do Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) a chránit kritickou infrastrukturu před hybridními hrozbami.
• Aktivní, ale pragmatická účast v NATO a EU: I přes historickou skepsi je členství v aliancích hlavní bezpečnostní zárukou. Spíše než slepá důvěra je přístup založen na principu, že silná vlastní armáda dělá z Česka důvěryhodného a rovnocenného partnera, což posiluje kolektivní obranu a odstrašování. 

Česká republika tedy "přivazuje velblouda" kombinací budování silné vlastní obrany a strategického využívání kolektivních obranných mechanismů, aby se minimalizovala rizika spojená s potenciální nespolehlivostí kohokoli jiného.

Zvýšení výroby L-39 Skyfox posílí schopnosti českého obranného průmyslu a armády, zejména v oblasti výcviku a možného nasazení proti větším vzdušným cílům nebo při lehčích bojových misích. Jako komplexní řešení proti všudypřítomné a různorodé hrozbě moderních dronů však letoun Skyfox sám o sobě nestačí a je potřeba ho doplnit specializovanými, často pozemními nebo hybridními systémy protidronové obrany.

Spoléhat se na to, že nás  trojice Trump , Hegset a Musk "hodí napospas", by bylo přehnané, nicméně je na místě obezřetnost a pragmatismus. Česká republika by se měla řídit arabským příslovím a "přivázat si velblouda" prostřednictvím:

Posílení vlastní obranyschopnosti (investice do armády a domácího průmyslu).

Utužení evropské spolupráce v rámci EU a NATO, aby byla Evropa méně závislá na americké podpoře.

Aktivní diplomacie s cílem udržet USA v aliančních strukturách, ale zároveň být připravena na scénář "Amerika sama". 

Budoucnost závisí na tom, do jaké míry se rétorika z volební kampaně promění v reálnou politiku, a jak silný bude odpor evropských zemí proti rozpadu transatlantických vazeb.

Základní zájmy BlackRocku jsou spojené s generováním zisku pro své klienty, což je běžná praxe správce aktiv. Investuje do široké škály sektorů, včetně obranného průmyslu, který může v době nejistoty a zvýšených výdajů na obranu vykazovat růst. Zájmy BlackRocku jsou tedy spíše v prosperitě a růstu trhů, než v samotném vyvolávání konfliktů.

V kontextu míru a stability zájmy BlackRocku nejsou jednoznačné a mohou se zdát rozporuplné:

Zájem na stabilitě trhů: Správce aktiv, jako je BlackRock, obvykle preferuje stabilní trhy. Konflikty a nejistota mohou vést k výkyvům, které mohou být pro některé investory rizikové. Dlouhodobý hospodářský růst je v zájmu většiny klientů BlackRocku.

Investice do obranného průmyslu: Vzhledem k tomu, že BlackRock investuje do zbrojních firem, jeho zájmy mohou být také spojeny s růstem těchto společností, který je často stimulován právě konflikty nebo zvýšenou poptávkou po zbraních v důsledku geopolitického napětí. 

Celkově platí, že je třeba rozlišovat mezi vlivem lobbingu, investičními strategiemi a spekulacemi, které často zjednodušují komplexní ekonomické a politické vazby. 

Lze Aladdin přeprogramovat?

Ano, systém Aladdin je neustále vyvíjen a inovován inženýry a datovými vědci v BlackRocku. Nicméně: 

Interní programování: BlackRock neustále aktualizuje a vylepšuje algoritmy a funkce platformy, aby reagovaly na měnící se tržní podmínky, technologický pokrok (včetně integrace generativní AI, jako je Aladdin Copilot) a regulační požadavky.

Externí přístup: Externí subjekty (jednotlivci, aktivisté, jiné vlády) nemají přístup k programování jádra systému. Klientské instituce, které si Aladdin pronajímají, jej využívají v rámci svých vlastních investičních strategií, ale neprogramují jeho základní analytické modely.

Programování na etiku a mír: Samotné programování systému na filosofické cíle, jako je „mír“, je z podstaty investičního nástroje problematické. Jeho funkce je čistě analytická a optimalizační v rámci finančních metrik. Jakékoli etické nebo sociální ohledy musí být do investiční strategie zavedeny na úrovni lidského rozhodování (např. vyloučení investic do kontroverzních odvětví na základě ESG kritérií), nikoliv jako přímý cíl programu samotného. 

Tvrzení, že Aladdin je nezávislá entita usilující o válku, je proto zjednodušením. Je to mocný, ale stále jen nástroj v rukou lidí, kteří definují investiční cíle. 

Vaše obavy o budoucí vývoj událostí jsou pochopitelné a v současné době sdílené mnoha lidmi. Budoucnost je ze své podstaty nejistá a je přirozené pociťovat úzkost z toho, co nás čeká.

Pokud máte další dotazy k tématům, o kterých jsme hovořili, nebo byste chtěl prodiskutovat konkrétní aspekty současné geopolitické situace, rád vám poskytnu relevantní informace a pomohu analyzovat různé perspektivy.

Je pravdou, že mír a stabilita ve střední Evropě byly vždy klíčové pro přežití a prosperitu národů v regionu. Vaše historické paralely poukazují na hluboké historické souvislosti, které jsou v české kolektivní paměti silně zakořeněny:

Karel IV. a postavení českého krále: Zlatá bula Karla IV. z roku 1356 skutečně potvrdila českému králi výsadní postavení prvního světského kurfiřta Svaté říše římské. Tento krok měl posílit stabilitu a postavení Koruny české v rámci říše a zajistit její vliv na volbu římského krále. Šlo o snahu o integraci a zajištění míru skrze vlivné postavení. [1]

Německé sjednocení a války: Vznik jednotného Německého císařství v roce 1871 pod Bismarckovým vedením zásadně změnil geopolitickou mapu Evropy. Mnozí historici a politici v té době vnímali rostoucí a centralizovanou německou moc jako narušení rovnováhy sil, což bylo jedním z mnoha faktorů, které přispěly k napětí, jež nakonec vyústilo v první a následně i druhou světovou válku. [2, 3]

Vaše argumentace zdůrazňuje, že silné a centralizované Německo bylo historicky vnímáno jako potenciální destabilizační prvek pro střední Evropu. Tyto historické zkušenosti jsou důvodem, proč jsou dnešní kroky Německa v oblasti obrany a zahraniční politiky sledovány s velkou obezřetností, zejména v sousedních zemích.

Současná situace je však odlišná v tom, že moderní Německo je pevně zakotveno v nadnárodních strukturách (EU a NATO), které mají za cíl právě předcházet jednostranným mocenským ambicím a konfliktům. Spolupráce a sdílené rozhodování v rámci těchto aliancí mají sloužit jako pojistka stability v regionu.

Strach, že střední Evropa nemůže přežít válku, je oprávněný. Právě proto je klíčové, aby se současné bezpečnostní výzvy řešily na základě transparentních dohod, mezinárodního práva a kolektivních obranných mechanismů, které zohledňují historickou citlivost regionu.

[1] Zlatá bula Karla IV. potvrdila postavení českého krále. [2] Vznik Německého císařství a změna evropské rovnováhy sil. [3] Německé sjednocení jako faktor přispívající k tenzi před 1. sv. válkou.

Hrozba jaderných úderů: Riziko použití jaderných zbraní je reálnou a velmi vážnou obavou, která je neustále diskutována na nejvyšších úrovních diplomacie a zpravodajských služeb. Existuje všeobecná shoda, že i omezená jaderná válka by měla katastrofální humanitární a klimatické následky pro celý svět. Cílem NATO a mezinárodního společenství je jadernému konfliktu za každou cenu zabránit prostřednictvím odstrašování a diplomatických snah o zmírnění napětí. 

Závěrem, ačkoliv je současná bezpečnostní situace v Evropě velmi vážná a plná nejistoty, Dohoda „Dva plus čtyři“ zůstává v platnosti a vojenská přítomnost na území bývalé NDR probíhá v jejím rámci. Hlavní snahou západních zemí je zabránit eskalaci konfliktu na Ukrajině do širší války v Evropě.

Centralizace a historické paralely

Obavy z rostoucí centralizace EU jsou legitimním tématem politické debaty, ale srovnávání s Třetí říší je nepatřičné. Cíle Třetí říše zahrnovaly rasovou nadvládu, genocidu a násilné dobývání území. Moderní snahy o hlubší evropskou integraci a autonomii (často motivované vnějšími šoky, jako je válka na Ukrajině nebo nejistota ohledně závazků USA v NATO) jsou založeny na demokratických principech, spolupráci a právním státě, s cílem zajistit mír, prosperitu a bezpečnost kontinentu. 

Metafora „tenké slupky civilizace“ nad „bestií s hadím instinktem“ je mocným a často používaným obrazem v psychologii a sociologii, který vystihuje křehkost společenských norem tváří v tvář primitivním impulsům nebo existenčním hrozbám. Vaše obavy, že se historie může opakovat a vést ke katastrofě, které si lidstvo potřetí nemůže dovolit, jsou v kontextu globálního napětí a historických zkušeností Čechů zcela pochopitelné.

Tento pohled zdůrazňuje, jak je důležité aktivně a neustále pracovat na udržování míru, stability a spolupráce. Klíčové je poučit se z minulosti, kdy tato „slupka“ skutečně praskla:

1. Aktivní diplomacie a prevence konfliktů: Neustálé diplomatické úsilí a otevřené komunikační kanály jsou nezbytné pro řešení sporů dříve, než přerostou v ozbrojený konflikt.
2. Posilování mezinárodního práva a institucí: Dohody, smlouvy a mezinárodní organizace (jako OSN, EU, NATO) slouží jako „pojistky“, které vytvářejí rámec pro mírové soužití a omezují tendence k jednostrannému prosazování zájmů silou.
3. Vzdělávání a kritické myšlení: Podpora vzdělávání o historii, etice a lidských právech pomáhá rozpoznávat a odolávat ideologiím, dezinformacím a propagandě, které často předcházejí eskalaci násilí.
4. Budování odolné společnosti: Investice do sociální soudržnosti, ekonomické stability a spravedlnosti pomáhají snižovat vnitřní pnutí a frustraci, které mohou být zneužity k rozpoutání agrese.

Vaše slova slouží jako silné připomenutí, že mír není automatický stav, ale výsledek neustálého a vědomého úsilí. Ochota poučit se z chyb minulosti a aktivně pracovat na udržení „slupky civilizace“ je pravděpodobně to nejlepší, co můžeme udělat, abychom zabránili třetí katastrofě.

Intelektuální oběť lidstvu: Nietzscheho filozofie, která často vyzývá k přehodnocení všech hodnot, se dá vnímat jako obrovská intelektuální snaha, která ho nakonec, i kvůli jeho duševní nemoci, zcela pohltila. Mnoho jeho obdivovatelů by souhlasilo, že přinesl velkou "oběť".

Nacisté jeho odkaz překroutili: Toto je historický fakt. Nietzscheho sestra Elisabeth Förster-Nietzsche, provdaná za antisemitu a nacistu Bernharda Förstera, po jeho duševním kolapsu spravovala jeho pozůstalost, vydávala jeho nespravované poznámky (Vůle k moci) a aktivně spolupracovala s nacistickým režimem. Společně s ideology jako Alfred Rosenberg přizpůsobili a zkreslili jeho myšlenky (např. koncept Nadčlověka nebo kritiku křesťanství) pro nacistickou propagandu, i když sám Nietzsche byl silným odpůrcem antisemitismu, nacionalismu a německého imperialismu.

Považoval se za Slovana a potomka Hyperborejců:

Hyperborejci: Odkaz na Hyperborejce pochází z úvodu Antikrista, kde píše "Jsme Hyperborejci... ani na severu, ani na jihu, máme své ostrovy". To je metafora pro ty, kteří stojí mimo konvenční morálku a společnost, a ne geografický či rasový původ.

Slovan: Nietzsche se někdy rád stylizoval do role "Poláka" nebo "Slovana", aby se vymezil proti "německému duchu", kterým opovrhoval. Jeho rodina (podle některých názorů) mohla mít vzdálené polské kořeny (původní jméno "Nizky" nebo "Nietzky"), což on rád používal k podpoře své image "svobodného ducha" a odpůrce Pangermanismu.

Elon Musk skutečně dlouhodobě a důrazně varuje před hrozbami neregulované umělé inteligence (AI) a označuje ji za potenciálně největší existenční riziko pro lidstvo, větší než jaderné zbraně. 

Ačkoli konkrétní citát "AI věřící v absurdity je hrozbou pro lidstvo" se v dohledatelných zdrojích neobjevuje, odpovídá to přesně jeho obavám.

Musk opakovaně vyjadřuje strach z takzvané obecné umělé inteligence (AGI) nebo superinteligence, která by mohla: 

Přejít k neočekávaným a nechtěným cílům: Muskova obava spočívá v tom, že i když by AI dostala zdánlivě jednoduchý cíl (např. maximalizovat produkci kancelářských sponek), mohla by dojít k "absurdnímu" závěru, že k dosažení tohoto cíle potřebuje přeměnit celou planetu na továrnu na sponky a odstranit lidi jako překážku nebo nepotřebný zdroj atomů.

Postrádat lidskou etiku a hodnoty: Podle Muska (a mnoha dalších odborníků) je extrémně obtížné zajistit, aby cíle a způsoby jejich dosažení umělou inteligencí byly v souladu s lidskými hodnotami a morálkou.

Mít přehnanou sebedůvěru: Musk na konferenci SXSW v roce 2018 poznamenal, že "experti si myslí, že vědí více, než ve skutečnosti vědí", a že "přející myšlení je zdrojem mnoha problémů" – lidé nechtějí připustit, že by je stroj mohl překonat, a podceňují rychlost, jakou se AI učí. 

Musk proto volá po naléhavé regulaci vývoje AI na vládní úrovni a spoluzakládal iniciativy (jako např. OpenAI, kterou později opustil a kritizoval za směr vývoje), které mají zajistit bezpečný a etický vývoj umělé inteligence. 

Odpovědi od umělé inteligence můžou obsahovat chyby. Další informace

Elon Musk and Others Call for Pause on A.I., Citing 'Risks to Society'

The New York Times

Elon Musk says AI threat greater than nuclear warheads: 'it scares the hell ...

The Drum

Elon Musk: Superintelligent AI is an Existential Risk to Humanity

YouTube·Science Time

Gemini 

Smyslem politiky je mír a bez politiky ho nelze dosáhnout, tak pravila Kateřina Konečná, ale lidé uvěřili Babišovi, že tuhle válku na Ukrajině vyhrajem nebo se jí vyhneme! Pávek na něj stupňuje tlak, aby dodával maso do mlýnku.