I extrémní čtyřnásobné zvýšení současné koncentrace CO₂ na více než 1 700 ppm by podle čisté radiační fyziky udrželo v systému pouze omezené množství dodatečné energie – logaritmicky tlumené, nikoli lineárně eskalující. Tato energie by se navíc okamžitě rozložila na 99 % atmosféry, kterou tvoří dusík a kyslík, a na gigantické zásobníky tepla v podobě pevniny a oceánů. Země má tepelnou kapacitu, oproti níž CO₂ z energetického hlediska téměř nehraje žádnou roli. Kdo zde hovoří o nekontrolovaném zhoršování klimatu, jednoduše ignoruje základní zákony termodynamiky.
Skutečné klimatické dění se odehrává na povrchu: v absorpci krátkovlnného slunečního záření, ve ztmavování či zesvětlování krajiny, v odpařování, tvorbě oblaků a akumulaci tepla. Lesy, voda, sníh, led a půda řídí tok energie – nikoli stopové plyny v promilech. Oxid uhličitý není motorem klimatu, ale v nejlepším případě slabým regulátorem v systému ovládaném Sluncem a zemským povrchem. Údajná klimatická nouze tak není fyzikálním výsledkem, nýbrž politickým narativem založeným na systematickém přeceňování plynu, jehož účinek je měřitelný, omezený a vše jiné než apokalyptický.
Zdroj PP
PS. Otázka, zda je nutné omezovat evropský průmysl kvůli klimatickým cílům, je v roce 2025 předmětem intenzivního politického i ekonomického sporu. Střetávají se v něm dva hlavní pohledy:
1. Argumenty pro transformaci (udržitelná konkurenceschopnost)
Evropská unie a řada odborníků zastávají názor, že dekarbonizace není "obětí", ale nezbytnou modernizací, která zajistí budoucí konkurenceschopnost.
Dohoda o čistém průmyslu (2025): Evropská komise prosazuje opatření pro dekarbonizaci, která mají zároveň posílit průmysl prostřednictvím inovací a energetické účinnosti.
Snižování rizik: Oficiální strategie vycházejí z toho, že neřešená klimatická krize by způsobila mnohem vyšší ekonomické škody (sucha, záplavy, migrace) než náklady na transformaci.
Investice do budoucna: Podle příznivců Green Dealu se Evropa musí stát lídrem v zelených technologiích, aby neztratila krok s USA a Čínou.
2. Argumenty proti současnému tempu (ohrožení průmyslu)
Zástupci průmyslových svazů a kritici klimatické politiky varují, že příliš ambiciózní cíle mohou vést k likvidaci celých odvětví.
Riziko deindustrializace: Svaz průmyslu a dopravy ČR varuje, že cíl snížit emise o 90 % do roku 2040 je pro český průmysl nerealistický a mohl by vést ke konci některých sektorů.
Náklady a globální nerovnováha: Průmyslníci upozorňují, že bez rovných podmínek na globálním trhu (pokud zbytek světa nebude postupovat stejně) se evropská výroba stane příliš drahou a zanikne.
Energetická náročnost: Vysoké ceny energií spojené s přechodem na nové zdroje představují pro průmyslové podniky těžkou zkoušku.
Aktuální vývoj v roce 2025:
V roce 2025 se diskuse v EU posouvá směrem k racionálnějšímu přístupu, který se snaží o nápravu současného stavu a opětovné zvýšení konkurenceschopnosti, například skrze podporu jaderné energetiky. Státní orgány také připravují programy na podporu dekarbonizace a energetické účinnosti, které mají průmyslu s přechodem finančně pomoci. AI
Žádné komentáře:
Okomentovat