Zdá se však, že pro evropské elity je dnes nejdůležitější udržování strachu z potenciální ruské agrese, což má být hlavní tmel rozklížené evropské integrace, a masivní zbrojení, které má nahradit dopady deindustrializace způsobené zelenou politikou.
Ať už bude Trumpův plán přijat či nikoliv, perspektivy jsou neradostné. Čeká nás trvalé ohnisko válečného napětí v Evropě, rekonstrukce zbytkové zničené a frustrované Ukrajiny bude nepředstavitelně komplikovaná, stejně jako koexistence s nepřátelským Ruskem, vojenské výdaje budou dále dusit evropské rozpočty a podvazovat rozvoj, masová migrace a její důsledky zůstanou dalším trvalým břemenem.
Čtvrt století neutrální Ukrajina pokojně žila ve svých původních hranicích v sousedství Ruska, s nímž byla spojena hustou sítí politických, ekonomických a mezilidských vazeb. Druhou nejchudší zemí v Evropě po Moldavsku se stala nikoliv v důsledku vykořisťování Ruskem, ale v důsledku vlády vlastní kleptokracie, která - jak vidíme – trvá doposud.
Naivní lidé na Ukrajině věřili, že členství v EU a NATO přinese jejich zemi samo o sobě takový blahobyt, který viděli z lešení a výkopů jako dělníci na stavbách v zemích západní Evropy. Všichni jim to věrolomně slibovali, i když to nemysleli vážně, protože chtěli jenom provokovat Rusko, na jehož varování a opakovaně vyhlašované červené nepřekročitelné linie okázale nebrali ohled.
Nesnažili se zabránit jeho agresi, i když o ní věděli dlouhé měsíce dopředu. Dnes zničená Ukrajina nemá nic, ztratila třetinu obyvatelstva a téměř čtvrtinu svého území, je totálně závislá na vnější finanční a vojenské pomoci, bez níž nemůže přežít.
Dopadne ještě hůře, pokud bude ve válce pokračovat. Členství v NATO jí dnes USA a další zakazují, bezpečnostní garance jsou nejasné. Nikomu se do nich nechce, každý už ví, že válčení s Ruskem není jen tak.
U nás takovou situaci vystihuje přísloví – „Nechoď Vašku s pány na led …“
Zdroj PP
Žádné komentáře:
Okomentovat