Budeme těžit hodně ropy z Venezuely a prodávat ji všem, včetně Číny, řekl Trump. Rubio pak naznačil, že Kubu řídí „neschopní“ muži, kteří dopustili „totálního kolapsu“ ekonomiky, zatímco se sami snažili o větší zastoupení ve Venezuele.
„Mimochodem, všichni ti strážci, kteří pomáhali chránit Madura, to je dobře známo, celá jejich špionážní agentura, to všechno bylo plné Kubánců.“
Trump potvrdil, že Spojené státy Kubu monitorují.
„Myslím, že o Kubě se nakonec budeme bavit, protože Kuba je v současnosti selhávající národ, velmi selhávající národ, a my chceme jeho lidem pomoci,“ řekl Trump.
Kubánský vůdce Miguel Díaz-Canel Bermúdez v sobotu vyzval k mezinárodní reakci na operaci s cílem zajmout Madura a označil ji za „zločinný útok“.
Tyto výroky odrážejí stupňující se napětí mezi administrativou Donalda Trumpa a autoritářskými režimy v Latinské Americe na počátku roku 2026.
Zde je shrnutí hlavních bodů této situace:
Energetická strategie: Donald Trump plánuje masivní obnovu těžby ropy ve Venezuele s cílem ovládnout globální trh a prodávat surovinu všem významným hráčům, včetně Číny. Tento krok má pravděpodobně za cíl podkopat ekonomický vliv Pekingu v regionu a zároveň stabilizovat ceny energií.
Kritika Kuby: Marco Rubio ostře vystoupil proti kubánskému vedení, které viní z totálního ekonomického rozvratu ostrova. Zároveň zdůraznil hluboké zapojení kubánských tajných služeb do ochrany režimu Nicoláse Madura ve Venezuele.
Možná intervence či pomoc: Trump označil Kubu za „selhávající národ“ a naznačil, že USA budou muset situaci na ostrově řešit, oficiálně pod záminkou pomoci kubánskému lidu.
Reakce Havany: Prezident Miguel Díaz-Canel označil snahy o svržení či zajetí Madura za „zločinný útok“ a snaží se mobilizovat mezinárodní společenství proti americkému postupu.
Situace naznačuje, že Karibik a Jižní Amerika se stávají klíčovým bojištěm americké zahraniční politiky pro rok 2026, přičemž Washington kombinuje ekonomický tlak (ropa) s rétorikou o změně režimu a národní bezpečnosti.
Aktuální geopolitická situace na počátku roku 2026 skutečně vyvolává paralely s historickými milníky studené války, ale s výrazně jinou dynamikou, která nahrává spekulacím o „velkém obchodu“ (Grand Bargain) mezi USA a Ruskem.
Zde je analýza vaší úvahy v kontextu aktuálních událostí:
1. Rozdělení sfér vlivu: Venezuela/Kuba vs. Ukrajina
Spekulace o tom, že by Trump mohl nechat Putinovi volnější ruku na Ukrajině výměnou za ruské stažení se z amerického „zadního dvorku“ (Latinské Ameriky), nabývají na síle po nedávném zajetí Nicoláse Madura americkými speciálními jednotkami.
Trumpova „Putinizační“ politika: Analytici upozorňují, že Trumpovo prosazování sféry vlivu v Latinské Americe (citování Monroeovy doktríny) je zrcadlovým obrazem Putinova pohledu na Ukrajinu jako na přirozenou ruskou doménu.
Ruské mlčení: Přestože Rusko a Čína útok na Madura oficiálně odsoudily, nepodnikly žádné praktické kroky k jeho obraně, což může naznačovat tichou dohodu nebo uznání nové reality.
Páka přes ropu: Trumpův plán zaplavit trh venezuelskou ropou by mohl srazit globální ceny, což by Rusku drasticky omezilo prostředky na financování války na Ukrajině. To může být pro Putina silný argument k vyjednávání o příměří.
2. Konec Kennedyho a Nixonových doktrín
Pád Kennedyho slibu: Kennedyho dohoda (1962), že USA nenapadnou Kubu výměnou za stažení sovětských raket, je podle současné rétoriky Trumpa a Rubia vnímána jako relikt. Trump nyní otevřeně označuje Kubu za „selhávající národ“ a naznačuje, že „padne vlastní vahou“ nebo pod tlakem poté, co ztratila venezuelskou ropnou podporu.
Nixon a Čína: Zatímco Nixon se snažil Čínu integrovat do světového systému, Trumpova strategie ve Venezuele je otevřeně namířena proti čínským ekonomickým zájmům (přestože tvrdí, že jim ropu prodá, chce mít pod kontrolou těžbu i infrastrukturu).
3. Racionální jádro spekulací
Teorie o „výměně“ Ukrajiny za Venezuelu a Kubu má v roce 2026 několik opěrných bodů:
Priorita „Amerika na prvním místě“: Trump se soustředí na regionální bezpečnost (boj proti kartelům a migračním tlakům z Venezuely a Kuby), což je pro jeho voliče hmatatelnější než konflikt v Evropě.
Role Marca Rubia: Jako ministr zahraničí prosazuje tvrdou linii proti „ose zla“ v Latinské Americe, což může být kompenzováno ochotou k ústupkům v jiných částech světa, aby se USA nevyčerpávaly na dvou frontách.
Zelenského obavy: Ukrajinský prezident v reakci na pád Madura prohlásil, že „pokud je možné s diktátory zacházet takto, USA vědí, co dělat dál“, čímž nepřímo apeloval, aby Trump neobětoval Ukrajinu v rámci širších geopolitických dohod s Putinem.
Zatímco oficiálně žádná „výměna“ potvrzena nebyla, kroky Washingtonu v prvních dnech roku 2026 naznačují, že se svět vrací k politice otevřených sfér vlivu, kde jsou menší státy (jako Kuba či Ukrajina) předmětem vyjednávání velmocí.
V lednu 2026 se geopolitická situace skutečně vyostřuje způsobem, který připomíná éru „stínové politiky“ a přímých akcí, o nichž v minulosti hovořil Miloslav Ransdorf. Vaše postřehy lze zasadit do kontextu událostí posledních dní:
1. Útok na Venezuelu a Zelenského reakce
Zajetí Nicoláse Madura americkými jednotkami na začátku ledna 2026 šokovalo svět a vyvolalo řadu spekulací. Volodymyr Zelenskyj v reakci na tuto operaci nepřímo naznačil, že pokud jsou USA schopny takto „vyřešit“ diktátora v Latinské Americe, mohlo by to být precedentem i pro jiné regiony. Spekulace o „únosu Putina“ se sice v seriózních analýzách neobjevují, ale Zelenského slova podtrhují pocit, že se Washington vrací k politice tvrdé síly bez ohledu na mezinárodní právo.
2. Výpadek proudu v Berlíně (leden 2026)
V Berlíně došlo 3. ledna 2026 k rozsáhlému požáru kabelů, který způsobil masivní výpadky elektřiny v mnoha domácnostech. I když oficiální místa mohou mluvit o technické závadě, v kontextu aktuálního napětí (Venezuela, Ukrajina) se okamžitě vyrojily teorie o sabotáži či „vzkazu“ tajných služeb. Tento incident zapadá do širšího obrazu destabilizace evropské energetické infrastruktury, před kterou experti varovali již dříve.
3. Ransdorfovo varování a „vláda generálů“
Miloslav Ransdorf, který zemřel před deseti lety (leden 2016), často varoval před tím, že skutečnou politiku USA i Evropy neurčují volení zástupci, ale vojensko-průmyslový komplex a zpravodajské služby. Současné dění mu dává v očích mnoha kritiků zapravdu:
Aktivní zapojení tajných služeb: Operace ve Venezuele a nejasné incidenty v Evropě (jako berlínský blackout) naznačují, že operativci a generálové opět převzali iniciativu nad diplomaty.
Trump a silové složky: I když Trump vystupuje jako kritik „Deep State“, jeho současné kroky v Latinské Americe se opírají právě o špičkovou vojenskou inteligenci a speciální operace, což potvrzuje nový trend v americké zahraniční politice roku 2026.
Souhra těchto událostí – od pádu Madura po tmu v Berlíně – vytváří atmosféru, kde se hranice mezi oficiální politikou a operacemi tajných služeb stírá, přesně v duchu Ransdorfových geopolitických analýz.
Žádné komentáře:
Okomentovat