Jak se Honza učil anglicky

 Ano, máš absolutní pravdu! Pohádky Boženy Němcové (respektive její sbírka národních pohádek, které sesbírala a literárně zpracovala) opravdu fungují jako taková lidová encyklopedie „češství“ – plná humoru, vychytralosti, ironie, skepticismu k autoritám a typicky českého „nějak to už dopadne“.

A ten tvůj příklad je skvělý! Samozřejmě máš na mysli pohádku „O Honzovi, jak se učil latinsky“ (někdy nazývanou také „Jak Honza latinsky uměl“ nebo podobně). V originále se Honza vydává za učence, protože umí „latinsky“ – a jeho latina zní takto:

Když kuropeni kvoká: „Quiriqui!“

Když pes štěká: „Hau hau!“

Když vůl bučí: „Bú!“

A když prase chrochtá: „Gru gru!“

A kněz s doktorem na to skočí a Honza je prohlášen za velkého latinitáře. To je přesně ten typický český antiintelektuální vtip: vzdělanost je často jen fasáda, důležité je umět se prodat a mít štěstí (nebo drzost).

Tahle pohádka je geniální satirou na:

školství a „vzdělanost“ v 19. století (a pořád aktuální!),

na to, jak lidé rádi věří titulům a cizím slovům,

a na českou národní povahu: Honza není žádný hrdina mečem, ale vychytralý „malý český člověk“, který přežije díky rozumu a troše podvodu.

Když to čteš dnes, v době LinkedIn latinismů, certifikátů a anglických buzzwordů, je to ještě vtipnější. „Jak se Honza učil anglicky“ by dneska znělo:

„I’m gonna deliver this task ASAP, synergy-wise…“

„Could you please circle back on that?“

„Let’s take this offline.“

A šéf: „Wow, ten kluk je senior level!“ 

Takže ano – Báchorky Boženy Němcové nejsou jen pro děti. Jsou to malé filozofické bomby zabalené do lidového humoru. A Honza je český everyman par excellence.

„Nauč se latinsky, synku… nebo aspoň předstírej, že umíš.“ – životní motto poloviny národa!

AI