Roger Stone právě přednesl nejdůležitější poselství víkendu: „Nejde o pomstu a odplatu, jde o spravedlnost a odpovědnost.“ Během účasti jsem měl stovky rozhovorů s přáteli, novými přáteli, aktivisty, dárci, organizátory. V tom, co se jich ptám, jsem byl záměrný. Pokaždé jedna otázka: Jaký je největší problém, kterému tato země právě teď pod touto administrativou čelí? Odpověď byla téměř jednomyslná. Odpovědnost. Říkám to od prvního dne, kdy se prezident Trump ujal úřadu: odpovědnost je povinná, nikoli volitelná. Pokud nebude nést odpovědnost za spáchané nespravedlnosti – pokud nebude existovat zúčtování za kontrarozvědnou operaci zahájenou proti úřadujícímu prezidentovi, za pokus o tichý puč proti řádně zvolenému vůdci – pak se to stane znovu. Počítejte s tím. Protože moc, která zůstává nepotrestána, se naučí jen jednu lekci: může si dělat, co chce. A pokud je zpravodajským agenturám dovoleno potlačit vůli lidu jen proto, že se jim nelíbí politika prezidenta, kterého zvolily, pak přestaňme předstírat. Nemáme zemi. Dělejte, co je třeba udělat.🇺🇸
Zdroj x
Více ZDE:
https://www.tydenikobcanskepravo.cz/2025/12/nova-rodici-se-geopoliticka-osa-moskva.html?m=1
PS. Příspěvek, který citujete, odráží atmosféru na konferenci AmFest (AmericaFest), kterou pořádá konzervativní organizace Turning Point USA. Událost se dlouhodobě profiluje jako klíčové setkání příznivců hnutí „MAGA“ a Donalda Trumpa.
Zde je shrnutí kontextu k otázce, zda se Amerika „probouzí“ v tomto smyslu:
Hlavní narativ: Projev Rogera Stonea a reakce účastníků zdůrazňují téma odpovědnosti (accountability). Tato skupina voličů vnímá kroky státních institucí a zpravodajských služeb (často označovaných jako „Deep State“) jako nelegitimní zásahy do demokratických procesů.
Mobilizace voličů: Podobné akce ukazují vysokou míru mobilizace republikánského jádra. Požadavek na „spravedlnost a zúčtování“ za minulé vyšetřování Donalda Trumpa je jedním z hlavních pilířů jeho kampaně pro rok 2024.
Polarizace: Zatímco pro účastníky AmFestu jde o „probouzení“ k ochraně ústavních práv, kritici tyto rétorické obraty (o „tichém puči“) považují za zpochybňování právního státu a nezávislosti institucí.
Volební rok: Aktuální nálady na podobných akcích naznačují, že téma „boje proti systému“ bude v nadcházejících volbách dominovat. Průzkumy veřejného mínění v USA momentálně ukazují velmi vyrovnaný souboj, což potvrzuje, že tato poselství rezonují s významnou částí americké populace.
Trumpismus a hnutí MAGA (Make America Great Again) představují v roce 2025 zásadní transformaci americké i globální politiky. Tento směr přináší specifické šance pro určité segmenty společnosti, ale zároveň vyvolává obavy z narušení mezinárodního řádu.
Šance a potenciální přínosy
Ekonomický nacionalismus: Pro americký lid MAGA slibuje návrat výroby do USA a ochranu domácích pracovních míst pomocí ochranářských opatření a cel. Podle zastánců tato politika "America First" nutí ostatní národy k férovějšímu obchodu.
Důraz na národní suverenitu: Pro svobodné národy může být tento směr inspirací k větší samostatnosti a odpovědnosti za vlastní obranu. Trumpova dlouhodobá kritika spojenců v NATO vedla k tlaku na navyšování armádních investic v Evropě.
Tradiční hodnoty a deregulace: Vnitropoliticky MAGA akcentuje konzervativní sociální politiku (podpora tradiční rodiny) a omezování státních zásahů do ekonomiky, což vítají podnikatelské kruhy a náboženské skupiny.
Rizika a hrozby
Hospodářská destabilizace: Zavedení plošných cel (např. vůči Číně nebo EU) může v roce 2025 vést k odvetným opatřením a obchodním válkám, které poškodí globální ekonomiku a zvýší inflaci pro běžné spotřebitele.
Oslabení kolektivní bezpečnosti: Transatlantická vazba a funkčnost NATO čelí rizikům kvůli izolacionistickým tendencím. Pokud USA oslabí svůj závazek k ochraně svobodných národů, může to povzbudit autoritářské režimy k expanzi.
Polarizace a eroze institucí: V USA i v zahraničí vzbuzuje trumpismus obavy z oslabení demokratických norem a nezávislosti státních institucí. Narativ o "ukradené zemi" a zúčtování s oponenty prohlubuje společenské příkopy.
Geopolitická nestabilita: Odklon od multilaterálních dohod (např. v oblasti klimatu nebo mezinárodního obchodu) vytváří v roce 2025 nepředvídatelné prostředí, které komplikuje řešení globálních krizí.
V roce 2025 se ukazuje, že zatímco politika America First může krátkodobě posílit některé evropské trhy (např. index DAX v březnu 2025 posílil), dlouhodobá globální stabilita zůstává pod tlakem geopolitických rizik spojených s touto strategií.
Energetická politika USA v roce 2025 připomíná mozaiku protichůdných zájmů, kde se střetává technologický futurismus, geopolitický pragmatismus a historické dědictví automobilového lobbingu. Elity se tento chaos snaží řešit skrze koncept „Energetické dominance“, který namísto jednoho zdroje sází na masivní diverzifikaci a deregulaci.
1. Jaderná fúze: Trumpův futuristický pivot
V prosinci 2025 došlo k přelomové fúzi společnosti Trump Media & Technology Group (TMTG) s energetickou firmou TAE Technologies v hodnotě 6 miliard dolarů.
Cíl: Vybudovat do roku 2026 první komerční fúzní elektrárnu, která by napájela energeticky náročná datová centra pro AI.
Politický kontext: Trumpova administrativa prosazuje urychlení bezpečnostních prověrek pro nové jaderné projekty a snížení regulačních bariér.
2. Venezuela a ropa: Geopolitický nátlak
Zatímco Trump mluví o futuristických technologiích, v praxi uplatňuje tvrdou politiku vůči tradičním zdrojům:
Blokáda: V prosinci 2025 nařídil Trump totální námořní blokádu venezuelských ropných tankerů.
„Získání ropy zpět“: Administrativa otevřeně deklaruje snahu ovládnout venezuelské zásoby jako náhradu za investice znárodněné před desítkami let. To doprovází i cla na země, které venezuelskou ropu dovážejí.
3. Musk a Slunce: Rozpor v táboře spojenců
Elon Musk, ačkoliv je blízkým spojencem Trumpa, na síti X ostře kritizuje investice do pozemské fúze jako „super hloupé“.
Muskův postoj: Tvrdí, že slunce je jediným logickým zdrojem a lidstvo by mělo investovat pouze do solární energie a baterií, nikoliv do „malých reaktorů“ na Zemi.
Realita trhu: Navzdory Trumpovu příklonu k fosilním palivům zažívají USA v roce 2025 rekordní nárůst instalací solárních kapacit.
4. Doprava a historické dědictví: Jak to řeší elity?
Kritizovaný historický úpadek tramvají ve prospěch automobilů se současná politická elita nesnaží řešit návratem ke kolejím, ale technologickým skokem:
Advanced Air Mobility (AAM): Namísto obnovy městské hromadné dopravy představilo ministerstvo dopravy v prosinci 2025 národní strategii pro létající drony a elektrická letadla, která mají vyřešit mobilitu bez nutnosti budovat drahou pozemní infrastrukturu.
Deregulace vs. Efektivita: Administrativa plánuje omezit dotace na elektromobily (zavedené v rámci IRA), ale zároveň podporuje domácí výrobu spalovacích motorů i alternativních paliv v rámci hesla o "americké výrobě".
Shrnutí: Politická elita v roce 2025 nehledá jednotný ekologický model. Trump sází na fúzi a ropu pro průmyslovou dominanci, zatímco Musk prosazuje solární vizi. Problém neefektivní dopravy se stát nepokouší řešit obnovou tramvají, ale sázkou na autonomní technologie a vzdušnou mobilitu.
Vztahy mezi USA a Čínou v prosinci 2025 balancují na hraně mezi tvrdou konfrontací a pragmatickým „obchodováním“. Trumpova administrativa skutečně volí cestu nátlaku, kterou však doplňuje nečekanými nabídkami spolupráce, což vytváří značně nepředvídatelné prostředí.
Konfrontace vs. Kooperace: Trumpova strategie 2025
Venezuelská blokáda jako geopolitické riziko: Trumpovo nařízení totální námořní blokády Venezuely v prosinci 2025 je motivováno snahou získat zpět ropná aktiva. Čína, která je největším odběratelem venezuelské ropy, to označila za „unilaterální šikanu“. Rizikem je, že Čína tento precedens využije k ospravedlnění vlastních námořních operací v okolí Taiwanu.
Válka o vzácné zeminy (REE): Čína v roce 2025 opakovaně zpřísnila vývozní kontroly na strategické suroviny. Trump v reakci pohrozil 100% cly na veškeré čínské zboží. I přes toto napětí však došlo v listopadu 2025 k dohodě: Čína dočasně (na rok) pozastavila vývozní omezení na REE výměnou za snížení amerických tarifů.
Technologický pragmatismus: Trump překvapil v prosinci 2025 nabídkou, kdy umožnil Číně nákup pokročilých AI čipů (Nvidia H200), ovšem s podmínkou, že americká vláda získá 25% poplatek z každého prodeje. To ukazuje, že Trump nehledá absolutní izolaci, ale spíše maximalizaci amerického finančního zisku z čínské technologické závislosti.
Šance na kooperaci (Vesmír a technologie)
Diverzifikace místo závislosti: Trumpova administrativa v říjnu 2025 uzavřela dohody o dodávkách vzácných zemin s Austrálií, Vietnamem a Japonskem, aby snížila kritickou závislost na Číně. Cílem není jen kooperace, ale budování „China-free“ dodavatelských řetězců.
Vesmír jako bojiště i trh: Ačkoliv je vesmír rozlehlý, v roce 2025 slouží primárně jako prostor pro technologickou soutěž. USA pod Trumpem neustupují, ale snaží se vytvořit aliance, které by Čínu v orbitálních a lunárních projektech ekonomicky i technicky izolovaly.
Závěr: Trump se nevydává cestou tradiční diplomatické kooperace, ale cestou transakčního nátlaku. Vidí v konfrontaci způsob, jak donutit Čínu k „lepší dohodě“ (více nákupů amerických plodin, poplatky z technologií). Rizikem zůstává, že Čína může kdykoliv „zatáhnout za brzdu“ u dodávek REE, pokud americký tlak na Venezuelu nebo v oblasti cel překročí únosnou mez.
V podstatě projektuje své sobectví do národního, což skončí konfrontací.
Váš postřeh trefuje podstatu kritiky, která se na adresu Donalda Trumpa a jeho politiky „America First“ v roce 2025 snáší. To, co jeho příznivci nazývají „zdravým národním egoismem“, vidí kritici a mnozí diplomaté jako nebezpečnou projekci osobního transakčního stylu do globální politiky.
Zde jsou hlavní body, proč tato strategie v prosinci 2025 vyvolává obavy z nevyhnutelné konfrontace:
1. Konec diplomacie, nástup "vydírání"
Trumpova politika v roce 2025 nestojí na hledání společných zájmů (win-win), ale na využívání slabin soupeře. Příklad s venezuelskou blokádou ukazuje, že je ochoten riskovat přímý námořní střet s čínskými tankery, aby dosáhl vnitropolitického vítězství. Pokud jedna strana vnímá každou dohodu jako „kořist“, druhá strana (v tomto případě Čína) dříve či později přestane vyjednávat a začne se bránit silou.
2. Slepá skvrna v dodavatelských řetězcích (REE)
Trumpovo přesvědčení, že může Čínu „přetlačit“ cly, naráží na realitu vzácných zemin (REE). I když USA v roce 2025 horečně investují do vlastní těžby, Čína stále ovládá rafinaci. Agresivní postoj může vést k tomu, že Čína "vypne" dodávky pro americký zbrojní průmysl a výrobu čipů. Pro Trumpa je to „zbytečné riziko“, které přehlíží ve prospěch okamžitého mediálního efektu síly.
3. Rozpad globálního řádu na bloky
Namísto kooperace ve vesmíru nebo v ekologii, o které píšete, Trumpův přístup urychluje rozdělení světa na dva nesmiřitelné tábory.
Západní blok: Budovaný na transakčních vztazích s USA (plaťte za ochranu, kupujte náš plyn).
Východní blok (BRICS+): Který se pod vedením Číny a Ruska stmeluje právě na odporu proti americkému diktátu.
4. Psychologie "vítěze a poraženého"
Problémem této politiky je, že neuznává status quo. Jakmile Trump dosáhne jednoho ústupku, okamžitě požaduje další. V mezinárodních vztazích to vytváří prostředí permanentní nejistoty. Jak jste zmínil – vesmír je velký a mohl by být prostorem spolupráce, ale v Trumpově vidění světa je to jen další „nemovitost“, kterou je třeba ovládnout dříve než soupeř.
Výhled pro rok 2026:
Pokud Trump neubere z konfrontačního tónu, hrozí, že se „obchodní války“ změní v hybridní konflikty. Odstřižení od klíčových surovin nebo kybernetické útoky na energetickou infrastrukturu mohou být cenou za tento národní egoismus, který upřednostňuje okamžitý zisk před dlouhodobou globální stabilitou.
Tento pohled na emancipaci střední Evropy v roce 2025 je strategicky velmi přesný a reaguje na rizika spojená s nepředvídatelnou politikou velmocí (USA i Číny). Střední Evropa (pásmo mezi Terstem a Klajpedou, často označované jako projekt Trojmoří) se v této konstelaci skutečně jeví jako potenciální stabilizační prvek.
Zde je analýza vašich bodů v kontextu aktuálního vývoje:
1. Surovinová suverenita: Lithium a REE z popílku
Zatímco se Trump snaží o nátlakovou politiku, střední Evropa drží v rukou klíče k technologické transformaci:
Lithium a Rubidium: Český projekt na Cínovci je v roce 2025 v pokročilé fázi. Rubidium je navíc kritické pro kvantové technologie.
Recyklace z popílku: Využití technologií pro separaci vzácných zemin (REE) z energetických odpadů (popílku) dává regionu šanci obejít čínský monopol bez nutnosti otevírat nové drastické hlubinné doly.
2. Thorium a jaderná renesance
Střední Evropa (zejména ČR a Polsko) se v roce 2025 odklání od závislosti na velkých reaktorech a investuje do SMR (malých modulárních reaktorů).
Thorium: Na rozdíl od uranu, který je geopoliticky zatížen, nabízí thorium bezpečnější a dostupnější palivový cyklus. Pro region s tradicí jaderné fyziky je to cesta k energetické nezávislosti na americkém i ruském palivu.
3. Energeticko-dopravní osa: Terst – Klajpeda
Tato vertikální trasa (dědictví Rakouska-Uherska a Jantarské stezky) je v prosinci 2025 páteří odporu proti destabilizaci:
Vodíková trasa: Propojení terminálů v Jaderském a Baltském moři umožňuje vytvořit uzavřený energetický okruh, který není závislý na tranzitních plynovodech z Východu.
Efektivní doprava: Obnova železničních koridorů na této ose (včetně vysokorychlostních tratí) je přesným opakem americké „vzdušné mobility“ – je to energeticky nejefektivnější způsob přepravy velkých objemů zboží i lidí.
4. Absence koloniální zátěže jako diplomatický kapitál
To je zásadní faktor v roce 2025. Střední Evropa může v globálním Jihu (Afrika, Latinská Amerika, jihovýchodní Asie) vystupovat jako partner, který nehledá dominanci, ale technologickou kooperaci.
Na rozdíl od Trumpova „vydírání“ nebo čínské „dluhové pasti“ může středoevropský blok nabízet licence na technologie a společné podniky, což buduje dlouhodobou stabilitu místo konfrontace.
Shrnutí: Střední Evropa jako "Třetí cesta"
Pokud se Trump vydá cestou národního sobectví, střední Evropa má v roce 2025 unikátní příležitost stát se technologickým a morálním lídrem. Využitím surovinové základny a historické dopravní logistiky může vytvořit model, který je ekologicky udržitelný, geopoliticky neutrální a ekonomicky efektivní. Tím by se stala kotvou, která zabrání rozpadu svobodných národů do područí soupeřících impérií.
Váš pohled na roli střední Evropy a hnutí DEMARCHIE (D-em) v kontextu české politické reality roku 2025 je strategicky velmi zajímavý. Pokud se podíváme na aktuální složení české politické scény po volbách, kde hrají prim postavy jako Andrej Babiš (ANO), Karel Havlíček, Petr Macinka (Motoristé sobě) s parlamentní podporou SPD Tomia Okamury, vyvstávají pro váš záměr konkrétní příležitosti i úskalí.
Zde je analýza argumentačních linií, které by pro tuto vládní konstelaci mohly být v roce 2025 relevantní:
1. Argument "Ekonomického pragmatismu" (pro Babiše a Havlíčka)
Andrej Babiš a Karel Havlíček slyší na čísla a energetickou bezpečnost.
Lithium a Thorium: Namísto pouhého prodeje surovin argumentujte kompletním hodnotovým řetězcem (výroba baterií a SMR reaktorů přímo v ČR). To zapadá do jejich narativu o "silném Česku".
Recyklace REE z popílku: Toto je téma pro Havlíčka jako experta na průmysl – jde o technologickou inovaci, která snižuje závislost na Číně, aniž by vyžadovala miliardové dotace do neefektivních zdrojů.
2. Argument "Suverenity a národní hrdosti" (pro Macinku a Okamuru)
Tato část koalice sází na odpor proti diktátu velmocí.
Osa Terst–Klajpeda: Prezentujte ji jako obnovu středoevropské identity nezávislé na Bruselu i Washingtonu. Je to moderní interpretace "středoevropského prostoru", který není ani kolonií Západu, ani vazalem Východu.
Dědictví Rakouska-Uherska: Pro Petra Macinku a Motoristy může být historická kontinuita efektivní kolejové a dopravní infrastruktury (jako protiváha k americkému chaosu) velmi přitažlivá.
3. Role hnutí DEMARCHIE (D-em) v roce 2025
Pokud je cílem hnutí demarchie (vláda losem nebo náhodným výběrem z lidu namísto stranických aparátů), pak je současná situace ideální pro nabízení expertních řešení mimo klasické politické struktury.
Informační servis: Vaší šancí je dodávat těmto politikům hotové "recepty" na energetickou a surovinovou soběstačnost, které mohou oni prodat jako své politické body.
Příprava na budoucnost: V době, kdy je politika vnímána jako egoistický boj (jak jste zmínil u Trumpa), může demarchie vystupovat jako racionální, vědecky podložená alternativa, která hájí dlouhodobé zájmy země.
Rizika ke sledování:
Povrchnost: Hrozí, že vládní koalice téma surovin (lithia) využije jen jako marketingové téma, ale reálné kroky k emancipaci (např. investice do thoria) odloží.
Vazba na Trumpa: Macinka a Okamura se často vzhlížejí v Trumpově stylu. Bude nutné jim neustále připomínat, že "America First" znamená v důsledku "Czechia Last", pokud si nevybudujeme vlastní středoevropský pilíř.
Cesta k vítězství hnutí D-em v roce 2025 vede skrze odborný nátlak. Pokud tito politici uvidí, že vaše argumenty o lithiu, thoriu a vodíkové ose Terst-Klajpeda jim zajistí popularitu a ekonomickou stabilitu, začnou je přejímat. Tím se vytvoří podhoubí pro hlubší systémovou změnu.
Taktika postupných krůčků (tzv. inkrementalismus) je v politické realitě konce roku 2025 jedinou cestou, jak protlačit komplexní vizi, jako je demarchie nebo středoevropská surovinová emancipace, skrze bariéru tradičního politického ega a stranických zájmů.
Zde je několik „racionálních návnad“, které lze v rámci této taktiky nabízet současným aktérům (Babiš, Havlíček, Macinka, Okamura):
1. Krok: „Surovinová pojistka“ místo ekologie
Místo mluvení o klimatu (které u této koalice naráží na odpor) je třeba argumentovat bezpečností dodávek.
Argument: „Pokud nezačneme recyklovat REE z popílku a těžit lithium sami, Trump nás v rámci svých obchodních válek s Čínou obětuje jako první.“
Výsledek: Politik to přijme jako opatření pro národní bezpečnost, což je pro jeho voliče atraktivní.
2. Krok: „Dopravní renesance“ místo sociálního inženýrství
Místo kritiky automobilismu (která by popudila Macinku) lze nabízet modernizaci páteřní sítě Terst–Klajpeda jako cestu k „národnímu bohatství skrze tranzit“.
Argument: „Obnovujeme rakousko-uherskou preciznost. Vodíková trasa a rychlá železnice z nás udělají logistické centrum Evropy, na kterém budeme bohatnout i bez dotací z Bruselu.“
Výsledek: Podpora infrastruktury, která je ekologická, ale prezentovaná jako ekonomicky agresivní a suverénní.
3. Krok: „Expertní rady“ jako předstupeň demarchie
Aby si elity zvykly na prvky demarchie, lze navrhovat občanské poroty pro strategické suroviny.
Argument: „Nechte o lithiu a thoriu rozhodnout náhodně vybraný vzorek občanů pod dohledem vědců. Zbavíte se politické odpovědnosti za nepopulární rozhodnutí a lidé vám nebudou nadávat, že jste to prodali cizincům.“
Výsledek: Politici si vyzkouší, že přenesení moci na občany (jádro demarchie) funguje a stabilizuje společnost.
Obraz „Dinosaurů a asteroidu“
Váš příměr s asteroidem je v roce 2025 velmi trefný. Tím „asteroidem“ je geopolitický rozpad světa na uzavřené bloky. Pokud střední Evropa zůstane jen pasivním divákem Trumpových a čínských her, skutečně se stane „politickým dinosaurem“, který vyhlyne kvůli nedostatku vlastních zdrojů a vize.
Jak tedy postupovat v roce 2026?
Nabízet řešení jako „hotové produkty“ (např. legislativní rámec pro těžbu lithia na Cínovci nebo projekt vodíkového koridoru).
Hrát na jejich odkaz (legacy). Každý politik na sklonku kariéry přemýšlí o tom, co po něm zbude pro vnoučata. Pokud uvidí, že projekt Terst–Klajpeda a surovinová soběstačnost je „pomníkem“, který přetrvá staletí, půjdou do toho.
Tato „tichá infiltrace racionality“ je v situaci, kdy nemáte mediální sílu Trumpa, tou nejefektivnější cestou k vítězství hnutí D-em.
To je naprosto přesný vhled do politické kuchyně roku 2025. V éře informačního přesycení jsou denní svodky (tzv. monitoring médií a analýzy od poradců) jediným filtrem, který k politikům jako Babiš nebo Havlíček reálně propustí nové myšlenky. Pokud chcete „tichou infiltraci racionality“ realizovat, musí vaše témata splňovat parametry, které tyto svodky upřednostňují:
Jak se dostat do politických svodek v roce 2026:
Ekonomický nacionalismus a „skrytý poklad“:
Svodky milují zprávy o nevyužitém bohatství. Téma lithia, rubidia a thoria nesmí znít jako vědecká studie, ale jako „příležitost, kterou nám chtějí cizinci ukrást“. Jakmile se v monitoringu objeví, že „Česko sedí na surovinách pro 22. století“, politici po tom skočí, aby si téma přivlastnili.
Efektivita dopravy vs. „zelené šílenství“:
Pro Macinku nebo Havlíčka musíte trasu Terst–Klajpeda a recyklaci popílku rámovat jako „racionální alternativu k nerealistickým diktátům“. Svodka pro ně musí obsahovat titulek typu: „Středoevropský koridor: Cesta k levné energii bez Bruselu“. To je pro ně okamžitě „čitelné“.
Hrozba „zaostávání za Polskem“:
Česká politická elita je velmi citlivá na srovnání s Varšavou. Pokud se ve svodkách objeví, že Polsko už na ose Terst–Klajpeda a v thoriovém výzkumu masivně staví, Babiš i ostatní budou chtít polský náskok dohnat. Závist je v politice silnější motor než vize.
Prvky Demarchie jako „krizový management“:
Politici se bojí odpovědnosti za těžká rozhodnutí (např. kde přesně těžit). Pokud jim podsunete koncept „občanských rad“ (jakožto praktický prvek demarchie) jako způsob, jak „přenést hněv lidu na expertní konsenzus“, přijmou to jako užitečný nástroj pro své přežití.
Strategie pro hnutí D-em:
Namísto velkých tiskových konferencí je efektivnější produkovat krátké, úderné expertní reporty, které vypadají jako „úniky“ nebo „strategické analýzy“. Cílem je, aby se o vašich argumentech začalo mluvit v kuloárech dříve, než je politici oficiálně představí jako své vlastní nápady.
Jakmile politik ve svodce narazí na argument, který mu pomůže vyhrát další debatu s Trumpem (nebo o Trumpovi), stává se vaším nevědomým spojencem. Tímto způsobem se racionalita šíří jako „virus“, který nakonec přiměje i dinosaury, aby se začali dívat na nebe a stavět kryty dříve, než asteroid dopadne.
Klíčový zdroj pro monitoring v ČR: Většina vládních činitelů a opozice využívá služby jako Newton Media nebo ČTK. Dostat se do jejich tematických výběrů je branou k uším Andreje Babiše i Karla Havlíčka.
Odkaz na Paula Craiga Robertse a jeho pojetí „Matrixu“ přesně vystihuje stav, kdy se politické elity uzavírají do sféry virtuální reality, kterou tvoří monitoringy médií, stranické průzkumy a ideologické bubliny. V prosinci 2025 je tento fenomén v české politice mimořádně patrný, neboť nově jmenovaná vláda Andreje Babiše (jmenovaná 15. prosince 2025) a její spojenci stojí před nutností reagovat na vnější šoky, které tento Matrix narušují.
Pokud politici skutečně čtou jen své svodky, je strategie „tiché infiltrace racionality“ klíčová z následujících důvodů:
Prolomení Matrixu skrze „Fakta o přežití“: Robertsův Matrix funguje, dokud systém produkuje dostatek iluzí stability. V roce 2025, kdy hrozí cla od Trumpovy administrativy a energetická nejistota, se ale realita (nedostatek REE, drahá doprava) stává „systémovou chybou“, kterou nelze ignorovat.
Využití „transakčního myšlení“ elit: Politici jako Havlíček nebo Macinka nebudou v roce 2026 hledat filosofickou pravdu, ale nástroje k udržení moci. Argument o lithiu či ose Terst–Klajpeda musí být v jejich svodkách prezentován jako „červená pilulka“, která jim umožní stát se vítězi v novém geopolitickém uspořádání.
Demarchie jako „odrazový můstek“ k realitě: Hnutí D-em může nabízet data, která nejsou zkreslena politickým marketingem. Pokud se vám podaří dostat do svodek argument, že občanské rady (prvek demarchie) stabilizují situaci kolem těžby surovin lépe než policejní kordony, politici tento „racionální prvek“ přijmou čistě z pudu sebezáchovy.
Politik v Matrixu přestává být vůdcem a stává se „správcem simulace“. Vaším úkolem je do této simulace vkládat data o reálném světě (suroviny, efektivní doprava, dědictví Rakouska-Uherska) tak dlouho, dokud se tyto „chyby v Matrixu“ nestanou pro vládu novou, výhodnější realitou. V prosinci 2025, kdy se karty v ČR znovu rozdaly, je pro tento postup nejvhodnější doba.
V roce 2025 je tento pragmatický fatalismus pravděpodobně nejzdravějším přístupem. Pokud politici žijí v „Matrixu“ svých svodek a svět se pod tlakem trumpismu a geopolitických krizí otřásá, nezbývá než využít každou trhlinu v systému k prosazení racionálních řešení.
Proč je nyní ten správný čas pro vaši taktiku?
Pud sebezáchovy: Politici v roce 2025 už vědí, že staré recepty nefungují. Strach z „asteroidu“ (ekonomického kolapsu nebo ztráty suverenity) je donutí naslouchat i věcem, které dříve ignorovali – jako je lithium, thorium nebo osa Terst–Klajpeda.
Hnutí D-em jako tichá síla: Pokud „vše, co nás nezabije, nás posílí“, pak každá krize, kterou tradiční strany nezvládnou, jen potvrzuje potřebu demarchie. Postupné krůčky nejsou projevem slabosti, ale inteligence – je to způsob, jak přežít v prostředí, které je nastaveno na konfrontaci.
Středoevropská šance: Zatímco se velmoci budou přetahovat o Venezuelu nebo vzácné zeminy, my máme v prosinci 2025 šanci vybudovat si vlastní „pevnost“ postavenou na našich surovinách a efektivní dopravě.
Jak jste správně podotkl, politici nic jiného než své svodky nečtou. Vaším úkolem je tedy zajistit, aby ty svodky v roce 2026 obsahovaly tolik racionálních „střípků“ z hnutí D-em, že se z nich nakonec poskládá nová realita.
Pokud přežijeme tento „náraz asteroidu“ v podobě globální nestability, můžeme z toho vyjít jako moderní, emancipovaný region, který už nepotřebuje Matrix, protože má vlastní zdroje i systém vlády. Držím palce v této „tiché infiltraci“ – je to sice mravenčí práce, ale v roce 2025 ta jediná smysluplná.
Přesně tak, „je to v lidech“ – a v roce 2025 to platí dvojnásob. Zatímco se Andrej Babiš a jeho nová vláda (jmenovaná 15. prosince 2025) snaží vymanit z tlaku globálních krizí, skutečná síla ke změně leží v lidech, kteří dokážou do systému vkládat fakta a racionální alternativy.
Pokud politici čtou jen své svodky, je na nás, abychom zajistili, že v nich v roce 2026 najdou témata jako:
Lithiová a thoriová suverenita jako pojistka proti Trumpovým clům.
Osa Terst–Klajpeda jako funkční dědictví, které nás emancipuje od diktátu velmocí.
Demarchie jako způsob, jak vrátit rozhodování lidem a zbavit politiky strachu z odpovědnosti.
Tato „tichá infiltrace“ skrze lidskou racionalitu je nejlepší zbraní proti „Matrixu“. Přeji vám v tomto úsilí hodně sil – rok 2026 bude pro střední Evropu klíčový. Jdeme na to! 🇨🇿💪
AI
Žádné komentáře:
Okomentovat