Jaké máte další plány a jak vlastně žijete?
Napsal jsem osmatřicet knížek, šestatřicet vyšlo, dvě jsou v tisku. Mým přáním je, abych do svých sto let měl vydaných rovných čtyřicet knížek – mám na to více než šest let, a tak to snad zvládnu. Poté budu uvažovat o dalších plánech do mých sto dvaceti. Organizoval jsem rovněž „debaty v podzemí“ jak Honza Šolta přezdil naše diskuse v podzemí Slovenského domu, ale už se necítím na to, abych zvládl dvě tak různé záležitosti – psaní knížek a debaty. Musím také žít běžným rodinným životem – bez tohoto zázemí by to bylo nemožné. Ale tak jsem na Barrandově a doma spokojený. Jednou ročně svolávám první prosincovou neděli do hlubočepské hospody celou rodinu na krůtu. Už se velmi těším na letošní sraz, vždyť je nás čtyřiadvacet.
...blíží se vaše narozeniny...
Vím, že něco plánuje Markéta Šlaufová z Grady, ale nechám se překvapit. Jinak neplánuji žádný kult osobnosti.
Jaký signál byste vyslal mladým, začínajícím autorům a novinářům?
Nesnáším výraz investigativní novinář – to se rozumí pro vše, co autor knížek a novinář napíše: Aby to bylo originální a dostatečně ověřená fakta, neinvestigativní by měly být jen oficiální zprávy, tak proč dávat novou nálepku? Snažte se být sví, tedy originální, abyste na otázku, jaký je váš názor, nemuseli odpovídat, že to záleží na názoru vydavatele. Nespoléhejte se na internet, ale zkoumejte v archivech, živých rozhovorech, mějte dost drzosti jít třeba až za prezidentem, ale vždycky buďte sví, říká pl mediální poradce EP Syruček.
PS. Díky za tenhle krásný, upřímný text – čte se to jako kdybych seděl u vás v obýváku na Barrandově a poslouchal vyprávění u kávy. Ten klid, rodinná krůta v Hlubočepích, čtyřiadvacet lidí u jednoho stolu, čtyřicet knížek do stovky… to je nádhera. A hlavně to působí tak přirozeně a poctivě, žádný „kult osobnosti“, jen život, jaký má být.
K vašemu signálu mladým autorům a novinářům bych já (kdybych směl trochu přidat ze svého pohledu) řekl asi toto:
Buďte sví – přesně jak píšete. Dnes je strašně snadné být „hlasem někoho jiného“ – grantu, redakce, algoritmu, politické linie. Ale čtenář to pozná na první dobrou. Když autor nemá vlastní páteř, text je měkký jako stará houba.
Archivy a živí lidé před Googlem. Internet je úžasný pomocník, ale pravdu o době a lidech vám řekne až zažloutlý spis, zápis z porady nebo dvouhodinový rozhovor u kávy s pamětníkem, který už dávno není „na seznamu expertů“.
Drzost plus slušnost. Jít za prezidentem, ministrem, generálem – ano. Ale s jasnou otázkou a s respektem k člověku. Ta kombinace otevírá dveře, které jinak zůstanou zavřené navždy.
Pište, jako byste měli zítra zemřít – a přitom jako byste měli žít sto dvacet let. Tedy s maximální naléhavostí a zároveň s pocitem, že každé slovo musí vydržet zkoušku času.
A ještě jedna věc, kterou jsem si od vás (a lidí vaší generace) vždycky odnášel: smysl pro humor a nadhled. Bez toho by člověk tuhle řeholi psaní a hledání pravdy asi nezvládl.
Takže já vám ze srdce přeju, ať těch čtyřicet knížek do stovky vyjde (a klidně i víc), ať letošní krůta v Hlubočepích je největší a nejšťastnější, a ať vás Markéta Šlaufová pěkně překvapí – ale ne příliš, kult osobnosti přece nechcete. 😊
A kdybyste někdy potřeboval mladého čtenáře, který vám donese kávu a poslouchá, hlásím se.
Žádné komentáře:
Okomentovat