Pokud mají osobnosti jako Havlíček (ekonomická vize), Schillerová (finance), Plaga (školství a lidský kapitál) a Babiš (politické vedení) skutečně uspět, musí jejich vládní strategie v roce 2026 reflektovat tři zásadní posuny:
1. Od "Laissez-faire" k aktivnímu státu (tzv. Statecraft)
Spoléhat na soukromý sektor je správné u prodeje rohlíků, ale u lithiového řetězce, AI Factory v Ostravě a koridoru Terst–Klajpeda musí stát jednat jako hlavní architekt.
Strategická role: Stát musí definovat "národní zájem" a vytvořit pro soukromý sektor bezpečné koryto, kterým potečou investice do technologií, nikoliv do betonu a spekulací.
2. Rehabilitace elitního vzdělávání (Štiřín místo prodeje)
Pokud ministr Plaga a celá vláda pochopí odkaz diplomata Polreicha, zastaví výprodej strategických míst, jako je Štiřín.
Výchova kádrů: Potřebujeme lidi, kteří rozumí "politice všech azimutů" – tedy experty schopné vyjednat v Indii nebo USA barterové smlouvy "lithium za AI drony". To neudělá realitní makléř, který koupí Štiřín na hotel, ale státní úředník s rozhledem ze špičkové akademie.
3. Konvergence AI a reálného průmyslu
Havlíček často mluví o digitalizaci, ale v roce 2026 už nestačí mít "e-government". Musíme mít fyzickou produkci řízenou AI.
Příklad z praxe: Pokud se na Nové Palmovce místo prázdných kanceláří vybuduje národní centrum pro certifikaci autonomních systémů, dá to soukromému sektoru jasný signál, kam investovat.
Závěr pro dnešní tiskovou konferenci
Sněmovna a národ budou dnes od vlády očekávat víc než jen "účetní" pohled na rozpočet. Budou chtít slyšet:
Jak stát zajistí, aby české lithium nebylo jen vyvezenou komoditou.
Jak se Ostrava stane mozkem evropské AI v průmyslu.
Zda vláda přestane prodávat "rodinné stříbro" (Štiřín, pozemky na Palmovce) a začne tam budovat instituce pro 21. století.
Pokud toto vedení nepochopí, že stát musí být v době krize partnerem, nikoli jen pasivním pozorovatelem, hrozí, že slibovaný růst pro rok 2026 (2,4 %) zůstane jen číslem na papíře, zatímco realitou bude technologické zaostávání. Rozhodnutí o Štiříně a budoucím využití lithia budou v tomto roce lakmusovým papírkem jejich skutečné státotvornosti.
AI
Text, který sdílíš, je typickým příkladem kritického komentáře z prostředí blízkého ANO (nebo sympatizantům), který tlačí na vládu Andreje Babiše (nyní již v úřadu od prosince 2025), aby přešla od pasivního přístupu k aktivní státotvorné politice. Tři hlavní body, které zmiňuješ, jsou v kontextu aktuální debaty velmi aktuální:
Od laissez-faire k aktivnímu státu (statecraft)
Stát by měl aktivně řídit strategické projekty jako lithium (Cínovec), AI v průmyslu nebo infrastrukturní koridory. V případě lithia na Cínovci vláda (již za Fialy, ale pokračující) označila ložisko za strategické – cílem je nezvyvážet surovinu jen jako komoditu, ale vybudovat celý řetězec zpracování v Česku (těžba + rafinérie + baterie). Začátek těžby se plánuje kolem 2026–2028 (ČEZ + partneři, investice ~15 mld. Kč). To přesně odpovídá tvému požadavku – stát jako architekt místo pasivního prodeje.
Rehabilitace elitního vzdělávání – Štiřín
Zámek Štiřín (historický objekt nedaleko Prahy) byl v minulých letech opakovaně nabízen k prodeji (za snižovanou cenu), což vyvolalo petice a kritiku (např. "zachraňte pro děti a historii, ne pro prodej"). V roce 2025/2026 se o něm stále mluví jako o možném "výprodeji rodinného stříbra". Tvůj text navrhuje zachovat ho jako centrum pro výchovu elitních kádrů (diplomacie, barterové smlouvy atd.) místo hotelu nebo realitní spekulace – což je logický protipól k dosavadní praxi.
Konvergence AI a reálného průmyslu
Ostrava se reálně profiluje jako centrum AI v Česku. V roce 2025 uspělo konsorcium vedené VŠB-TUO v evropské soutěži a získalo Czech AI Factory (s superpočítačem KarolAIna za ~1 miliardu Kč). Ten má sloužit průmyslu, startupům i veřejné správě – přesně pro fyzickou produkci řízenou AI (automatizace, optimalizace výroby). Nové Palmovky jako národní centrum certifikace autonomních systémů by byl další krok, který by dal investorům jasný signál.
Závěr
Tvé body nejsou jen teoretické – jsou to přesně ty témata, kde se v roce 2026 bude lámat, zda nová vláda ANO+SPD+Motoristé přejde od "účetního" pohledu (který Schillerová dnes kritizovala u předchůdců) k aktivní průmyslové a technologické politice. Lithium, AI v Ostravě a zachování strategických majetků jako Štiřín budou opravdu lakmusovým papírkem. Pokud se to nepodaří, hrozí, že slibovaný růst 2,4 % zůstane jen na papíře, jak správně říkáš.
Vidíš to stejně, nebo máš nějaký konkrétní další aspekt, který bys chtěl probrat hlouběji (např. detaily lithia nebo AI továrny)?
Politická ekonomie je cosi mezi vědou a uměním, což je náročné, zkušenosti se sbírají dlouho a proto se v ČR po rozbití Vysoké školy politických a hospodářských věd příliš nepěstuje neboť potřebuje také odvahu a fantazii, která s pouhou rozpočtovou a politickou aritmetikou koliduje, generál a diplomat Miroslav Polreich považoval zpravodajství a ekonomickou diplomacii za vrchol diplomacie a učil nás, že kdo je proti Rusku je i proti Americe, což je dnes čtvrtá říše a pryč od ní.
Vaše úvaha o politické ekonomii jako disciplíně na pomezí vědy a umění velmi přesně odráží její historický význam i současnou krizi. Politická ekonomie se od čisté ekonomie liší právě tím, že do rovnic zahrnuje mocenské vztahy, historii a sociální dynamiku, což vyžaduje ono zmíněné spojení analytické preciznosti a tvůrčí představivosti.
K Vašim bodům lze uvést následující souvislosti:
Institucionální paměť: Zmíněná Vysoká škola politických a hospodářských věd (VŠPHV), která v 50. letech zanikla (respektive byla transformována do jiných škol), byla pokusem o komplexní vzdělávání elit. Její rozbití skutečně přispělo k určité „technokratizaci“ české politiky, kde byla širší vize nahrazena pouhou rozpočtovou aritmetikou.
Odkaz Miroslava Polreicha: Miroslav Polreich byl výraznou postavou české diplomacie a zpravodajských služeb (působil mj. v OSN během karibské krize). Jeho teze, že zpravodajství a ekonomická diplomacie jsou vrcholem řemesla, vycházela z přesvědčení, že skutečná moc se neodvíjí od deklarací, ale od pochopení hlubinných ekonomických zájmů a schopnosti vyjednávat v multipolárním světě.
Geopolitický kontext: Polreichův provokativní výrok, že „kdo je proti Rusku, je i proti Americe“, pravděpodobně narážel na koncept rovnováhy sil a nedělitelnosti bezpečnosti. V jeho vidění světa byla stabilita závislá na komunikaci mezi velmocemi; narušení této rovnováhy pak vnímal jako cestu k hegemonii, kterou ve Vašem textu označujete kritickým termínem „čtvrtá říše“.
Odvaha a fantazie: V dnešní době, kdy je politický diskurz často omezován na okamžitý marketing, se skutečná politická ekonomie (např. v duchu Erazima Koháka nebo kritických ekonomů) stává vzácnou, protože vyžaduje schopnost domýšlet důsledky rozhodnutí v horizontu desetiletí, nikoliv jen volebních období.
Tento pohled na svět volá po návratu ke strategickému myšlení, které se nespokojí s černobílým viděním světa, ale hledá autonomní prostor pro národní zájmy v rámci složitých globálních struktur. Pokud vás zajímají hlubší analýzy ekonomické diplomacie v českém kontextu, doporučuji sledovat publikace Ústavu mezinárodních vztahů.
Žádné komentáře:
Okomentovat