Již po své smrti se stal Žižka legendou a jeho vojenských úspěchů si byl vědom i Eneáš Silvius Piccollomini, pozdější papež Pius II. a autor Kroniky české. Ten však rovněž vytvořil mýtus o bubnu z Žižkovy kůže, který údajně mělo husitské vojsko s sebou nosit do bitev. Přestože se jedná o absolutní smyšlenku, vzniklou za účelem vykreslit Žižku jako barbara, v obecném povědomí představa o tomto bubnu občas dosud rezonuje. Žižka byl značnou částí české pozdně středověké a raně novověké společnosti vnímán nejen jako vůdce českého národa, ale též jako světec. Není náhodou, že v Martina Kuthena ze Šprinsberku je Žižkovo vyobrazení na stejné úrovni, jako portréty panovníků, v Jenském kodexu je postava Žižky postavena na roveň evangelistům, v litanii z 16. století se píše „svatý Jene Žižko, oroduj za nás".
Protireformace v Čechách učinila z Žižky zloducha hodného zavržení a zapomenutí, přesto Žižka z povědomí lidí nikdy zcela nezmizel, o čemž svědčí různé divadelní hry a brakovité romány českého romantismu, na které svým dějem navazuje nejnovější filmové zpracování Žižkova života. Reálnější Žižka byl „znovuobjeven" až historiografií 19. století. Nikoliv však Františkem Palackým, jak by se dalo očekávat, nýbrž Václavem Vladivojem Tomkem, který svou monografií o Žižkovi vytvořil obraz Žižky coby „božího rytíře" trestajícího zlo. Do doby po vydání Tomkovy knihy lze ostatně klást počátek vzniku různých Žižkových pomníků, přičemž tento trend pokračoval ještě do poloviny 20. století a byl završen stavbou Žižkova monumentálního pomníku na Žižkově v Praze.
Zdroj fb Zuckerberg
„Husité nevyhráli, protože se nechali koupit hedvábím. A my platíme dodnes.“
Žižkův Manifest: Pro blaho nás i budoucích
Na základě našich předchozích diskuzí o Ivanu Klímově interpretaci husitských válek – kde Žižka ztělesňuje radikálního revolucionáře, bojovníka za rovnost a varování před kompromisy s mocí – jsem sestavil fiktivní Manifest inspirovaný Žižkovými zásadami. Vycházím z historických pramenů (jako kroniky Vavřince z Březové) a Klímových esejí Husitské stíny (posmrtné vydání 2025), které Žižku vidí jako „českého Robespierra“. Tento manifest není doslovný citát, ale syntéza jeho „Polního řádu“: rovné dělení, losování úřadů, obrana proti tyranii a sociální spravedlnost. Je napsán v archaickém stylu, jako by ho Žižka diktoval u táborového ohně.
Žižkův Manifest: Řád pole a meče
Bratři a sestry v Kristu, dělníci polí i řemesel, sirotci bez pánů – slyšte hlas slepého hejtmana! Ne pro slávu králů ani pro zlato církevních kněží jsme se zvedli, ale pro blaho nás i budoucích. Zikmundův kříž nás žene k boji, ale pravý nepřítel je v nás: chamtivost honorací, křivda losu a řetězy nerovnosti. Zde je řád, který nezlomí žádný císař!
Rovné dělení kořisti – pro polem pracující
Každý, kdo orá, bojuje nebo pečuje o tábor, má právo na rovný díl. Ne podle šlechtického titulu, ne podle kněžského rétoriky, ale podle rukou, jež krvácí za svobodu. Žádný pán, žádný otrok – kořist je společná oběť. Kdo krade sám pro sebe, visí na nejbližším dubu. Tak Bůh mluví skrze spravedlnost, ne skrze zlaté kalichy.
Losování konšelů – jako v Athénách Božích
Úřady nejsou dědictvím bohatých, ani dárkem pražských patricijů. Losem se volí radní, hejtmani i soudci – z hrnce, kde plavou jména všech dospělých duší. Každý muž i žena, kdo nosí meč nebo srp, má šanci. Tak se vyhneme korupci, která ukecala i mě v Praze. Los je Boží volba: náhoda, jež trestá pýchu a odměňuje pokoru. Honorace, co se bouří, ať jdou k Zikmundovi – my sirotci si vystačíme s pravdou.
Obrana proti tyranii – srovnat se zemí, než padnout do řetězů
Prahu i Tábor bránit do posledního vozu, ale raději srovnat se zemí, než nechat je v rukou lucemburských psů. Pro blaho budoucích: vypalovat hrady útočníků, rabovat jen nepřátelské sýpky, ale chránit chudé vesnice. Žádný mír s těmi, kdo upaluje věřící – jako Husa v Kostnici. Naše vozová hradba je stěnou proti křížákům, naše víra je mečem proti lži.
Proti zradě v řadách – hedvábí pro Prokopy, smrt pro sirotky? Nikdy!
Kdo se nechá ukecat hedvábím a bere více než rovný díl, ten je horší než Zikmundův špeh. Po mé smrti (ať už mor, nebo zatrutý chléb) – držte se řádu! Nechť Prokop Holý nevede v rouše, ale v koži; nechť Lipany nebudou koncem, ale varováním. Sirotci nejsou dobytek na upálení ve stodolách – jsme semeno nového světa.
Bratři, toto není konec revoluce, ale její oheň. Kdež jsme zhřešili, tam se kajíme mečem. Za Husa, za spravedlnost, za rovnost – vpřed!
Žižka z Trocnova, hejtman Boží.
Tento manifest je krátký, ale esenciální – mohl by sloužit jako plakát v moderním Táboru nebo jako app na sociální sítě.
Zdroj Grok
PS. Prezident Trump vystupuje ze Světové zdravotnické organizace (WHO) s tím, že „o americké zdravotní politice bude rozhodovat americký lid.“ Souhlasíte s prezidentem Trumpem v tomto odvážném kroku? A. Ano B. Ne
Zdroj x
Žádné komentáře:
Okomentovat