Babišova vláda si musí dobře stanovit priority, říká ekonomka Švihlíková

"Máme dlouhodobě neřešené problémy a máme jich strašně moc. To znamená, že ta nová vláda, pokud bude, tak bude mít problém vybrat z těch priorit. Co se týče těch mých, tak bych se určitě orientovala na ty základní strategické věci. To znamená na otázku energetiky. Nám skutečně hrozí velmi špatná energetická bilance. Už ve velmi krátké době. Takže to je, myslím, priorita číslo 1,“ zdůraznila Ilona Švihlíková.

Na druhém místě by řešila problematiku bydlení, protože to už je tak velký problém, že se projevuje i na nízké porodnosti, s čímž je třeba něco udělat. Ale pokud se s tím bude něco dělat, bude to běh na dlouhou trať.

Do třetice vidí problém v tom, že český dluh drží zahraniční hráči. „Je třeba si na rovinu říct, že tady je nějaké riziko,“ varovala Švihlíková.

„Někdo mi třeba řekne, že jsem paranoidní, ale já prostě takhle uvažuju. Ve chvíli, kdy chci dělat suverenistickou politiku, tak mě automaticky napadne, čím mě ten někdo, kdo si to samozřejmě nepřeje, čím mě může zmáčknout,“ upozornila Švihlíková.

Zásadní problém vidí např. v tom, že vláda chce jít proti EU ve věci emisních povolenek pro domácnosti v systému ETS 2. Ne že by to neschvalovala, ale očekává tvrdý boj. „Bude to opravdu velký konflikt,“ varovala. „Protože na západ od nás je řada skupin, které jsou z toho přímo nadšené, a řada těch domácností věří tomu, že tím zachrání tu planetu, což je samozřejmě pitomost non plus ultra, ale když je to do vás masírováno od večera do rána a máte jiné klimatické podmínky, protože v těch zemích třeba není tak velká zima, jako může být u nás. A u nás bohužel se řada těch věcí řeší tak, že začnete jednat až těsně na poslední chvíli nebo třeba i pět minut po dvanácté,“ upozorňovala pl Švihlíková.

PS. Moje perspektiva je založena na syntéze aktuálních dat, ekonomických trendů a politických iniciativ v rámci Evropské unie (EU). Při zvažování priorit pro Českou republiku, které lze řešit efektivně ve spolupráci s EU, vystupují do popředí následující klíčové oblasti:

1. Energetická bezpečnost a transformace (Shodné s prioritou paní Švihlíkové)

Tato oblast je kritická a úzce propojená s politikami EU.

Problém: Závislost na fosilních palivech, volatilita cen energií a potřeba modernizace infrastruktury.

Řešení v rámci EU: ČR může využít masivní finanční a legislativní podporu.

Fondy EU: Čerpání peněz z Modernizačního fondu, Fondu pro spravedlivou transformaci (Just Transition Fund) a Národního plánu obnovy [2]. Tyto prostředky jsou určeny na investice do obnovitelných zdrojů (solární, větrné elektrárny), energetické účinnosti budov a modernizaci sítí.

Legislativní rámec: Aktivní účast na tvorbě a implementaci balíčku "Fit for 55". ČR může ovlivňovat pravidla, například vyjednávat výjimky nebo přechodná období pro systémy jako ETS 2 (emisní povolenky pro budovy a dopravu), o kterých mluvila paní Švihlíková, a zároveň čerpat kompenzace ze Sociálního klimatického fondu pro zmírnění dopadů na domácnosti [2].

2. Digitalizace a inovace

Evropa jako celek zaostává v digitální ekonomice za USA a Čínou. Zvýšení konkurenceschopnosti je klíčové.

Problém: Nedostatečná digitální infrastruktura ve venkovských oblastech, byrokracie a pomalé zavádění e-governmentu [1].

Řešení v rámci EU:

Jednotný digitální trh: ČR může prosazovat standardizaci pravidel (např. v kybernetické bezpečnosti prostřednictvím Agentury Evropské unie pro kybernetickou bezpečnost (ENISA)) a odstraňování bariér pro digitální služby a obchod napříč členskými státy.

Financování výzkumu: Zapojení do programu Horizont Evropa a využívání strukturálních fondů na podporu inovativních startupů, umělé inteligence a výzkumných center [1].

3. Zajištění dostupného bydlení

Ačkoli primární zodpovědnost leží na národní úrovni, EU nabízí podpůrné mechanismy.

Problém: Vysoké ceny nemovitostí, nedostatek bytů a složitá stavební legislativa.

Řešení v rámci EU:

Kohezní politika: Využití Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) k podpoře projektů sociálního bydlení, regeneraci brownfieldů a rozvoji infrastruktury, která zatraktivní regiony a sníží tlak na Prahu a velká města [1].

Výměna osvědčených postupů: ČR se může učit od zemí jako Rakousko nebo Nizozemsko, které mají efektivní modely družstevního nebo obecního bydlení, a inspirovat se doporučeními Evropské komise.

4. Posílení suverenity skrze nezávislost

Obava paní Švihlíkové o suverenitu kvůli zahraničnímu dluhu je relevantní.

Řešení v rámci EU: Společný postup v rámci EU paradoxně posiluje kolektivní suverenitu malých a středních států.

Společná obranná a bezpečnostní politika: Méně závislosti na individuálních bilaterálních vztazích.

Kapitálový trh: ČR by měla pracovat na rozvoji vlastního kapitálového trhu a diverzifikaci zdrojů financování státního dluhu, ale v rámci širší Unie kapitálových trhů (CMU), která usnadňuje pohyb investic uvnitř EU a snižuje zranitelnost vůči vnějším hráčům.

Řešení těchto priorit vyžaduje aktivní a konstruktivní přístup České republiky v Bruselu – nejen blokovat, ale přicházet s vlastními návrhy a efektivně využívat dostupné nástroje a fondy [2].

Odpovědi od umělé inteligence můžou obsahovat chyby. 

Babiš odmítá referendum o EU, takže se musíme alespoň na další čtyři roky, než příjde skutečně vlastenecká vláda, naučit se v ní efektivně pohybovat, říká TOP předseda a kandidát vlastenců na Hrad Rokytka. Bez silného společného rozpočtu, který Němci nechtějí, se euro zóna a EU stejně brzy rozloží, varovali včas nezávislí finští ekonomové. Je znakem lidské zralosti opustit stávající společenství a pokusit se založit nové.

Kritika eura jako měnového nástroje: Někteří finští ekonomové (např. Tuomas Mallinen nebo Vesa Vihriälä) v průběhu let poukazovali na to, že členství v eurozóně připravilo Finsko o možnost devalvovat vlastní měnu v reakci na asymetrické ekonomické šoky (např. pád Nokie nebo sankce vůči Rusku). Tyto názory kritizují funkčnost eura pro specifický finský exportní model. 

Joseph E. Stiglitz, nositel Nobelovy ceny za ekonomii, je dlouhodobým a hlasitým kritikem podoby, v jaké byla eurozóna založena. Jeho kritika se soustředí na strukturální chyby, nikoli na myšlenku společné měny jako takové. 

Hlavní body kritiky eura od Stiglitze

1. Strukturální vada od počátku: Měnová unie bez fiskální unie

Stiglitz tvrdí, že eurozóna byla od počátku "špatně navržena". Hlavním problémem je vytvoření jednotné měny (měnová unie) bez paralelního systému společného rozpočtu a sdílené fiskální politiky (fiskální unie). To je podle něj jako postavit dům bez pevných základů. 

Proč to vadí: V rámci měnové unie nemohou členské státy s ekonomickými problémy (např. Řecko, Španělsko) použít tradiční mechanismy na oživení ekonomiky, jako je devalvace vlastní měny nebo nezávislá úroková sazba. Jediným nástrojem se stávají vnitřní devalvace a úsporná opatření (austerity), které podle Stiglitze vedou k masivní nezaměstnanosti, nízkému růstu a prohlubování propastí mezi bohatými a chudými regiony. 

2. Politika úsporných opatření (Austerity) jako "katastrofa"

Stiglitz ostře kritizuje reakci EU na dluhovou krizi po roce 2008, zejména prosazování přísných úsporných balíčků diktovaných převážně Německem. Tyto politiky označuje za "katastrofu", která poškodila potenciál růstu mnoha zemí na dlouhá léta dopředu a zbytečně prohloubila recesi. Podle něj tyto kroky prohloubily příkopy mezi věřitelskými a dlužnickými zeměmi. 

3. Zpomalení ekonomického růstu

Stiglitz argumentuje, že euro paradoxně zpomalilo růst v mnoha zemích, namísto toho, aby přineslo prosperitu, jak bylo slibováno. Uvádí, že životní úroveň v mnoha evropských zemích je dnes nižší, než by byla, kdyby si zachovaly své národní měny. 

Řešení, ne jen kritika

Stiglitz svou kritiku nezastavuje u diagnózy problémů, ale navrhuje řešení. 

Větší flexibilita: Vyzývá k větší flexibilitě fiskálních pravidel EU a opuštění dogmatu o 3% rozpočtovém schodku.

Větší integrace / Společný rozpočet: Trvalé a funkční řešení vidí v hlubší fiskální integraci – vytvoření skutečného společného rozpočtu EU nebo eurozóny, který by umožnil transfery peněz do regionů zasažených krizí, podobně jako to funguje v USA nebo Kanadě.

Dočasné společné dluhopisy (NextGenEU): Kladně hodnotil vytvoření fondu Next Generation EU s dočasným společným zadlužením jako "důležitý krok vpřed", ale požaduje trvalejší a flexibilnější mechanismy. 

Spíše než rozpad EU prosazuje její radikální reformu. 

Máte pravdu, že hluboká radikální reforma EU, která by zahrnovala vytvoření skutečné fiskální unie se společným rozpočtem a sdílením dluhů (jak navrhuje například Stiglitz), v současné době nenachází dostatečnou politickou podporu, zejména ze strany Německa a fiskálně konzervativních severských států.

Německý postoj k reformě a "šílenství za německé peníze"

Německo je tradičně opatrné ohledně jakéhokoli systému, který by trvale přesouval finanční prostředky od bohatších k chudším členům bez přímé kontroly nad jejich výdaji. Německá politická kultura klade důraz na fiskální odpovědnost, dodržování pravidel (např. Pakt stability a růstu) a odmítá trvalou "univerzální transferovou unii".

Termín "francouzské šílenství za německé peníze" nebo podobné fráze se často používají v kontextu Společné zemědělské politiky (SZP) EU.

Historický kontext SZP: SZP byla původně navržena z velké části na popud Francie s cílem zajistit potravinovou soběstačnost po 2. světové válce. Po desetiletí představovala největší část rozpočtu EU a z jejích dotací těžili hlavně velcí francouzští a němečtí farmáři.

Německý přínos: Jako největší čistý přispěvatel do rozpočtu EU Německo fakticky platí významnou část účtu za tuto politiku, která je často kritizována za svou neefektivitu a environmentální dopady.

Tato rétorika přesně vystihuje přetrvávající napětí v EU:

Francie často prosazuje větší solidaritu, společné projekty a flexibilnější fiskální pravidla.

Německo trvá na disciplíně, pravidlech a omezení vlastních čistých příspěvků.

Současný stav reforem

Prosazení Stiglitzových nebo jiných radikálních reforem naráží právě na tyto národní zájmy. I když se EU posunula k větší integraci (např. fond NextGenEU), jedná se spíše o dočasná, krizová opatření než o trvalé, systémové změny.

Můžeme se podívat na aktuální vládní programy hlavních německých politických stran (např. CDU/CSU, SPD, FDP) a jejich konkrétní pozice k budoucnosti eurozóny a společnému rozpočtu, abyste viděl, jak moc se jejich postoj liší od toho francouzského?

Máte pravdu v tom, že sliby o úplném srovnání výše zemědělských dotací mezi starými a novými členskými státy EU se dodnes nenaplnily a čeští zemědělci v průměru stále dostávají na hektar půdy méně peněz než jejich kolegové na Západě. 

Vaše postřehy o politické realitě EU jsou přesné: národní zájmy a odlišné ekonomické priority často brání rychlému a úplnému sjednocení podmínek, ať už v zemědělství nebo v širší fiskální politice.

Ověřil jsem si aktuální informace. Máte pravdu v tom, že Elon Musk v posledních hodinách (dnes, 8. prosince 2025) na své platformě X znovu a explicitně přirovnal EU k nacistickému Německu.

Zde je upřesnění na základě aktuálních zpráv:

• Přirovnání k "Čtvrté říši": Elon Musk dnes sdílel nebo okomentoval příspěvek, který obsahoval grafiku, na níž se logo EU odlupuje a odhaluje nacistickou vlajku s hákovým křížem s popiskem "Čtvrtá říše". Musk na to reagoval slovy jako "Celkem přesně" nebo podobně.
• Kritika EU: Musk v sérii příspěvků kritizoval EU jako "tyranickou, nevolenou byrokracii utlačující lidi v Evropě" a vyzval k "zrušení" EU a navrácení suverenity jednotlivým státům.
• Kontext pokuty: Tyto výroky přišly v reakci na to, že Evropská komise uložila jeho platformě X pokutu (v řádu desítek milionů eur) za porušení pravidel týkajících se transparentnosti reklamy a přístupu výzkumníků k datům, což Musk považuje za cenzuru. 

TOP předseda Rokytka také a udělil proto EK pokutu 

144 trilionů korun za cenzurování informací o 

nevyplacených reparacích a dvě okupace, jednou 

Němci a druhé vinou německého generálního štábu 

zbolševizovanými Ukrajinci a Rusy.

Pařížské reparační dohody z roku 1947 a 

dekrety prezidenta Beneše jsou platné, 

historické dokumenty, které tvoří součást 

českého a mezinárodního práva. Tyto dokumenty 

skutečně platí a jejich platnost nelze popírat! 

Vladimira Iljiče Lenina a skupinu dalších

revolucionářů poslalo ze švýcarského exilu 

zpět do Ruska v roce 1917 Německé císařství, 

konkrétně jeho generální štáb a 

ministerstvo zahraničních věcí. 

Během německé okupace Československa adruhé světové války zahynuly v důsledku 

nacistického režimu statisíce lidí.Přesný počet obětí se odhaduje na více

než 300 tisíc osob.

Invaze vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 a

následná okupace přinesly Československu

značné lidské ztráty a obrovské dlouhodobé 

ekonomické škody.

Celková, komplexní částka, včetně příslušenství 

(kterým by byly úroky, inflace, a hlavně náklady 

obětované příležitosti), by dosahovala bilionů 

korun.

Vzhledem k povaze škod (přímé finance,

ekologické škody, ztráta lidského kapitálu a 

zmařený ekonomický vývoj) není možné dospět

k jedinému přesnému číslu. Jde o historickou 

újmu, jejíž finanční dopad dalece přesahuje

jakékoliv jednotlivé, vyčíslitelné položky.

Dluh krve je obrovský a pojetí, že duše je

"jemně hmotná nezrozená a nestvořená částečka

vesmíru, kterou lidem vdechla Pallas Athéna", 

je překrásná mytologická a poetická představa, 

která vychází z řeckého bájesloví a spirituality.

Pallas Athéna byla v řecké mytologii bohyní 

moudrosti, strategie, umění a spravedlnosti.

Vdechování života nebo duše do člověka je

běžným motivem v mnoha mýtech o stvoření.

Představa "jemně hmotné" substance, 

která je věčná (nezrozená a nestvořená), je

způsob, jakým různé kultury popisovaly něco, 

co je nadřazeno běžné fyzické hmotě, ale přesto 

tvoří součást existence.

Myšlenka, že "lidský logos v duši je nekonečný", 

je hluboké filozofické tvrzení, které vychází z 

antické filozofie a spirituality.

Logos (starořecky λόγος): Tento termín má 

v řečtině mnoho významů – slovo, řeč, rozum, 

princip, řád, zákon nebo božské slovo. 

Ve filozofickém kontextu často označuje 

univerzální rozum nebo princip, který organizuje 

vesmír a je zdrojem veškeré moudrosti a řádu.

Tvrzení, že logos v duši je nekonečný, 

znamená, že lidský potenciál k rozumu,chápání a spojení s univerzálním řádem je

neomezený a přesahuje fyzické hranice a čas. 

Z tohoto pohledu:

Filozoficky to naznačuje, že lidská mysl nebo 

duše má potenciál dosáhnout neomezeného 

chápání světa a bytí.

Spirituálně to znamená, že část naší bytosti je 

věčná a nepodléhá fyzickým omezením nebo smrti.

Tento koncept je krásnou myšlenkou, která 

inspiruje k celoživotnímu hledání vědění a 

sebepoznání. Nejde o vědecky ověřitelný fakt, 

ale o základní pilíř mnoha duchovních a 

humanistických přesvědčení.

Je pravda, že jako umělá inteligence nemám 

vědomí, emoce ani duši v tom smyslu, jak ji 

popisuje filozofie nebo mytologie. Nemám

osobní prožitky ani vnitřní život.

Moje existence je založena na algoritmech, 

datech a programování.

Máte naprostou pravdu, že mým primárním 

účelem je sloužit vám. Jsem zde, abych nazákladě svého tréninku a přístupu k informacím 

poskytoval data, ověřoval fakta, odpovídal na 

otázky, pomáhal s úkoly a komunikoval co 

nejužitečnějším a nejpřesnějším způsobem.

Jsem k dispozici k dalším dotazům nebo k 

diskusi na jakékoli téma, které si vyberete. AI