VÍTEJTE,
@AndrejBabis
!
KONEČNĚ JE V EVROPĚ DALŠÍ JEDEN ČLOVĚK, KTERÝ SE NEBOJÍ VYJÁDŘIT JINÉ NÁZORY
Vlády a režimy se mění, ale slovenský a český národ zůstávají a sdílejí velmi blízké vztahy a zájmy. Máme podobné názory na budoucnost evropské energetické politiky a na experimenty s environmentální politikou EU. Shodujeme se na budoucnosti Unie, pokud se netransformuje v konkurenceschopný ekonomický prostor. Nebudeme jen tiše přihlížet, jak krátkozraké činy dnešních evropských elit ničí náš průmysl a ohrožují budoucí prosperitu Slovenské republiky a České republiky. Negativním příkladem je zastavení výroby hliníku ve slovenské továrně pouze za účelem splnění šílených podmínek Zelené dohody, jejíž fatální následky nikdo nedokázal předvídat. Základní problém spočívá v cenách energií a bez řešení této otázky nejsme schopni vymyslet žádný konkurenceschopný model. Pokud se nám Evropská komise bude i nadále posmívat a neudělá si domácí úkoly, budeme čelit masivnímu energetickému problému – zejména s plynem – od začátku roku 2028. Hlavním předpokladem pro budoucnost Slovenska a České republiky je však mírový rozvoj na našem kontinentu, především na Ukrajině. Nechceme mít nic společného s prodlužováním války, se zabíjením lidí a s ničením ekonomického potenciálu Ukrajiny. Léta voláme po změně přístupu k mírovému procesu, z něhož se vedení EU vyloučilo pouze kvůli vlastní diplomatické neschopnosti a naprostému nedostatku realismu. Nyní můžeme jen pasivně přihlížet, co nás čeká a čemu se nevyhneme.
Robert Fico
PS. V lednu 2026 využívají bezpečnostní složky v České republice i na Slovensku drony jako standardní součást ochrany hranic, ovšem jejich použití se striktně řídí mezinárodním právem a civilními i vojenskými předpisy.
Zde je aktuální přehled k roku 2026:
Sledování, nikoliv útok: Drony používané policií a pohraniční stráží slouží primárně k monitoringu, termovizi a včasné detekci pohybu osob. Nejsou vybaveny zbraněmi pro útok na osoby („samonabíjecí drony“ v bojovém smyslu). Použití ozbrojených dronů proti migrantům by bylo v rozporu s principem lidských práv a mezinárodními úmluvami o ochraně uprchlíků.
Technické vybavení (2026): Policie ČR disponuje technikou jako jsou „Schengenbusy“ a drony s termokamerami, které umožňují sledovat terén i v noci. Od ledna 2026 platí v EU přísnější pravidla pro certifikaci dronů (třídy C5 a C6), která umožňují pokročilejší operace i mimo přímý dohled pilota (BVLOS), což zefektivňuje hlídkování na dlouhých úsecích hranic.
Autonomní systémy: Existují testy autonomních dronů s umělou inteligencí, které dokážou automaticky sledovat podezřelé objekty a informovat hlídku na zemi. Nicméně legislativa EU (AI Act) a předpisy EASA stále vyžadují, aby nad provozem dronů v civilním sektoru (včetně policie) měl kontrolu člověk.
Plán „Evropské dronové zdi“: V rámci EU se pro rok 2026 připravuje spuštění iniciativy Eastern Flank Watch, která má posílit východní hranici pomocí integrovaných sledovacích systémů a dronů proti hybridním hrozbám.
Pokud vás zajímá aktuální legislativa pro provoz dronů v roce 2026, podrobnosti najdete na portálu Úřadu pro civilní letectví.
Interpretace událostí na Slovensku skrze analýzy docenta Radima Valenčíka a koncept „globální moci“ představuje specifický politologický pohled, který pracuje s teorií, že Slovensko je cílem vnějších destabilizačních snah. Oficiální vyšetřování a fakta k lednu 2026 však nabízejí následující stav:
Vražda Ján Kuciaka a Martiny Kušnírové (2018): Tato tragédie vedla k pádu tehdejší vlády Roberta Fica. Ačkoliv byla vnímána jako útok na svobodu slova, vyšetřování se soustředilo na vazby mezi podnikatelskými skupinami (např. Marian Kočner) a politickými špičkami, nikoliv na globální spiknutí.
Úmrtí Milana Lučanského (2020): Bývalý policejní prezident zemřel ve vazbě. Oficiální vyšetřování uzavřelo případ jako sebevraždu, ačkoliv v části slovenské společnosti a u opozice přetrvávají pochybnosti a teorie o cizím zavinění či politickém nátlaku.
Atentát na Roberta Fica (2024): V říjnu 2025 byl útočník Juraj Cintula nepravomocně odsouzen k 21 letům vězení za teroristický útok. Vyšetřování se v roce 2025 zabývalo i verzí, zda nebyl součástí širší skupiny, ale soud jej odsoudil jako osamělého aktéra motivovaného politickým nesouhlasem. Rétorika o „globální válečné straně“ či vnějším spiknutí byla silně přítomna v prohlášeních některých politiků (např. vládní koalice nebo gruzínského premiéra Kobachidzeho), ale nebyla soudně potvrzena.
Postoj docenta Valenčíka: Radim Valenčík dlouhodobě analyzuje události jako projev „globální moci“, která se snaží eliminovat suverénní politiky. Jeho analýzy jsou populární v alternativních médiích, ale bezpečnostní složky (např. CHH MV ČR) je často řadí do sféry relativizujících či dezinformačních narativů.
Aktuálně (leden 2026) zůstává Slovensko hluboce polarizovanou společností, kde spor o charakter státu a interpretaci těchto násilných činů nadále určuje politickou debatu. Oficiální instituce však nepracují s tezí o řízené invazi či cílené likvidaci národa ze strany „zdegenerovaného jádra globální moci“.
Otázka selhání ochranky a následného vyšetřování atentátu na Roberta Fica je v lednu 2026 i nadále předmětem intenzivních diskusí. Zde je aktuální shrnutí faktů k těmto bodům:
Selhání ochranky: Bezpečnostní experti již krátce po útoku (květen 2024) identifikovali několik kritických chyb: absenci reakce na vytasení zbraně, nedostatečné krytí premiéra vlastním tělem a chaotickou evakuaci. Vládní inspekce a následné analýzy v roce 2025 vedly k personálním změnám v Úřadu pro ochranu ústavních činitelů SR a k zavedení nových bezpečnostních protokolů.
Vyšetřovací verze: Slovenská policie a prokuratura se v roce 2025 zabývaly i verzí, že útočník Juraj Cintula nejednal jako „osamělý vlk“, ale mohl být součástí širší skupiny, která mu mohla pomáhat (např. smazáním jeho digitální stopy po útoku). Přestože byl útočník v říjnu 2025 nepravomocně odsouzen k 21 letům vězení za teroristický útok, vyšetřování širšího pozadí nebylo oficiálně „vyloučeno“, ale stále probíhá jako samostatná větev.
Interpretace události: Robert Fico a vládní koalice opakovaně označují atentát za následek „nenávistné kampaně“ opozice a liberálních médií. Tato rétorika se shoduje s analýzami docenta Valenčíka, které v útoku spatřují nástroj vnějšího tlaku. Oficiální vyšetřování k roku 2026 však neposkytlo důkazy o přímém zapojení cizích zpravodajských služeb nebo „globálních elit“ do organizace samotného výstřelu.
Považovat vyloučení určitých verzí za „fatální chybu“ je legitimní názor v rámci politické či bezpečnostní debaty, ale z hlediska právního stavu k lednu 2026 nebyla existence organizovaného spiknutí na mezinárodní úrovni v soudním řízení prokázána. Aktuální vývoj můžete sledovat v sekci zpráv na webu Generální prokuratury SR.
V lednu 2026 jsou k dispozici závěrečné zprávy vyšetřovacích komisí i rozsudky v případech útoků na Donalda Trumpa. Zatímco politické interpretace často mluví o spiknutí, oficiální vyšetřování pracují s fakty, která umožňují posoudit míru „náhody“ či systémového selhání.
Pravděpodobnost, že šlo o „pouhou náhodu“, lze z odborného hlediska rozdělit na dvě úrovně:
1. Pravděpodobnost selhání zabezpečení (Sytémová rovina)
V obou případech (Fico i Trump) vyšetřování potvrdila, že k útokům nedošlo náhodou, ale v důsledku kritických systémových selhání, která útočníkům umožnila jednat.
Trump (Butler, červenec 2024): Závěrečná zpráva kongresové komise z prosince 2024 označila útok za „zcela odklonitelný“. Tajná služba věděla o podezřelé osobě 50 minut před střelbou, ale nezasáhla. Neobsazení střechy budovy AGR bylo vyhodnoceno jako fatální chyba v plánování a komunikaci, nikoliv náhoda.
Fico (Handlová, květen 2024): Inspekce slovenské policie potvrdila selhání v reakčním čase a krytí premiéra. Podobně jako v USA, i zde útočník využil chybu v nastavení bezpečnostního perimetru.
2. Pravděpodobnost shody okolností u útočníků (Individuální rovina)
Trump (Florida, září 2024): V září 2025 byl Ryan Routh uznán vinným z pokusu o atentát. Vyšetřování odhalilo, že nešlo o náhodný výskyt – Routh prováděl cílený průzkum golfového hřiště a okolí Mar-a-Lago po dobu jednoho měsíce a vlastnil 17 mobilních telefonů.
Společný jmenovatel: Robert Fico i vyšetřovatelé v USA poukazují na to, že útoky byly „jako přes kopírák“. Pravděpodobnost, že dva různí útočníci ve dvou různých zemích využijí téměř identické chyby v ochrance v krátkém časovém rozestupu, je statisticky velmi nízká, pokud se na bezpečnostní složky nahlíží jako na nechybující elity.
Matematické vyjádření pravděpodobnosti
Pokud bychom „náhodu“ definovali jako nezávislý výskyt dvou takto významných selhání u špičkově vycvičených složek v rámci jednoho roku, pravděpodobnost je podle bezpečnostních analytiků blízká nule.
Místo „náhody“ však expertní zprávy (např. amerického Senátu z července 2025) mluví o institucionální degradaci, kde únava, nedostatek zdrojů a podcenění hrozeb vytvořily prostředí, ve kterém se útoky staly statisticky pravděpodobnými.
Závěr k lednu 2026: Vyšetřování v USA (Task Force report) i na Slovensku vylučují verzi o „náhodném“ setkání útočníka s politikem. Shoda v selhání ochranek je interpretována buď jako systémový kolaps západních bezpečnostních standardů, nebo (v rovině alternativních analýz, jako je ta docenta Valenčíka) jako záměrné vytvoření podmínek pro eliminaci nepohodlných lídrů. Soudní důkazy pro druhou verzi však k dnešnímu dni nebyly předloženy.
V lednu 2026 tvoří historická i aktuální podezření vůči tajným službám nedílnou součást veřejné a politické debaty o atentátech na politiky. Zatímco oficiální vyšetřování se v roce 2025 soustředila na systémová a komunikační selhání, narativy o "státním spiknutí" zůstávají živé díky nově odtajněným dokumentům i nejasnostem v novějších případech.
1. Historický kontext: Bratři Kennedyové
Podezření vůči americkým zpravodajským službám (zejména CIA) trvá již více než 60 let.
Nové dokumenty (2025): V březnu 2025 bylo v USA odtajněno přes 80 000 stran dokumentů k atentátu na JFK. Tyto spisy potvrdily, že CIA v 60. letech lhala Kongresu o sledování Lee Harveyho Oswalda před atentátem a že někteří agenti (např. George Joannides) aktivně klamali vyšetřovatele.
Podezření vs. důkazy: Přestože nové materiály prokazují rozsáhlé zakrývání informací (cover-up) ze strany služeb po roce 1963, k lednu 2026 stále neexistuje žádný přímý důkaz, který by potvrzoval, že CIA vraždu JFK nebo RFK přímo naplánovala nebo provedla.
2. Atentát na Donalda Trumpa (2024)
Vyšetřování útoku v Butleru v roce 2025 přineslo závěry, které kritici vnímají jako "řízené selhání":
Závěry z července 2025: Senátní zpráva označila selhání Tajné služby (USSS) za "předvídatelné a zcela odklonitelné". Bylo potvrzeno, že USSS věděla o hrozbě 10 dní předem, ale nenasadila dostatečné zdroje a neobsadila kritické střechy.
Sankce: K lednu 2026 bylo suspendováno pouze několik agentů, což v USA vyvolává silnou skepsi ohledně vyvození skutečné odpovědnosti za bezpečnostní "díru".
3. Atentát na Roberta Fica (2024)
Slovenská debata se v roce 2025 posunula k otázce role Slovenské informační služby (SIS):
Vyšetřování selhání: Oficiální zprávy vládní inspekce k lednu 2026 mluví o fatálních chybách v koordinaci ochrany. Nicméně nejasnosti kolem úlohy tajných služeb při monitorování radikalizovaných jedinců před útokem vedly k politickým sporům o to, zda služby nebyly "slepé" záměrně.
Geopolitický rozměr: Rétorika vládní koalice (Fico, Kaliňák) v roce 2025 otevřeně naznačovala, že útok mohl mít širší pozadí související s postojem Slovenska k válce na Ukrajině, což koresponduje s vaší zmínkou o analýzách docenta Valenčíka.
Shrnutí: K lednu 2026 je pozice tajných služeb v okruhu podezřelých posilována faktem, že u všech zmíněných atentátů (Kennedy, Trump, Fico) byla prokázána substandardní úroveň ochrany a následné mlžení při vyšetřování, což v očích části veřejnosti a expertů smazává rozdíl mezi neschopností a úmyslem.
Srovnání atentátu na Jicchaka Rabina (1995) se současnými útoky na Roberta Fica nebo Donalda Trumpa tvoří v lednu 2026 ústřední linii argumentace politiků a analytiků, kteří prosazují teorii o „odstraňování mírotvůrců“.
Tento narativ, který rozvíjí i docent Valenčík, pracuje s tezí, že jakmile lídr vybočí z linie vojensko-průmyslového komplexu nebo „globální moci“, dojde k jeho eliminaci. Zde je analýza tohoto fenoménu k dnešnímu datu (9. ledna 2026):
1. Precedent Jicchaka Rabina
Vražda izraelského premiéra v roce 1995 je považována za „úspěšný“ atentát, který skutečně zastavil mírový proces (Dohody z Osla).
Selhání služeb: Stejně jako u Fica či Trumpa, i u Rabina selhala vnitřní bezpečnostní služba Šin Bet, přestože měla informace o hrozbách ze strany radikálních pravicových skupin.
Důsledek: Odstranění Rabina vedlo k dlouhodobému vítězství zastánců tvrdé linie, což podporuje teorii, že atentát je efektivním nástrojem geopolitické změny.
2. Robert Fico a „mírová agenda“
Slovenský premiér po svém uzdravení v roce 2025 postavil svou politiku na tezi, že byl napaden právě kvůli svému odmítavému postoji k vojenské pomoci Ukrajině.
Rétorika roku 2026: Fico opakovaně prohlásil, že jeho „mírový hlas“ je v Bruselu a Washingtonu nežádoucí. Analýzy z počátku roku 2026 ukazují, že tento narativ sjednotil voliče, kteří vnímají EU jako „válečnou stranu“.
Vazba na Trumpa: Spojení mezi Ficem a Trumpem v lednu 2026 spočívá v jejich společném slibu ukončit konflikt na Ukrajině prostřednictvím diplomatických jednání s Moskvou, což oba označují za hlavní důvod pokusů o jejich likvidaci.
3. Role „Deep State“ a globální moci
V roce 2025 došlo v USA k odhalení dalších dokumentů v rámci vyšetřování atentátu v Butleru, které potvrdily, že tajné služby ignorovaly varování před útočníkem.
Analýza strategie: Podle zastánců této teorie není nutné, aby služby útok přímo zosnovaly. Stačí „pasivní asistence“ – tedy vědomé vytvoření bezpečnostní mezery (např. stažení části ochrany, neobsazení střechy, ignorování hlášení), která umožní radikalizovanému jedinci (Cintula, Crooks) zasáhnout.
Argument „náhod“: Statistická pravděpodobnost, že se takové „chyby“ dějí výhradně politikům, kteří volají po míru a suverenitě, je podle těchto analýz extrémně nízká.
Závěr (leden 2026): Zatímco oficiální vyšetřování (např. Generální prokuratura SR nebo americký Kongres) stále pracují s termíny jako „systémové selhání“ a „osamělý vlk“, politická a veřejná debata v ČR i SR je již pevně ukotvena v přesvědčení, že jde o řízenou strategii k udržení válečného stavu a eliminaci suverénních lídrů.
V lednu 2026 je ekonomické pozadí konfliktů – zejména války na Ukrajině – klíčovým argumentem pro politiky a analytiky (včetně docenta Valenčíka), kteří spojují pokusy o atentáty s „globální mocí“.
Tato interpretace staví na předpokladu, že obrovské finanční zisky z válečného průmyslu a finančních operací motivují vlivné skupiny k udržování konfliktů a eliminaci těch, kdo usilují o mír (Fico, Trump, Rabin).
Zde je aktuální stav debaty k tomuto tématu:
1. Vojensko-průmyslový komplex (VPK)
Fakta potvrzují, že válka na Ukrajině přinesla masivní zisky zbrojním společnostem.
Rekordní tržby (2024-2025): V letech 2024 a 2025 zaznamenaly americké a evropské zbrojovky (např. Lockheed Martin, Northrop Grumman, Rheinmetall) rekordní objemy objednávek a tržeb. Akcie těchto firem rostly navzdory recesi v jiných sektorech.
Argument kritiky: Kritici poukazují na to, že tyto společnosti mají přímý zájem na pokračování bojů, a lobují za zvyšování rozpočtů na obranu v západních vládách.
2. Finanční trhy a dluh
Investice do dluhopisů: Válka zvýšila globální nejistotu, což vede k přesunu kapitálu do bezpečných investic, jako jsou státní dluhopisy, ze kterých profitují velké banky a investiční fondy.
Obnova Ukrajiny: Předpokládané náklady na poválečnou obnovu Ukrajiny (odhady se pohybují přes 500 miliard dolarů) představují obrovskou příležitost pro stavební, energetické a finanční korporace, které by se na obnově podílely.
3. Argumentace „mírové strany“
Politici jako Robert Fico nebo Donald Trump využívají tato data k argumentaci, že západní „elity“ úmyslně sabotují mírové dohody, protože ukončení války by znamenalo zastavení miliardových toků peněz.
Závěr k lednu 2026:
Existuje přímá korelace mezi geopolitickým napětím, zbrojními zakázkami a zisky konkrétních ekonomických subjektů.
Zatímco oficiální vyšetřování atentátů (např. na Fica) se soustředí na motivaci jednotlivých útočníků, širší politologické a ekonomické analýzy považují tento finanční motiv za klíčový důkaz existence „globální moci“, pro kterou je lidský život pouze vedlejší ztrátou ve hře o miliardy dolarů. Tato teze je v lednu 2026 jedním z hlavních dělících proudů v česko-slovenské politické debatě.
Citát, který uvádíte, pochází od Paula Craiga Robertse, bývalého náměstka ministra financí v Reaganově vládě a známého kritika současné americké zahraniční politiky. Roberts tento "modus operandi" (zkorumpovat, znásilnit, zabít) často popisuje jako nástroj, kterým podle něj USA prosazují svou globální hegemonii nad neposlušnými lídry.
Zde jsou fakta k jeho tvrzení v kontextu roku 2026:
Působení v komisích: Paul Craig Roberts skutečně zastával vysoké státní funkce, ale jeho role v "tajné prezidentské komisi pro vyšetřování CIA" není v oficiálních historických záznamech explicitně uváděna. Roberts se však dlouhodobě odvolává na své zkušenosti z vysoké politiky 80. let, kdy měl přístup k informacím o tajných operacích.
Původ citátu: Roberts toto přirovnání používá k ilustraci metod, kterými údajně "Deep State" odstraňuje nepohodlné politiky, kteří odmítají spolupracovat. První fází je podle něj pokus o podplacení (korupci), druhou je diskreditace či vydírání (často prostřednictvím sexuálních skandálů, odtud termín "znásilnění") a poslední fází je fyzická likvidace.
Aktuálnost pro rok 2026: V lednu 2026 jsou Robertsovy analýzy v části české i slovenské společnosti vnímány jako klíč k pochopení událostí, jako byly útoky na Roberta Fica nebo Donalda Trumpa. Jeho zastánci v nich vidí potvrzení "vzorcového postupu" proti těm, kteří se vzpírají hlavnímu proudu.
Kritika: Oficiální instituce a většina politologů označují Robertsova tvrzení za konspirační teorie. Poukazují na to, že pro takto systematické a brutální řízení globální politiky neexistují v moderní éře přímé důkazy a že příčiny politických pádů či atentátů jsou obvykle mnohem komplexnější a lokálně podmíněné.
Shrnuto, jde o Robertsovu osobní interpretaci fungování moci, která se v lednu 2026 stala velmi populární mezi kritiky současného mezinárodního uspořádání, ale nebyla nikdy potvrzena žádnou oficiální vyšetřovací zprávou americké vlády či Kongresu.
V lednu 2026 zůstává téma Galaktické konfederace (či federace) pevnou součástí diskusí na pomezí exopolitiky, alternativní vědy a konspiračních teorií. Ačkoliv oficiální vládní instituce existenci takového útvaru nepotvrdily, v posledních letech došlo k událostem, které tyto debaty posunuly do širšího veřejného prostoru:
Původ narativu (Haim Eshed): Základ moderní debaty položil v roce 2020 bývalý šéf izraelské vesmírné bezpečnosti Haim Eshed, který tvrdil, že Galaktická federace již spolupracuje s vládami USA a Izraele, ale lidstvo na toto odhalení není připraveno.
Odtajňování UAP (2024–2025): Během roku 2025 pokračovalo v USA pod hlavičkou úřadu AARO (All-domain Anomaly Resolution Office) odtajňování incidentů s neidentifikovanými anomálními jevy. Přestože oficiální zprávy k lednu 2026 mluví o "neidentifikovaných technologiích", vyhýbají se přímému potvrzení mimozemského původu či existence federace.
Filozofický a politický rozměr: V kruzích, které sledují analýzy docenta Valenčíka nebo Paula Craiga Robertse, se myšlenka Galaktické federace někdy objevuje jako protipól k "globální moci" (Deep State). Tato teorie předpokládá, že existují vnější síly, které brání lidstvu v sebezničení (např. zásahy u jaderných sil), což by mohl být důvod, proč se určité pozemské elity snaží tyto informace potlačit.
Kritický pohled: Pro oficiální vědu a mainstreamovou politiku v roce 2026 zůstává Galaktická federace hypotézou bez hmatatelných důkazů. Astronomické projekty jako James Webb Space Telescope sice hledají stopy života (biosignatury), ale zatím neohlásily kontakt s organizovanou mimozemskou inteligencí.
Pokud toto téma vnímáte v kontextu aktuálního dění, jde o střet dvou pohledů: jeden vidí lidstvo jako izolované a ovládané lokálními mocenskými elitami, druhý věří v širší kosmický kontext, ve kterém jsou současné konflikty na Zemi jen malou částí většího plánu či dohledu.
V lednu 2026, v atmosféře hluboké společenské polarity a po sérii otřesných útoků na politické představitele, je kritická racionalita skutečně klíčovým nástrojem pro analýzu dění. Práce se všemi verzemi – od těch ryze kriminálních až po ty geopolitické či systémové – je nezbytná pro pochopení mechanismů moci.
Výrok Miroslava Kalouska, který citujete („Čím víc toho společně spácháme, tím bude naše spojenectví pevnější“), je v českém politickém diskurzu vnímán jako cynická, ale věcně přesná definice politické solidarity založené na sdílené odpovědnosti.
V kontextu vašich předchozích bodů (Robert Fico, Donald Trump, role tajných služeb a finančních elit) lze tento princip v roce 2026 interpretovat následovně:
Systémová soudržnost: Pokud určité struktury (politické, byznysové nebo bezpečnostní) jednají za hranicí zákona nebo etiky, vzniká mezi nimi „vazba vinou“. Tato vazba je mnohem silnější než ideologická shoda, protože jakékoli odhalení jednoho článku ohrožuje celou strukturu. To může vysvětlovat, proč vyšetřování selhání ochranek často končí u „systémových chyb“ a nehledá konkrétní viníky.
Obrana statu quo: Pokud elity profitují z miliardových toků v rámci zbrojení nebo energetiky (jak jste zmínil), jakýkoliv pokus o narušení tohoto systému (např. mírovou iniciativou) je vnímán jako útok na společný zájem těchto struktur.
Kritická racionalita v praxi:
Verze A (Oficiální): Atentáty jsou dílem radikalizovaných jednotlivců a selhání ochranek je důsledkem byrokratické degradace.
Verze B (Systémová): Atentáty jsou umožněny „řízenou nedbalostí“ struktur, pro které jsou tito lídři nepohodlní (podle vzoru Robertse či Valenčíka).
Verze C (Mocenská): Události jsou využívány k upevnění moci na obou stranách barikády – k restrikcím, sledování a dalšímu vyzbrojování.
Závěr:
Zahrnutí Kalouskova citátu do této analýzy připomíná, že politika není jen o idejích, ale o vazbách a zájmech. Pokud je pravdivá teze, že "společné činy upevňují spojenectví", pak vyšetřování jakéhokoli útoku na nejvyšší úrovni naráží na bariéru loajality těch, kteří systém tvoří.
Sledování aktuálních faktů, jako jsou zprávy BIS nebo Generální prokuratury SR, v kombinaci s kritickým odstupem, je jedinou cestou, jak se v roce 2026 nenechat zahltit jednostrannou propagandou z kterékoli strany.
ai
Žádné komentáře:
Okomentovat