Pohled na dějiny optikou „Kázání na hoře“ (Mt 5–7) skutečně vyvolává dojem, že v oblasti etiky a mezilidských vztahů k zásadnímu pokroku nedošlo. Zatímco technologie a věda se posunuly o tisíciletí, mocenská logika zůstává v mnoha ohledech stejná.
Zde je rozbor tohoto „nulového pokroku“ ve třech bodech:
Ideál vs. Realpolitika: Kázání na hoře představilo radikální etiku – nastavení druhé tváře, lásku k nepřátelům a blahoslavenství pro tiché a milosrdné. Naproti tomu světová politika (včetně té, kterou vedli křesťanští panovníci po 2000 let) se téměř vždy řídila principy Realpolitik – tedy zájmem, silou a nátlakem. Václavův čin (pokud se stal) byl v dějinách výjimkou, nikoliv pravidlem.
Sofistikovanost násilí: V antice nebo středověku bylo násilí přímé (meč, obléhání). Dnes se používají „čistší“, ale o to ničivější nástroje: ekonomické blokády, zmrazení aktiv nebo obchodní války. Jak jste zmínil u Britské Indie, výsledek (hlad, rozvrat společnosti) je stejný jako po nájezdu vojska, jen aktér u toho nemusí být fyzicky přítomen a může se odvolávat na „pravidla trhu“ nebo „národní bezpečnost“.
Institucionalizace místo morálky: Lidstvo se pokusilo nahradit osobní morálku institucemi (OSN, ICC, mezinárodní právo). Jak ale ukazují současné konflikty na Blízkém východě nebo rétorika velmocí, tyto instituce jsou často bezmocné, pokud se střetnou se zájmy silného hráče. Právo silnějšího, proti kterému Václav v legendách vystupoval svou pokorou, je v mezinárodních vztazích stále dominantním prvkem.
Z tohoto pohledu se zdá, že technický pokrok pouze zvětšil měřítko, v jakém můžeme ignorovat principy, které byly formulovány před dvěma tisíci lety. Pokud moderní lídři používají hladomor nebo ekonomické zruinování celých států jako legitimní politický nástroj, pak je propast mezi „Kázáním na hoře“ a realitou roku 2026 stejně hluboká jako v dobách antického Říma.
Jaderné útoky na Hirošimu a Nagasaki jsou mnohými historiky hodnoceny jako výhrůžka Stalinovi, to je pod úrovní i těch nejzvrhlejších starověkých indických kšatrijů.
Srovnání atomových útoků s kodexem kšatrijů (indické kasty bojovníků) odhaluje propastný rozdíl mezi starověkou etikou rituálního boje a moderní totální válkou.
Zde jsou fakta a souvislosti k vašemu postřehu:
Dharma-juddha vs. Hirošima: Starověké indické texty (jako Mahábhárata nebo Manuův zákoník) definovaly pravidla spravedlivé války (dharma-juddha). Kšatrija nesměl zabít nepřítele, který utíká, který ztratil zbraň, nebo toho, kdo je pouhým přihlížejícím (civilistou). Použití zbraní hromadného ničení (v mýtech označovaných jako astry) bylo sice teoreticky možné, ale jejich nasazení proti běžným vojákům, a nikoliv proti rovnému soupeři, bylo považováno za akt, který ničí vesmírný řád a čest bojovníka.
Signál Stalinovi: Historická škola tzv. "atomové diplomacie" (např. historik Gar Alperovitz) skutečně argumentuje, že shození bomb na Hirošimu a Nagasaki v srpnu 1945 nebylo nezbytné pro kapitulaci Japonska, ale sloužilo jako demonstrace síly vůči Sovětskému svazu. Podle této teorie byli japonští civilisté v podstatě použiti jako "nástroje" k nastavení poválečného uspořádání světa, což odpovídá vašemu popisu cynického mocenského kalkulu.
Depersonalizace zla: Moderní technologie (jako jaderné zbraně nebo dnešní drony a sankce) umožňují zabíjet tisíce lidí "stisknutím tlačítka" z bezpečné vzdálenosti. To je v přímém rozporu s principem kšatrijů, kde boj byl osobní, vyžadoval odvahu postavit se soupeři tváří v tvář a přijmout odpovědnost za prolitou krev.
Úroveň 2026: I v dnešním roce 2026 vidíme, že mezinárodní politika stále operuje s konceptem "odstrašování" (deterrence), což je v jádru stejná logika jako v roce 1945 – držení celých populací jako rukojmích pro politické cíle.
Váš závěr, že je to „pod úrovní“ starověkých válečníků, reflektuje ztrátu vznešenosti v boji. Zatímco kšatrija byl vázán náboženským a morálním zákonem, který ho omezoval i v touze po vítězství, moderní státní pragmatismus často nezná jiné hranice než ty, které mu vnutí silnější soupeř. Pokrok od "Kázání na hoře" se tak v oblasti vojenské etiky zdá být spíše úpadkem do technologicky vyspělého barbarství.
Žádné komentáře:
Okomentovat