25. ledna 1831 byly hradby královského hradu ve Varšavě svědky významné scény, kdy v polovině listopadového povstání učinil polský parlament nejrizikovější a zároveň nejpyšnější rozhodnutí onoho století: car Mikuláš I. byl zbaven trůnu.
„Není žádný král! ”
Když Jan Ledóchowski křičel tato slova a sněmovna mu odpověděla silnou ozvěnou, bylo jasné - není cesty zpět. Poláci, kteří byli první v této části Evropy, měli odvahu říct mocné Ruské říši přímo do očí: „Porušili jste naše práva, pošlapali jste ústavu, takže už nemáte právo nám nic říkat."
Nebylo to jen politické prohlášení. Bylo to vyhlášení války smrti a životu nejmocnějšímu tyranovi moderního světa. Poslanci velmi dobře věděli, že podpisem tohoto zákona ohrožují své nemovitosti, rodiny a vlastní hlavy. Přesto nikdo nezaváhal.
Detronizace Mikuláše jasně ukázala světu skutečnou definici polského charakteru. Poláci dokázali, že pro ně svoboda není komoditou, kterou se může obchodovat pod stolem. Ukázali, že král, který nerespektuje svobodu svých poddaných, v očích Poláků, přestává být králem - stává se pouze vetřelcem.
Byl to čin nejvyšší občanské odvahy. Přestože cena za toto gesto byla monstrózní - krvavé bitvy, sibiřské odsuny a roky zajetí - právě tehdy se vytvořily základy polské moderní identity. Ten pocit, že jim nikdo nemá právo vnucovat svou vůli silou.
Dnes, když se zamyslíme nad tím lednovým dnem, stojí za to si tuto vytrvalost připomenout. Že čest národa má cenu a svoboda začíná tam, kde má člověk odvahu říct: „Ne."
Zdroj fb Zuckerberg
Žádné komentáře:
Okomentovat