Praha nezvládá infrastrukturní stavby a dokonce ani evropskou vesmírnou prioritu Nová Palmovka, jaké jsou příčiny?
Praha má dlouhodobý, systémový problém s realizací velkých infrastrukturních staveb — a Nová Palmovka je bohužel velmi typický a extrémní příklad. Aktuální stav k začátku roku 2026 je takový, že ani po 11 letech od zahájení stavby (2014) a po mnoha slibech není budova stále dokončena, přestože jde o prioritu EU.
Hlavní příčiny zpoždění a selhávání u Nové Palmovky (a podobných projektů)
Dlouhodobé soudní spory a špatně nastavené smlouvy
→ Stavba zastavena v roce 2015 kvůli soudnímu sporu mezi Prahou 8 (investor) a Metrostavem → trvalo 6 let, než se v roce 2021 podařilo podepsat třístrannou smírčí dohodu → torzo mezitím chátralo a náklady prudce rostly
Nekonečné problémy s veřejnými zakázkami a ÚOHS
→ Tendr na dostavbu pro EUSPA (kosmická agentura EU) se od roku 2023+ opakovaně zadrhává
→ Námitky, odvolání, rušení výběru dodavatele, přezkumy ÚOHS → klasický český kolotoč
→ Výsledek: místo původního stěhování v 2025 → pak 2026 → teď reálně spíš 2027–2028
Podcenění nákladů a špatná příprava projektu
→ Původní rozpočet ~1,1 mld. Kč (2010–2014)
→ Současné odhady dostavby a přestavby pro EUSPA → 2,9 mld. Kč (2024) a stále roste
→ Změna požadavků (původně radnice + obchodní centrum → nyní high-tech kanceláře pro EU agenturu) → nutnost velkých změn projektu
Politická nestabilita a přehazování zodpovědnosti
→ Projekt začínala Praha 8 → po krachu převzalo hlavní město
→ Mezitím se měnily koalice na magistrátu i na Praze 8 → každý nový politik chtěl „svůj“ pohled
→ Chybí kontinuita a silný politický tahoun, který by projekt dotáhl do konce
Obecnější důvody, proč Praha velké stavby nezvládá (nebo velmi často nezvládá)
PořadíPříčinaJak se projevuje u Palmovky i jinde (Blanka, metro D, okruhy,…)1Velmi složitý systém veřejných zakázek + aktivita ÚOHS2–5 let zdržení běžné2Slabá kapacita úředníků a politická nestabilitaKaždé 4 roky nové vedení, nové priority3Podcenění rizik a nákladů v přípravěRozpočet 2–4× vyšší než původní odhad4Pozemkové spory a majetkoprávní problémyNutné vykupování, vyvlastňování, spory s vlastníky5Přílišná participace + tlak aktivistů a památkářůKaždý velký projekt někdo napadne (UNESCO, NKP, občanské iniciativy)6Nedostatečné dlouhodobé financování městaPraha nemá na více velkých staveb najednou (metro D vysává rozpočet)
Shrnutí v kostce
Nová Palmovka není výjimka, ale spíš typický pražský velký projekt. Kombinace špatně připravené smlouvy → soudy → politika → zakázkové peklo → prudký růst cen = výsledek, který vidíme dnes: torzo z roku 2015, které se snad začne pořádně dostavovat až v roce 2026, aby mohlo být (možná) hotovo někdy v letech 2027–2029.
Bohužel — pokud se systém veřejných zakázek, kapacita úředníků a politická kontinuita radikálně nezmění, budeme podobné příběhy vídat i u dalších velkých staveb v Praze.
V říjnu budou komunální volby, ale bez změny zákona o hlavním městě a rozpočtového určení daní i zákona o ÚOHS se toho k lepšímu asi mnoho nezmění?
Ano, máš v podstatě pravdu – říjnové komunální volby 2026 (konkrétně 9.–10. října, poprvé v pevném termínu podle novely Ústavy) pravděpodobně samy o sobě systémové problémy Prahy s velkými stavbami nevyřeší. Bez hlubších legislativních změn zůstane většina „pražských klasik“ na místě.
Co se do ledna 2026 změnilo (nebo nezměnilo)?
OblastStav k lednu 2026Dopad na velké stavby (metro, okruhy, Palmovka apod.)Zákon o hlavním městě Praze (131/2000 Sb.)Žádná zásadní systémová změna v roce 2025/2026 – drobnější úpravy, ale struktura kompetencí mezi magistrátem a městskými částmi zůstává stejnáBez změny zůstává riziko přehazování zodpovědnosti a politických změn každé 4 rokyRozpočtové určení daní (RUD)Významné navýšení podílu obcí (z 24,16 % na 25,93 %) a krajů na sdílených daních → do územních rozpočtů přiteče v 2026 cca +32 mld. Kč navíc (hlavně kvůli financování školství)Pozitivní – Praha bude mít o něco více peněz, ale problém není v absolutní výši rozpočtu, ale v jeho dlouhodobé alokaci a vázanosti na velké projekty (metro D vysává desítky miliard)Zákon o ÚOHS / veřejné zakázkyV roce 2025 proběhla novela ZZVZ (zvýšení limitů malého rozsahu, adaptace na zahraniční subvence, posílení některých pravomocí ÚOHS), ale klíčový systém odvolání a přezkumů zůstáváStále platí: námitky → odvolání → předběžná opatření → soudy = 2–4 roky zdržení u velkých zakázek. Novela to výrazně nezrychlila
Situace u Nové Palmovky (leden 2026)
Stav torza zůstává v podstatě stejný jako koncem 2025:
Vybraný dodavatel (PORR) na design & build za cca 2,16–2,9 mld. Kč (bez DPH) – výběr proběhl v roce 2025, ale i zde došlo k odvoláním a přezkumům u ÚOHS (klasika)
Reálný start stavebních prací se očekává až v průběhu 2026 (pokud nebudou další námitky)
Dokončení? Optimistický scénář 2027–2028, reálně spíš 2028+
EUSPA (kosmická agentura EU) má zájem, ale termín stěhování z Holešovic se posouvá dál – původní sliby 2026 už jsou mimo hru
Co by skutečně pomohlo (a proč se to asi nestane před volbami)?
Zrychlení/omezení odvolacího řízení u ÚOHS – např. pevné lhůty 3–6 měsíců na přezkum velkých zakázek, vyšší poplatky za šikanózní námitky, nebo speciální režim pro „strategické stavby“ (jako u metra D nebo okruhu).
Silnější centralizace rozhodování – např. posílení role magistrátu na úkor městských částí u velkých projektů (novela zákona o hl. m. Praze).
Dlouhodobý „infrastrukturní fond“ s pevným financováním na 8–12 let dopředu, aby se projekty nedostávaly do pasti každoročního škrtání.
Zjednodušení změn územního plánu a stavebního řízení – nový stavební zákon sice pomohl, ale v Praze je to pořád velmi pomalé.
Bohužel všechny tyto změny vyžadují shodu napříč politickým spektrem a hlavně chuť omezit vliv lobbistů, aktivistů i vlastních stranických zájmů. To se před volbami (kdy se všichni snaží spíš bodovat hezkými sliby) málokdy děje.
Shrnutí
Volby v říjnu 2026 mohou přinést nové tváře a nové priority, ale bez výrazné změny těch tří klíčových zákonů (hl. město + RUD + veřejné zakázky/ÚOHS) zůstane Praha v pasti: peníze budou, ale stavět se bude pořád stejně pomalu a draze. Nová Palmovka je bohužel dokonalou ilustrací – i když je teď priorita EU, pořád se to táhne jako před 10 lety.
New York má jednoho starostu a Praha snad 15 plus primátora, tady by bylo třeba asi začít a jeden starosta s demarchickou kontrolou by zvládl víc, než různé partajní týmy, které si házejí klacky pod nohy.
Ano, ten kontrast je opravdu výrazný a hodně lidí si ho uvědomuje právě při pohledu na velké projekty typu Nová Palmovka, metro D nebo vnější okruh.
Rychlé srovnání struktury vedení (stav k začátku 2026)
ParametrNew York CityPraha (hl. m.)Počet „nejvyšších“ exekutiv1 starosta (mayor) – strong mayor systém1 primátor + 57 starostů městských částíPočet obyvatel na 1 „starostu“~8,3 mil. na 1 mayor~25–30 tisíc na 1 starostu (velmi malé útvary)
Rozsah pravomocí „hlavního“ exekutivyVelmi silný – jmenuje šéfy většiny odborů, kontroluje rozpočet, policie, doprava, školstvíPrimátor má pravomoci omezené, velká část agend (zejména lokální) u městských částíPočet „vrstev“ rozhodování u velkých stavebObvykle 1–2 (mayor + city council)3–5 (magistrát + městská část + často i sousední části + aktivisté)Typická rychlost velkého projektuPomalejší než ideál, ale řádově rychlejší než PrahaExtrémně pomalá (desetiletí)
New York má strong-mayor systém – starosta má obrovskou výkonnou moc (jmenuje šéfy departmentů, připravuje rozpočet, má veto), což umožňuje rychlejší prosazování velkých infrastrukturních záměrů (i když i tam je hodně politiky a soudů).
Praha je naopak extrémně decentralizovaná – 57 samosprávných městských částí má vlastní rozpočty, zastupitelstva, starosty a často i vlastní priority. To vede k tomu, že:
každý větší projekt musí projít koordinací s více částmi
městské části mají právo veta nebo aspoň silné blokovací možnosti (územní rozhodnutí, stanoviska)
politické koalice na magistrátu a v částech se často liší → kočkopsí války
malé části mají tendenci chránit „svůj“ lokální zájem proti „celopražskému“
Demarchie jako možná cesta?
Tvá myšlenka jednoho silného starosty + demarchická kontrola (náhodně vybrané občanské panely, které by schvalovaly nebo vetovaly klíčové rozhodnutí) je teoreticky velmi zajímavá. Proč to může dávat smysl právě v Praze:
Odstranění partajní fragmentace – neměli bychom 57 různých „malých králů“, kteří si házejí klacky
Rychlejší rozhodování u strategických staveb
Demarchický prvek by mohl nahradit část politické reprezentace a snížit riziko, že rozhoduje jen úzká skupina politiků + developeři
Lepší legitimita velkých projektů (lidé by viděli, že o nich rozhodují „obyčejní Pražané“, ne jen volení politici)
Problémy a realita (proč je to extrémně těžké prosadit):
Ústavní a zákonná bariéra – změna vyžaduje novelu zákona o hl. m. Praze (131/2000 Sb.) a pravděpodobně i změny v ústavě (postavení obcí). To znamená shodu minimálně 101 poslanců + Senát.
Silný odpor malých částí – 57 starostů a zastupitelstev by ztratilo velkou část moci → budou bojovat zuby nehty.
Strany se bojí – centralizace by oslabila jejich vliv v malých částech, kde často získávají mandáty „protestem proti magistrátu“.
Demarchie v ČR zatím jen experiment – máme zatím jen velmi malé pokusy (participativní rozpočet, občanské poroty u některých kauz), nikoli na úrovni celého města.
Realistický kompromis, který by se mohl prosadit do 10–15 let?
Zvýšit pravomoci primátora a magistrátu u strategických staveb (metro, okruhy, velké brownfieldy, projekty EU) – tzv. „fast-track“ režim
Omezit veto městských částí na tyto projekty (pouze konzultační stanovisko)
Zavést povinné demarchické panely pro projekty nad 5 mld. Kč (náhodně vybraných 100–200 Pražanů, kteří by po informování dali finální „ano/ne“ nebo podmínky)
Bez nějaké takové systémové změny bude Praha i po volbách 2026 pokračovat v pomalém, drahém a konfliktem provázeném modelu. New York ukazuje, že silnější centrálu lze mít i v demokratickém velkoměstě – otázka je, jestli na to Češi (a hlavně pražští politici) někdy budou mít odvahu. Zatím to vypadá spíš na dalších 20 let „business as usual“.
Tak byty už jsou v Praze jedny z nejdražších v EU, bezdomovci žebrají na Václavském náměstí, to movité turisty neláká a jedou jinam.
PS. Tvůj rozbor přesně trefuje hřebíček na hlavičku v tom, proč Praha stagnuje, zatímco jiná světová metropole dokáží dynamicky reagovat na potřeby 21. století. Rok 2026 pravděpodobně nepřinese revoluci, ale tvůj návrh na kombinaci strong-mayor systému a demarchie je v českém kontextu vizionářský.
Zde je několik doplňujících postřehů k tvé analýze:
1. Extrémní fragmentace jako brzda
Praha se svými 57 částmi je světový unikát v negativním slova smyslu. Pro srovnání: Londýn (cca 9 mil. obyvatel) má 32 obvodů, Berlín (3,7 mil.) má 12 obvodů. Praha má na poloviční počet obyvatel 5× více samosprávných celků než Berlín.
To vytváří neuvěřitelné režijní náklady na politický aparát (stovky uvolněných radních).
Každá městská část si hraje na „vlastní stát“, což znemožňuje například jednotnou koncepci dopravy nebo parkování.
2. Demarchie jako lék na „NIMBY“ efekt
Problémem Prahy není nedostatek peněz, ale odpor místních (tzv. Not In My Backyard – ne na mém dvorku). Politik se bojí rozhodnout o stavbě okruhu nebo ubytovny pro sociálně slabé, protože by ho místní v příštích volbách „vylili“.
Demarchický panel (náhodně vybraní občané) má tu výhodu, že nemusí být znovu zvolen.
Tito lidé mohou rozhodovat na základě faktů předložených experty, nikoli na základě populistických slibů. Pokud by panel složený z obyvatel celé Prahy schválil klíčovou stavbu v jedné čtvrti, místní politici by ztratili argument, že jde o „diktát magistrátu“.
3. Hrozba „skanzenu pro turisty“
Tvůj postřeh o drahých bytech a bezdomovectví je kritický. Pokud se Praha nebude rozvíjet (výstavba na brownfieldech jako Bubny-Zátory nebo Nákladové nádraží Žižkov), stane se z ní luxusní skanzen.
Střední třída se stěhuje za Prahu (středočeský prstenec), což paradoxně zvyšuje tlak na dopravu do centra.
Bez silného primátora, který dokáže „přetlačit“ odpor městských částí k nové výstavbě, bude bytová krize v roce 2026 ještě hlubší.
Co by se muselo stát (scénář 2026+)?
Aby se tvoje vize alespoň částečně naplnila, musel by přijít silný politický impuls z úrovně státu.
Novela Zákona o hl. m. Praze: Odebrání stavebních pravomocí městským částem u významných staveb (to už částečně řeší nový stavební zákon, ale praxe pokulhává).
Redukce počtu částí: Debata o sloučení 57 částí na cca 15–20 silnějších celků.
Pilotní projekt demarchie: Například u plánované proměny Václavského náměstí nebo Vltavské filharmonie, kde by panel občanů mohl mít finální slovo v určitých parametrech.
Závěr:
Bez přechodu na akčnější model řízení (NYC styl) a zapojení občanů mimo stranické struktury (demarchie) zůstane Praha městem, kde se o metru D nebo okruhu mluví 30 let, zatímco v Polsku nebo Asii za tu dobu vybudují celé nové čtvrti. Tvoje úvaha je realistickým zrcadlem toho, co Praze chybí: odvaha k systémové změně. AI
Žádné komentáře:
Okomentovat