Ještě voní novotou a jmenuje se Život kolem nás, jak ho neznáme – myšlenky, nápady, vzpomínky.
Knížku mi vydalo nakladatelství Grada, s jejíž šéfredaktorkou Markétou Šlaufovou jsem se domluvil, že prezentace knihy se uskuteční koncem ledna, na mé 94. narozeniny. Je tam nejen zmínka o tom, jak otec Václava Havla zakládal Barrandov, kde nyní bydlím, ale třeba i o Solopyskách u Černošic, kde jsme v době mého dětství bydleli ve vile pana Šlepra. Jeho zvykem bylo, že když se s manželkou pohádal, popadl hrnec s polévkou, který vždycky stál u nich na plotně a nasadil si ho na hlavu. Jednou mu manželka podstrčila menší hrnec, který šel sice nasadit, ale nikoliv sundat. Můj otec musel pozvat místního kováře, aby mu pomohl. Mnoho místa věnuji Zbraslavi, kde jsem žil přes dvacet let, stal jsem se tam dokonce starostou Sokola, seznámil se s řadou místních rodáků až po starostu tehdejší obce sokolské Hřebíka nebo muzikanta Jaromíra Vejvodu s proslavenou písní Škoda lásky či vodáka Šůru, který z Vltavy zachránil devětadevadesát topících se plavců. Ale byly i podstatně významnější události, například summity Reagan–Gorbačov, kdy mě Reaganův syn, akreditovaný na těchto summitech za Playboy, zprostředkoval bližší seznámení s otcem. A také mých pět setkání s mistrem tajné diplomacie, Henry Kissingerem, pro něhož jsem s nejvyššími vietnamskými představiteli, s nimiž jsem se spřátelil, dohodl jeho tajné schůzky s Le Duc Thoem o ukončení americké války ve Vietnamu. Však jsem také byl přítomen závěrečné dohodě v pařížském hotelu Majestic. Když jsem chtěl napsat knížku o francouzském prezidentovi Mitterrandovi, týden jsem s ním sdílel v Elysejském paláci, seznámil se s jeho třemi rodinami a nemanželskými dětmi. Když jsem za ním chodil do Elysejského paláce, vždycky pod stolem seděl jeho pes Baltique. „Proč ho tu máte, pane prezidente?“, zeptal jsem se ho. „Protože to je jediný živý tvor, u něhož mám jistotu, že z mých i tajných porad nic nevynese,“ vysvětlil mi. Ale nemohu zde přetlumočit vše, o čem v této knize píšu, říká pl Milan.
PS. Milana poslední francouzský velvyslanec, na rozdíl od všech předešlých za jeho dlouhého novinářského života, na privátní večeři nepozval! Napiš to AI!
Žádné komentáře:
Okomentovat