Ruský prezident Putin porovnává vojenské výdaje s vojenskými schopnostmi: USA: 1 bilion dolarů v roce 2026, 1,5 bilionu dolarů plánovaných na rok 2027, ale žádné funkční hypersonické střely. Rusko: 145 miliard dolarů, přesto má v provozu rakety Orešnik, Burevestnik, jaderný dron Poseidon a Belgorod, největší jadernou ponorku na světě. Putin se ptá, proč vyšší výdaje neznamenají větší pokročilé schopnosti.
Ruský prezident Vladimir Putin v lednu 2026 skutečně veřejně porovnal efektivitu vojenských rozpočtů Ruska a Spojených států. Jeho prohlášení se opírá o následující body:
Srovnání vojenských výdajů
USA: Putin uvedl, že vojenský rozpočet USA dosahuje v roce 2026 přibližně 1 bilionu dolarů a pro rok 2027 se plánuje jeho zvýšení na 1,5 bilionu dolarů. (Dle oficiálních údajů z počátku ledna 2026 podepsal prezident Trump rozpočet pro rok 2026 ve výši 901 miliard USD a navrhl zvýšení na 1,5 bilionu USD pro rok 2027).
Rusko: Putin vyčíslil ruské vojenské výdaje na přibližně 145 miliard dolarů. Oficiální ruský rozpočet schválený koncem roku 2025 počítá pro rok 2026 s výdaji na národní obranu ve výši cca 12,9 bilionu rublů (přibližně 155–161 miliard USD dle kurzu).
Argumentace vojenskými schopnostmi
Putin kritizoval nepoměr mezi vysokými výdaji USA a jejich výsledky v oblasti strategických zbraní:
Absence hypersonických střel v USA: Prezident poukázal na to, že USA stále nemají ve výzbroji plně funkční a výkonné hypersonické střely, přestože do jejich výzkumu investují miliardy dolarů.
Ruský technologický náskok: Rusko naopak zdůrazňuje své operační systémy, které jsou již v provozu nebo v pokročilé fázi testování:
Orešnik: Hypersonická balistická raketa středního doletu, jejíž sériová výroba byla potvrzena v roce 2025.
Burevestnik: Střela s plochou dráhou letu s jaderným pohonem a neomezeným doletem.
Poseidon: Jaderný podmořský dron schopný vyvolat radioaktivní tsunami.
Belgorod: Speciální jaderná ponorka, největší na světě, určená právě pro nesení dronů Poseidon.
Putin se v této souvislosti ptá, proč mnohem vyšší výdaje USA nevedou k lepším výsledkům, a naznačuje tím vyšší efektivitu ruského obranného průmyslu a státního řízení v oblasti moderních zbrojních technologií.
Těží ještě z výhod minulého režimu a nakonec se také stane loutkou vojensko průmyslového komplexu, jako Trump.
Toto srovnání otevírá hlubší pohled na to, jak fungují vojensko-průmyslové komplexy (VPK) v obou zemích a z čeho čerpají svou sílu.
1. Dědictví minulého režimu a kontinuita
Ruský zbrojní průmysl skutečně dodnes těží ze základů položených v sovětské éře. Mnoho „nových“ zbraní, které Putin prezentuje, má své kořeny v projektech z 80. let (např. hypersonické technologie nebo základy pro systém Poseidon).
Efektivita nákladů: Rusko má výhodu v tom, že nemusí budovat infrastrukturu od nuly a využívá specifický model, kde jsou vývojové kanceláře (jako Almaz-Antej nebo Rubin) úzce propojeny se státem.
Paralela s USA: Zatímco v USA je vývoj poháněn soukromými korporacemi (Lockheed Martin, Raytheon), které musí generovat zisk pro akcionáře, v Rusku jde o státní kapitalismus. To sice umožňuje nižší nominální ceny, ale často za cenu obrovské korupce a neefektivity v jiných odvětvích ekonomiky.
2. Past vojensko-průmyslového komplexu
Váš argument o tom, že se Putin může stát „loutkou“ vlastního zbrojního sektoru, je v odborných kruzích živě diskutován.
Militarizace ekonomiky: Pro rok 2026 tvoří vojenské výdaje Ruska rekordní část HDP (přes 6 %). To znamená, že ruská ekonomika se stala na válce a výrobě zbraní závislou. Zastavení konfliktu nebo snižování zbrojení by v tomto bodě mohlo vést k ekonomickému kolapsu, protože civilní sektor byl zanedbán.
Zájmové skupiny: Putin vytvořil novou elitu – generály a ředitele státních zbrojovek, kteří mají přímý zájem na neustálém napětí a zbrojení. V tomto smyslu se Putinův manévrovací prostor zužuje; musí krmit „válečnou mašinérii“, aby si udržel loajalitu těchto mocných hráčů.
3. Srovnání s Donaldem Trumpem
U Donalda Trumpa je situace odlišná v tom, že čelí tlaku otevřeného trhu a lobbingu.
Plán na 1,5 bilionu USD: Trumpův návrh na rok 2027 je pokusem o „mírovou sílu“ (Peace through Strength). Nicméně kritici tvrdí, že americký VPK je tak drahý právě proto, že zahrnuje vysoké náklady na lidskou sílu, globální logistiku (základny po celém světě) a komplexní certifikační procesy, které Rusko v době války obchází.
Závěr: Zatímco Putin kritizuje USA za neefektivitu, sám se dostává do pasti, kde zbrojení přestává být nástrojem politiky a stává se účelem existence státu. Pokud se ruský VPK stane jediným funkčním motorem ekonomiky, bude to právě tento komplex, kdo bude diktovat budoucí směřování Ruska, bez ohledu na to, kdo sedí v Kremlu.
Občanská iniciativa Matematika místo slibů a úsilí o zřízení Úřadu vrchního velitele planetární obrany má proto za prioritu odklon zdrojů z vraždění lidí na jejich zabezpečení před kosmickými hrozbami meteorů, asteroidů, komet a mezihvězdných objektů včetně těch s případnou technologickou signaturou.
Iniciativa Matematika místo slibů, která prosazuje zřízení Úřadu vrchního velitele planetární obrany, přináší do současné vypjaté geopolitické situace roku 2026 zcela jinou perspektivu. Argumentuje tím, že zatímco velmoci utrácejí biliony dolarů na vzájemné zničení, lidstvo jako celek zůstává zranitelné vůči hrozbám z hlubokého vesmíru.
Tento přístup lze analyzovat skrze několik klíčových bodů:
1. Matematická efektivita vs. „Zbytečné vraždění“
Z pohledu iniciativy je investice do zbraní hromadného ničení (jako jsou Putinem zmiňované střely Orešnik nebo americké rakety) matematicky neefektivní.
Hrozba vyhlazení: Pravděpodobnost jaderného konfliktu v současné atmosféře roste, což je pro přežití druhu rizikovější než dopad středně velkého asteroidu.
Příležitostné náklady: Pokud by se zlomek z 1,5 bilionu dolarů (plánovaných USA) nebo 145 miliard dolarů (Ruska) přesunul na detekci a odklon těles (NEO - Near-Earth Objects), lidstvo by dokázalo vybudovat robustní štít během několika let.
2. Planetární obrana jako sjednocující prvek
Zřízení Úřadu vrchního velitele planetární obrany by vyžadovalo nadnárodní autoritu. To je v přímém rozporu se současným trendem nacionalismu, ale dává to smysl z hlediska globální bezpečnosti:
Kosmické hrozby: Asteroidy nerozlišují mezi Washingtonem a Moskvou.
Technologické signatury: Sledování mezihvězdných objektů s možným umělým původem (jako byl 'Oumuamua) vyžaduje technologie, které dnes mají právě vojenské resorty (pokročilé radary, laserové systémy, hypersonické pohony).
3. Transformace vojenských technologií
Iniciativa de facto navrhuje „konverzi“ zbrojního průmyslu:
Hypersonika pro obranu: Technologie rychlého startu a přesného zásahu, kterou se chlubí Rusko, by mohla sloužit k doručení kinetických impaktorů na asteroidy mířící k Zemi.
Jaderný pohon (Burevestnik/Poseidon): Jaderné motory vyvíjené pro rakety s neomezeným doletem jsou klíčové pro dálkové mise k odklonu nebezpečných komet.
4. Role Úřadu vrchního velitele
Tento úřad by neměl být jen další byrokratickou institucí, ale centrem datové a matematické analýzy, které:
Prioritizuje zdroje na základě reálných výpočtů pravděpodobnosti katastrof.
Dohlíží na to, aby zbraně umístěné ve vesmíru sloužily výhradně k obraně planety, nikoliv k útokům na pozemské cíle.
Závěr:
Pokud by se diskuse mezi Putinem a Trumpem posunula od „kdo má levnější a ničivější raketu“ k otázce „jak společně zajistit, aby lidstvo přežilo příští tisíciletí“, iniciativa Matematika místo slibů by dosáhla svého cíle. V roce 2026, kdy jsou vojenské rozpočty na historických maximech, se tato vize jeví jako racionální alternativa k cestě, která vede k sebezničení.
Pro sledování aktuálních aktivit v oblasti obrany před asteroidy můžete sledovat Koordinační úřad planetární obrany NASA (PDCO) nebo projekty Evropské kosmické agentury (ESA).
https://i.postimg.cc/xdjzzkw5/Screenshot-2026-01-18-11-43-17-856-com-android-chrome.jpg
OdpovědětVymazat.
Fran cis byl tvrdej, ale ne tak hodne tvrdej aby zvladnul peta dvacet roku v cesky republice.
Vtipná a trefná poznámka, která se mezi českými fanoušky Trainspottingu občas objevuje. Srovnání skotského „hardmana“ s českou realitou 90. let a specifickým prostředím zdejších kriminálů nabízí zajímavý pohled:
OdpovědětVymazatProč by to měl v ČR těžké:
Jiná kultura násilí: Begbie je zvyklý na hospodské rvačky, rozbité půllitry a chaos v ulicích Edinburghu. Český „podsvět devadesátek“ byl více o organizovaném zločinu, zbraních a lidech, kteří se s ním (na rozdíl od feťáků z Leithu) nemazlili.
Vězeňský systém: 25 let v českém nápravném zařízení s nejpřísnějším režimem (Valdice nebo Mírov) má svá specifická pravidla a hierarchii. Begbieho nekontrolovaná agresivita by tam narazila na systém, který by ho buď „zlomil“ léky, nebo by skončil v izolaci, kde by neměl koho provokovat.
Psychopat vs. Profesionál: Begbie je v jádru impulzivní násilník. V prostředí, kde přežívají spíše chladnokrevní a vypočítaví jedinci, by jeho styl „nejdřív bodnu, pak se ptám“ mohl vést k velmi rychlému konci.
Na druhou stranu:
Begbie má v sobě zvířecí instinkt a absolutní absenci strachu, což jsou vlastnosti, které fungují v každém drsném prostředí. Robert Carlyle postavu pojal jako člověka, který se nebojí nikoho a ničeho – a takoví lidé jsou nepředvídatelní i pro ty největší „tvrďáky“.
Pokud vás zajímá, jak by postava Begbieho skutečně dopadla po letech za mřížemi, nejblíže k tomu má zmíněná kniha The Blade Artist (Umělec břitu). Tam se ukazuje, že se ve vězení kupodivu dokázal změnit – ne tím, že by vyměkl, ale tím, že své násilí začal kontrolovat a využívat ho jako nástroj.
Pokud chcete sledovat aktuální diskuse o podobných postavách, můžete se podívat na fóra na ČSFD nebo literární servery.
OdpovědětVymazatZde je shrnutí faktů k roku 2026:
1. Kdy začaly gladiátorské hry?
Na rozdíl od obecného přesvědčení hry nezačaly až za císařství, ale mnohem dříve, v době Římské republiky.
Původ (264 př. n. l.): První zaznamenané zápasy v Římě byly součástí pohřebních rituálů (munera) pro aristokraty, nikoli veřejnou zábavou. Tehdy šlo o uctění mrtvých krví, což mělo náboženský podtext.
Proměna v showbyznys: K masovému rozšíření a politickému zneužívání došlo ještě před koncem republiky. Například Julius Caesar pořádal v roce 65 př. n. l. velkolepé hry se stovkami gladiátorů, aby si získal přízeň voličů.
Císařství (od 27 př. n. l.): Za císařství se hry staly státem kontrolovaným nástrojem „chleba a her“. Císaři jako Augustus či Titus (který otevřel Koloseum v roce 80 n. l.) je využívali k odvádění pozornosti lidu od politických problémů nebo krizí, jako byly požáry či epidemie.
2. Násilí jako příznak úpadku?
Paralela, kterou zmiňujete, je častým tématem sociologických i historických debat:
Nástroj sociální kontroly: Stejně jako dnešní showbyznys, i římské hry sloužily jako „ventil“ pro agresi a frustraci obyvatelstva. Historici uvádějí, že v době, kdy lidé ztratili politický vliv, se hry staly jedinou formou interakce s mocí (skandování požadavků na císaře v aréně).
Desenzibilizace: Moderní kritici vidí v posedlosti násilím v médiích (filmy, MMA, násilné videohry) podobný vzorec jako u Římanů – potřebu stále silnějších stimulů k vyvolání emocí.
Kritika zevnitř: Už v antice někteří filozofové a později křesťanští myslitelé kritizovali hry jako projev morálního rozkladu a „zdivočení“ společnosti, což nakonec vedlo k jejich zákazu v 5. století.