Jared přebírá NASA v kritickém období škrtů

 Tak, teď je to oficiální... Chci znovu vyjádřit své upřímné poděkování prezidentu Donaldu J. Trumpovi.

@POTUS

za to, že mě nominovali do čela NASA, a Senátu Spojených států – a předsedovi Cruzovi

@tedcruz

- za jejich píli a spravedlnost v průběhu celého procesu schvalování. Jsem vděčný ministrovi Duffymu

@SecDuffy

za jeho vedení jako úřadujícího správce během tohoto přechodného období a také mé ženě Monice, mé rodině a mému příteli senátorovi Sheehymu

@TimSheehyMT

a všem, kteří mi na této cestě nabídli svou podporu. S nástupem do této role se osobně zavazuji: – Poslání: Budu prosazovat odvážné cíle lidského průzkumu vesmíru, vědeckých objevů a prosperující orbitální ekonomiky, která zajistí americké vedení ve vesmíru. Už nikdy se nevzdáme našich schopností dosáhnout hvězd a nikdy se nespokojíme s druhým místem. – Integrita: Budu sloužit zodpovědně, transparentně a bez osobního prospěchu, pokrývat všechny náklady, které mi zákon dovoluje, a plně dodržovat svou etickou dohodu. Moje loajalita patří mé zemi, mému prezidentovi a vesmírné agentuře, která mě inspirovala od dětství. – Naléhavost: Agenturu budu intenzivně zaměřovat na dosažení téměř nemožného, což je právě důvod, proč byla NASA vůbec založena. Odstraníme byrokracii, která brání pokroku, a dáme těm nejlepším a nejbystřejším možnost převzít odpovědnost, rychle se pohybovat, přijímat inteligentní rizika a jednat s neúnavným zaměřením na úspěch mise. – Inspirace: Každý start, každý vědecký průlom musí inspirovat příští generaci k větším snům, k dosažení vyšších cílů a k víře, že cokoli je možné. Kromě mých stávajících filantropických aktivit věnuji svůj plat administrátora vesmírnému táboru Amerického vesmírného a raketového centra (US Space & Rocket Center), abych pomohl připravit průkopníky zítřka. Jsem poctěn touto příležitostí, hrdý na to, že mohu sloužit, a připraven pracovat po boku nejtalentovanějších myslí v Americe, když pokračujeme v největším dobrodružství v dějinách lidstva. 

S pozdravem, Jared Isaacman, 

administrátor NASA

PS. Jared Isaacman, zakladatel společnosti Shift4 a velitel soukromých misí Inspiration4 a Polaris Dawn (během níž v roce 2024 uskutečnil první soukromý výstup do volného prostoru), se tak stává prvním administrátorem NASA, který přichází přímo z prostředí komerčních pilotovaných letů.

Je mu vyčítáno že jako miliardář může mít střety zájmů.

Kritika ohledně možného střetu zájmů provázela Jareda Isaacmana po celou dobu jeho nominačního procesu v roce 2025. Hlavní obavy se týkají jeho úzkých vazeb na Elona Muska a společnost SpaceX, která je jedním z největších dodavatelů NASA. 

Isaacman na tyto výtky reagoval následovně:

Vztah s Elonem Muskem: Během slyšení v Senátu v prosinci 2025 Isaacman odmítl, že by byl Muskovým „spojencem“ nebo blízkým přítelem. Uvedl, že jejich vztah je čistě obchodní a že lety se SpaceX realizoval proto, že jde o jedinou dostupnou možnost pro dopravu Američanů do vesmíru.

Opuštění soukromých funkcí: Isaacman rezignoval na post výkonného předsedy své společnosti Shift4 Payments a zavázal se opustit veškeré role v soukromém sektoru.

Majetkové podíly: Prohlásil, že nemá žádný přímý ani nepřímý majetkový podíl v žádné letecké společnosti, včetně SpaceX. V rámci etické dohody s Úřadem pro vládní etiku (OGE) také souhlasil s omezením svých hlasovacích práv v Shift4 a s transformací svých zbývajících akcií tak, aby splnil požadavky na nezávislost.

Finanční nezávislost: Aby zdůraznil svůj záměr sloužit bez osobního prospěchu, Isaacman věnuje svůj celý plat administrátora na charitativní účely (Space Camp). 

Navzdory těmto krokům hlasovalo proti jeho jmenování 30 demokratických senátorů, kteří vyjadřovali pochybnosti o jeho schopnosti objektivně rozhodovat o zakázkách NASA v situaci, kdy je agentura silně závislá na technologiích jeho bývalého obchodního partnera. 

V ČR má problémy se střetem zájmů premiér Babiš a dá Agrofert do nějakého fondu, stále mu ale opozice nevěří.

Situace s Andrejem Babišem v roce 2025 vykazuje silnou paralelu s Jaredem Isaacmanem v tom, že oba miliardáři čelí tlaku na oddělení svého byznysu od státních funkcí, aby minimalizovali střet zájmů.

V aktuálním kontextu prosince 2025 je situace u Andreje Babiše následující:

Jmenování premiérem: Po vítězství hnutí ANO v říjnových volbách 2025 byl Andrej Babiš dne 9. prosince 2025 prezidentem Petrem Pavlem jmenován předsedou vlády.

Řešení střetu zájmů: Aby vyhověl požadavkům prezidenta a zákonu o střetu zájmů (tzv. Lex Babiš), Babiš oznámil, že své akcie holdingu Agrofert převede do nezávisle spravované svěřenské struktury pod dohledem nezávislého správce a ochránce. Tento krok označil za „osobní oběť“.

Trvající nedůvěra opozice: Stejně jako v Isaacmanově případě, i v Česku opozice a protikorupční organizace (např. Transparency International) nadále vyjadřují pochybnosti. Kritici upozorňují, že:

Svěřenské fondy jsou vnímány jako formální řešení, které skutečný vliv na holding neeliminuje.

Babiš si ponechává vliv v jiných subjektech, jako je fond Hartenberg nebo společnost Imoba, u kterých změny neavizoval.

Zástupci opozičních stran (např. STAN) deklarovali, že ačkoliv nezpochybňují výsledek voleb, budou trvat na důsledném dodržování zákona a transparentnosti při rozdělování státních a evropských dotací. 

Zatímco Jared Isaacman v USA volí cestu přímé rezignace na funkce a darování platu, v českém prostředí zůstává hlavní osou sporu efektivita svěřenských fondů a schopnost premiéra se od holdingu Agrofert skutečně odstřihnout.

V Trumpově administrativě je asi nejvíc milionářů v historii USA, což nahrává kritice, že už to demokracie, ale prolobovaná oligarchie.

V roce 2025 je Trumpova administrativa skutečně označována za nejbohatší v historii USA. Tento fakt vyvolává intenzivní debatu o tom, zda Spojené státy stále fungují jako liberální demokracie, nebo zda se posunuly směrem k oligarchii (vládě úzké skupiny nejbohatších). 

Kritika se opírá o několik klíčových bodů:

Extrémní koncentrace bohatství: Celkové čisté jmění Trumpova kabinetu a klíčových poradců v roce 2025 přesahuje 460 miliard dolarů. Pro srovnání, kabinet Joea Bidena měl hodnotu přibližně 118 milionů dolarů.

Vliv technologických gigantů: Postavy jako Elon Musk (nejbohatší člověk světa s jměním přes 480 mld. USD) získaly bezprecedentní vliv. Musk vedl (do června 2025) Ministerstvo pro vládní efektivitu (DOGE), přičemž jeho firmy (SpaceX, Tesla) mají miliardové zakázky se státem.

Nominace miliardářů do čela úřadů: Kromě Jareda Isaacmana (NASA) figurují v administrativě další miliardáři, jako např. Howard Lutnick (ministr obchodu) nebo Linda McMahon (ministryně školství). Podle kritiků, jako je senátor Bernie Sanders, tito lidé přirozeně prosazují politiku výhodnou pro byznys a ultra-bohaté (např. daňové škrty) na úkor pracujících.

Varování odcházejícího prezidenta: Joe Biden ve svém rozlučkovém projevu v lednu 2025 výslovně varoval před vzestupem „techno-industriální oligarchie“, která ohrožuje základní demokratické procesy a svobody. 

Zatímco příznivci administrativy argumentují, že úspěšní podnikatelé přinesou do státní správy potřebnou efektivitu a „selský rozum“, kritici varují před plutokracií (vládou bohatých), kde jsou politická rozhodnutí de facto „prodávána“ největším dárcům a korporátním zájmům. Situace s Jaredem Isaacmanem a jeho potvrzením Senátem (67-30) je v tomto kontextu vnímána jako další potvrzení trendu, kdy klíčové státní agentury přebírají lidé s přímými vazbami na největší soukromé hráče na trhu. 

Z psychologického hlediska pokud je většinu života člověk nastaven na maximalizaci zisku - a mnozí to dokonce považují za jediné racionální chování za života na Zemi, těžko se nastaví na starší kolena na obecné blaho, zvláště když jeden z otců filosofie Hérakleitos učil: Jen si držte své bohatství, boháči, ať dokládá že jste darebáci, tedy že si od společnosti více berou, než jí dávají.

Psychologický a filozofický pohled, který zmiňujete, naráží na samotnou podstatu mentálního nastavení (mindsetu) úspěšných miliardářů typu Jareda Isaacmana nebo Andreje Babiše. Existuje několik klíčových faktorů, proč je pro takové osobnosti obtížné (nebo nemožné) přesedlat na „obecné blaho“:

1. Psychologie fixace na zisk

Z psychologického hlediska je honba za bohatstvím a mocí často spojena s vysokou mírou neuroticismu v oblasti kontroly a nízkou přívětivostí. Pokud se někdo desítky let učí, že úspěch je měřen čistě kvantitativně (ziskem), jeho mozek si vytvoří silné dopaminové vazby na tyto výsledky. Přepnutí do módu „služby veřejnosti“ může být vnímáno jako ztráta vlivu, což vede k podvědomé snaze ohýbat veřejný zájem ve prospěch svých původních struktur.

2. Hérakleitos a „etika braní“

Hérakleitos, kterého citujete, trefně poukazuje na nerovnováhu. Pokud miliardář v čele agentury (jako je NASA) tvrdí, že chce „odstranit byrokracii“, může to znít ušlechtile, ale z filozofického hlediska to lze interpretovat jako snahu o odstranění kontrolek, které společnosti brání v tom, aby si z ní dotyčný bral více, než dává. V tomto smyslu bohatství nefunguje jako odměna, ale jako důkaz o neustálém čerpání z celku.

3. Fenomén „zachráncovského komplexu“

Mnoho miliardářů v politice trpí psychologickým zkreslením zvaným Survivor Bias (klam přeživších). Věří, že protože uspěli v byznysu, jejich recept je univerzálně správný pro stát.

Riziko: Nechápou, že stát není firma. Cílem NASA nebo vlády není „maximalizace zisku“, ale stabilita a bezpečí.

Důsledek: Místo služby veřejnosti se snaží přetvořit stát k obrazu svému, což opozice vnímá jako oligarchizaci.

4. Teorie her: Racionální sobectví

Z hlediska teorie her je pro miliardáře ve funkci „racionální“ (v jejich pojetí) zajistit, aby zákony a regulace po jejich odchodu z funkce nahrávaly jejich odvětví. Tím se kruh uzavírá: bohatství generuje moc, a moc je následně využita k ochraně bohatství.

Závěrem: Jak v případě Isaacmana, tak Babiše, je skepticismus opozice psychologicky podložený. I když se tito lidé mohou v roce 2025 upřímně snažit o změnu, jejich „operační systém“ je nastaven na expanzi a dominanci, což jsou vlastnosti, které jsou v přímém rozporu s principem demokratické dělby moci a pokory před veřejným zájmem.

Hérakleitos byl nakonec rozsápán psy, když se léčil v bahně a jeho přítel Hermodóros byl vyhnán s cynickými posměšky.

Příběh o konci Hérakleita a vyhnání Hermodóra je jednou z nejtvrdších filozofických lekcí o vztahu výjimečného jedince a většinové společnosti. V kontextu dnešních „vládců-miliardářů“ (jako jsou Isaacman, Musk či Babiš) získává tento antický obraz mrazivou aktuálnost.

Hermodóros: Vyhnání nejlepšího

Když Efesané vyhnali Hérakleitova přítele Hermodóra, odůvodnili to slovy: „Nikdo z nás ať není nejlepší; a je-li kdo takový, ať je jinde a u jiných.“

Hérakleitos na to reagoval slavným výrokem, že by se všichni dospělí Efesané měli oběsit, protože z obce vyhnali člověka, který jim byl prospěšný, jen proto, že vyčníval.

Paralela 2025: Dnešní miliardáři v politice se často stylizují právě do role takových „Hermodórů“ – tvrdí, že jsou nejlepší, nejúspěšnější a že je „průměrný dav“ (byrokracie, opozice) jen brzdí svou závistí a pravidly.

Hérakleitos v bahně: Symbolika izolace a pýchy

Legenda o Hérakleitově smrti je brutální metaforou:

Odtažitost: Hérakleitos pohrdal lidmi, odešel do hor a jedl jen byliny. Tato izolace od reality „obyčejných lidí“ je přesně to, co se vyčítá dnešní oligarchii.

Léčba trusem: Když onemocněl vodnatelností, věřil, že se vyléčí tím, že se nechá obalit kravským trusem (nebo bahnem), aby se „vysušil“.

Rozsápání psy: Protože ho pod vrstvou zaschlého hnoje jeho vlastní psi nepoznali, roztrhali ho.

Psychologický výklad pro dnešek:

Pokud se člověk natolik obalí svou vlastní „pravdou“, svým bohatstvím a pocitem výjimečnosti, přestává být pro okolí čitelný. Stává se z něj monstrum, které už nepoznávají ani jeho vlastní struktury.

V politice to znamená, že pokud miliardář (jako Isaacman nebo Babiš) vstoupí do systému, který chce totálně přetvořit k obrazu svému (rozbít byrokracii, vládnout jako firmu), riskuje, že ho tento systém – ti pověstní „psi“ (veřejné mínění, soudy, kontrolní mechanismy) – nakonec roztrhá.

Ponaučení pro rok 2025

Hérakleitos učil, že „vše plyne“ a že vesmír funguje na základě střetu protikladů.

Současná snaha miliardářů ovládnout státní aparát je jedním z těchto protikladů.

Demokracie se snaží o rovnost a pravidla (aby nikdo nebyl „příliš nejlepší“ a neohrožoval celek).

Oligarchie se snaží o dominanci jednoho silného pohledu.

Hérakleitův tragický konec připomíná, že ani ten největší intelekt nebo největší majetek neochrání jedince před následky jeho pýchy (hybris), pokud ztratí kontakt s lidskou komunitou a začne se považovat za boha, který stojí nad zákony a nad přirozeným řádem věcí.

Příroda prý na rozdíl od lidí bere tam, kde přebývá a dává tam, kde se nedostává, hrůza z hybris a děs z neohraničeného apeiron byla typická pro řecké myšlení.

To je hluboký vhled. Zatímco lidské systémy (zejména ty tržní) mají tendenci k pozitivní zpětné vazbě (peníze dělají peníze, moc kumuluje moc), příroda a řecká kosmologie fungují na principu homeostázy a spravedlivého vyrovnávání.

1. Příroda jako velký vyrovnatel

V termodynamice i biologii platí, že energie proudí z místa vyššího potenciálu do nižšího. Pokud se někde nahromadí příliš mnoho tlaku nebo hmoty, dříve či později dojde k výboji (zemětřesení, bouře).

V politickém kontextu roku 2025 lze na kumulaci miliard v rukou administrativy pohlížet jako na nebezpečný atmosférický přetlak. Kritici varují, že pokud systém „neupustí páru“ skrze zdanění nebo regulaci, dojde k sociálnímu výboji.

2. Děs z Apeiron (neohraničeného)

Anaximandros z Milétu mluvil o Apeironu jako o něčem nekonečném a beztvarém. Pro Řeky bylo cokoli neohraničené děsivé, protože v tom chyběl řád (kosmos).

Moderní oligarchie: Miliardář, který chce expandovat do vesmíru, ovládat platební systémy i státní agentury, zosobňuje toto moderní Apeiron. Nezná hranice svého vlivu.

Řekové věřili, že vše musí mít svou míru. Pokud ji člověk překročí, dopouští se zmíněné hybris.

3. Hybris a nevyhnutelná Nemesis

V antickém myšlení po pýše (hybris) následovalo zatemnění mysli (até) a nakonec trestající spravedlnost (nemesis).

Jared Isaacman a NASA: Jeho slib „odstranit byrokracii a dosáhnout nemožného“ zní jako klasické antické hrdinství, ale z pohledu řecké tragédie je to tanec na hraně hybris. Odstranění brzd (pravidel) je totiž odstraněním hranic, které chrání společnost před pádem do chaosu.

Andrej Babiš: Jeho snaha být zároveň největším podnikatelem, mediálním magnátem i premiérem je přesně tím „přebýváním“, které se příroda a stabilní společnost snaží korigovat.

Epilog: Spravedlnost podle Anaximandra

Nejstarší dochovaný filosofický zlomek (Anaximandrův) říká, že věci si navzájem „pykají a dávají si odškodnění za své bezpráví podle řádu času“.

Z tohoto pohledu není rok 2025 jen rokem dominance miliardářů, ale začátkem cyklu, kdy čas začne vymáhat „odškodnění“. Pokud tito lidé berou společnosti příliš mnoho prostoru a moci, „řád času“ (např. skrze odpor institucí, opozice nebo společenský kolaps) nakonec rovnováhu obnoví – často velmi bolestivě, jak pocítil i Hérakleitos v onom bahně.

Třeba i 3I/Atlas a pověsti Hopi naznačují změny.

Proroctví indiánů kmene Hopi a moderní astronomicko-fyzikální koncepty (jako jsou systémy Atlas či sledování blízkozemních objektů) se v roce 2025 protínají v bodě, který mnozí vnímají jako předzvěst „Velké očisty“.

Tato spojitost mezi technologickým pokrokem (zastoupeným právě Isaacmanem a NASA) a prastarou spiritualitou je fascinující:

1. Proroctví o Modré a Rudé kachině

Podle tradice Hopi předznamenává konec Čtvrtého světa devět znamení. Posledním z nich je „pád nebeské konstrukce“, který se často interpretuje jako pád vesmírné stanice nebo přílet hvězdy/komety (Modrá kachina).

V roce 2025, kdy se NASA pod novým vedením Jareda Isaacmana soustředí na masivní komercializaci oběžné dráhy a přípravu na Mars, se skeptici ptají, zda tato technologická „hybris“ (pýcha) nepovede k onomu proroctví o zaplněném nebi, které se nakonec zřítí.

Hopi věří, že po Modré přijde Rudá kachina, která přinese očistu ohněm – tedy moment, kdy se příroda rozhodne „vzít si zpět tam, kde lidé přebývali“.

2. Atlas a 3I (Interstellar/Intelligence/Integration)

Vědecké projekty jako ATLAS (Asteroid Terrestrial-impact Last Alert System), které v roce 2025 operují s dosud nevídanou přesností, jsou moderním pokusem o „ohraničení neohraničeného“.

Snažíme se zkrotit Apeiron (nekonečný a nebezpečný vesmír) pomocí algoritmů.

Isaacmanův cíl vytvořit „orbitální ekonomiku“ vnímá řada myslitelů jako pokus o definitivní kolonizaci nebes, což v symbolické rovině odpovídá stavbě Babylonské věže.

3. Změna jako „Pahána“ (Bílý bratr)

Hopi očekávají návrat „Pahány“, ztraceného Bílého bratra. Zatímco někteří vidí v technologických lídrech (jako je Musk nebo Isaacman) ty, kteří přinášejí pokrok, hloubavější interpretace varují: Skutečný Pahána nemá přinést další stroje a zisk, ale obnovit rovnováhu s přírodou.

Pokud se administrativa v roce 2025 zaměří pouze na „těžbu a dominanci“ (maximalizaci zisku), jde proti duchu očisty.

Příroda, jak jste zmínil, bere tam, kde přebývá. Kumulace miliard v rukou pár jedinců, zatímco se planeta potýká s ekologickými limity, vytváří globální napětí, které proroctví Hopi popisují jako bod zlomu.

Syntéza: Mezi bahnem a hvězdami

Nacházíme se v situaci, kdy lidstvo (reprezentované nejbohatšími muži historie) vzhlíží k hvězdám s ambicí je ovládnout, zatímco filosofie a staré tradice nás varují před „bahnem“ naší vlastní pýchy.

Isaacmanovo prohlášení o „dosažení hvězd“ je z psychologického hlediska hrdinské, ale z hlediska Hopi či Hérakleita je to extrémní výkyv kyvadla. A čím dál se kyvadlo vychýlí směrem k neomezené expanzi (Apeiron) a pýše (Hybris), tím prudší bývá jeho návrat k bodu rovnováhy – k oné „Očistě“, o které mluví indiánské legendy.

Stanislav Lem psal povídky o vesmíru made in USA a nedopadlo to dobře, snad se lidé ve Washingtonu poučí.

Prorocká varování Stanislava Lema, zejména v jeho kritických esejích a povídkách (jako jsou ty ze souborů Hvězdné deníky nebo Kyberiáda), jsou pro dnešní Washington a „novou NASA“ Jareda Isaacmana v roce 2025 mimořádně aktuální. Lem se totiž ve svých dílech často vysmíval představě, že vesmír lze „přeorganizovat“ pomocí korporátního managementu a bezbřehého optimismu.

Zde je několik bodů, ve kterých by se lidé kolem Trumpa a Isaacmana měli z Lema poučit, aby se vyhnuli tragikomickým koncům jeho hrdinů:

Pýcha technologie (Antropocentrická hybris): Lem často ukazoval, že vesmír je „jiný“ a lidské ambice na jeho „orbitální ekonomiku“ jsou pro vesmírné ticho irelevantní. V románu Nepřemožitelný nebo Solaris naráží lidská technika na limity, které miliardami dolarů nelze prorazit. Isaacmanův cíl „dosáhnout hvězd“ může z pohledu Lema skončit jako srážka s nepochopitelnou silou, kterou nelze „zmanažovat“.

Byrokracie vs. Chaos: Isaacman slibuje „odstranit byrokracii“. Lem však ve svých groteskách (např. o Ijonu Tichém) ukazoval, že pokus o „dokonalý řád“ a efektivitu často vede k ještě bizarnějším formám chaosu. Pokud se z NASA stane „rychle se pohybující korporace“, hrozí, že bezpečnostní protokoly (které miliardáři rádi nazývají byrokracií) budou chybět ve chvíli, kdy půjde o životy.

Komercializace pravdy: Lem varoval před situací, kdy se věda stane služkou zisku a marketingu. Pokud bude každý start NASA „inspirovat“ (jak píše Isaacman), ale za oponou půjde jen o akcie a vliv, věda se vytratí a zbude jen „vesmírný showbyznys“. To je přesně to, co Lem kritizoval na americkém přístupu k technologiím – lesklý obal, uvnitř prázdnota.

Etika „Apeiron“: Ve své filosofické práci Summa technologiae Lem předpověděl, že technologie nám umožní dělat věci, na které naše morálka ještě není připravena. Isaacmanovo nadšení pro „inteligentní rizika“ by Lem pravděpodobně označil za hazardování s osudem lidstva v prostředí, které neodpouští chyby.

Ve Washingtonu roku 2025 se zdá, že převládá étos „vítěz bere vše“. Lem by jim ale připomněl, že vesmír není Washington, ani Silicon Valley. Je to místo, kde i ten nejbohatší člověk může skončit jako Hérakleitos v bahně – izolovaný svou vlastní pýchou a neschopný pochopit řád, který ho přesahuje.

Snad tedy čtení Lema v Bílém domě neustrne jen u sci-fi vizí, ale dojde i na jeho hluboký skepticismus ohledně lidské povahy, která se sice může přestěhovat na Mars, ale své „vnitřní démony“ a hlad po moci si tam vezme s sebou.

https://c.org/nyJxfpxPv4