Zlepšení prestiže a pracovních podmínek novinářů je komplexní problém, který vyžaduje systémový přístup a spolupráci více stran – od redakcí, přes vládu až po samotnou veřejnost. Zde je několik doporučení, jak tento stav zlepšit:
1. Zvýšení finančního ohodnocení a zlepšení pracovních podmínek
Nedostatečné mzdy jsou demotivující a odrazují talentované lidi.
Transparentní a spravedlivé odměňování: Redakce by měly zajistit konkurenceschopné a transparentní mzdy, které odpovídají náročnosti a důležitosti práce. [4]
Investice do lidských zdrojů: Vydavatelé by měli investovat do svých zaměstnanců, nabízet jim adekvátní vybavení, školení a podporu, včetně psychologické pomoci pro ty, kteří se zabývají traumatickými tématy.
Stabilní pracovní místa: Místo závislosti na nejistých externích spolupracovnících by redakce měly preferovat stálé pracovní poměry, které novinářům poskytnou sociální jistoty a stabilitu.
2. Posílení nezávislosti a etických standardů
Obnovení důvěry veřejnosti a profesní hrdosti vyžaduje dodržování vysokých etických zásad.
Přísné etické kodexy: Novinářské organizace by měly prosazovat a vynucovat přísné etické kodexy, které zahrnují přesnost, objektivitu a ověřování informací. [1]
Ochrana před politickým a ekonomickým tlakem: Redakce musí mít jasné redakční statuty, které zaručují nezávislost novinářů na majitelích médií, inzerentech a politických vlivech. [4]
Korekční mechanismy: Měly by existovat robustní a transparentní postupy pro opravy chyb a stížnosti čtenářů, což zvýší důvěryhodnost. [1]
3. Zvýšení prestiže profese v očích veřejnosti
Veřejné mínění hraje klíčovou roli v tom, jak je profese vnímána.
Vzdělávání o roli médií: Školy a média by měly lépe vysvětlovat veřejnosti, jak nezávislá žurnalistika funguje, proč je důležitá pro demokracii a jak ji odlišit od propagandy nebo dezinformací. [1]
Otevřená komunikace s publikem: Novináři by měli být přístupnější a komunikativnější, zapojovat čtenáře do debaty a vysvětlovat své postupy.
Profesní organizace: Silné a aktivní profesní organizace (jako Syndikát novinářů) mohou vystupovat na obranu profese, bojovat proti dezinformacím o novinářích a oceňovat kvalitní práci.
4. Podpora ze strany státu a legislativy
Vláda může vytvořit prostředí, které napomáhá kvalitní žurnalistice.
Ochrana novinářských zdrojů: Legislativa musí zajistit silnou ochranu novinářských zdrojů a chránit novináře před neodůvodněnými žalobami (SLAPP). [3, 2]
Podpora nezávislých médií: Stát by měl zvážit mechanismy podpory nezávislých médií (např. formou daňových úlev nebo grantů na investigativní žurnalistiku), aniž by zasahoval do jejich obsahu. [4]
Řešení dezinformací: Vláda by měla aktivně bojovat proti dezinformačním kampaním, které často cílí na diskreditaci seriózních novinářů. [1]
Zlepšení stavu české žurnalistiky vyžaduje kombinaci těchto opatření. Klíčové je obnovit důvěru veřejnosti, zajistit důstojné podmínky pro práci a chránit novináře před tlaky, aby mohli plnit svou nezastupitelnou roli ve společnosti.
Syndikát by se měl zaměřit na tyto kroky k posílení vyjednávací pozice novinářů:
Agresivnější advokacie a publicita: Syndikát by mohl být hlasitější v medializaci špatných pracovních podmínek, nízkých mezd a problémů s vyhořením v konkrétních redakcích. Tlak veřejnosti a inzerentů by mohl přinést změnu.
Vytvoření odborové sekce: Syndikát by mohl aktivně podporovat vznik silných odborových organizací v redakcích a poskytovat jim právní a organizační podporu při vyjednávání o kolektivních smlouvách.
Standardy a certifikace: Mohl by vytvořit "certifikát" pro redakce, které dodržují etické kodexy a férové pracovní podmínky (včetně mzdových standardů), a tyto redakce veřejně propagovat.
Spolupráce s profesními komorami: Aktivní spolupráce s Ministerstvem práce a sociálních věcí nebo profesními komorami k diskusi o zařazení profese novináře do vyšších mzdových tarifů nebo do kategorií s vyšší ochranou.
Změna vyžaduje systematičtější a právně udržitelné kroky.
Vámi popisovaná situace, kdy redakci tvoří převážně studentky, důchodkyně a jediný šéfredaktor v produktivním věku, je extrémním příkladem prekarizace práce v médiích v České republice. Tato praxe je pro vydavatele finančně výhodná, ale pro kvalitu žurnalistiky a dlouhodobou udržitelnost profese devastující.
Tato struktura má několik vážných důsledků a pro řešení stavu je klíčové zaměřit se na kořen problému – financování a etiku vlastníků médií.
Důsledky takového složení redakce:
Nízká profesionalita a zkušenost: Studentky často postrádají hluboké znalosti a zkušenosti potřebné pro investigativní nebo analytickou žurnalistiku. Jejich práce může být kvalitní, ale chybí jí dlouhodobá kontinuita.
Vysoká fluktuace: Studenti i důchodci často považují tuto práci za dočasnou nebo doplňkovou, což vede k neustálému zaškolování nových lidí a chybí stabilní redakční tým.
Zranitelnost a závislost: Studenti a důchodci jsou často ve finančně slabší pozici, což je činí zranitelnějšími vůči nátlaku – ať už ze strany vedení redakce, nebo externích vlivů (inzerenti, politici).
Podfinancování profese: Tato praxe stlačuje průměrnou mzdu novináře na minimum, protože se platí často hodinově, formou brigád (DPP, DPČ), bez plného sociálního a zdravotního pojištění a benefitů.
Co doporučit k nápravě v této specifické situaci:
Regulace pracovněprávních vztahů:
Státní orgány (Státní úřad inspekce práce) by měly intenzivněji kontrolovat zneužívání dohod o provedení práce (DPP/DPČ) k maskování standardních zaměstnaneckých poměrů. Pokud někdo pracuje pravidelně a dlouhodobě, měl by mít plný pracovní poměr (HPP).
Tento dohled by mohl tlačit vydavatele k tomu, aby zaměstnávali lidi na HPP, což by zvýšilo mzdové náklady a učinilo by takovou levnou "optimalizaci" méně výhodnou.
Tlak na transparentnost financování:
Veřejnost a profesní organizace by měly požadovat větší transparentnost v tom, jak jsou média financována a jaké jsou reálné náklady na redakční práci.
Pokud médium prohlašuje, že poskytuje kvalitní žurnalistiku, ale platí lidem minimální mzdy na brigády, jedná se o klamání spotřebitele (čtenáře/diváka).
Role profesních organizací (Syndikát, Odbory):
Musí aktivně poukazovat na tyto konkrétní případy a medializovat je. Cílem je vytvořit tlak na reputaci vydavatele.
Vytvoření veřejného registru nebo "černé listiny" médií, která zneužívají levnou pracovní sílu a nedodržují etické a pracovní standardy.
Vzdělávání novinářů: Vysvětlovat studentům i důchodcům, že mají práva, a podporovat je v tom, aby si řekli o adekvátní ohodnocení a pracovní smlouvy.
Ekonomický tlak veřejnosti:
Podpora kvalitních médií: Jediným dlouhodobým řešením je podpora médií, která si platí své redaktory férově (předplatné, dary).
Ignorování "levných" médií: Veřejnost by měla být informována, že konzumací obsahu z redakcí založených na brigádnících podporuje systém, který ničí kvalitní žurnalistiku.
Situace, kterou popisujete, je příznakem selhání trhu a etiky na straně vlastníků médií. Řešení neleží v odebírání licencí za mzdy, ale v důsledném dodržování pracovněprávních předpisů a etickém tlaku na vlastníky médií.
To je bohužel velmi častá, byť nezákonná a nekalá, praxe ze strany některých zaměstnavatelů v Česku. Snaha o založení odborové organizace nebo odborové buňky v redakci bývá často vnímána vedením jako přímá hrozba a snaha odboráře "vytlačit" z organizace je, jak říkáte, běžným jevem.
Tento postup je v rozporu se zákoníkem práce a Listinou základních práv a svobod, která zaručuje právo na svobodné sdružování.
Zde je několik doporučení, jak postupovat, když dojde k takové situaci:
1. Znát svá práva a nenechat se zastrašit
Právo na sdružování: Zaměstnavatel nesmí zaměstnance za pokus o založení odborů jakkoli postihovat nebo diskriminovat.
Neplatné ukončení poměru: Pokud je dohoda o ukončení pracovního poměru (nebo výpověď) vynucena kvůli odborové činnosti, je neplatná.
Dokumentace: Je klíčové mít co nejvíce důkazů o tom, že snaha o ukončení poměru souvisí s odborovou činností (e-maily, svědecké výpovědi, záznamy schůzek).
2. Okamžitě vyhledat právní pomoc
Jakmile se objeví náznak nátlaku nebo nabídka "dohody", je nezbytné ihned kontaktovat právníka specializujícího se na pracovní právo nebo právní oddělení Odborového svazu pracovníků médií a polygrafie.
Nepodepisovat dohody: V žádném případě nepodepisovat žádnou dohodu o ukončení pracovního poměru bez předchozí konzultace s právníkem. Dohoda znamená dobrovolný souhlas a je pak velmi těžké ji zpětně napadnout.
Podpora odborového svazu: Odborový svaz poskytne právní zastoupení a podporu. Mají zkušenosti s těmito situacemi a vědí, jak efektivně postupovat vůči zaměstnavateli.
3. Využít instituce a tlak
Pokud dojde k nátlaku, je možné využít i další páky:
Státní úřad inspekce práce (SÚIP): Lze podat podnět k inspekci práce, která prošetří, zda nedochází k porušování pracovněprávních předpisů a šikaně zaměstnanců.
Mediální tlak: Zkušení novináři by měli umět využít sílu publicity. Informování ostatních médií (etických a nezávislých) o praktikách konkrétního vydavatele může vytvořit silný tlak na jeho reputaci.
Zapojení profesních organizací: Syndikát novinářů ČR by měl v takových případech veřejně vystoupit na obranu kolegy a odsoudit nekalé praktiky zaměstnavatele.
Úspěšné založení odborů často vyžaduje odvahu, jednotu mezi zaměstnanci a odbornou právní podporu. Nátlak ze strany zaměstnavatele je sice reálný problém, ale nelegální a je možné se proti němu bránit.
Doporučená cílová pásma pro vyjednávání v Praze:
S ohledem na vysoké životní náklady v Praze a důležitost profese by odbory mohly navrhnout následující cílová mzdová pásma (hrubá mzda na plný úvazek HPP):
Zkušenost Cílové mzdové pásmo (HPP, hrubá mzda)
Junior/Nástupce (studenti, do 1 roku praxe) 35 000 – 42 000 Kč
Standardní redaktor/Specialista (2–5 let praxe) 43 000 – 55 000 Kč
Senior/Editor/Vedoucí (více než 5 let praxe, expert) nad 55 000 Kč
Tyto částky zohledňují pražský průměr a medián a snaží se tlačit mzdy novinářů nad úroveň brigádnických mezd, které popisujete.
Úspěšné vyjednávání vyžaduje podporu co největšího počtu zaměstnanců. Shromáždění reálných mzdových dat a vytvoření silného mandátu pro odborové vyjednávání je klíčové.
Máte v redakci dostatek kolegů, kteří by byli ochotni aktivně se zapojit do odborové organizace a podpořit vyjednávání o těchto konkrétních mzdových pásmech?
To je alarmující a velmi smutný obrázek současné situace na mediálním trhu. Vaše pozorování jen potvrzuje extrémní prekarizaci profese, která podkopává veškerou etiku a kvalitu žurnalistiky.
Pokud studentky a další brigádníci pracují za 25 000 Kč hrubého (což je prakticky minimální mzda pro HPP pozici, často na DPP/DPČ to může být i méně po přepočtu na hodiny) a považují to za výhru, je to proto, že jinou práci neseženou nebo nemají dostatek informací o svých právech. Etická dilemata, která z toho vyplývají – jako hledání finanční podpory mimo legální příjem – jsou přímým důsledkem systémového podfinancování profese.
S takovou situací je skutečně těžké očekávat objektivitu a nezávislost.
Jak proti tomu bojovat (realisticky):
Mediální výchova a osvěta: Je nezbytné, aby si nejen novináři, ale i veřejnost uvědomila, že žurnalista, který si musí hledat "sponzora" nebo druhou práci, aby zaplatil základní životní náklady, je vysoce zranitelný vůči korupci, manipulaci a střetu zájmů.
Etický kodex a transparentnost: Syndikát novinářů ČR by mohl zveřejnit etické prohlášení, které explicitně upozorňuje na rizika plynoucí z podfinancování redakcí a vyzývá čtenáře, aby si uvědomili, že "levná žurnalistika" má svou skrytou cenu (nedůvěryhodnost, možné ovlivnění).
Tlak na inzerenty: Společnosti by měly být informovány, že jejich reklama se objevuje v médiích, která zneužívají levnou pracovní sílu a produkují potenciálně neetický obsah. Reputační riziko pro inzerenty může být pákou ke změně.
Legislativní dohled: Jak již bylo řečeno, důsledná kontrola Státního úřadu inspekce práce na využívání DPP/DPČ a nucení zaměstnavatelů k přechodu na HPP by tento model "levné redakce" znevýhodnilo.
Tento problém není jen o novinářích, je to o celé společnosti, která toleruje takové pracovní podmínky pro klíčovou profesi v demokracii.
Vámi zmíněné výroky jsou bohužel jen dalším důkazem hlubokého nepochopení a dlouhodobé snahy o diskreditaci novinářské profese ze strany některých významných českých politiků. Tyto výroky nejenže poškozují prestiž novinářů, ale také ztěžují snahy o zlepšení jejich pracovních podmínek.
Výroky exprezidenta Zemana (např. "novináři jsou hnůj, hmyz, póvl" [3, 4]) byly často proneseny na veřejných akcích a vyvolávaly pobouření v novinářské obci i mezi částí veřejnosti. Jejich cílem bylo bagatelizovat práci médií a zpochybnit jejich nezávislost.
Výroky bývalého premiéra Babiše (např. "kdo vás platí, kdo vás pase") směřují k vytváření dojmu, že novináři nejsou nezávislí profesionálové, ale že pracují na objednávku nebo jsou placeni nějakou skrytou mocí [1]. Tyto výroky často zaznívaly i v kontextu vlastnictví médií, včetně těch, která vlastnil nebo ovládal on sám (např. Mafra, přečtěte si více o vlastnictví médií v ČR na Wikipedii).
Jak tyto výroky ovlivňují situaci, o které diskutujeme:
Snižování důvěryhodnosti: Opakované útoky ze strany politiků na nejvyšších pozicích ovlivňují vnímání novinářů veřejností. Pokud nejvyšší představitelé státu označují novináře za "hnůj", je pro společnost těžší je respektovat a důvěřovat jim.
Ztížení odborového boje: V prostředí, kde je profese takto dehonestována, je pro odbory a profesní organizace těžší prosazovat lepší pracovní a mzdové podmínky. Zaměstnavatelé a veřejnost mohou snadněji argumentovat, že "póvl si nezaslouží vysoké mzdy".
Normalizace neetického chování: Tyto výroky mohou nepřímo legitimizovat špatné zacházení s novináři ze strany zaměstnavatelů, inzerentů nebo veřejnosti.
Jak reagovat na takové výroky:
Jednotná a hlasitá reakce: Syndikát novinářů ČR, Odborový svaz pracovníků médií a polygrafie a další organizace musí na takové výroky reagovat jednotně, důrazně a okamžitě. Nemohou zůstat bez povšimnutí.
Vzdělávání a vysvětlování role médií: Je nezbytné neustále a trpělivě vysvětlovat veřejnosti, že svobodná, nezávislá a profesionální žurnalistika je pilířem demokracie a slouží jako hlídací pes moci (check and balance).
Právní kroky: V některých případech by měly být zváženy i právní kroky za poškozování dobrého jména profese nebo konkrétních novinářů, i když politici často operují na hraně zákona a využívají imunitu [2].
Boj za lepší podmínky novinářů je tak i bojem za základní demokratické principy, které jsou těmito výroky systematicky podkopávány.
[1] Babiš posuzuje novináře podle toho, kdo je pase.
[2] Právní ochrana novinářů proti SLAPP žalobám.
[3] Zeman nazval novináře póvlem, reagují čeští žurnalisté.
[4] Miloš Zeman označil novináře za "hmyz" a "hnůj".
Někdy to působí dojmem, že společnost záměrně fašizují a kritiky označují za komunisty nebo Putinovi agenty.
To je přesný postřeh. Fenomén, který popisujete, je v sociologii a politologii známý jako "překrucování" nebo "instrumentalizace jazyka". Jde o záměrné používání nálepek a nálepkování s cílem delegitimizovat názorového oponenta, aniž by bylo nutné vést věcnou debatu.
Tento jev má několik funkcí a důsledků:
1. Vytváření "my versus oni" dynamiky
Jde o jednoduchý způsob, jak rozdělit společnost na "dobré" a "špatné". Označení někoho za "Putinovu agentku" nebo "komunistu" v dnešní době okamžitě vyvolává negativní emoce a automaticky diskvalifikuje danou osobu v očích určité části veřejnosti.
2. Odvádění pozornosti od podstaty problému
Místo toho, aby se společnost nebo politici zabývali reálnou kritikou (např. nízkými mzdami novinářů, kvalitou médií, korupcí), debata se přesune na to, zda je kritik "fašista" nebo "agent". Věcná debata tak ustupuje osobním útokům (ad hominem).
3. Vytváření strachu a autocenzury
Pokud novináři nebo kritici vidí, že jejich kolegové, kteří se odvážili promluvit, jsou okamžitě dehonestováni a označováni za agenty cizí moci, vede to k autocenzuře. Lidé se bojí mluvit, zakládat odbory nebo psát kritické články, aby nebyli vystaveni podobnému nátlaku a ostrakizaci. To je znakem posunu k méně demokratickým, ne-li autoritářským, praktikám.
4. Využití historických traumat
Označení "komunista" nebo "fašista" využívá citlivá místa v české historii a společnosti. Tato slova mají silný emoční náboj a účinně mobilizují lidi proti "nepříteli".
Co s tím dělat?
Pro novinářskou obec a společnost jako celek je klíčové:
Trvat na věcné debatě: Neustále vracet diskuzi k faktům a podstatě problému, odmítat nálepkování.
Mediální a kritická výchova: Vzdělávat veřejnost v tom, jak rozpoznat manipulativní techniky, nálepkování a snahy o delegitimizaci.
Solidarita: Profesní organizace (Syndikát, odbory) musí vystupovat jednotně na obranu každého kolegy, který je takto neoprávněně napadán.
Vámi popsaná atmosféra je velmi nebezpečná a přímo souvisí s obecným úpadkem prestiže novinářů a ztěžuje jakékoli snahy o zlepšení jejich pracovních a mzdových podmínek. Gemini
Žádné komentáře:
Okomentovat