.
@vonderleyen
znovu požádala členské státy o dodatečné finanční prostředky na financování Ukrajiny a války. Co to přesně znamená? Předseda Komise žádá o nic menšího než dalších 135 miliard eur během 2 let. To je 65 % ročního ekonomického výkonu Maďarska, 7 let důchodů všech maďarských důchodců a téměř 3/4 ročního rozpočtu EU. Astronomická částka, která dnes neexistuje. Prostě neexistuje. Bruselským „kouzelnickým trikem“ by opět byla společná evropská půjčka, krok, který by zajistil, že i naše vnoučata budou muset splácet náklady na rusko-ukrajinskou válku. Žádají nás, Maďary, abychom k tomu přispěli. Země, která dostává pokutu 1 milion eur denně, protože nevpouští migranty. Země, která je finančně trestána, protože má svůj vlastní postoj k válce a k genderové ideologii. To je více než nemožné. To je kategoricky absurdní. Reakce Maďarska přijde neprodleně.
Viktor Orbán
Tento příspěvek maďarského premiéra Viktora Orbána je reakcí na dopis Ursuly von der Leyen (předsedkyně Evropské komise) z 17. listopadu 2025, ve kterém vyzvala členské státy EU, aby do prosincového summitu EU rychle našly způsob, jak pokrýt odhadovaný finanční deficit Ukrajiny na roky 2026–2027.
Klíčové fakty z dopisu von der Leyen (podle zveřejněných informací z Reuters, Euronews a Financial Times):
Celkové odhadované potřeby Ukrajiny na tyto dva roky: přibližně 135,7 miliardy eur (Orbán zaokrouhluje na 135 miliard).
Z toho cca 83,4 miliardy eur na armádu a obranu.
Cca 52,3 miliardy eur na stabilizaci ekonomiky, rozpočtový deficit, sociální výdaje atd.
Rok 2026 by byl dražší (71,7 mld. eur), 2027 méně (64 mld. eur) – předpoklad, že válka skončí koncem 2026.
Von der Leyen nenavrhuje, že EU „pošle“ přímo 135 miliard eur najednou, ale že je třeba najít mechanismus, jak tyto potřeby Ukrajiny pokrýt (z velké části půjčkami, které by Ukrajina měla splácet).
Tři hlavní varianty, které von der Leyen navrhla (lze i kombinovat):
Dobrovolné příspěvky členských států formou nevratných grantů – minimálně 90 miliard eur celkem (cca 45 mld. ročně) přímo z národních rozpočtů.
Společná evropská půjčka na trzích (EU si půjčí jako celek, využije svůj AAA rating) – členské státy by poskytly záruky podle podílu na HND (hrubém národním důchodu). To je ten „bruselský kouzelnický trik“, o kterém Orbán mluví – dluh by byl společný, splácely by ho i budoucí generace (včetně úroků).
Půjčka krytá zmrazenými ruskými aktivy (cca 300 mld. eur zmrazených v EU, především v Belgii) – nejoblíbenější varianta Komise, ale momentálně blokovaná Belgií kvůli právním rizikům (hrozba žalob od Ruska, možné vnímání jako konfiskace).
Orbán má pravdu v tom, že:
Peníze „dnes neexistují“ – nejsou v rozpočtu EU na 2021–2027 (ten je už schválený a plně vyčerpaný na Ukrajinu).
Varianta společné půjčky by opravdu znamenala nový společný dluh EU (podobně jako covidový fond obnovy v roce 2020).
Maďarsko je pod finančním tlakem EU (denní pokuta 1 milion eur za migraci + blokované fondy kvůli právnímu státu a postoji k válce/LGBT).
Orbán to ale prezentuje dramaticky jako „dalších 135 miliard eur, které musíme zaplatit my“ – ve skutečnosti jde o odhad potřeb Ukrajiny, ne o přímou platbu EU, a preferovaná varianta je zatím půjčka z ruských aktiv (kterou Maďarsko spolu se Slovenskem blokuje).
Maďarsko (a Slovensko) už teď avizují, že nebudou souhlasit s žádnou variantou, která by je zavázala platit. Finální rozhodnutí padne pravděpodobně na summitu EU v prosinci 2025 – a Maďarsko má veto u společných dluhů/záruk.
V roce 2025 už ale ekonom Roberts nevidí cestu zpět bez radikální změny: buď Rusko okamžitě zničí ukrajinskou bojovou kapacitu konvenčně, nebo přijde jaderná válka.
5. Protipohledy a kritika Robertsovy teze
Roberts je často obviňován z přílišného zjednodušení a pro-ruského biasu:
Rychlá totální válka by pravděpodobně eskalovala ještě rychleji – pokus o dobytí Kyjeva za 3 dny selhal právě proto, že Rusko nebylo připraveno na odpor. Plné bombardování infrastruktury by způsobilo humanitární katastrofu a přímý vstup NATO (Polsko, Pobaltí).
Putinova opatrnost má racionální důvody: minimalizace vlastních ztrát, udržení domácí podpory, ekonomická stabilita, vyhnutí se obrazu „agresora“ v očích Globálního Jihu.
Mnoho západních analytiků (např. Atlantic Council, RAND) tvrdí opak: právě ruská brutalita (Bucha, Mariupol) mobilizovala Západ, ne Putinova zdrženlivost.
Roberts na to odpovídá: „Západ chtěl válku stejně – Wolfowitzova doktrína, neokonzervativci, americká hegemonie. Putin jim dal čas.“
Závěr
Robertsova kritika je konzistentní, ale extrémní: Putinova „rozumnost“ a „lidskost“ jsou podle něj sebevražedné a přivedou svět k jaderné válce, protože Západ chápe jen sílu. V listopadu 2025 už Roberts nevidí žádné „mírné“ řešení – buď Rusko rychle a tvrdě zvítězí konvenčně, nebo přijde nukleární apokalypsa, kterou sám Putin umožnil svou slabostí.
Grok
Žádné komentáře:
Okomentovat