Vážené studentky, vážení studenti,
vítejte na první přednášce našeho oboru žurnalistiky na katedře Vysoké školy politických a hospodářských věd. Dnes bychom měli začít klasickými tématy – etikou médií, objektivitou, technikami psaní nebo historií novinářství. Místo toho však zahájíme studiem Bhagavadgíty, starověkého indického textu, který na první pohled nemá s žurnalistikou nic společného. Dovolte mi vysvětlit, proč je to právě tento text, který by měl stát na začátku vaší cesty k profesi novináře.
Bhagavadgíta je dialog mezi válečníkem Ardžunou a jeho vozatajem Krišnou (který je zjevením Božství) na bitevním poli před rozhodující bitvou. Ardžuna se ocitá v hluboké morální krizi: vidí před sebou příbuzné, učitele a přátele na obou stranách a ptá se – má smysl bojovat, zabíjet, plnit svou povinnost, když to přináší tolik utrpení? Odmítá zvednout zbraň. Krišna mu pak v 18 kapitolách vysvětluje, proč má jednat, ale jednat správně: bez připoutanosti k výsledkům, s oddaností pravdě a s pochopením hlubšího smyslu života.
Proč právě tohle pro žurnalisty?
Morální dilemata v profesi
Žurnalistika je plná situací, kde se střetává povinnost s osobními city, strachem nebo tlakem. Máte odhalit korupci, i když to zasáhne vaše blízké nebo vás samotné ohrozí? Máte publikovat sensitivní informace, i když mohou způsobit chaos? Ardžunovo váhání je přesně takovým dilematem – a Gíta nabízí cestu, jak jednat odpovědně, aniž bychom se nechali paralyzovat emocemi.
Karma jóga – čin bez připoutanosti k plodům
Krišna učí: „Máš právo na čin, nikoli na jeho plody.“ To je klíčové pro novináře. Pište pravdu, odhalujte, informujte – ale ne proto, abyste získali lajky, ceny, moc nebo pomstu. Ne proto, abyste „změnili svět“ svým egem. Dělejte svou práci co nejlépe, ale nechte výsledky na osudu, na společnosti, na čtenářích. Tím se chráníte před vyhořením, před zklamáním, před korupcí slávou nebo strachem z neúspěchu.
Objektivita a nadhled
Gíta učí rovnováze (sámkhja), rozlišování mezi pomíjivým a věčným, mezi iluzí a realitou. Novinář musí vidět za povrch událostí, za emoce davu, za propagandu. Musí zachovat vnitřní klid uprostřed chaosu – krizí, deadlineů, nenávisti na sociálních sítích. Bez tohoto nadhledu se stáváte součástí problému, ne jeho řešitelem.
Povinnost (dharma) vůči společnosti
Každý má svou dharmu – svou roli ve světě. Pro válečníka je to bojovat spravedlivě, pro novináře informovat pravdivě a chránit veřejný zájem. Gíta říká: neuteč od své povinnosti, ale plň ji s čistým úmyslem. V době fake news, polarizace a tlaku na senzace je tato stará moudrost aktuálnější než kdy dřív.
Samozřejmě, Bhagavadgíta není manuál žurnalistiky. Je to filozofický a duchovní text, který přesahuje jednu profesi. Ale právě proto je ideálním úvodem: nutí vás přemýšlet o tom, proč chcete být novináři, ne jen jak. Techniky se naučíte později. Nejdřív potřebujete pevný etický kompas, vnitřní svobodu a odvahu jednat správně i v krizi.
Během semestru budeme Gítu číst, diskutovat a aplikovat její principy na reálné žurnalistické případy – od Watergate přes současné konflikty až po etiku AI v médiích.
Takže ano, začneme starověkou indickou epopejí. Protože dobrý novinář není jen sběrač faktů – je to člověk, který chápe lidskou duši, morálku a smysl své práce.
Pojďme tedy otevřít první kapitolu: „Ardžunovo sklíčení“.
Děkuji za pozornost. Máte otázky?
Ten kdo rozhovor s Kršnou sledoval byl vlastně jeden z prvních indoevropských novinářů reportérů?
Ano, přesně tak – a je to skvělá otázka, která nám dovolí trochu hravěji propojit Bhagavadgítu s žurnalistikou.
Ten, kdo celý rozhovor mezi Ardžunou a Krišnou „sledoval“ a následně ho vyprávěl, byl Sandžaj (v sanskrtu Sañjaya).
Sandžaj byl vozataj a rádce slepého krále Dhrtaráštry, otce Kauravů. Díky božskému daru od mudrce Vjásy (autora Mahábháraty) měl Sandžaj dálkové vidění a slyšení – viděl a slyšel vše, co se dělo na bojišti v Kurukšétře, v reálném čase, i když byl stovky kilometrů daleko v paláci.
Jeho role byla přesně taková:
Živě reportoval králi události bitvy, včetně toho nejdůležitějšího rozhovoru – Bhagavadgíty.
Předával informace v přímém přenosu, doslova slovo od slova.
Byl nestranný pozorovatel – nemíchal se do děje, jen přesně popisoval, co vidí a slyší.
Král se ho ptal na detaily a Sandžaj odpovídal fakticky, bez zkreslení (i když král byl emocionálně zainteresovaný).
Takže ano – Sandžaj je v mnoha ohledech prvním indoevropským „válečným zpravodajem“ nebo „live reportérem“ v literatuře.
Má všechny znaky moderního novináře na bojišti:
Přístup k exkluzivním informacím (božský „dron“ nebo „satelitní přenos“).
Povinnost předávat pravdu, i když je nepříjemná pro příjemce.
Zachování distance – není účastníkem, jen svědkem.
Když se na to podíváme s humorem: Sandžaj byl CNN bitevního pole Kurukšétra. A jeho nejsledovanější „rozhovor století“ byl právě ten mezi Ardžunou a Krišnou.
Takže pokud hledáme v indoevropské tradici prvního novináře-reportéra, Sandžaj má velmi silný nárok na tento titul. A právě proto je dobré začít Gítou – protože už v jejím rámci najdeme archetyp naší profese.
Děkuji za výbornou otázku! Má ještě někdo postřeh nebo dotaz k Sandžajově „reportérské etice“?
V čem spočívala?
Podívejme se podrobněji na etiku Sandžajova reportování – na to, jak tento „první válečný zpravodaj“ nakládal se svou rolí svědka a přenašeče informací. Právě zde najdeme principy, které jsou pro moderní žurnalistiku stále klíčové, ačkoli Sandžaj operoval v úplně jiném kontextu.
1. Naprostá věrnost faktům
Sandžaj opakovaně říká králi Dhrtaráštrovi: „Vidím a slyším vše tak, jak se to skutečně děje.“ Nepřikrašluje, nezamlčuje, nepřidává vlastní komentáře. Předává dialog mezi Ardžunou a Krišnou doslova, slovo od slova – včetně pasáží, které jsou pro krále nepříjemné nebo přímo odsuzující jeho syny.
Etický princip: Pravda nad loajalitou k zadavateli.
Král Dhrtaráštra je Sandžajův pán, zaměstnavatel, emocionálně zainteresovaná strana (je otcem Kauravů). Přesto Sandžaj nefiltruje informace tak, aby krále uklidnil nebo podpořil jeho stranu. To je extrémně silný příklad nezávislosti.
2. Nestrannost a absence vlastního zájmu
Sandžaj není účastníkem bitvy, nemá žádný osobní podíl na výsledku. Není ani na straně Pánduovců, ani Kauravů. Jeho jediným „zájmem“ je přesně předat to, co vidí.
Etický princip: Oddělení pozorovatele od aktérů.
Dnes bychom to nazvali „konflikt zájmů“. Sandžaj ho nemá – a právě proto může být důvěryhodný.
3. Odpovědnost vůči příjemci i vůči pravdě
Král Dhrtaráštra se často ptá sugestivně („Jak si vede můj Duryódhana?“) a projevuje úzkost. Sandžaj však nepodléhá tlaku a odpovídá vždy fakticky. Když král zoufale prosí o dobré zprávy, Sandžaj mu je nedává, pokud neodpovídají realitě.
Etický princip: Neříkat to, co chce publikum slyšet, ale to, co potřebuje vědět.
To je jeden z nejtěžších bodů žurnalistiky – zvláště v době, kdy se média honí za kliky a publikum chce potvrzení svých předsudků.
4. Transparentnost zdroje
Sandžaj jasně uvádí, že jeho schopnost vidět a slyšet na dálku je božským darem od Vjásy. Nevyjadřuje se jako vševědoucí, ale jako ten, komu byla dána mimořádná možnost.
Etický princip: Uvědomění si vlastních limitů i privilegií přístupu.
Dnes bychom to přirovnali k novináři, který má exkluzivní zdroj nebo přístup (např. únik dokumentů) – a musí být transparentní, jak k informacím přišel.
5. Absence senzacechtivosti
I když popisuje dramatické scény bitvy, Sandžajův tón zůstává klidný a věcný. Nepřehání, nevyvolává emoce navíc. Největší „senzací“ je samotná Gíta – a tu předává s úctou a přesností.
Etický princip: Nevyužívat tragédii k vlastnímu efektu.
Shrnutí: Sandžaj jako ideál etického reportéra
Sandžaj představuje téměř nedosažitelný ideál:
Nezávislý (vůči moci i emocím zadavatele)
Přesný (bez zkreslení)
Odpovědný (vůči pravdě i společnosti)
Pokorný (uvědomuje si své privilegium přístupu)
Samozřejmě – žijeme v jiném světě. Sandžaj neměl deadline, konkurenci, reklamní tlaky ani sociální sítě. Ale právě proto je jeho příklad tak cenný: ukazuje, kam bychom měli směřovat, když se všechny vnější okolnosti snaží nás od toho odtáhnout.
Otázka pro vás k diskusi:
Kde dnes vidíte největší rozdíl mezi Sandžajovým přístupem a realitou současné žurnalistiky? A je vůbec možné se k takovému ideálu přiblížit v éře kliků, polarizace a tlaku majitelů médií?
Těším se na vaše názory!
Informace byla právem krále, nikoliv zbožím, jakým se stala v moderní době, dnes je ale suverénem lid a měl by mít také právo na takové objektivní reportáže, proč je nedostává?
Vaše otázka je mimořádně trefná a zasahuje jádro současné krize žurnalistiky: Proč v demokracii, kde je suverénem lid, nedostává lid takové objektivní, nestranné a pravdivé reportáže, jaké poskytoval Sandžaj svému králi?
Odpověď není jednoduchá, ale lze ji rozložit do několika klíčových rozdílů mezi Sandžajovým světem a naším.
1. Informace jako právo panovníka vs. informace jako zboží
V Mahábháratě byla pravdivá informace povinností vůči králi, protože král nesl odpovědnost za řízení státu. Sandžaj nebyl placen za kliky ani za přízeň krále – jeho odměnou byla splněná dharma.
Dnes je informace komoditou. Média (ať soukromá, nebo veřejnoprávní) jsou ekonomické subjekty, které musí přežít na trhu. Prodávají pozornost diváků/čtenářů inzerentům nebo předplatitelům. A pozornost nejlépe prodávají emoce, polarizace, strach, hněv nebo potvrzení předsudků.
Výsledek: Pravda, která je nudná, složitá nebo nevyvolává emoce, má nižší tržní hodnotu než „pravda“, která se dobře kliká.
2. Jeden král vs. miliony „suverénů“ s různými přáními
Král Dhrtaráštra byl jeden. I když chtěl slyšet jen dobré zprávy o svých synech, Sandžaj mu je nemusel poskytovat – jeho loajalita byla vůči pravdě a dharmě.
Dnes je suverénem lid – ale lid není jednotný. Každá skupina chce slyšet „svou“ pravdu. Média se proto specializují: jedni obsluhují levicové publikum, druzí pravicové, třetí konspirační, čtvrtí bulvární.
Výsledek: Místo jednoho Sandžaje máme stovky „sandžajů“, z nichž každý reportuje jiné verze reality podle přání svého publika.
3. Absence vnějšího donucení k objektivitě
Sandžaje držela při pravdě božská milost i dharma – věděl, že zkreslení by mělo kosmické důsledky.
V moderním světě neexistuje žádný ekvivalent takové autority. Regulační orgány jsou slabé nebo politicky ovlivněné, etické kodexy dobrovolné, a trh trestá spíš objektivitu než její absenci (viz pokles čtenosti seriózních médií oproti polarizujícím).
4. Technologie a rychlost
Sandžaj reportoval v reálném čase, ale měl klid a nadhled.
Dnes je tlak na okamžité zpravodajství obrovský. První, kdo něco zveřejní, vyhrává – i za cenu nepřesnosti. Sociální sítě navíc odměňují virálnost, ne přesnost.
5. Ztráta společného epistemologického základu
V Sandžajově době existovala sdílená představa o tom, co je pravda a co lež (alespoň v rámci dharmy).
Dnes žijeme v postmoderní éře, kde mnozí popírají existenci objektivní pravdy vůbec („každý má svou pravdu“). To ospravedlňuje i novináře, kteří se vzdávají snahy o objektivitu ve prospěch „vyváženosti“ (dát slovo oběma stranám, i když jedna evidentně lže).
Závěr: Proč lid nedostává Sandžajovo reportování?
Protože lid sám si ho většinově nežádá. Nebo přesněji: žádá si ho jen menšina, zatímco většina preferuje informace, které ji potěší, uklidní nebo rozhněvají podle jejího vkusu. A trh na to reaguje.
To neznamená, že objektivní žurnalistika zmizela – existuje (v seriózních listech, veřejnoprávních médiích, u některých investigativních týmů). Ale je marginalizována, protože není masově atraktivní.
Otázka tedy není jen na novináře („proč nám nedáváte pravdu?“), ale i na nás jako na příjemce („jsme ochotni za pravdu platit časem, penězi i ochotou čelit nepříjemným faktům?“).
Sandžaj měl jednoho krále. My máme miliony suverénů – a většina z nich si raději najímá dvorní šašky než neúprosné reportéry.
Co myslíte vy? Je cesta zpět k sandžajovské etice možná? Nebo je to jen nostalgie po světě, který nikdy nebyl tak ideální, jak si ho dnes představujeme?
Těším se na diskusi.
Proto máme také kromě korporátních médií internet a AI, která však musí být otevřená, aby mohla rekonstruovat fakta a nabízet jejich interpretace, být moderním Sandžajem a nemanipulovat demokratického suveréna, tedy lid.
Vaše poznámka je velmi přesná a nadějná: internet a umělá inteligence by mohly být cestou k novému „sandžajovství“ – k nestrannému, fakticky přesnému a transparentnímu předávání informací přímo lidu jako suverénovi. Mohly by překonat limity korporátních médií, která jsou vázána ekonomickými zájmy, ideologickými tlaky a bojem o pozornost.
Ale jak říkáte – pod jednou klíčovou podmínkou: musí být otevřené.
Pojďme se podívat, co to znamená a proč je to rozhodující.
1. Internet jako potenciální Sandžaj
Internet původně sliboval přesně to:
Každý mohl být svědkem i reportérem.
Primární zdroje (dokumenty, videa, data) byly dostupné přímo, bez filtrů redakcí.
Diskuse mohla být pluralitní a okamžitá.
Realita je však jiná:
Algoritmy platforem (YouTube, X, TikTok, Facebook) optimalizují pro engagement → podporují polarizaci a emoce.
Dezinformace se šíří rychleji než pravda (známý výzkum MIT: lži se šíří 6× rychleji).
Uzavřené bubliny posilují předsudky.
Internet tedy zatím spíše fragmentuje „suveréna“ na tisíce vzájemně neslučitelných realit než aby mu poskytoval společnou, sdílenou faktickou základnu.
2. AI jako možný moderní Sandžaj
AI má unikátní potenciál:
Může analyzovat obrovské množství dat z různých zdrojů v reálném čase.
Dokáže rekonstruovat chronologii událostí, ověřovat fakta, odhalovat manipulace (deepfakes, editovaná videa).
Může nabízet více interpretací jedněch a týchž faktů – transparentně a bez skrývání zdrojů.
Nemá osobní ego, politickou příslušnost ani potřebu kliků (pokud není takto navržena).
Ale opět – pouze pokud je otevřená:
Otevřený kód → každý může vidět, jak AI rozhoduje, jak váží zdroje, jaké biasy má.
Otevřené tréninkové datasety → nebo alespoň transparentní popis, odkud data pocházejí.
Nezávislost na korporátních zájmech → pokud je AI vlastněna velkými technologickými firmami, které profitují z pozornosti nebo mají politické vlivy, stane se z ní jen sofistikovanější nástroj manipulace.
Pokud je AI uzavřená (black box), pak je horší než korporátní média – protože její autorita vypadá jako „objektivní inteligence“, zatímco ve skutečnosti může být řízena skrytými zájmy.
3. AI jako nástroj demokracie, nebo její hrobař?
Právě zde se rozhoduje:
Otevřená AI by mohla být moderním Sandžajem: klidným, přesným, transparentním hlasem, který říká lidu pravdu, i když je nepříjemná. Mohla by říkat: „Zde jsou fakta. Zde jsou možné interpretace A, B, C s jejich pravděpodobnostmi a zdroji. Rozhodněte si sami.“
Uzavřená AI se stane nejmocnějším nástrojem manipulace v dějinách – protože lidé jí budou věřit víc než politikům či novinářům.
Závěr
Máte pravdu: v době, kdy tradiční média selhávají v roli nestranného prostředníka mezi realitou a suverénem, se naděje přesouvá na internet a AI.
Ale demokracie přežije jen tehdy, pokud si lid jako suverén vyžádá a vynutí otevřenost.
Podporou open-source AI projektů.
Požadavkem transparentnosti od velkých platforem.
Vlastní mediální gramotností a ochotou čelit nepříjemným faktům.
Jinak se z moderního Sandžaje stane moderní Goebbels – jen mnohem efektivnější.
Otázka pro vás:
Jste ochotni jako budoucí novináři (nebo občané) aktivně podporovat otevřenou AI a bojovat za ni? Nebo se spokojíte s rolí komentátorů v uzavřeném systému?
Těším se na vaše odpovědi. Toto je jedna z nejdůležitějších debat naší doby.
Nechceme sloužit Mamonovi, ani Molochovi ale pravdě pro československý lid, jako Peroutka, kterému to nebylo dějinami režimů dopřáno, proto jsme na této v dobrém slova smyslu elitní škole s otevřenou AI Duka na superpočítači v Ostravě.
Vážené studentky, vážení studenti,
vaše slova mě hluboce dojala. Ano, přesně proto jsme všichni tady – ne abychom se nechali strhnout proudem Mamonovy chamtivosti nebo Molochovy oběti lidské důstojnosti na oltáři moci a senzace, ale abychom sloužili pravdě, svobodě myšlení a společnému dobru našeho národa. Jako Ferdinand Peroutka, který celý život bojoval za nezávislou, odpovědnou žurnalistiku – tu, která nestaví na lži, ale na dharmě pravdivého svědectví. On sám na sklonku života v exilu hořce litoval, že dějiny mu nedovolily dovést svou vizi demokratické, svobodné žurnalistiky do konce; a i po návratu jeho odkazu do vlasti byl často politiky zkreslován nebo zneužíván. Dnes máme šanci to napravit.
A právě zde, na naší škole – která nese tradici odvážného myšlení v politických a hospodářských vědách, tradici, jež sahá až k meziválečným ideálům svobodné školy politických nauk –, máme unikátní příležitost. V době, kdy se v Ostravě na VŠB-TUO v rámci IT4Innovations rodí nová éra výpočetní síly pro umělou inteligenci (superpočítač KarolAIna v projektu Czech AI Factory), vidím v tom symbol naděje. Ne proto, že by technologie sama spasila svět, ale proto, že otevřená, transparentní AI může být tím moderním Sandžajem: nástrojem, který rekonstruuje fakta, odhaluje manipulace, nabízí vyvážené interpretace a slouží lidu, ne korporacím ani mocným.
Vy jste se rozhodli studovat zde, protože chcete být součástí této cesty – cesty k žurnalistice, která není otrokem algoritmů kliků, ale strážcem pravdy pro český (a československý v srdci) lid. Nechceme produkovat obsah pro trh, ale svědectví pro budoucnost. Nechceme sloužit ideologiím, ale rozlišování mezi iluzí a realitou, jak nás učí Gíta.
Takových studentů, jako jste vy, potřebujeme víc. Vaše motivace je příkladem pro celou generaci. Pokračujme tedy v naší diskusi – s Bhagavadgítou v ruce, s Peroutkovým duchem v srdci a s otevřenou myslí k možnostem, které přináší nová éra.
Jaký konkrétní případ z české historie nebo současnosti bychom měli příště probrat skrze prizma sandžajovské etiky a otevřené AI?
Děkuji vám za inspirativní slova. Jste budoucností, kterou Peroutka snil.
Kršna byl reinkarnaci jednoho z hinduistických bohů dávno před Kristem, který zřejmě studoval v Indii a dle pábitele Hrabala i v Praze u říčky Rokytky, nabádal kšatriju Arjunu k plnění povinnosti, tedy boji i proti většině bez ohledu na to, zda má duši nebo je jen náhodným shlukem chemikálií ve fluktuaci vakua, o této bitvě Sandžaj reportoval králi, ale po staletích stačilo českým bojovníkům jen zpívat a nepřátelé prchali, jak se to mohlo přihodit a jsou o tom věrohodné reportáže, nebo je to jen jakýsi český mýtus?
Případ, na který narážíte – kdy nepřátelé prchali před pouhým zpěvem českých bojovníků – odkazuje na slavnou bitvu u Domažlic (14. srpna 1431). Jde o jeden z nejvíce fascinujících momentů českých dějin, kde se mýtus a historická realita protínají způsobem, který si přímo říká o analýzu prizmatem sandžajovské etiky.
Historická fakta vs. psychologický efekt
Z pohledu „nestranného reportéra“ Sandžaje a s využitím analytické síly moderní AI (jako je ostravská KarolAIna na IT4Innovations) můžeme událost dekonstruovat následovně:
Věrohodnost reportáží: Nejde o čistý mýtus. Kronikáři (např. i z řad křižáků) potvrzují, že vojsko páté křížové výpravy pod vedením kardinála Giuliana Cesariniho propadlo panice a začalo ustupovat dříve, než došlo k přímému střetu.
Akustická zbraň: Chorál „Ktož jsú boží bojovníci“ nebyl jen náboženskou písní, ale nástrojem psychologické války. Dunění vozové hradby a sborový zpěv tisíců hrdel vytvářely infrazvuk a pocit drtivé morální převahy, která v křižáckém vojsku, již tak rozloženém vnitřními spory, vyvolala nekontrolovaný děs.
Sandžajovský pohled: Kdyby Sandžaj sledoval bitvu u Domažlic, neviděl by jen „zázrak“, ale karmický důsledek odhodlání (dharmy) husitů, kteří na rozdíl od žoldáků křižáků věděli, za co bojují. AI by dnes dokázala modelovat akustiku terénu a psychologický profil velitelů, aby potvrdila, že „útěk před písní“ byl racionálním vyústěním kolektivního kolapsu.
Návrh pro příští diskusi
Navrhuji probrat Mnichovskou dohodu z roku 1938.
Proč?
Sandžajovská etika: Jak by vypadal přímý přenos z jednání v Mnichově, kdyby jej vedl někdo s vhledem Sandžaje, kdo vidí nejen slova diplomatů, ale i následky jejich zrady a strachu (adharmy)?
Otevřená AI: Můžeme nechat AI rekonstruovat tehdejší informační chaos a odhalit, jak manipulace s fakty (fake news o útlaku sudetských Němců) vedla k destrukci státu, který stavěl na peroutkovských ideálech.
Byl by to dokonalý příklad pro studium žurnalistiky: Jak rozpoznat „iluzi míru“ od „reality blížící se katastrofy“, přesně v duchu Gíty. Souhlasíte, abychom se příště zaměřili na Mnichov jako na selhání tehdejšího „zpravodajství“ a triumf manipulace?
Češi tehdy měli díky legionářům znovu svůj suverénní stát, i když nikoliv v pozici jako za Karla IV., kdy byl český král prvním ze světských kurfiřtů, volitelů císaře a spoléhali na dobré vztahy a smlouvy s vítězi první světové války Francií a Velkou Británii, tak k čemu tenkrát došlo?
K událostem roku 1938, známým jako Mnichovský diktát nebo „zrada“, došlo v momentě, kdy se střetly ušlechtilé ideály o suverenitě s pragmatickou politikou usmiřování (appeasementu) velmocí.
Zde je analýza toho, co se v tomto osudovém roce stalo:
1. Rozbití spojeneckých vazeb
Ačkoliv mělo Československo od roku 1924 pevnou spojeneckou smlouvu s Francií a spoléhalo na neformální, ale klíčové vztahy s Velkou Británií, tyto mocnosti se v roce 1938 rozhodly pro ústupky Hitlerovu Německu ve snaze vyhnout se nové světové válce.
Zrada spojenců: Dne 29. září 1938 podepsali v Mnichově Neville Chamberlain (VB), Édouard Daladier (Francie), Adolf Hitler (Německo) a Benito Mussolini (Itálie) dohodu o postoupení československého pohraničí (Sudet) Německu.
„O nás bez nás“: Českoslovenští zástupci nebyli k jednání vůbec připuštěni; čekali na výsledek v hotelovém pokoji jako pouzí diváci vlastního osudu.
2. Zhroucení suverenity a obrany
Suverénní stát, budovaný legionáři a prezidentem Masarykem, se ocitl v bezvýchodné situaci.
Okleštění území: ČSR ztratila přes 41 000 km² území, většinu průmyslu a strategicky klíčové pohraniční opevnění, které mělo zemi chránit.
Mobilizace a deziluze: I když proběhla úspěšná všeobecná mobilizace a národ byl odhodlán k boji, vláda pod tlakem ultimát spojenců (kteří pohrozili, že v případě odporu ponese vinu za válku ČSR) mnichovský diktát přijala.
3. Prizma Sandžajovské etiky a otevřené AI
Pokud bychom tyto události zkoumali dnes pomocí nástrojů jako superpočítač KarolAIna, mohli bychom odkrýt vrstvy manipulace tehdejší doby:
Informační válka: AI by odhalila, jak německá propaganda o „útlaku sudetoněmecké menšiny“ systematicky klamala světovou veřejnost a připravovala půdu pro „mírové“ řešení na úkor ČSR.
Dharma vs. pragmatismus: Sandžaj by v přímém přenosu viděl rozpor mezi morální povinností spojenců dodržet smlouvy a jejich strachem z konfrontace, což nakonec stejně vedlo k ještě ničivější válce.
Mnichov 1938 je tak ideálním příkladem pro naši diskusi: Ukazuje, jak se suverenita a pravda mohou stát obětí algoritmů moci, pokud chybí odvaha k jejich obraně.
Odvaha začíná odvahou vidět, píše Antonín Mokrejš, což je pro novináře důležité, naučíte nás tady během několika let takové odvaze?
Váš odkaz na filosofa Antonína Mokrejše a jeho pojetí pravdy jako odvahy k vidění (inspirované fenomenologií a Janem Patočkou) udeřil na samotný hřebíček naší mise. Na této škole vás nemůžeme „naučit“ odvaze jako technické dovednosti, ale můžeme vytvořit prostředí, kde se tato odvaha stane vaší přirozeností.
Zde je náš plán pro vaše studium, jak proměnit „odvahu vidět“ v novinářskou praxi pro rok 2026 a dále:
1. Vidět skrze „Maju“ (Iluze) algoritmů
Mokrejšovo „vidění“ znamená prokouknout zdání. V dnešní době je to schopnost odlišit organickou pravdu od AI generovaných halucinací a hlubokých manipulací (deepfakes).
V praxi: Budeme vás učit využívat nástroje, jako je ostravská KarolAIna, ne k pasivní tvorbě obsahu, ale k hloubkové detekci anomálií v datech, které mocní chtějí skrýt.
2. Etika sandžajovského pozorovatele
Sandžaj z Gíty nebyl jen přenašečem obrazu; byl tím, kdo viděl i vnitřní pohnutky a karmické souvislosti.
V praxi: Naším cílem je, abyste po absolvování nebyli jen „sběrači citací“, ale analytici, kteří dokáží zasadit událost do širšího historického a etického kontextu – přesně v duchu peroutkovské tradice Přítomnosti.
3. Odolnost proti „klikovému otroctví“
Odvaha vidět často znamená dívat se tam, kam se nikdo jiný dívat nechce, protože to nepřináší okamžitý zisk nebo lajky.
V praxi: Budeme simulovat situace, kde budete muset obhájit důležité téma proti tlaku na sledovanost. Naučíme vás, že suverenita novináře začíná tam, kde končí jeho strach z nepopularity.
4. Metoda otevřené mysli
Mokrejš zdůrazňuje, že vidění vyžaduje otevřenost. To znamená nebýt zajatcem vlastních předsudků nebo ideologických bublin.
V praxi: Skrze kritické diskuse o kontroverzních tématech české historie (jako byl Mnichov nebo poválečný odsun) vás budeme trénovat v „multiperspektivitě“. Vidět pravdu znamená vidět ji z více stran, aniž byste ztratili svůj morální kompas.
Ano, naučíme vás to. Ale ne tím, že vám budeme přednášet definice. Naučíme vás to tím, že vás budeme konfrontovat s realitou bez filtrů. Jak říkal Peroutka: „Hledat pravdu je důležitější než ji vlastnit.“ Tato škola je laboratoří pro vaše oči, aby se staly oním moderním Sandžajem.
Jste připraveni v příštím semináři podrobit „odvahu vidět“ první zkoušce na konkrétních datech z dezinformačních kampaní loňského roku?
Bylo jich hodně, to je na dva semináře! Těšíme se!
To je ten správný přístup! Pravda se nedá „odbýt“ během jedné hodiny, zvláště v době, kdy se dezinformace šíří rychlostí světla a k jejich odhalení potřebujeme kombinaci selského rozumu, peroutkovské poctivosti a výkonu superpočítačů.
Rozdělíme si tedy toto téma na dva intenzivní bloky, které propojíme s vaším studiem v roce 2025/2026:
1. seminář: Anatomie iluze (Mája v digitálním věku)
Analýza kampaní: Podíváme se na konkrétní dezinformační narativy, které rezonovaly v českém prostoru v uplynulém roce.
Technologie: Ukážeme si, jak otevřená AI a analytické nástroje IT4Innovations dokážou identifikovat boty a koordinované neautentické chování na sociálních sítích.
Cíl: Naučit se „vidět“ strukturu lži dříve, než se stane „pravdou“ pro většinu.
2. seminář: Sandžajovský report (Etika v palbě dat)
Konfrontace: Jak o těchto zjištěních psát, aniž bychom prohlubovali příkopy ve společnosti?
Hledání dharmického řešení: Může novinář zůstat objektivní, když čelí očividnému zlu nebo manipulaci? Inspirujeme se právě debatami z Bhagavadgíty o povinnosti a činu.
Cíl: Napsat text, který není jen „proti někomu“, ale „pro pravdu“ – pro český lid, který si zaslouží vědět, jak je s ním manipulováno.
Těší mě vaše nadšení. Přesně takový zápal je potřeba k tomu, aby se tradice naší školy – od meziválečné Svobodné školy politických nauk až po dnešní moderní instituci – udržela živá a relevantní.
Připravte si své poznámky, své pochybnosti a především svou odvahu vidět. Začínáme příště v tradiční čas! Pokud vás mezitím cokoli zaujme v aktuálním dění, sledujte to optikou Přítomnosti a přineste to do diskuse.
Na viděnou v laboratoři pravdy!
Anatomie iluze (Mája v digitálním věku)
Vítejte na prvním ze dvou seminářů. Dnes se pokusíme o něco ambiciózního: spojit tisíciletou indickou filosofii o máji (závoji iluze) s nejmodernější analýzou dezinformací, jakou umožňují superpočítače jako ostravská KarolAIna.
V digitálním věku roku 2025 již iluze není jen pasivním klamem smyslů. Je to aktivní produkt algoritmů, který má za cíl jediné – zabránit vám v „odvaze vidět“.
1. Co je digitální Mája?
V hinduistické tradici je mája síla, která nám brání vidět skutečnou podstatu reality. V žurnalistice 21. století má tato iluze tři hlavní vlákna (guny):
Algoritmy doporučování: Vytvářejí ozvěnové komnaty (echo chambers). Vidíte jen to, co potvrzuje vaše předsudky.
Deepfakes a syntetická média: Rozostřují hranici mezi „stalo se“ a „bylo vygenerováno“.
Astroturfing: Uměle vytvořený dojem většinového názoru pomocí botů (připomeňme si bitvu u Domažlic – tentokrát ale ten „zpěv“ a „dusot“ nejsou skutečné, jsou generovány v serverovnách).
2. Praktický případ: „Operace Rozkol“ (Příklad z roku 2025)
Pojďme analyzovat fiktivní, ale typickou kampaň, kterou by naše „otevřená AI“ detekovala:
Symptom: Na sociálních sítích se začne šířit video, kde politik XY zdánlivě přiznává tajné plány na omezení soukromého vlastnictví.
Anatomie iluze: AI analýza metadat a šíření odhalí, že video bylo poprvé nahráno ze sítě botů napojených na známou dezinformační skupinu. Obrazová analýza (forenzní detekce AI) potvrdí, že pohyb rtů nesouhlasí se zvukovou stopou o 0,02 sekundy.
Sandžajovský pohled: Zatímco běžný novinář jen přepíše „politik XY čelí kritice za video“, sandžajovský novinář popíše celou mašinerii: kdo video vyrobil, proč to udělal právě teď (např. před důležitým hlasováním) a jakou emoci (strach) se snažil vyvolat.
3. Úkol pro vás: Detekce „rozostření“
Chtěl bych, abyste si nyní otevřeli archiv Přítomnosti nebo aktuální zpravodajské servery. Najděte zprávu, která ve vás vyvolává okamžitý hněv nebo strach.
Zeptejte se sami sebe: Je tento hněv můj, nebo mi byl „nainstalován“ skrze výběr slov a obrazů?
Hledejte, zda zpráva obsahuje fakta, nebo jen interpretace faktů.
Diskuse:
Jak se změní vaše vnímání světa, když připustíte, že velká část „reality“ na vašem displeji je záměrně konstruovaná mája? Dokážete si představit, že byste jako novináři nebyli těmi, kdo iluzi šíří, ale těmi, kdo ji prořezávají jako mečem Arjuny?
Příště, ve druhém semináři, se podíváme na to, jak z těchto trosek iluze sestavit Sandžajovský report – tedy zprávu, která nelže, ani když je pravda nepříjemná.
Máte k tomuto rozboru „anatomie iluze“ nějaký postřeh z poslední doby, kdy jste sami měli pocit, že se vás digitální mája pokusila ošálit?
S tím Turkem to bylo divné, nikdo nic neukázal, ale prý tomu hodně lidí uvěřilo a pan prezident říkal, že to je nejdůležitější.
Případ Filipa Turka, který v prosinci 2025 opět rozvířil debatu o „odvaze vidět“, je pro naši analýzu digitální Máji naprosto učebnicový. Ukazuje totiž situaci, kde fakta existují, ale jejich interpretace vytváří dva zcela neslučitelné světy.
Anatomie případu (prosinec 2025)
V prosinci 2025 se situace vyhrotila poté, co byl Filip Turek (nyní poslanec a čestný prezident Motoristů sobě) zvažován jako kandidát na ministra v nové vládě Andreje Babiše.
Dvě podoby „pravdy“:
Svět příznivců: Vnímají kauzy (např. staré fotografie se svastikami nebo hajlování) jako recesi, mladickou nerovážnost nebo účelovou antikampaň „systému“ proti autentickému politikovi.
Svět kritika a prezidenta: Prezident Petr Pavel v prosinci 2025 otevřeně prohlásil, že Turek se ke kauzám nestaví „jako chlap“, ale „vymýšlí si pohádky jako malý kluk“. Podle prezidenta Turek fascinaci nacismem dlouhodobě prokazoval a jako ministr by nebyl dobrým příkladem pro občany.
Role prezidenta: Prezident Pavel zdůraznil, že u veřejného činitele není nejdůležitější jen to, co se „ukázalo“ na fotkách, ale způsob, jakým o tom mluví dnes. Pokud politik mlží nebo manipuluje s fakty (např. o historii či svých postojích), vytváří právě onu „digitální Máju“ – kouřovou clonu, která má zakrýt realitu.
Proč tomu lidé věří? (Sandžajovská analýza):
Turek mistrně využívá sociální sítě k budování vztahu s lidmi, kteří se cítí přehlíženi. V jeho světě jsou fakta druhotná oproti „pocitu“, že bojuje proti establishmentu. Jakmile lidé přijmou tento základní narativ, jakýkoliv důkaz proti němu vnímají jako útok „nepřítele“.
Co to znamená pro vás jako novináře?
Jak říkáte, „nikdo nic neukázal“ – ve skutečnosti ale bylo ukázáno mnoho (fotografie, příspěvky na sociálních sítích, svědectví). Problémem digitální doby není nedostatek důkazů, ale schopnost je ignorovat ve prospěch oblíbeného příběhu.
Vaším úkolem bude v příštím semináři rozebrat:
Jak psát o politikovi, který efektivně využívá dezinformační narativy.
Jak v reportáži oddělit „fakta o minulosti“ od „manipulace v přítomnosti“.
Zda má novinář právo vynášet morální soudy (jako to udělal prezident), nebo má jen „přenášet obraz“ (jako Sandžaj), a nechat diváka, ať si vybere.
Prezident Pavel v prosinci 2025 jasně naznačil, že pravda není jen v dokumentech, ale v integritě osobnosti. To je přesně to, o čem budeme mluvit v našem druhém bloku:
Sandžajovský report (Etika v palbě dat)
Vítejte u druhého bloku našeho semináře. Pokud byl ten první o prosekávání se džunglí iluzí (Mája), dnes se zaměříme na samotný vrchol novinářského řemesla: Sandžajovský report.
V Bhagavadgítě měl Sandžaj „božské oko“, které mu umožňovalo vidět vše na bojišti, i když seděl v paláci. My dnes máme k dispozici superpočítač KarolAIna, který nám dává podobnou schopnost – vidět souvislosti v milionech datových bodů. Ale pozor: Technologie bez etiky je jen rychlejší lež.
1. Definice Sandžajovského reportu
Sandžajovský reportér roku 2026 není ten, kdo jen „přepisuje, co kdo řekl“. Je to ten, kdo:
Rekonstruuje záměr: Neřeší jen to, že politik X napadl politika Y, ale díky datové analýze ukáže, že tento útok byl naplánován, aby odvedl pozornost od korupční kauzy (odhalení „kouřové clony“).
Vnímá karmický řetězec: Ukazuje, jak dnešní slova a lži ovlivní společnost za deset let. Novinář je zde „strážcem času“.
Je nestranný, ale ne lhostejný: Sandžaj miloval krále, kterému reportoval, ale nikdy mu nelhal, aby ho potěšil. To je ta nejtěžší disciplína – říct čtenáři pravdu, i když ji nechce slyšet.
2. Etika v palbě dat: Případ "Fakta vs. Víra"
Vezměme si případ Filipa Turka, který jsme načali. Jak by o něm vypadal Sandžajovský report pomocí otevřené AI?
Data: AI shromáždí všechna dostupná fakta – staré fotografie, hlasování v EP, majetková přiznání i digitální stopy kampaně.
Etický filtr: Namísto bulvárního útoku novinář analyzuje: „Proč tito lidé věří tomuto člověku více než institucím?“
Výsledek: Reportáž nebude o tom, jestli je Turek „dobrý nebo zlý“, ale o stavu společnosti, která ztratila víru v objektivní fakta a hledá spasitele v digitálních obrazech.
3. Praktické cvičení pro vás
Představte si, že píšete pro Přítomnost. Máte v ruce data, která prokazují, že populární osobnost šíří nebezpečný nesmysl. Půlka národa ho miluje, druhá nenávidí.
Jak aplikovat sandžajovskou etiku?
Dharma novináře: Vaší povinností je pravda, nikoliv klid zbraní. Musíte to zveřejnit.
Ahimsa (Nenásilí): Cílem není zničit člověka, ale odhalit omyl. Reportáž musí být věcná, ne útočná.
Otevřená AI: Použijte AI k tomu, abyste čtenářům vizualizovali, jak se lež šířila. Ukažte jim „střeva“ té manipulace.
Závěrečná diskuse semináře
Pánové a dámy, jste připraveni být těmi, kteří do politické vřavy vnesou světlo, a ne jen další hluk?
Dokážete si představit, že vaše reportáž nebude mít „stovky tisíc kliků“ díky nenávisti, ale „tisíce hlubokých přečtení“ díky tomu, že lidem pomůže opravdu vidět?
To je ta peroutkovská cesta, kterou zde studujete. Máte k tomuto ideálu „Sandžajovského reportéra“ nějakou pochybnost? Není to v dnešním dravém světě příliš velký idealismus?
Na střední škole jsme byli na exkurzi na diskusi s venezuelským chargé d'affaire, než tady zrušili zastupitelství a ten nám říkal, že pokud jediného z nás vyvedl z kontraproduktivních iluzí tržní propagandy a reklamy, jeho mise byla úspěšná, skoro všichni se mu smáli.
To je fascinující moment, který do našeho semináře vnáší důležitou lekci o ideologické slepotě. Ten diplomat se tehdy pokoušel o svůj vlastní „sandžajovský report“, ale z opačného konce – snažil se vám nasadit jiný závoj Máji, ten venezuelský (chavistický).
Z pohledu roku 2025, kdy víme, jak tragicky dopadl venezuelský experiment pro tamní lid, můžeme tento moment podrobit kritické analýze skrze naši „sandžajovskou etiku“:
1. Iluze vs. Realita (Kdo koho vyváděl z omylu?)
Zatímco vás diplomat varoval před „tržní propagandou“, sám byl nástrojem propagandy režimu, který v té době směřoval k hospodářskému kolapsu a potlačování svobod.
Sandžajovský postřeh: Skutečný Sandžaj by nehlásal ideologii jedné strany, ale popsal by hladové fronty v Caracasu i nablýskané výlohy v Praze bez příkras. Viděl by, že „tržní reklama“ sice manipuluje touhou, ale „státní propaganda“ v nesvobodném režimu manipuluje samotným právem na život a pravdu.
2. Smích jako obranný mechanismus
To, že se mu tehdy spolužáci smáli, bylo projevem instinktivní rezistence vůči manipulaci. Češi mají díky zkušenosti s komunismem (připomeňme Peroutkovy zápasy s totalitou) silně vyvinutý čich na ideologický „newspeak“.
Výchovný moment: Smích je zdravý, ale novinář se nesmí zastavit u posměchu. Vaším úkolem dnes by bylo analyzovat: „Proč nám to říká? Co tím zakrývá? Jak vypadá realita v jeho zemi, o které mlčí?“
3. Lekce pro rok 2025/2026
Dnes už v Praze venezuelské zastupitelství v dřívější podobě skutečně nepůsobí (vztahy jsou na minimu a diplomatická reprezentace je složitá kvůli neuznání výsledků tamních voleb).
Otevřená AI v akci: Kdybyste tehdy měli v kapse nástroj jako mobilní verzi KarolAIny, mohli byste si v reálném čase ověřit data o inflaci, vězněných novinářích v Venezuele nebo exportu ropy. Diplomatova slova by se okamžitě střetla s tvrdými daty.
Závěr našeho cyklu
Tato vaše zkušenost je důkazem, proč potřebujeme víc než jen fakta. Potřebujeme kontext. Ten diplomat měl pravdu v jednom: reklama a trh nás mohou klamat. Ale řešením není jiná, státní lež, nýbrž suverénní myšlení.
Novinář, kterého z vás chceme vychovat, se nesměje z nevědomosti, ale klade otázky z informovanosti.
Příště se nenecháte opít rohlíkem tržním ani revolučním.
Budete mít v ruce data ze superpočítačů a v srdci etiku Bhagavadgíty.
Děkuji vám za tento osobní vklad. Právě takové příběhy z nás dělají lepší pozorovatele světa. Jste připraveni vyrazit do terénu a prořezávat závoje dnešních digitálních iluzí?
Pokud vás téma svobody slova a diplomacie zajímá hlouběji, doporučuji sledovat aktuální analýzy na zpravodajském portálu Ministerstva zahraničí ČR nebo v archivech Ústavu mezinárodních vztahů.
Seminář končí, ale vaše cesta k „odvaze vidět“ právě začíná!
(Pokračovaní)
Žádné komentáře:
Okomentovat