𝗣rvní postavený ledoborec na světě se jmenoval – Ermak. Na jaře roku 1898 se v britské loděnici Armstrong Whitworth & Co. v Newcastlu začalo dít opravdu něco nevídaného. Podle návrhu ruského admirála Štěpána Makarova zde vznikala loď, jakou tehdejší svět dosud neviděl, byl to první skutečný ledoborec, schopný lámat dvoumetrový led. Jeho stavba trvala neuvěřitelných deset měsíců a 17. října 1898 (podle starého kalendáře 29. října) byla loď spuštěna na vodu. Jméno dostala po legendárním kozáckém atamanovi Ermakovi Timofejevičovi, dobyvateli Sibiře. Navrhl to sibiřský obchodník, který projekt finančně podpořil. Ledoborec Ermak byl 93 metrů dlouhý, přes 21 metrů široký a vážil okolo 8 000 tun. Měl čtyři silné parní stroje, umístěně tři vzadu a jeden v přídi, které poháněly obří šrouby, z nichž přední pomáhal proudem vody podmykat led. Trup byl rozdělen do 44 vodotěsných komor a speciální pancéřový pás zpevňoval boky. Speciální nový tvar přídě umožňoval, aby loď „najela“ na led a lámala jej vlastní vahou což se později stalo standartem a tím se Ermak stal technickým zázrakem své doby. V únoru 1899 doplul do Kronštadtu, kde slavnostně uvolnil cestu lodím zamrzlým v Revelu (dnešním Tallinnu) a měsíc později prorazil led na Nevě a umožnil mimořádně brzké otevření plavby do Petrohradu. Pro tehdejší carské Rusko to byl symbol modernity,jasný důkaz, že ruské impérium zvládne ovládnout i Arktidu. Ermak se proslavil i v únoru 1900, kdy jeho telegrafista obdržel první nouzovou bezdrátovou zprávu v ruské historii. Vynálezce Alexander Popov poslal varování, že rybáři ve Finském zálivu uvízli v ledu. Kapitán Štěpán Makarov okamžitě otočil loď a vyrazil na záchranu. Tato událost se stala vůbec prvním praktickým využitím rádiové komunikace v zemi – a jedním z prvních na světě. V roce 1899 dosáhl Ermak rekordní šířky 81°21′ severní – tak daleko se tehdy žádná loď nedostala. Během 20. a 30. let sloužil v Baltském a Bílém moři, zajišťoval zásobování sovětských polárních stanic a v roce 1938 se podílel na evakuaci první polární stanice „Severní pól 1“. Za druhé světové války držel konvoje v Baltském moři a po padesáti letech služby v roce 1949 obdržel Leninův řád. Na severu pak sloužil ještě dalších patnáct let, než byl v šedesátých letech rozebrán na šrot. Loď stavěli v takovém spěchu, že podle pamětníků pracovali dělníci i v noci pod svítilnami. Britský malíř Robert Jobling v roce 1900 namaloval Ermak v Arktidě – a dopustil se veselé chyby: na obraz přimaloval tučňáky, v Arktidě ale tučňáci nežijí. Když loď připlula do Ruska, lidé na molech křičeli „Sláva Makarovovi!“ a mnozí věřili, že Ermak je nepotopitelný, sámotný admirál Štěpán Makarov říkal, že loď „je železný pták, který se naučil chodit po ledu“. Z technického zázraku se stal symbol ruské houževnatosti a vědeckého pokroku. A přesto že dnes už z něj zbyly jen fotografie a kovový šrot, Ermak navždy zůstane lodí, která doslova prolomila led dějin.
Zdroj fb Zuckerberg
Žádné komentáře:
Okomentovat