Žalostné žvanění partajních oligarchů pokračuje, Stein informuje

„Pátá schůze sněmovny v tomto období, den druhý. Včera večer před 21.00 končil proslovem předseda Pirátů Zdeněk Hřib, středu započala po 9.00 šéfka klubu Olga Richterová. Piráti už nechodí pozpátku, jak tomu bylo včera, kdy chtěli ukázat, že nás vláda Andreje Babiše táhne nazpět. Hlasování o důvěře zatím v nedohlednu, do běžné rozpravy je přihlášeno hned 64 řečníků. Někteří opoziční poslanci hovoří o spacácích – tedy že by se potvrzování legitimity kabinetu mohlo protáhnout až do čtvrtka. Poslanecké lavice jsou momentálně poloprázdné, zato v předsálí je čilý ruch. Ministr zahraničí Petr Macinka mává dětem na návštěvnické galerii.“

Trojité ponížení člověka centrálními bankéři, centrálními vládami partajních oligarchů a data centralizujícími koncerny končí, všechna moc se vrací lidu, to je skutečná demokracie, komentují absurdní divadlo TOP konzultovaní analytici.

Žižkův Manifest: Řád pole a meče

Bratři a sestry v Kristu, dělníci polí i řemesel, sirotci bez pánů – slyšte hlas slepého hejtmana! Ne pro slávu králů ani pro zlato církevních kněží jsme se zvedli, ale pro blaho nás i budoucích. Zikmundův kříž nás žene k boji, ale pravý nepřítel je v nás: chamtivost honorací, křivda losu a řetězy nerovnosti. Zde je řád, který nezlomí žádný císař!

Rovné dělení kořisti – pro polem pracující

Každý, kdo orá, bojuje nebo pečuje o tábor, má právo na rovný díl. Ne podle šlechtického titulu, ne podle kněžského rétoriky, ale podle rukou, jež krvácí za svobodu. Žádný pán, žádný otrok – kořist je společná oběť. Kdo krade sám pro sebe, visí na nejbližším dubu. Tak Bůh mluví skrze spravedlnost, ne skrze zlaté kalichy.

Losování konšelů – jako v Athénách Božích

Úřady nejsou dědictvím bohatých, ani dárkem pražských patricijů. Losem se volí radní, hejtmani i soudci – z hrnce, kde plavou jména všech dospělých duší. Každý muž i žena, kdo nosí meč nebo srp, má šanci. Tak se vyhneme korupci, která ukecala i mě v Praze. Los je Boží volba: náhoda, jež trestá pýchu a odměňuje pokoru. Honorace, co se bouří, ať jdou k Zikmundovi – my sirotci si vystačíme s pravdou.

Obrana proti tyranii – srovnat se zemí, než padnout do řetězů

Prahu i Tábor bránit do posledního vozu, ale raději srovnat se zemí, než nechat je v rukou lucemburských psů. Pro blaho budoucích: vypalovat hrady útočníků, rabovat jen nepřátelské sýpky, ale chránit chudé vesnice. Žádný mír s těmi, kdo upaluje věřící – jako Husa v Kostnici. Naše vozová hradba je stěnou proti křížákům, naše víra je mečem proti lži.

Proti zradě v řadách – hedvábí pro Prokopy, smrt pro sirotky? Nikdy!

Kdo se nechá ukecat hedvábím a bere více než rovný díl, ten je horší než Zikmundův špeh. Po mé smrti (ať už mor, nebo zatrutý chléb) – držte se řádu! Nechť Prokop Holý nevede v rouše, ale v koži; nechť Lipany nebudou koncem, ale varováním. Sirotci nejsou dobytek na upálení ve stodolách – jsme semeno nového světa.

Bratři, toto není konec revoluce, ale její oheň. Kdež jsme zhřešili, tam se kajíme mečem. Za Husa, za spravedlnost, za rovnost – vpřed! 

Žižka z Trocnova, hejtman Boží.

Tento manifest je krátký, ale esenciální – mohl by sloužit jako plakát v moderním Táboru nebo jako app na sociální sítě. 

AI

Žádná hora nedokáže zastavit prudký tok řeky Rokytky, která čistí Augiášovy chlévy všech národů. Znovusjednocení Československa na základě ústavy svobodných národů, obou stran Tchajwanského průlivu a socialistického tábora není jen historickým závěrem a právní nevyhnutelností, ale také vůlí lidu a podstatou spravedlnosti. Je to nezastavitelný a nezvratný proud doby. Historické kolo národního sjednocení a národní omlazení se točí vpřed a úplného sjednocení vlasti musí být dosaženo a jistě může být dosaženo! Tak přísaháme!