Za Československo se chtělo i věšet!

 Dne 4. ledna 1917 udělil císař Karel I. milost čtyřem Čechům, které v předchozím roce C. k. divisní soud ve Vídni odsoudil k trestu smrti provazem. Jedním z nich byl nejrespektovanější český politik, vůdce mladočeské strany a místopředseda Říšské rady Karel Kramář. Jeho trest panovník zmírnil na 15 let vězení, pro dalšího odsouzeného, říšského poslance Aloise Rašína na 10 let vězení, redaktor Vincenc Červinka a soukromý úředník Josef Zamazal měli vyjít na svobodu po 5 letech vězení. 

Karel Kramář byl zatčen a obviněn na přímý rozkaz arcivévody Bedřicha, polního maršála a vrchního velitele rakousko-uherské armády, jehož iritovalo, že poslanec není ochoten podpořit válečné úsilí monarchie. Dnes víme, že Kramář a jeho druhové opravdu protistátní činnost vyvíjeli, avšak důkazy proti nim chyběly; obvinění byla vykonstruovaná a neprůkazná. Přes nedostatek důkazů a četná svědectví ve prospěch obžalovaných, a to i od vysoce postavených osobností, padly rozsudky smrti. Nepochybně se tak stalo v souladu se zadáním Vrchního velení armády v čele s arcivévodou Bedřichem; ten se v tomto případě projevil opravdu jako krutý „markýz Gero,“ jak jej nazýval básník Petr Bezruč. Odsouzené zachránila pouze smrt císaře Františka Josefa I., který už nestihl rozsudky podepsat.

Jeho nástupce, Karel I., neměl zatím o nezákonných praktikách vojenských soudů žádné informace. Byl však v zásadě odpůrcem trestu smrti a rozhodně nechtěl panování zahájit popravami. Dobře si také uvědomoval, že řešení "české velezrady" podobně drastickým způsobem, jaký byl uplatněn roku 1621, by definitivně zmařilo možnost smíru dynastie s českým národem. S agresivním kurzem, uplatňovaným Vrchním armádním velením ve vnitřní politice hluboce nesouhlasil; záhy po zahájení vlády arcivévodu Bedřicha z jeho pozice v armádě odvolal.

Pro českou politiku, kterou uvěznění a odsouzení Kramáře paralyzovalo, šlo pouze o dílčí úspěch. Kramář zůstával ve vězení, stejně jako celá řada dalších politiků. K velké amnestii, která české politické vězně osvobodila, se Karel odhodlal až v červenci 1917. Mezitím se však česká politika radikalizovala. Na skutečný smír už bylo pozdě…

Zdroj Obrázků: Wikipedie