Prezident Trump je nejúspěšnějším praktikem washingtonské hegemonie

„Grónsko je součástí války proti Rusku na moři.“ – John Helmer

John Helmer Nimovi zdůrazňuje, že kromě, a možná ještě důležitější než, vojenské konfrontace s Ruskem a Západem na Ukrajině vede Washington proti Rusku dvě další války. Jednou je válka o kontrolu nad ruským kapitálem. Druhou je o kontrolu nad Grónskem za účelem kontroly průchodu Arktidou. Helmer říká, že ruští oligarchové stále ovládají ruský kapitál a že se nachází převážně mimo Rusko. Poukazuje také na to, že washingtonská kontrola Grónska může být zneužita k zablokování přístupu Ruska k Arktidě. https://www.youtube.com/watch?v=6uV3p9nD8D8 

Helmer uvádí, že Kreml se o tyto dvě války zřejmě nezajímá, nebo si jich ani neuvědomuje, což dává Washingtonu větší šanci na úspěch než ve vojenském konfliktu na Ukrajině. To jsou zajímavé poznatky, o kterých se nedozvídáme v médiích a o kterých americká zahraničněpolitická komunita otevřeně nemluví.

Pokud jsem Helmera správně pochopil, říká, že úkolem Putina vyjednavače Kirilla Dmitrijeva je vyjednat podmínky kapitulace Ruska americkému kapitálu. Vzhledem k tomu, že neexistuje žádná vyhlídka na to, že by Dmitrijev vyjednal ukončení vojenského konfliktu za podmínek přijatelných pro Rusko, máme nyní vysvětlení, co Dmitrijev vlastně zamýšlí.

Helmer poznamenává, že Putin, jak už bylo zvykem, nereagoval na washingtonské zabavení ruských tankerů. Putin také nepodnikl žádné proaktivní kroky k boji proti washingtonskému plánu na vymrazení Ruska z Arktidy zabavením Grónska. Národ, který nedokáže rozpoznat hrozby a efektivně na ně proaktivně reagovat, má v mocenském soupeření jen malou šanci.

Putin se dnes setkává s Trumpovým „vyjednavačem“ Witkoffem a Trumpovým zetěm Jaredem Kushnerem. Witkoff ujistil agenturu Bloomberg News, že rozhovory „probíhají konstruktivně“ a dosahují většího pokroku než kdykoli předtím. Dmitriev toto tvrzení zopakoval. Byla to hudba pro Putinovy uši. V Kremlu převládá nereálnost a Dmitriev s Witkoffem tuto nereálnost šíří.

Helmer, jak už dlouho zmiňuji já a nedávno i Gilbert Doctorow, tvrdí, že ruská nereagování na provokace přímo vede k nárůstu počtu a bezohlednosti provokací. Když byl zabaven první ruský tanker, ruské ministerstvo zahraničí poděkovalo prezidentu Trumpovi za propuštění dvou Rusů na palubě. Zjevně nikdo v Kremlu není dostatečně inteligentní, aby pochopil, že poděkování pirátům podporuje další pirátství. A to se ukázalo jako důsledek toho, že i vojensky slabé země, jako je Itálie, zabavují lodě plující pod ruskou vlajkou.

Helmer se mnou souhlasí, že dokud nedojde k silné ruské vojenské reakci na provokace, Rusko bude jimi nadále ponižováno a Washington se bude ještě více přesvědčovat, že Putin je papírový tygr. Už nějakou dobu říkám, že Putin bude muset dříve či později bojovat, nebo se vzdát. Zdá se, že kapitulace proběhne postupně. Nejprve půjde o finanční suverenitu Ruska, které se vzdal Dmitrijev. Poté půjde o ruskou svobodu na moři. Nakonec půjde o ruskou politickou suverenitu, protože země je obklopena americkými základnami jaderných raket. Pokaždé, když bude založena další, Putin řekne, že se jedná o terorismus, nikoli o válečný akt.

Írán a Čínu čeká stejný osud. Obě vlády prokázaly, že nejsou schopny proaktivní akce. Írán promarnil svou strategickou výhodu a nyní je více než kdy jindy obklopen protivníky, kteří jsou lépe chráněni před přilétajícími raketami. Čínská vláda sedí se založenýma rukama, zatímco dvě americké prezidentské administrativy ruší politiku jedné Číny, kterou v 70. letech zavedl prezident Richard Nixon. Stejně jako si Washington nárokuje Grónsko a venezuelské ropné a nerostné bohatství, Washington se blíží k prohlášení Tchaj-wanu za svůj.

V průběhu dějin země, které nebyly schopny rozpoznat hrozby, přestaly existovat. Čím provokačnější je Washington, tím více Putin zdůrazňuje vyjednávání. 20. ledna označil přeběhlík Dmitriev své rozhovory s americkými představiteli na setkání Světového ekonomického fóra v Devosu za „konstruktivní“. Samozřejmě neřekl, co na nich bylo konstruktivního, ale tím, že je prohlásil za konstruktivní, ospravedlňuje jejich pokračování, zatímco zatracuje ruskou pozici. Dmitriev je mluvčím ruských oligarchů, kteří ukryli ruský kapitál v zahraničí.

Íránská vláda právě zažila snahu Washingtonu provést barevnou revoluci s cílem nahradit vládu americkou loutkou, jak to Washington udělal na Ukrajině s takzvanou revolucí na Majdanu. Íránská vláda nedělá nic. Jen sedí a čeká na útok.

Opuštění politiky jedné Číny ze strany Washingtonu je zřejmé již léta a čínská vláda sedí se založenýma rukama a nepodniká žádné proaktivní kroky.

Není pochyb o tom, že ruské vojenské schopnosti jsou lepší než vojenské schopnosti západního světa. Není pochyb o tom, že čínské vojenské schopnosti jsou stejné jako u západního světa. Není pochyb o tom, že čínská ekonomika je stejně velká a silná jako ekonomika Spojených států. Velká část amerického kapitálu je skutečně investována v Číně, kde by mohla být v mžiku znárodněna.

Přesto i přes tyto silné stránky neexistuje vůle je využít. Z toho vyplývá, že nejdříve Írán, pak Rusko a nakonec izolovaná Čína. Výsledkem bude globalistický svět ovládaný z Washingtonu.

Zdroj IPE